Cesta posvátného osudu: Království Motian a pyramida (12. část)

Už tři roky uplynuly od chvíle, co Mo Cchaj dorazila do království Ťü-le. Kang Le, mladý král království Mo-ti, vyzval království Ťü-le k boji. Taj Le se rozhodl vést vojsko do bitvy. V chrámu se poklonil bohům a modlil se za jejich ochranu. Jüe Čchen však spatřil, že osudová nit spojující krále a královnu se chýlí ke konci. Geografická linie, která se táhla od království Motian, zůstávala pevně přivázaná k nohám královny a spojovala ji s mohutnou stavbou. Jüe Čchen věděl, že cesta krále bude nebezpečná a že královna se vrátí do království Motian. Tváří v tvář takovému osudu Jüe Čchen mlčel.

Během bitvy, po dvou střetnutích obou armád bez jasného vítěze, nastavil Kang Le, který toužil po vítězství, past. Taj Le do ní padl a byl uvnitř rozsekán ostrými noži.

Den před jeho tragickou smrtí měla Mo Cchaj sen. Zdálo se jí, že palác zahalily temné mraky, ozval se ohlušující hrom a do paláce udeřil blesk. Hlavní pilíř paláce se rozpadl na několik kusů. Temná bestie sestoupila z mraků, přiletěla k ní, kopyta se jí dotkla země a odnesla ji pryč.

Mo Cchaj se probudila celá zpocená a s bušícím srdcem. Poklekla na posteli a překřížila ruce na hrudi. Věděla, že sen naznačuje Taj Leho smrt a zároveň předpovídá, že bude odvedena pryč. Neodvažovala se příliš přemýšlet, ale nemohla si pomoci a byla plná obav. Její srdce bylo neklidné a zbytek noci probděla.

O dva dny později dorazila do hlavního města zpráva o Taj Leho smrti. Palác se ponořil do smutku. Mo Cchaj oblékla bílé roucho, aby truchlila. Byla hluboce zarmoucená. Vzpomněla si, jak ji ve věku deseti let opustili rodiče, a nyní odešel i její manžel. Proč musí být osud tak krutý? Její žal ji téměř přiměl omdlít. Dva dny plakala a truchlila, nemohla jíst a ani pít a extrémně zeslábla.

Třetí den se snažila najít sílu. Opírala se o zeď a zůstávala nehybná, s prázdným pohledem. Náhle spatřila před sebou zlatou zář, v níž se objevil obrovský Buddha s kadeřavými vlasy a rouchem přehozeným přes tělo, který vyzařoval jemnou záři. Buddha se na ni díval se soucitem a Mo Cchaj na něj vzhlédla. Cítila, jak jeho soucitné světlo postupně zahání její bolest. Její tělo, ztuhlé nadměrným smutkem, se uvolnilo. Její srdce naplnilo světlo a síla.

Mo Cchaj uslyšela soucitný hlas: „Dítě, buď silná.“ Okamžitě se jí oči zalily slzami, ale i přes závoj slz stále cítila Buddhovu záři. Slzy jí nekontrolovatelně stékaly po tváři. Rychle si je otírala a slyšela Buddhu říkat: „Dítě, až v budoucím zlém světě budeš tonout a čelit zkáze, přijdu, abych tě zachránil.“ Hlas měl pronikavou sílu, jako kdyby zasáhl mikrovesmír jejího těla a zanechal v její paměti i krvi nezapomenutelnou stopu. Její srdce naplnila nepopsatelná vděčnost. Sepjala ruce, poklekla před Buddhou a třikrát se poklonila. Když vzhlédla, spatřila Buddhu, jak se pomalu vzdaluje. Než zmizel, matně zahlédla třpytící se zlatou věž.

V tom okamžiku duchovní otřes přiměl Mo Cchaj vzpomenout si na zlatou věž, kterou postavila s bratrem. Náhle ji napadlo, že se musí vrátit k bratrovi, protože on je jejím nejbližším člověkem. Cítila, že má před sebou stále velké poslání, ale netušila jaké. Myšlenka na návrat domů byla naléhavá, jako úder válečného bubnu.

Služebníci v paláci si všimli, že královna již není smutná a její tvář získala rozhodný výraz. Palác neustále přijímal zprávy o porážkách ve válce, protože Kang Le dobyl města Mi-suo, Taj-šan a Nan-š'. Kdykoli Mo Cchaj zaslechla nové zprávy, její výraz zůstával klidný a vyrovnaný, bez jakéhokoli náznaku paniky. Věděla, že její sen jí dal znamení, že nepřítel dobyde hlavní město a odvede ji pryč. Mo Cchaj vydala vojákům rozkazy, aby hlavní město bránili efektivně, ale aby přitom nezpůsobili příliš velké ztráty.

Mo Cchaj se převlékla do slavnostního oděvu a šla za knězem Jüe Čchenem. Když se s ním setkala, otázala se: „Je toto osud země a králova zkouška?“ Jüe Čchen odpověděl: „Je to vůle nebes. Tchung-tchienské šachy předpověděly osud země již dávno. Figurka ‚zničení‘ v šachovnici neustále poskakuje, což odpovídá válce a pohromě na jihovýchodě. Figurky ‚oheň‘ a ‚voda‘ také vykazují neobvyklé pohyby, což odpovídá suchu a povodním na severozápadě země.“ Mo Cchaj prosila: „Král je laskavý a miluje svůj lid, přesto musí snášet tak tragický osud. Prosím, veďte mě.“ Jüe Čchen odvětil: „Je to karma v tomto životě a důsledek minulosti. Král byl v minulém životě králem, který porazil nepřátelskou zemi, způsobil krutou smrt tamějšího krále a vzal si jeho královnu. Tentokrát je to nepřátelský král, kdo přišel splatit dluh.“

