Mo Cchaj dosáhla věku na vdávání, ale šlechtice posuzovala podle vlastností a chování svého bratra, a dosud nenašla nikoho, kdo by jí vyhovoval. Přesto byla šťastná ve společnosti svého bratra, švagrové a roztomilého synovce. Život byl krásný.
O rok později poslal Taj Le, král vzdálené země Ťü-le, návrh na sňatek s princeznou království Motian. Posel s tímto návrhem přinesl bohaté dary, králův portrét a dopis. Tato událost vyvolala v království Motian velký rozruch. Když o tom Mo Cchaj slyšela od švagrové, zachovala klid, ale když o tom začal mluvit její bratr, cítila se trochu v rozpacích.
Mo Le přinesl Taj Leho portrét, aby ho ukázal sestře. Mo Cchaj si portrét prohlédla. Cítila z něj jeho velkorysost a upřímnou srdečnost. Taj Le měl na tváři jemný úsměv, jako kdyby malý člun pomalu vplouval do jejího srdce. Její pohled se zastavil mezi jeho obočím. Měla pocit, že jeho oči k ní promlouvají a zvou ji do teplé země, kde ji ochrání po celý život. Náhle pocítila tajemné emoce, které jí sevřely srdce, něco, co nikdy předtím nezažila.
Mo Le sledoval výraz své sestry a pocítil, jak se mu svírá srdce, jako kdyby měl předtuchu něčeho nevyhnutelného. Pozorně si prohlédl portrét. Po chvíli Mo Cchaj řekla: „Mám pocit, že jsem tento portrét už někde viděla. Mám z tohoto krále zvláštní pocit důvěrnosti. Je to tak zvláštní!“ Když to Mo Le slyšel, pocítil nevysvětlitelnou emoci, která se v něm vzdouvala. Pomyslel si: „Lituji, že jsem přinesl ten portrét. Přál bych si, aby sestra nic necítila. Opravdu chci, aby si našla vhodného manžela tady v naší zemi.“
Mo Le chvíli přemýšlel a pak pronesl: „Sestro, manželství je předurčené osudem. Pojďme se zeptat bohů na jejich vůli. Dají nám znamení.“ Sourozenci šli k věži, aby uctili bohy. Obdrželi znamení, že Taj Le a Mo Cchaj jsou osudem spojeni a Mo Cchaj se má provdat do království Ťü-le. Mo Le o tom dál nepřemýšlel a začal chystat její věno.
Mo Cchaj však nechtěla opustit svou zemi. Před odjezdem šla uctít Bohyni Muo-mo. Mo Cchaj považovala Muo-mo za posvátnou a laskavou. Muo-mo se několikrát objevila, aby ji zachránila. Jednou, když Mo Cchaj spadla ze stromu, ji jemně zachytila. Jindy, když plavala v moři a najednou jí ochrnuly nohy, vynesla ji zpět na břeh. Při jiné příležitosti, když Mo Le při lovu zastřelil velkého medvěda, Mo Cchaj si myslela, že je mrtvý, a šla blíž. Medvěd se však náhle postavil, což všechny vyděsilo. Mo Le byl v tu chvíli k smrti vyděšený, ale Mo Cchaj spatřila Bohyni Muo-mo v bílém rouchu, jak mávla rukou, a medvěd padl k zemi. Mo Cchaj ji ve svém srdci považovala za svatou.
Po uctění duchů kněz Meng Kang vyndal náramek složený z kulatých dřevěných kousků, každý ozdobený krásnými květinovými a oblačnými vzory. Řekl: „Toto je ochranný náramek požehnaný božskou silou. Dávám ho princezně s přáním, abys ho nosila a nikdy ho nesundala.“
Mo Cchaj byla šťastná a nadšená. Poklekla před knězem a odpověděla: „Náramek je požehnaný božskou silou a vaší duchovní energií. Vaše požehnání je pro mě tou nejlepší ochranou na celý život. Pokorně vás prosím, abyste mi ho osobně nasadil. Chci si ho uchovat jako trvalou památku a nikdy ho nesundám.“
Poté Mo Cchaj natáhla ruku a kněz jí náramek nasadil na zápěstí. Mo Cchaj ho jemně pohladila. Měla pocit, že získala vzácný poklad.
