Cesta posvátného osudu: Království Motian a pyramida (17. část)

Následující den po buddhistickém obřadu šla Mo Cchaj za knězem a po vykonání předepsané poklony bohům a buddhům se poklonila Meng Kangovi. Meng Kang se zeptal: „Princezno, co jste viděla?“ Mo Cchaj odpověděla: „Během ceremoniálu, kdy jste žádal o příchod velkého Buddhy, jsem viděla, jak obraz vás vystupuje z vašeho těla a stoupá k Buddhovi. Vím, že musíte být velkým Buddhou, který nás v budoucnu zachrání. Máte různé podoby v různých nebeských říších a nyní jste na sebe vzal podobu kněze, abyste nás vedl na správnou cestu!“

Meng Kang odvětil: „Princezno, prosím, považujte mě za obyčejného člověka. Jste vznešená princezna, oddaná stoupenkyně Buddhy, a bylo vám nebesy svěřeno božské poslání, díky kterému jste se mohla naučit mnohá tajemství nebes. To je vaše volba v nebeské říši a zároveň projev lásky bohů a buddhů k vám. Kéž se tato část vaší paměti probudí v daleké budoucnosti a sdělíte světu vše, co víte.“ Mo Cchaj odvětila: „Velký knězi, proč ke mně mluvíte s takovou úctou? Nemohu to přijmout!“

Meng Kang prohlásil: „Princezno, v budoucnu na vás bude spočívat odpovědnost probouzet vzpomínky lidí. Musíte psát o původu Zlaté věže a sdílet se světem vše, co víte, aby lidé pochopili, že bohové a buddhové jsou s nimi vždy, že je vedou po celý jejich život. Ale v dlouhém čekání na život lidé zapomínají na to, co zažili, a bohové jim při dlouhém procesu znovuzrození vymažou vzpomínky. V té době bude zapotřebí někoho, kdo probudí vzpomínky nebe a země. Princezno, jste osoba s výjimečným božským perem, schopná odemknout vzpomínky všech bytostí. Děkuji vám jménem všech bytostí a žádám vás, abyste tento úkol přijala. Zároveň doufám, že v budoucnu nebudete uvězněna v koloběhu reinkarnace nebo spoutána romantickými vazbami.“

Mo Cchaj odpověděla: „Žádám o vaše požehnání, abych v budoucích zlých časech, kdy se ocitnu v lidském světě, neztratila sama sebe, a všechny vzpomínky, které jsem prožila, mohly být obnoveny.“

Kněz pravil: „V budoucích zlých časech požehnám vaší buddhovské podstatě, ale musíte být ostražitá!“ Mo Cchaj se znovu knězi poklonila.

Třetí noc po buddhistickém obřadu měl Mo Le sen. Viděl nespočet buddhistických pagod vyrůstajících ze svěže zelené země, z nichž každá obsahovala obrovskou sochu Buddhy. Když se probudil, uvědomil si, že celý svět by měl uctívat velkého Buddhu a vytvořit s ním karmické spojení.

Šel za knězem a řekl mu o svém snu. Kněz pravil: „Z vašeho snu vyplývá, že všechny živé bytosti na světě by měly vytvořit karmické spojení s velkým Buddhou. Je to velké požehnání pro všechny. Vydejte, prosím, příkaz, aby všechny země, přátelské i podřízené, stavěly buddhistické pagody a umisťovaly v nich sochy velkého Buddhy, aby neztratily svůj vztah k Buddhovi.“ Mo Le se vrátil do paláce a vydal dekret, že všechny oblasti mají používat místní materiály ke stavbě buddhistických pagod a umístění soch velkého Buddhy, a poslal dopisy, aby pozval krále všech zemí do království Motian.

Umělecký soubor pokračoval ve svých představeních, která byla velmi populární. Během probíhajících vystoupení v hlavním městě bylo jeviště každý den plné lidí. Devátý den se Mo Cchaj znovu vydala na představení, oblečená do prostých šatů. Během přestávek mezi jednotlivými akty cítila, že na ni někdo upřeně hledí. Pomyslela si: „To není nikdo z naší země, musí to být někdo z cizí země.“ Po celou dobu představení cítila tento pohled, ale zůstala klidná a sledovala vystoupení.

