Cesta posvátného osudu: Království Motian a pyramida (10. část)

Po dokončení Buddhovy věže se božská moc Mo Leho šířila díky obrům a jeho jméno se dostalo i do dalších zemí. Některé země nebyly s královstvím Motian spokojeny a vyzvaly jej k boji.

První zemí, která vyzvala království Motian, bylo království Kchan-š’. Král království Kchan-š’ poslal do království Motian válečné prohlášení s tvrzením, že obyvatelé na hranicích Motianu obtěžují obyvatele Kchan-š’, a proto vyzval Mo Leho. Mo Le nařídil vyšetření situace, ale nenašel žádné důkazy o takovém obtěžování. Přesto výzvu přijal. Začal mobilizovat vojsko a zásoby a vydávat příkazy na všech úrovních. Také navštívil kněze Meng Kanga, který byl klidný a vyrovnaný a válku si nepřipouštěl k srdci.

Královna Wen Mej měla v noci sen, ve kterém viděla Mo Leho ve zlatém brnění a Mo Cchaj ve stříbrném brnění, jak stojí bok po boku. Ráno se Wen Mej zeptala Mo Leho: „Půjde moje mladší sestra s tebou na tuto výpravu?“ Mo Le odpověděl: „Ať zůstane s tebou v paláci. Válka je záležitostí mužů.“ Wen Mej odvětila: „Ale zdálo se mi, že stála vedle tebe ve stříbrném brnění. Myslím, že by měla jít s tebou.“ Mo Le byl zaskočen a řekl: „Poradím se s knězem a uvidíme, co na to řekne.“

Mo Le navštívil kněze. Meng Kang po vyslechnutí jeho vyprávění pronesl: „Podle snu by měla princezna jít do války. Požádám bohy o vedení.“ Poté kněz otevřel kadidelnici a vyndal tři tyčinky santalového kadidla. Po jejich zapálení se Meng Kang a Mo Le společně poklonili. Meng Kang uviděl princeznu ve stříbrném brnění, jak vyzařuje jasné světlo, a mnoho cizinců klečí na zemi a vzhlíží k ní. Na obloze se objevila podoba Boha války Li Tchiena. Meng Kang řekl: „Pod vedením bohů bude mnoho lidí spojeno s princeznou. Ať jde. Bůh války jí požehná.“

Mo Le se vrátil do paláce a zeptal se Mo Cchaj: „Sestro, chceš jít se mnou do bitvy?“ Mo Cchaj nadšeně odpověděla: „Samozřejmě, že chci, ale cítím, že to není vhodné.“ Mo Le řekl: „Bohové chtějí, abys šla se mnou. Připrav se!“ Mo Cchaj překvapeně vydechla a radostně vyřkla: „Je to opravdu pravda? Jsem tak šťastná, že budu znovu se svým bratrem!“

Před odchodem navštívil Mo Le pagodu, aby uctil bohy a modlil se za jejich ochranu. Meng Kang řekl Mo Leovi: „Když jsem meditoval, viděl jsem velký strom, jehož koruna se neustále rozprostírala. Lidé klečeli a uctívali kdekoliv, kam dosáhla. Také jsem viděl krále, jak drží v levé ruce zlaté žezlo a v pravé ruce meč, stojícího pod stromem s impozantním výrazem. Koruna stromu klesla dolů a vytvořila oblak příznivosti. Objevily se na něm dva zlaté znaky znamenající ‚vítězství‘. Nebojte se, králi. S ochranou bohů a poklady, které vám nebe darovalo, se jistě vrátíte jako vítěz bez boje.“ Mo Le odpověděl: „Nechci způsobit velké krveprolití. Nechci, aby naši občané trpěli, a ani aby ženy a děti z jiných zemí byly odloučeny. Doufám, že mi bohové pomohou a porazím nepřítele bez boje.“ Meng Kang odvětil: „Jako král jste laskavý a milujete svůj lid i sebe. Nebesa určitě ochrání naši zemi.“

Předvoj armády království Motian tvořili obři, kteří stavěli Buddhovu věž, a mohli se postavit deseti protivníkům najednou. Nesli štíty a kopí. Jejich vůdcem byl C' Sing.

Na místě zvaném les C' Šu na hranici království Motian se obě strany postavily do bojových řad. Když král Kchan-š’ spatřil armádu Motianu, byl šokován. Viděl, že jsou hroziví a plní bojovného odhodlání. Pohlédl na krále ve zlatém brnění držícího v levé ruce zářící zlaté žezlo a v pravé ruce meč. Meč vypadal, jako kdyby se měl vznést do vzduchu, a za ním vlála ve větru žlutá vlajka. Srdce krále Kchan-š’ se roztřáslo a instinktivně si položil ruku na hruď. Cítil, že tuto bitvu nemohou vyhrát. Litoval, že poslal válečné prohlášení. I vojáci Kchan-š’ byli otřeseni a cítili, že jejich protivníci jsou příliš silní.