Meng Kang se podíval na Mo Cchaj a řekl: „Postavte se, chytrá princezno, mám vám ještě co říct.“ Mo Cchaj se postavila a pohlédla na kněze. Kněz vážně pověděl: „Princezna se chystá provdat do vzdálené země. Doufám, že jako královna nové země budete jemná a ctnostná, budete oddaně uctívat Buddhu a vládnout zemi s mateřskou laskavostí. Neměla byste vystavovat na odiv své schopnosti nebo překonávat moudrost svého manžela. Vládnutí zemi je mužskou záležitostí. Doufám, že budete vždy následovat příklad královny a zapamatujete si má slova. Kéž vás má požehnání vždy provázejí.“ Mo Cchaj pochopila knězova slova a jejich hlubší význam a vzala si je k srdci. Když opouštěla chrám, měla pocit, jako kdyby náhle dospěla. Už nebyla veselou princeznou, která stále následovala svého bratra, a věděla, že její život se dramaticky změní.
Mo Le jí přinesl bohaté věno a osobně ji doprovodil na hranici. V okamžiku loučení Mo Cchaj prolévala slzy. Mo Le nechtěl svou sestru vidět odcházet, a když ji viděl plakat, cítil v srdci hlubokou bolest.
Mo Cchaj byla přivítána průvodem, který vedl sám král zpovzdálí. Když král Taj Le spatřil Mo Cchaj, byl nadšený. Myslel si, že Mo Cchaj je nejkrásnější nevěstou na světě. Pocit, který z ní měl, byl stejný jako ten, který měl z jejího portrétu. Oba necítili žádnou odcizenost a jejich rozhovory byly velmi příjemné. Taj Le ji po cestě seznámil se systémem zákonů a pravidel, se zvyky a obyčeji království Ťü-le. Také jí vyprávěl, že jeho matka zemřela, když mu bylo deset let, a když mu bylo patnáct let, jeho otec mu předal řízení státních záležitostí a odešel do hor věnovat se duchovní kultivaci. Mo Cchaj ho poslouchala a cítila k němu soucit. Po příjezdu do hlavního města si Mo Cchaj odpočinula v paláci nedaleko královského sídla.
Jednou Taj Le s úsměvem oslovil Mo Cchaj a řekl jí: „Jsi nejkrásnější bojovnicí v mém srdci.“ Mo Cchaj byla překvapena a bez přemýšlení vyhrkla: „Myslím, že bys měl říct, že jsem nejkrásnější nevěstou ve tvém srdci.“ Taj Le se zasmál a vysvětlil: „Před třemi lety se tvé jméno rozšířilo po celém království Ťü-le a lidé si vyprávěli o hrdinství sourozenců z království Motian. Tehdy jsem zatoužil spatřit krásu princezny. Později jsem podle vyprávění jiných namaloval tvůj portrét s přáním v srdci, že si tě vezmu. Kvůli tomu jsem se koupal, postil a vroucně modlil k bohům, aby se mé přání splnilo. Portrét, který byl poslán do království Motian, jsem namaloval já sám a vložil jsem do něj svou upřímnost a touhu, abych tě dojal. Po zahájení žádosti o sňatek jsem se každý den modlil k bohům, aby má žádost byla úspěšná, a byl jsem nadšený, když se mé přání splnilo. Brzy se staneš nejkrásnější nevěstou v království Ťü-le a doufám, že budeš šťastná.“ Jeho upřímná slova dojala Mo Cchaj a v očích se jí objevily slzy. Sklonila hlavu a nechala slzy tiše stékat.