Po představení Mo Cchaj pocítila neklid, a tak šla za knězem. Po pokloně bohům se jí kněz zeptal: „Král z daleké země Lou-š' přijel. Chce navázat pouto s velkým Buddhou, ale zároveň k princezně pocítil nevysvětlitelnou lásku. Zaznamenala jste to?“ Mo Cchaj byla zaskočena a přikývla: „Ano, cítila jsem to. Když jsem sledovala božský tanec, byl tam pohled, který jako by naznačoval svůj úmysl.“

Kněz se zeptal: „Co si princezna myslí?“ Po chvilce přemýšlení Mo Cchaj odpověděla: „Chci zasvětit svůj život uctívání bohů a buddhů. Objevení světské lásky je pro mě jistým druhem pout a já ji odmítnu. Přemýšlím o sobě, proč přitahuji pozornost druhých? Myslím, že je to proto, že jsem dosud nezasvětila celé své srdce bohům a buddhům a že v čistotě mé duše stále existují nedostatky. Pokud budu zcela oddána Buddhovi, čistota mého srdce pronikne na povrch těla a dá lidem pocit posvátnosti. Je to má vlastní touha po světské lásce, která stále existuje v mém srdci, a ta přitahuje city druhých. To je můj problém! Myslím, že bych měla praktikovat s čistým srdcem jako poustevník v horách.“

Kněz pronesl: „Princezno, nemusíte být jako poustevník. Víte, že během obřadu, při kterém jsme žádali o sestup velkého Buddhy, mnozí poustevníci z hor sestoupili? Všichni znají legendu o velkém Buddhovi, vědí o zodpovědnosti královské rodiny a sledují její činy. Někteří poustevníci sledovali celý obřad, jiní stále sledují vystoupení. Naše vystoupení, díky upřímné víře účinkujících v Buddhu, ať už jde o tanec nebo píseň, obdrželo požehnání bohů a buddhů. Z pohledu nebes září jasným světlem. Princezna má stále své poslání v královské rodině. Nebuďte na sebe příliš přísná.“

Mo Cchaj poznamenala: „Musím k vám být upřímná ohledně svých myšlenek. Nechci se znovu zaplést do romantického vztahu, ale když jsem viděla novomanželský pár, jak se mi klaní, usmála jsem se a požehnala jim. Nicméně jsem si všimla, že občas se v mém srdci objeví náznak lítosti či připoutání. Mé srdce jako by toužilo po neměnném citovém poutu a trvalé lásce. Jednou se mi zdál sen o Taj Leovi, který se na mě díval a usmíval. Pokusila jsem se ho vzít za ruku, ale měla jsem pocit, že je mimo dosah. Když jsem se probudila, tekly mi slzy. Uvědomila jsem si, že tyto pocity stále nezmizely a že si je stále uchovávám. Váhám a cítím se provinile. Nakonec to byl velký Buddha, kdo odstranil mou bolest a vedl můj život v časech zoufalství. Jak jste pravil, měla bych volit osud místo lidských tužeb, ale občas se tyto vtíravé myšlenky chovají jako drobné trny, které rostou v mém srdci, jemně se třesou a činí mé srdce neklidným.“

Kněz odvětil: „Princezno, naslouchejte mi. V koloběhu reinkarnace si hromadíme různé emoce, jako plevel, který se může objevit kdykoli. Pokud tomu nevěnujeme pozornost, začne nekontrolovaně růst. Princezna se musí naučit uchopit své vlastní myšlenky a využít vůli k jejich rozpoznání, zachycení a odstranění. I to je forma duchovní praxe v běžném světě. Ve skutečnosti, ať už se rozhodnete pro manželství, či nikoliv, je to pouze volba životního stylu, a přesto se člověk může kultivovat i v každodenním životě.“ Mo Cchaj poděkovala knězi za jeho vedení.

Po návratu do paláce Mo Cchaj viděla lidi nesoucí dárkové krabice a spatřila svého bratra držícího dopis. Mo Le sdělil: „Král království Lou-š' přijel do naší země inkognito a zdržel se v hlavním městě měsíc. Řekl, že obdivuje velkého Buddhu a naši kulturu a chce mě poznat. Měli bychom k tomuto králi přistupovat s úctou.“

V paláci Mo Le přijal Lou Iho, krále Lou-š’, který vyzařoval chování a důstojnost hodné krále. Lou I byl zdvořilý a vyjádřil přání vzdát poctu velkému Buddhovi společně s ním, protože to považoval za velkou čest. Mo Le jeho žádosti vyhověl.

