Po založení království Motian svolal Mo Tan moudré a schopné jedince, aby jim přidělil úřednické funkce, stanovil pravidla a zavedl systémy k zajištění pořádku.
V době, kdy bylo království Motian založeno, bylo Mo Tanovi už 48 let. Jakmile se vše ustálilo, hlavním zájmem obyvatel se stalo manželství krále.
V té době upoutaly královu pozornost dvě ženy. Jedna byla dcerou Č' Kchaje, ministra po levici, jménem Miao Ke, a druhá byla dcerou Süan Fana, ministra po pravici, jménem Siou Chan.
Miao Ke měla mírně snědou pleť, široké čelo, široký prostor mezi obočím, rovné obočí a plné rty. Siou Chan měla světlou pleť, krásný vzhled, rudé rty a bílé zuby, vyklenuté obočí a okouzlující oči.
Zpočátku měl Mo Tan příznivý dojem z Siou Chan, zaujala ho její živá a bystrá osobnost. Miao Ke měla důstojné vystupování, mnoho toho neřekla, ale její neočekávané vhledy Mo Tana překvapovaly. Miao Ke se při mluvení nikdy neusmívala, ale když se usmála, začínalo to od koutků úst a rozšířilo se po celé tváři, což vyzařovalo teplý a zářivý pocit. Být s Miao Ke přinášelo Mo Tanovi mír a spokojenost. Mo Tan měl obě ženy rád a nedokázal si mezi nimi vybrat. Modlil se za božské vedení, ale to nepřišlo, a Mo Tan tak musel rozhodnutí učinit sám.
Mo Tan připravil několik státních záležitostí k projednání se Siou Chan. Její výraz byl živý, a dříve, než vše vyslechla, začala vyjadřovat své názory, přidávala vlastní fantazii a občas i nadšeně vyskočila. Když Mo Tan projevil opačný názor, Siou Chan se nafoukla a přitiskla se ke královým šatům jako rozmazlené dítě, které chce, aby ji vyslechl. Mo Tan v tu chvíli zapomněl, proč vlastně přišel.
Po odchodu od Siou Chan se Mo Tan cítil malátný a zmatený. Způsob, jakým se Siou Chan oblékala a nerespektovala pravidla, způsobil, že měl Mo Tan nevědomky špatné myšlenky. Siou Chan ho rozptylovala a vyčerpávala jeho energii, což v něm vyvolávalo neklid. Jak by mohl jako vládce země vzdělávat lid, když nedokázal ovládat ani sám sebe?
Když projednával záležitosti s Miao Ke, ta nejprve naslouchala, poté se zeptala na Mo Tanův názor a nabídla své postřehy, které zároveň doplňovaly Mo Tanovy nedostatky. I když měli rozdílné názory, dokázala své stanovisko klidně vyjádřit. Být s Miao Ke bylo jako být s dlouholetým přítelem – pohodlné a příjemné. Mo Tan si také uvědomil, že Miao Ke má moudrost i ctnost, je zdvořilá a dává lepší návrhy. Rovnováha v Mo Tanově srdci se postupně nakláněla směrem k Miao Ke.
Mo Tan si také všímal obou žen na veřejnosti. Zjistil, že Siou Chan se účastní všech událostí, vystavuje na odiv svou krásu a stává se středem pozornosti mnoha lidí, na což je pyšná. Na druhé straně Miao Ke se objevovala zřídka, a když už, nepřikládala tomu velký význam. Lidi zdvořile zdravila a starala se o starší a děti. Klid a štědrost Miao Ke ostře kontrastovaly s okázalostí a sebestředností Siou Chan.
Byl tu také další faktor, který pomohl Mo Tanovi učinit konečné rozhodnutí. Při různých příležitostech, kdy obě ženy krále doprovázely dlouhými chodbami, Siou Chan poletovala jako motýl, čímž krále oslňovala a někdy do ní i narazil, zatímco Miao Ke ho tiše doprovázela, vyzařovala klid a uvolněnost, což způsobovalo, že král cítil, že by takhle chtěl kráčet navždy.