Jüe Čchen, vysoce postavený kněz v království Ťü-le, vedl královu svatbu. Měl pocit, že královna je jako víla, a věřil, že její moudrost daleko převyšuje její krásu. Na velkolepé svatební ceremonii byl Taj Le naplněn radostí. Oženil se se svou milovanou a doufal, že nikdy nebudou rozděleni. Po vyjádření svého přání Mo Cchaj spatřila na obloze tři květiny a pomyslela si, že je to příznivé znamení.
V této neznámé zemi se Mo Cchaj díky Taj Leho pozorné péči rychle přizpůsobila všemu kolem ní. Po svatbě byl Taj Le zaneprázdněn státními záležitostmi, ale často ji bral s sebou, aby se seznámila s okolím. Mo Cchaj si pamatovala Meng Kangovy pokyny a před lidmi se chovala ctnostně. Lidé věřili, že jejich královna není jen krásná, důstojná a ušlechtilá, ale také ctnostná a skutečně hodna být vzorem mateřské laskavosti pro všechny.
I když se Mo Cchaj stala v této zemi velmi váženou a Taj Le se o ni dobře staral, často se jí stýskalo po vlasti. Často se jí ve snech objevovaly vzpomínky na rodinu, na bratrovu moudrost a toleranci, na švagřinu ctnost a krásu a na synovcovu bystrost a hravost. Mo Cchaj také snila o Muo-mo a probouzela se v slzách. I Mo Le si stýskal po sestře a často snil o tom, že spolu loví a hrají si. Po probuzení cítil prázdnotu.
O rok později, během každoroční buddhistické ceremonie v království Ťü-le, se Jüe Čchen podíval na královnu. Stále věřil, že je velmi moudrá, ale dosud neprojevila své schopnosti. Proto požádal krále, aby si mohl s královnou zahrát partii Tchung-tchienských šachů („Šachů dosahujících nebes“). Taj Le byl velmi překvapen, protože Tchung-tchienské šachy byly vždy v rukou kněží a sloužily jako klíč k pochopení vůle nebes a k vedení pokroku země. Dokonce ani předchozí králové nikdy neviděli skutečnou podobu Tchung-tchienských šachů, pouze o nich slyšeli. Taj Le souhlasil. Mo Cchaj spatřila Tchung-tchienské šachy v knězově meditační místnosti.
Šachovnice Tchung-tchien má čtvercový tvar se soustředěnými kružnicemi a mnoha protínajícími se čtverci uvnitř. Šachové figurky jsou vyrobeny z jadeitu a je jich třicet dva. Každá figurka má na sobě jiný znak, například nebe, zemi, člověka, vodu, oheň, vítr, pohromu, anomálii, pohyb, ctnost, dobro, ducha, trávu, vznik, setrvání a zánik. Tyto figurky lze kombinovat libovolným způsobem, přičemž „duch“ a „anomálie“ mohou být kombinovány se „zemí“, „vodou“, „ohněm“, „větrem“, „člověkem“ a dalšími.
Jak se Mo Cchaj seznamovala s deskou a figurkami, flexibilita šachů ji ohromila. Položila figurku a cítila, jak se spojuje s ostatními a mění se v ducha. Každý její tah měnil hru, což ji činilo nepředvídatelnou. Mo Cchaj měla pocit, že nehraje obyčejnou hru, ale spíše vyvolává nadpřirozené síly. Každá figurka se měnila v živoucí entitu a kombinace figurek byly naprosto fascinující. Když spojila figurky „oheň“ a „pohroma“, spatřila ohnivého draka, a když přivolala ducha „vody“, zjevil se vodní drak. Mo Cchaj byla okouzlena magií šachů.
Jüe Čchen sledoval královnino porozumění šachovnici a používání šachových figurek. Královna se se šachy rychle seznámila a projevila velkou zdatnost v ovládání tajemných sil ukrytých ve figurkách, což ho nesmírně překvapilo. Prostřednictvím hry potvrdil své podezření, že královna má mimořádné schopnosti, ale dosud je skrývala. Jüe Čchen proto navrhl králi, aby se královna díky svému vynikajícímu talentu a strategickému myšlení podílela na státních záležitostech. Když o knězově návrhu Taj Le hovořil s Mo Cchaj, Mo Cchaj skromně odmítla.
