Cesta posvátného osudu: Království Motian a pyramida (4. část)

Poté, co se sourozenci rozhodli řídit se božským vedením a postavit buddhistickou pagodu, netušili, že na nebeské úrovni se sešlo několik bohů a nesmrtelných, aby projednali stavbu pagody. Bylo to proto, že výstavba pagody měla velký význam a mohla přinést nevyčíslitelné zásluhy pro budoucí generace.

Bohyně Š' Pcho („Kamenná babička“) promluvila: „Přinesu nejlepší kameny ze Severního moře do nebeského království, aby je Mo Le mohl použít. Tyto kameny prošly mnoha zkouškami a po generace byly zamrzlé v ledu. Neprasknou.“

Bohyně Feng Pcho zasáhla: „V budoucnosti bude lidstvo čelit mnoha katastrofám a občas budou větry silné a destruktivní. Obávám se, že by kameny mohly být ovlivněny.“

Božská bytost, která měla na starosti tavení, zvaná Mocný dokonalý vadžra, promluvila s plameny vycházejícími z úst: „Znám druh černého kamene, který obsahuje pět druhů kovů. Po zpracování a aplikaci na kámen může zpevnit kámen několikanásobně. S přidáním mé speciální lepicí skály nazvané ,Ťiao-š'-ču‘, kterou osobně smíchá Mo Cchaj, budou účinky ještě větší.“

Božská bytost se zasmála a zeptala se: „Proč musí Mo Cchaj míchat? Mo Le je silnější a schopnější. Nemůžeme nechat někoho jiného vykonat tuto práci?“

Mocný dokonalý vadžřa vážně odpověděl: „Vy všichni tomu nerozumíte. Mo Cchaj je reinkarnací Královny Pětibarevného lotosu a byla obdarována nesmrtelnou pilulkou od bohyně Charophy. Když to smíchá, budou mít účinky zázračný charakter.“

V tu chvíli si Herkules a Velký nezjevený nesmrtelný vyměnili pohledy a řekli: „Vypadá to, že naše nesmrtelné pilulky také přijdou vhod.“

Mocný dokonalý vadžra se poté obrátil na bohyni Š' Pcho a pověděl: „Až nastane čas, umístím černý kámen vedle kamenů, které přineseš ze Severního moře, a nechám Mo Cchaj, aby je objevila.“

Víla snů, která držela v ruce snovou láhev, se usmála a podotkla: „Měla bych jít a osvítit Mo Cchaj.“

Všichni nesmrtelní se snažili co nejvíce pomoci této záležitosti.

Bohyně Š' Pcho letěla na obláčku a spěchala do Severního moře, aby se setkala s vílou Ling-jün. Víla Ling-jün pronesla: „Věděla jsem, že přijdeš. Čekám už dlouho.“ Š' Pcho se zeptala: „Kde je moje mladší sestra Kamenná Jüan?“ Víla Ling-jün smutně odvětila: „Kamenná Jüan už dlouho střežila Tajemný kámen a sledovala, jak prochází různými zkouškami, jako jsou vítr, slunce, písek a led. Obávala se, že by Tajemný kámen mohl v budoucnu čelit příliš mnoha zkouškám, a tak do něj včlenila všechnu svou esenci. V důsledku toho se proměnila v prach.“

Š' Pcho byla dojata a řekla: „Stavba Buddhovy věže je velmi důležitá. Má mladší sestra se zhmotnila z esence Svaté matky Kamenné Jüan. Její úsilí střežit Tajemný kámen lze považovat za oddanost.“

Víla Ling-jün natáhla ruku a na dlani se jí objevil terén mořského dna. Víla ukázala na místo Tajemného kamene a řekla: „Jdi a najdi ho. Já nad Tajemným kamenem v nebi položím oblak a doprovodím tě na tvé cestě.“

Š' Pcho dorazila na dno moře, našla Tajemný kámen a začala odříkávat kouzlo. Najednou se vrstvy kamene zvedly a vynesly se na hladinu moře, což způsobilo, že moře se rozvlnilo a vytvořilo ohromující podívanou. Jakmile se dostaly na hladinu moře, Š' Pcho mávla kamenným bičem a hnala obrovské kameny směrem ke království Motian. Někteří nesmrtelní byli ohromeni tímto pohledem a přemýšleli, k čemu by tak velký kámen mohl být použit. Někteří si uvědomili, že kámen má naplnit určitou misi, sledovali z dálky a doufali, že budou svědky toho, co se stane. Někteří se velmi zajímali o bič a sledovali vše s údivem. Mysleli si: „Jak může být tak malý bič tak mocný?“

Síla biče je obrovská. Může řídit a sekat jakýkoli kámen na světě. Protože některé nesmrtelné zajímá, podívejme se na jeho původ.

Na začátku stvoření Tří říší spadla šachová figurka z rukávu nesmrtelného z Horní říše a spadla na zem, kde se stala horou, na které nerostla ani tráva. Jednoho dne se hora náhle roztrhla a odhalila kulatý černý lesklý obrovský kámen, který byl po léta vystaven větru, slunci a dešti, ale stále zůstával tvrdý.

Jednoho dne kolem prošla víla Pcheng-meng a na obrovský kámen si sedla. Pcheng-meng je víla zodpovědná za růst vegetace na pustých horách. Podívala se na pustou horu a usoudila, že je nepravděpodobné, že by na ní něco vyrostlo, a tak odešla. Netušila však, že zatímco odpočívala, nepozorovaně vypadlo z její kapsy semínko a schovalo se pod obrovský kámen.