Mo Cchaj se zeptala: „Zdálo se mi, že opustím hlavní město. Prosím, poraďte mi, jaký bude můj konečný směr.“ Jüe Čchen odpověděl: „Královna je osobou požehnanou bohy. Nakonec se vrátíte do své země a splníte dávné přání. Již dříve se objevila různá znamení, která odhalila osud země a krále. Na králově svatební ceremonii jsem viděl tři svatební květy, které naznačovaly, že manželství krále a královny potrvá jen tři roky. Když král stavěl palác, královna spatřila pět zlých duchů představujících pohromy, které přijdou z různých směrů. Když král vedl vojsko do bitvy, viděl jsem, že manželství krále a královny se chýlí ke konci. Nyní země trpí neustálými válkami na jihovýchodě, mnoho rodin je rozvráceno, muži umírají a ženy jsou ponižovány. Na severozápadě panují sucha a povodně. Vše je předurčeno nebem, aby lidé mohli odčinit své hříchy. Radil jsem se s bohy a dozvěděl se, že královna může ochránit obyvatele země. Prosím královnu, aby se před bohy modlila za lid a odstranila tyto pohromy.“

V chrámu Mo Cchaj poklekla před sochou božstva a pronesla: „Nebe rozhodlo o úpadku národa a zavraždění krále. Nyní lidé trpí a svět je v chaosu. Pokud mohu přinést zemi mír a zachránit lid před utrpením, jsem ochotná ukončit válku a zajistit lidem bezpečí. Kéž se zmírní sucha a povodně a království Ťü-le obdrží milost bohů. Jsem vděčná za požehnání bohů a budu následovat vůli nebes.“ Po chvíli pokračovala: „Děkuji Buddhovi za soucit. Když jsem byla v zármutku, dal mi sílu a vedení. Doufám, že velký Buddha zůstane navždy v mém srdci, a modlím se za jeho spásu v konečných časech.“

Poslední slova kněze překvapila. Po dokončení modlitby se v očistné místnosti chrámu královny zeptal: „Viděla jste velkého Buddhu, který vás osvítil?“ Mo Cchaj odpověděla: „Ano.“ Poté knězi vyprávěla o zjevení Buddhy, jeho slovech, která slyšela, a o nejvyšším soucitu, který od něj pocítila. Jak Jüe Čchen naslouchal, pocítil silné chvění hluboko uvnitř své bytosti, vycházející z nejmenších částic jeho těla, které vytvářely vrstvy vibrací, z nichž každá jiskřila jasem.

Jüe Čchen si položil pravou ruku na levé rameno a zvolal: „Viděl jsem proroctví ve starém spisu, které říkalo, že cizinka uvidí velkého Pána Buddhu v naší zemi dříve než ostatní. Cizí řemeslník odlil sochu velkého Buddhy a uložil ji do obrovské zlaté pagody, která chrání všechny lidi. Bez ohledu na národnost nebo společenské postavení dostanou všichni požehnání Buddhy. Díky tomuto požehnání mohou uniknout řádění démonů a vstoupit do světa světla v tomto zlém světě. Věřím, že Pán Buddha, kterého královna viděla, je ten, kdo povede všechny bytosti do světa světla.“

Jüe Čchen pokračoval: „Mám otázku a doufám, že na ni královna odpoví. Myslím, že královna má výjimečný talent, ale skrývala ho, což mě překvapilo.“ Mo Cchaj řekla: „Kněz mé vlasti mi radil, abych své schopnosti neukazovala a nepřevyšovala moudrost manžela. Říkal, že vládnout zemi je úkol pro muže, a já jeho rady následovala.“

Jüe Čchen si povzdechl a poznamenal: „Teď už chápu. Vždycky se najdou lidé moudřejší než my, kteří již předem viděli vůli nebes. Kromě toho však existuje vyšší moc, která všechno zařizuje podle božské vůle. Kdyby královna odhalila své schopnosti, láska mezi vámi a králem by se prohloubila, ale zároveň byste více trpěla v této pohromě a těžko byste se osvobodila. Královna je však chráněna mnoha způsoby: zaprvé, kněz vás probudil; zadruhé, světlo ochranného náramku udržuje krále a královnu čisté a bez citových pout; a zatřetí, velký Buddha se objevil před královnou, odhalil budoucnost a přinesl lidstvu dobrou zprávu. Když se jedny dveře zavřou, jiné se otevřou, a královna má to štěstí, že byla bohy vybrána pro tento úkol.“

Mo Cchaj konstatovala: „Možná jsem příliš připoutaná ke světským věcem nebo možná stále toužím po dobrém životě a nedokázala jsem se vzdát sama sebe. Bohové se bojí, že ztratím cestu, a proto mi poskytli mnoho ochran. Jsem vděčná za požehnání bohů a za soucit Buddhy.“

Jüe Čchen pokračoval: „Věřím, že velekněz vaší země, Meng Kang, je pánem Tchung-tchienských šachů. Proto žádám královnu, aby je vzala s sebou a předala je knězi království Motian. On je svatým člověkem.“ Mo Cchaj souhlasila.

Poté Jüe Čchen pověděl: „Svět je rozlehlý a lidé v něm nespočetní. Možná už se v budoucnu nikdy nesetkáme. Doufám, že královna nezapomene na království Ťü-le a vzpomene si na jeho lid.“ Mo Cchaj přikývla na znamení souhlasu.

Pokračování: https://cz.clearharmony.net/articles/a111574-Cesta-posvatneho-osudu-Kralovstvi-Motian-a-pyramida-13-cast.html

Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/242186

Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7837

* * *