Během meditace Meng Kang viděl na nebi nespočet bohů a buddhů, jak hledí na hlavní město království Motian. Když zjistil, že nesmrtelní pomáhají při stavbě pagody, požádal krále, aby vydal dekret, kterým by celé království vyzval k upřímnému odříkávání buddhových jmen a k modlitbám za božskou ochranu při stavbě pagody.
Mo Le pověřil Venidy přepravou kamenů, zatímco Mo Cchaj dala Mej-ni-ťia pokyn aplikovat na kameny roztok černého kamene. Mo Le diskutoval s řemeslníky o stavbě pagody, přijímal všechny dobré návrhy a požádal kněze Meng Kanga, aby učinil konečné rozhodnutí. Pod Meng Kangovým vedením začalo království Motian stavět pagodu.
Během stavby žili král a královna odděleně. Královna oddaně uctívala Buddhu, a její příklad následovali královští úředníci i obyčejní lidé. Celé království věnovalo stavbě velkou pozornost. Tehdy byli lidé v království Motian prostí a čistí, muži zdvořilí a ženy ctnostné.
Stavba pagody byla prováděna výhradně ručně. Čtyři obři dokázali snadno zvednout velký kámen. Po vykopání základů byly po obou stranách vytvořeny schody směřující dolů, a Venidové přepravovali kameny na dno, kde začala stavba pagody. Po dokončení spodní vrstvy lidé použili dřevo zvané diamantové (velmi husté a pevné) ke stavbě lešení ve tvaru schodů kolem obvodu, kterému obři říkali „nebeský žebřík“. Venidové nosili boty spletené z orchidejové trávy, které byly pevné, odolné a měly silnou přilnavost. Při přenášení kamenů nahoru měli někdy pocit, že kráčejí po oblacích, jako kdyby je něco podpíralo. Tento jev nazývali „kroky po oblacích“ a věřili, že je chrání božská síla.
Během stavby se v hlavním městě shromáždili slavní hudebníci a zpěváci z celého království, aby vytvořili nejlepší hudbu a zpívali nejkrásnější písně na oslavu stavby buddhistické věže. Meng Kang osobně složil hudbu a napsal texty, které předal hudebníkům a zpěvákům. Tyto písně se brzy rozšířily po celém království. Mezi nimi byla nejvelkolepější píseň „Píseň bohů“. Další písně, jako „Bůh zachraňuje svět“, „Buddhův soucit“ a „Čekání na příchod Boha“, také zanechaly silný dojem. Slavná sopranistka zpívala hlasem, který jako kdyby přicházel z nebes a naplňoval určitou oblast, zatímco hlas slavného basisty byl úžasný a podmanivý, jako kdyby vyvěral ze země, nesl tíhu země i pocit rozlehlosti, avšak neztrácel na síle.
Během stavby bylo v království Motian také vynikající počasí. Často pršelo v noci a přes den bylo slunečno. Na staveniště déšť nedopadal, vzduch byl však svěží. Slunce během dne nebylo příliš horké a příjemný vánek zpříjemňoval práci. Starší lidé říkali, že je to díky deštníku Bohyně deštníků (bohyně v čínské mytologii), který je chránil.
Během přestávek lidé přinášeli nápoje z lesních plodů a horské pramenité vody. V těchto chvílích vždy zazníval krásný zpěv, který lidem pomáhal zapomenout na únavu a přinášel jim radost.
V noci při odpočinku seděli Venidové a Mej-ni-ťia v lotosové pozici a tiše odříkávali buddhistickou mantru „Ťü Si Le Buddha“ (Buddha velké radosti a štěstí) asi hodinu. Uprostřed noci přicházela víla Suo-i (Víla jemných vlnek) v zelené sukni s lahví oblaků, ve které měla rostlinu. Tato rostlina, zdánlivě obyčejná, po vytažení okamžitě vyrostla do tisíce úponků, z nichž každý nesl malý lístek se třpytivou průzračnou kapkou. Suo-i mávla rostlinou a kapky dopadly na obry, čímž z nich odstranily únavu. Hudební vílí chlapec ve žlutém šatu hrál na hudební nástroj, z něhož vyletovaly zlaté tóny, které se vlévaly do snů obrů. Ráno Venidové říkali: „Po nočním odpočinku jsme plní síly.“ Někdo dodal: „Slyšel jsem krásnou hudbu.“
Po pěti měsících stavby jedné noci Mo Le a Mo Cchaj odpočívali na plošině poblíž pagody. Mo Cchaj řekla bratrovi: „Myslím, že pagoda už září světlem.“ Po chvíli Mo Cchaj znovu promluvila: „Bratře, noc je tak krásná. Cítím, že mé srdce je plné radosti a lehkosti, vznáší se ve vzduchu a hledí na zemi.“ Mo Le se usmál a přikývl.
Po osmi měsících výstavby Meng Kang řekl Mo Leovi: „Pagoda je postavena a přinese nesmírné zásluhy, ale král musí i nadále pilně praktikovat ctnost.“ Mo Le byl překvapen a odpověděl: „Ctihodný knězi, pokud v mé ctnosti spočívá nějaká vada, prosím, řekněte mi to.“ Meng Kang odpověděl: „To není to, co mám na mysli. Během meditace jsem viděl tři vize: v první byla zlatá pagoda postavena a fénix kroužil na nebi; ve druhé byla zlatá pagoda postavena a všichni lidé se poddali; ve třetí byla zlatá pagoda postavena, země byla bohatá a na nebi se objevila nesčetná příznivá znamení. Věřím, že dokončení pagody přinese království Motian ještě více požehnání, a proto musí král i nadále pilně vést a vzdělávat svůj lid.“ Mo Le přikývl na znamení souhlasu.