Taj Le chtěl postavit palác jako dar své krásné ženě. Když kopali základy, přišla se Mo Cchaj podívat. Byla překvapena, když na pěti různých směrech základů spatřila pět bytostí s divokými obličeji a různými barvami kůže. Mo Cchaj pocítila neklid a přemýšlela, proč při stavbě Zlaté věže v království Motian bylo pět nebeských dětí, ale to, co viděla nyní, byly nejspíš démonické bytosti. Znamenalo to, že stavba nebude dlouho trvat? Nebo měly jiný význam? Po chvíli přemýšlení se rozhodla požádat o pomoc kněze Jüe Čchena.
Toho dne, když Jüe Čchen hrál Tchung-tchienské šachy, pocítil, že stavba paláce není vhodná. Když o tom přemýšlel, přišel mu někdo ohlásit, že za ním přišla královna. Kněz odložil šachové figurky a vyšel, aby se s ní setkal. Když ho Mo Cchaj spatřila, otevřeně promluvila o vizi, kterou viděla, a doufala, že kněz dokáže tento podivný jev vysvětlit. Kněz si uvědomil, že královna má zvláštní schopnosti.
Řekl: „Tchung-tchienské šachy mohou poskytnout vedení ohledně osudu země. Doufám, že si s královnou zahraji partii šachů, abych zjistil osud země.“ Během hry si Mo Cchaj vyhrnula rukáv na levé ruce a při umisťování figurek jí náramek sklouzl z předloktí na zápěstí. Kněz si všiml královnina náramku a rychle na něj pohlédl. Jeho tvář najednou nabyla zvláštního výrazu. Vrátil figurky zpět do krabice, sepjal ruce, mírně se uklonil a řekl královně: „Královnin náramek je velmi neobvyklý. Viděl jsem, jak se z něj linulo duhové světlo. Mám prosbu, která možná není vhodná, ale mohla by královna sundat náramek, abych si ho mohl prohlédnout?“ Mo Cchaj odpověděla: „Prosím, odpusťte mi. Tento náramek mi dal kněz mé rodné země a řekl mi, abych ho nikdy nesundávala. Slíbila jsem mu to.“ Kněz byl překvapen.
Jako kněz a zároveň prorok znal Jüe Čchen některá tajemství Tchung-tchienských šachů. I když mu byly Tchung-tchienské šachy svěřeny, byl pouze jejich správcem. Po generace kněží ústně předávali jedno učení, a to, že Tchung-tchienské šachy mají svého pána. Když najdou svého pána, objeví se na světě velký Buddha, který povede všechny buddhy i lidi k osvobození od utrpení a předá své učení všem bytostem. Na konci eonu dosáhnou dharmy, budou ji praktikovat, neupadnou do iluzí a získají velkou svobodu. Jednou z předzvěstí, že se objevil pán Tchung-tchienských šachů, bylo, že kněz spatří na zápěstí vznešeného člověka dřevěný náramek, který se dokáže proměnit v duhu.
Jüe Čchen se ponořil do úvah. Mohl by být pánem Tchung-tchienských šachů kněz z království Motian? Cítil, že se nebeská mechanika již zjevila. Jüe Čchen však stále skrýval přísně střežené tajemství, a to, že odchod Tchung-tchienských šachů by znamenal změnu vlády v království Ťü-le a úpadek národního štěstí. Jüe Čchen se rozhodl podřídit vůli nebes.
Jüe Čchen pokračoval v šachové hře. Věděl, že pokud by byl palác postaven, zanikl by v plamenech války. Přestal pokládat šachové figurky a Mo Cchaj se s ním rozloučila.
Jüe Čchen požádal krále, aby projekt zastavil a místo obnovil, protože stavba paláce by poškodila osud země. Mo Cchaj jej také požádala, aby to udělal. Řekla, že se po návštěvě místa cítí neklidná. Taj Le jejich rady vyslechl a projekt zastavil.
Pokračování:
Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/241964
Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7836
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...