Mo Le udělal několik kroků vpřed a zvolal mocným hlasem: „Poslouchejte, králi Kchan-š’! Jsem vůdcem armády spravedlnosti. Pokud nechcete válku, stáhněte se a ochraňte svůj lid. Ať mezi našimi dvěma zeměmi zavládne mír. Pokud mě neposlechnete, moje země neprojeví slabost.“ Během své řeči několikrát mávl zlatým žezlem. Král Kchan-š’, ohromen zářícím žezlem, pocítil neklid a okamžitě nařídil svému poslovi ústup. Po návratu na bezpečnou vzdálenost král Kchan-š’ sám napsal dopis a poslal vyslance, aby jej doručil Mo Leovi. Posel, který přišel, nesl „hůl viny“ (symbol omluvy, takoví lidé se nazývají „poslové viny“), přistoupil k Mo Leovi, poklekl a předal mu dopis. Poté, co si Mo Le dopis přečetl, jej předal Mo Cchaj.

Mo Le řekl poslovi: „Položte hůl viny a vraťte se. Vyřiďte králi, že pro něj zítra uspořádám hostinu. Prosím, neodmítejte.“ Poté Mo Le poznamenal: „Král Kchan-š’ hledá příměří a mír.“ Mo Cchaj podotkla: „Bratře, můžeme opravdu vyhrát bez boje? Zlaté žezlo je tak kouzelné! Bůh války chrání naši zemi. Lidové písně mají pravdu, a to, co říkají kněží, je také pravda. Máme takové štěstí!“

Mo Le uspořádal hostinu pro krále Kchan-š’. Uzavřeli mírovou dohodu a stali se pokrevními bratry. Po několika dnech Mo Le vedl svou armádu zpět do hlavního města. Celé království slavilo jejich vítězství.

O tři měsíce později se král Š' Čenu dozvěděl, že král Kchan-š’ prohrál bez boje a uzavřel mír, což v něm vyvolalo opovržení. Poslal dopis, aby krále Kchan-š’ zesměšnil, a vyzval Mo Leho na souboj. Posel, který dopis doručil, měl červenou košili, černé kalhoty a na hlavě bílý šátek vyšitý s černou sekerou, což symbolizovalo, že boj neukončí, dokud nezvítězí. Mo Le výzvu přijal.

Mo Le šel k buddhistické pagodě, aby se poklonil, zapálil kadidlo a poklekl. Když vstal, kněz se ho zeptal: „Kolik vojáků s sebou plánujete vzít na toto tažení, Vaše Veličenstvo?“ Mo Le odpověděl: „Právě o tom jsem chtěl s vámi mluvit. Chci vzít s sebou osm set vojáků. Bohové chrání naši zemi a já nechci plýtvat životy a penězi našeho lidu.“ Kněz se mírně usmál a přikývl.

Mo Le vyrazil se svou sestrou a vojáky. Morálka armády Motianu byla vysoká a jejich zbraně vynikající. Mo Le měl meč nazývaný Čen-wej, který dokázal řezat železo jako bláto, a dračí meč, který mohl vtrhnout do boje. Mo Cchaj měla okřídleného draka, který byl nesmírně inteligentní a dokázal nepříteli sebrat zbraně a přinést je zpět. Po malé bitvě porazila armáda Motianu předvoj armády Š' Čenu. Poražení vojáci království Š' Čenu neváhali šířit zprávy o majestátu krále Motianu mezi vlastními jednotkami, což vedlo krále Š' Čenu k rozhodnutí kapitulovat. Území Motianu se výrazně rozšířilo a ti, kdo se vzdali, se dobrovolně stali občany. Byly postaveny široké cesty, které umožnily lidem přicházet a uctívat bohy a buddhy v pagodě, a pověst království Motian se rozšířila ještě dále.

Pod ochranou bohů a buddhů království Motian prosperovalo a nikdy netrpělo hladomorem. Kde byla válka, tam vždy přišlo zázračné vítězství bez boje.

Rok po stavbě pagody se narodil korunní princ se znameními přízně. Mo Le viděl na nebi zlatý císařský kočár, zatímco Mo Cchaj spatřila zlatého ptáka vznášejícího se nad palácem. Wen Mej viděla sestupovat skupinu bohů, přičemž jeden z nich jí předal zlatou zavinovačku. Všichni věřili, že princ není obyčejné dítě, a tak ho Mo Le pojmenoval Mo Čchi.

Pokračování:

Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/241923

Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7835

* * *