Jak se blížilo dokončení pagody, Mo Le měl sen, ve kterém držel v ruce kámen a ten pak položil na vrchol věže. Když se probudil, rozhodl se následovat božské vedení, nasbíral čerstvé ovoce, umyl je a nabídl je v chrámu. Strávil dlouhou dobu poklonami a modlitbami za ochranu a požehnání.
Poddaní věděli, že pagoda má být brzy dokončena, a přišli, aby ji spatřili. Mnozí stáli poblíž a s úžasem sledovali krále oblečeného v prostém oděvu. Brzy se dozvěděli, že král má umístit kámen na vrchol pagody. Byli nadšení a čekali na vše, co mělo přijít, a tiše se v srdci modlili za krále.
Když si Mo Le vybral čtyři silné muže, aby mu pomohli s umístěním kamene na vrchol pagody, obrovský kámen byl přinesen nahoru. Mo Le se v duchu modlil za ochranu bohů, jeho mysl byla čistá a soustředěná na umístění kamene. Pravou rukou zvedl kámen uprostřed a levou rukou jej držel na okraji. Obři dole byli ohromeni a pozorně sledovali každý okamžik.
V té chvíli Meng Kang a Mo Cchaj spatřili na Mo Leově pravém zápěstí zářivé světlo, které obklopovalo kámen. Světlo pocházelo původně z nebeského elixíru neboli vílí pilulky. Tato vílí pilulka byla jedinečným pokladem mocných bohů z horní říše, vyrobená během devíti měsíců, kdy do ní bůh opakovaně vléval božskou sílu. Bohyně Charophy ji darovala Mo Tanovi. Když Mo Le umísťoval kámen, světlo na jeho zápěstí mu poskytovalo nevídanou božskou sílu, která také chránila kámen a činila ho ještě pevnějším. Světlo neviděli jen Meng Kang a Mo Cchaj, ale také někteří další lidé. Mo Le úspěšně umístil devět obrovských kamenů.
Během tohoto procesu Meng Kang viděl, že obloha byla plná očí sledujících stavbu. Viděl Mo Lea, jak zvedá kámen, kolem kterého bylo mnoho andělů s dlouhými křídly. Andělé vyzařovali oslnivé světlo. Mo Cchaj cítila, jak se v jejím srdci otáčí lotosový květ a vyzařuje jemné světlo. Pohlédla na bratra a uviděla kolem něj kruh fialového světla, v němž se objevovaly blesky. V mysli se jí objevilo slovo „blesk“. Přemýšlela, co by mělo následovat. Bylo tam slovo, které jí připadalo povědomé, ale nemohla si na něj vzpomenout. Nebeský nesmrtelný se zasmál a pronesl: „Královna Pětibarevného lotosu zapomněla jméno Hromového vadžry!“
Toho dne se královna Wen Mej zcela oddala uctívání Buddhy a modlitbám, aby byla králi udělena božská moc. Náhle pocítila v srdci nekonečnou radost. Věděla, že stavba se chýlí ke konci. Poté se vydala k pagodě a náhodou byla svědkem posledního umístění vrcholného obřího kamene. Jakmile byl vrchol dokončen, Mo Le sestoupil z pagody a Wen Mej spatřila skupinu bohů, kteří ho obklopovali. V té chvíli se Mo Le v jejích očích jevil jako božstvo. Klekla před něj s ušlechtilou úctou a všichni poddaní ji následovali, plni nekonečného obdivu. Mo Le a Mo Cchaj také poklekli a poděkovali nebeským i pozemským bohům za jejich ochranu během stavby.
Pagoda byla postavena za devět měsíců. Tři dny po jejím dokončení Mo Le uspořádal velkolepou slavnost, při níž byly v pagodě posvěceny nové sochy Buddhy a božstev. Kněz Meng Kang vedl slavnostní obřad posvěcení. V té době lidé věřili, že Buddha sídlí v nebeské říši a má nespočet inkarnací. Když lidé oddaně uctívají a nabízejí oběti Buddhovi, Buddha v nebeské říši to vycítí a pošle inkarnaci, aby vstoupila do sochy Buddhy, čímž ji obdaří stejným soucitem a nadpřirozenou mocí jako hlavní božstvo. Jen ti s velkou ctností mohli „přivolat Buddhu“.
Meng Kang řekl: „Velký a soucitný Buddho, prosím, vyslyšte upřímné hlasy lidu: s oddanými srdci vás žádáme, abyste zůstal ve světě. Srdce lidí snadno pokryje prach, ale soucit Buddhy zůstává nezměněn navěky. Kéž Buddha vyslyší naše upřímné modlitby a přijde do světa. Lidé světa budou naslouchat Buddhovým učením, koupat se v Buddhově světle a vyhnou se pádu do moře utrpení, čekajíce na spásu.“ Po těchto slovech vložil písmo do sochy, přilepil ji papírem a poté recitoval buddhistické texty.
V tom okamžiku se na nebi objevily pestrobarevné příznivé mraky, nad nimi přeletěl fénix a na obloze se shromáždili ptáci. Obry toto znamení naplnilo nadšením.
Socha Ťü Si Le Buddhy, která byla umístěna v pagodě, představovala sedícího Buddhu, po jehož stranách stála Bohyně země Momu a Bůh války Litian. Ťü Si Le Buddha je velký Buddha nebeské říše, který přináší štěstí a příznivost zemi. Podoba Momu je důstojná a vznešená, její úlohou je vést a transformovat morálku lidu. Podoba Litiana je majestátní, žehná království vojenskými úspěchy, rozšiřováním území a podmaněním jiných zemí válkou, čímž vytváří pouto s královstvím.
Pokračování:
Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/241879
Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7834
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...