Mo Tan se nakonec rozhodl vybrat si za manželku Miao Ke. Pomyslel si: „Nemohu se zaměřovat pouze na krásu, ignorovat ctnost a zatratit tak svou duši. Nechť mi Miao Ke pomůže vládnout zemi a uklidní mou unavenou duši! Jak bych mohl mít čas si hrát s Siou Chan?“
Poté, co Mo Tan učinil rozhodnutí, snil té noci o čtyřech párech bot na zemi: dvou velkých a dvou malých. Když se probudil, byl šťastný, protože věřil, že tento sen byl znamením, že mu Miao Ke dá pár dětí.
Mo Tanova volba způsobila, že Siou Chan pociťovala zklamání, žárlivost a bolest a její tvář chvíli zmodrala vzteky. Jednou se dokonce tvrdohlavě odmítla vdát za jiného.
C' Žan, velký generál, byl laskavý, štědrý a měl výtečný charakter i vzhled. O Siou Chan se velmi staral a později se s ní oženil. Siou Chan tak také našla dobrý domov.
I poté, co si Mo Tan vybral Miao Ke, zůstala klidná a vyrovnaná, což na Mo Tana zapůsobilo ještě více.
Když měl Mo Tan šedesát let, Miao Ke otěhotněla a poté porodila syna. Mo Tan byl přešťastný, že se v pokročilém věku dočkal dítěte. Když se narodil, objevil se na nebi barevný, příznivý oblak a Mo Tan slyšel nebeskou hudbu. Věřil, že jeho syn je darem z nebes, a byl proto mimořádně šťastný.
Tři dny před narozením syna měla Miao Ke sen. Zdálo se jí o fialové energii čchi, která se blížila a postupně se rozplynula, aby odhalila majestátního a vážného boha s fialovým obličejem, který držel pár oboustranných mečů. Najednou se na ni jasně usmál, což Miao Ke překvapilo. Přemýšlela, jak se může bůh s tak vážným výrazem tak jasně usmívat. Přestože ji přemáhala zvědavost, úsměv v ní vyvolal teplo, a tak syna pojmenovali Mo Le.
O pět let později Miao Ke znovu otěhotněla a porodila dceru. Dítě se na rodiče usmálo dva dny po narození a ti byli přeplnění radostí. Mo Tan měl pocit, že jeho srdce kvete štěstím jako květina. Před narozením dítěte měla Miao Ke vizi velkého, barevného lotosu, který sestupoval z nebe, a slyšela nebeskou hudbu. Lotos se zmenšoval a vstoupil do jejího lůna. Dceru pojmenovali Mo Cchaj.
Mo Le mladší sestru velmi miloval a často pozoroval po dlouhou dobu, jak spí, a trpělivě čekal, až se probudí. Když se Mo Cchaj probudila a spatřila ho, byla šťastná, mávala malými ručičkami a dotýkala se jeho obličeje, zatímco blábolila jazykem, kterému nikdo nerozuměl. Mo Le byl velmi šťastný a často sestře ukazoval pěkné věci, aby ji rozesmál. Když se Mo Cchaj naučila chodit, následovala bratra všude. Mo Le se také o sestru velmi dobře staral. Zvykl si uspávat ji, než šel sám spát. Miao Ke potají řekla Mo Tanovi: „Náš syn se tak dobře stará o svou sestru, takže se nemusíme bát, že by ji někdy někdo šikanoval.“
C' Sing, nejmladší syn Siou Chan, byl stejně starý jako Mo Cchaj. Když si děti spolu hrály, nedokázaly se ovládnout. C' Sing někdy Mo Cchaj odstrčil, což ji rozplakalo. Mo Cchaj si zakryla obličej a plakala, ale přes prsty po očku sledovala, jak její starší bratr kárá C' Singa. To ji velmi potěšilo, brzy přestala plakat a začala se smát.
Když bylo Mo Leovi patnáct let a Mo Cchaj deset let, Mo Tan a Miao Ke zemřeli krátce po sobě. Sourozenci byli velmi smutní. Kdykoli si Mo Cchaj vzpomněla na matčino vřelé objetí a otcovu láskyplnou tvář, nemohla přestat plakat. Mo Le skrýval smutek, pohřbil rodiče a utěšoval sestru. Nicméně rána byla příliš velká, a tak i Mo Le někdy podlehl depresím a plakal se sestrou. Zodpovědnost za zemi mu však připomínala, že takto nemůže pokračovat. Tři měsíce po otcově smrti Mo Le nastoupil na trůn a pracoval pilně, aby zemi vládl.