Poté Lou I pronesl: „Doufám, že v mé zemi zasvětím velkého Buddhu, aby si všichni mí lidé mohli vytvořit posvátné pouto s Buddhou. Doufám, že moji poddaní, kteří toto pouto vytvoří, budou v posledních časech spaseni. To je největší přání krále. Žádám o zapůjčení odbornosti mistra Kchun-luna, aby nám pomohl vytesat sochu Buddhy.“ Mo Le opět jeho žádosti vyhověl.

Na hostině v paláci se Lou I setkal s Mo Cchaj. Mo Cchaj si všimla záblesku v jeho očích. Byla si vědoma toho, že tento pohled vyjadřuje určitou náklonnost. Při přípitku mu Mo Cchaj řekla: „Vaše veličenstvo, obdivuji vás. Přijel jste zdaleka, přitahován legendou o velkém Buddhovi. Vše, co děláte, je pro dobro vašich lidí. Jste velký král a vaše čisté přání pro váš lid je viděno bohy a Buddhou. Určitě požehnají vaší žádosti.“

Lou I opětoval Mo Cchaj požehnání ušlechtilými způsoby a pronesl: „Obdivuji pověst princezny. Vím, že před deseti lety se princezna podílela na stavbě Zlaté pagody a znám také činy princezny během válek království Motian. Po příjezdu do království Motian jsem se dozvěděl o postavení princezny v dětských říkankách. Myslím, že princezna je pozoruhodná. Prosím, přijměte můj respekt. Mám na princeznu otázku, obávám se však, že je troufalá.“

Mo Cchaj odpověděla: „Jako ctěnému hostu, který vážil tak dlouhou cestu, vám na vaši otázku odpovím jasně.“ Lou I pravil: „Členové královské rodiny nesou odpovědnost za svou zemi a v různých obdobích mají různé povinnosti. Vím, že princezna má posvátný úkol a významně přispěla království Motian. Chci vědět, jaké je princeznino přání po tomto všem?“

Mo Cchaj se lehce usmála a řekla: „Doufám, že pevně udržím své předurčené pouto s Buddhou a neupadnu do iluzí. Chci strávit svůj život ctěním bohů a buddhů a nadále plnit svůj úkol na půdě této země. Chci spolu s lidmi svého národa očistit své srdce a klanět se bohům a buddhům.“ Když mluvila, Lou I viděl záři na její tváři, jako by byla nebeskou bytostí. Lou I obdivoval Mo Cchaj a v duchu si pomyslel: „Mým největším přáním je vést můj lid k navázání spojení s velkým Buddhou. To by mělo být mojí prioritou, a proto bych měl odložit myšlenky, které mi vyvstávají v mysli, rozptýlit je a nedovolit, aby narušily svatost a čistotu mého srdce vůči bohům a buddhům.“

Do království Motian postupně přicházelo mnoho králů z různých zemí, protože v jejich zemích byli lidé, kteří rozuměli vůli nebes. Všichni znali legendu o Buddhovi a věděli, že v daleké budoucnosti zachrání svět. Z tohoto důvodu doufali, že ho budou moci uctívat ve svých zemích. Společně s Mo Lem před ním poklekli pod vedením kněze.

Králové různých zemí sledovali představení v království Motian a nešetřili chválou. Navrhli, aby takto krásné představení bylo ukázáno lidem v různých zemích. S touto žádostí se obrátili na Mo Leho, který si všiml úsměvu na tváři kněze stojícího vedle něj. Mo Le jejich žádosti vyhověl a králové různých zemí pozvali umělecké soubory, aby vystupovaly v jejich zemích, a učinili si rezervace na představení.

Kchun-lun namaloval velké množství obrazů velkého Buddhy a architekti vytvořili velké množství nákresů Zlaté pagody. Mo Le tyto dary předal králům, a ti, když se vrátili domů, vyslali lidi, aby odlili sochy Buddhy a postavili buddhistické pagody, což vyvolalo velký rozruch.

Pokračování:

Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/242668

Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7853

* * *