Někdy se Mo Cchaj probudila uprostřed noci a nemohla spát. Bosky s botami v ruce tiše kráčela k bratrovu pokoji, aby zjistila, zda spí. Když slyšela jeho hlas, srdce ji bolelo, ústa se jí zkroutila a slzy jí stékaly po tvářích, avšak do pokoje nevešla. Mo Le jemně otevřel dveře, setřel jí slzy, vzal ji za ruku a šel s ní k oknu. Oba mlčeli, všude bylo ticho. Po chvíli se Mo Cchaj uklidnila. Mo Le řekl: „Sestřičko, běž zase spát!“ Mo Cchaj přikývla. Mo Le ji objal kolem ramen, doprovodil ji do pokoje a hrál jí na vertikální flétnu jemnou, krásnou melodii a neodešel, dokud neusnula.
Poté, co se Mo Le během dne vypořádal se státními záležitostmi, bral sestru na vzdálená místa, aby ji odvedl od smutku nad ztrátou rodičů. Po dvou dnech si Mo Le všiml, že Mo Cchaj přestala plakat. Mo Cchaj pověděla bratrovi: „V posledních dvou dnech jsem snila o rodičích. Jsou v nebi a jejich těla vyzařují světlo. Máma mi řekla: ‚Děťátko, neplač, přeji si, abys byla šťastná.‘ Pak jsem viděla přede mnou létající slova ‚buď šťastná‘ a zapamatovala si je. Musím být šťastná.“ Mo Le byl velmi potěšen za tato slova a složil píseň s názvem „Chvalozpěv na milosrdenství“:
Rodiče, tak laskaví a milující, navždy v nebi; rodiče, tak radostní, nade mnou přebývají. Rodiče, tak požehnaní, navždy v pokoji; šťastní a usměvaví, utěšující své dítě. Nekonečná láska a laskavost, nikdy nezapomenutá!
V osmnácti letech se Mo Le oženil se ctnostnou a talentovanou ženou jménem Wen Mej, kterou veřejnost uznávala. Když byli Mo Le, Wen Mej a Mo Cchaj spolu, tvořili krásný obraz: Mo Le měl blonďaté vlasy, byl pohledný a vysoký; Wen Mej byla elegantní a jemná, s klidnou povahou; Mo Cchaj měla světlou pleť, byla půvabná, měla dlouhé zlaté vlnité vlasy, nádhernou ozdobu na čele a stříbrné náramky na pažích.
Královna Wen Mej milovala mír a oddávala se buddhismu, zatímco Mo Cchaj si užívala živé aktivity a byla ochotná účastnit se všeho, co Mo Le dělal. Sourozenci spolu stále trávili mnoho času.
Jednou, když bylo Mo Leovi dvacet let, řekl Mo Cchaj: „Sestřičko, zdálo se mi, že mi bohové ukazují směr k postavení vysoké buddhistické pagody k uctění Buddhy. Viděl jsem zlatou věž (do tvaru jehlanu), která vystupovala z bílých mraků.“
Mo Cchaj vytřeštila oči a podívala se na bratra. „To je mimořádné. Musíme to brát vážně a uspokojit bohy,“ prohlásila. Mo Le přikývl a popsal Mo Cchaj pagodu, kterou spatřil ve snu. Pagoda měla čtvercovou základnu a rovnostranné trojúhelníky na všech čtyřech stranách. Jak ji Mo Le popisoval, tvar pagody se objevil v mysli Mo Cchaj. Vykřikla: „Bratře, pagoda v mé mysli je silná a majestátní, zářící zlatým světlem. Nazvěme ji Zlatá pagoda!“
Mo Le byl ohromen a na chvíli se zamyslel. Podíval se na sestru a řekl: „Proč je mi tvar pagody tak povědomý? Proč jsem byl tak šokován a cítil teplo, když jsem slyšel slova ‚Zlatá pagoda‘? Musí v tom být něco, o čem nemáme ponětí. Proč mám najednou pocit, že stavba Zlaté pagody má velký význam a že nesu velkou zodpovědnost?“
A tak se sourozenci rozhodli řídit se božským vedením a pagodu postavit.
Pokračování:
Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/116340
Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7825
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...