Protože měla tato hora jedinečný tvar, někteří nesmrtelní odpočívali na tomto obrovském kameni a kámen tak díky tomu absorboval více duchovní energie. Navíc toto semínko často poskakovalo kolem obrovského kamene a těžilo ze světla různých nesmrtelných: zmatená víla si na obrovském kameni zdřímla a vydechla, což mu umožnilo absorbovat její dech; popel potulujícího se mnicha si s ním hrál; a padla na něj kapka sliny osvícené bytosti, která netrpěla žádnou iluzí.

Jednou, když semínko poskakovalo kolem kamene, náhle zaslechlo hlas vycházející z nitra balvanu: „Máš takové štěstí a volnost, já se nemohu dostat ven.“ Překvapené semínko se zeptalo: „Kdo jsi? Mluvíš na mě?“ Hlas z nitra kamene odpověděl: „Jsem kamenný duch, uvězněný uvnitř. Někdy s tebou mluvím, ale zdá se, že mě neslyšíš. Tentokrát jsi mě konečně uslyšel a od teď si můžeme povídat.“ Semínko bylo také velmi šťastné a řeklo: „Je škoda, že tě nemohu vidět.“ Kamenný duch odpověděl: „Vidím tě, ale nejsem svobodný. Ty mě nemůžeš vidět, ale jsi svobodné. Kéž bych mohl být svobodný jako ty.“

Od té doby spolu tito dva tvorové často mluvili.

Jednou kamenný duch pravil: „Pověz mi o svých zkušenostech.“ Semínko odpovědělo: „Bylo to docela zajímavé následovat mou majitelku. Nosila nás v průhledném vaku, a když dorazila na hory nebo do údolí, rozptýlila nějaká semínka. Po nějaké době se vrátila a viděla, že na horách vyrostly stromy a v údolích rozkvetly krásné květiny. Ozdobila hory živou přírodou, což uchvátilo naše pohledy. Jednou jsem viděl, jak dala semínko ženšenu do jamky a prohlásila: ,Zůstaň zde a budeš růst po tisíc let.‘ Všichni jsme se vzrušeně bavili a sdíleli, že v budoucnu by tento ženšen měl být nazýván Tisíciletým horským ženšenem. Jednou pověsila vak na strom a zdřímla si. Viděl jsem, jak jí vyklouzly datle a hrachové lusky, a rozhlédl jsem se kolem. Krajina byla krásná a v dáli byl jelen, ale neodešel jsem.“ Kamenný duch se zeptal: „A proč jsi tentokrát odešel?“ Semínko vysvětlilo: „Byli tu jiní, kteří se již vymanili, a postupně mě to začalo zajímat. Nechtěl jsem už vidět ven skrze vak, chtělo jsem to zažít doopravdy. Proto jsem odešel.“ Kamenný duch se zeptal: „Jak se tu cítíš?“ Semínko řeklo: „Toto místo není příliš zajímavé. Kromě toho, že občas vidím nesmrtelné, kteří kolem procházejí, tu není nic k vidění, ani ptáci.“ Kamenný duch konstatoval: „Máš štěstí. Kdyby sem přišli ptáci, snědli by tě.“

Kamenný duch se ptal dál: „Není tu pro tebe nic zajímavého?“ Semínko odvětilo: „Minule tu byl velký nesmrtelný, který si sedl, zívl a usnul. Když spal, sledoval jsem jeho dech, jak se pohyboval sem a tam, a to bylo opravdu příjemné. A byl tu ještě jeden, který byl oblečený v hadrech, pokrytý prachem a s tak opotřebovanými botami, že jeho paty a prsty byly odhalené. Ještě jsem takového nesmrtelného neviděl, a to mě opravdu zmátlo.“

Jednoho dne kolem šli dva nesmrtelní a rozhodli se odpočinout na obrovském kameni. Malý buclatý nesmrtelný nesl na zádech hrnec, zatímco štíhlá nesmrtelná byla oblečena v zeleném a nesla koš s větvemi trčícími ven. Tito dva nesmrtelní byli zodpovědní za zalévání a sázení a byli známí jako Harmonický pár. Zatímco hovořili, semínko vyběhlo vedle obrovského kamene a upoutalo pozornost nesmrtelné, která překvapeně prohlásila: „Jak se sem dostalo to semínko?“ Nesmrtelný navrhl: „Zasaď ho, já ho zaliju a uvidíme, zda něco vyroste.“ Nesmrtelná položila semínko na obrovský kámen a nesmrtelný na něj nalil trochu vody, čímž vznikla velká kapka vody. Poté oba odešli.

Semínko bylo zabaleno v kapce vody a nemohlo se pohnout ani mluvit, leželo nehybně ve vodě. Postupně cítilo, jak se jeho tělo rozšiřuje. Po nějaké době vyrostla výhonková část. Jak výhonek rostl, semínko mohlo opět mluvit s kamenným duchem. Kořeny také rostly, rozšiřovaly se na horských skalách a rostly vzhůru za pomocí slunečního svitu a deště. Výhonek se pomalu proměnil v dlouhý rovný stonek, jako liána.

Mezitím si ty dvě bytosti nadále povídali jako obvykle. Kamenný duch stále více toužil dostat se ven.

Jednoho dne kolem šel taoista Kchan Čen. Okamžitě spatřil, že tento obrovský kámen a rovný stonek se stanou magickým nástrojem. Taoista byl potěšen a pomyslel si: „Podám ti pomocnou ruku.“ Vytáhl dřevěný meč, odříkal kouzlo a meč se třikrát otočil kolem kamene, čímž vytvořil energetický štít, který obklopil kámen. Poté se otočil a odešel.

Kámen začal pomalu praskat, erodoval, jako kdyby byl po dlouhou dobu vystaven povětrnostním vlivům. Po mnoha letech se proměnil v hromadu písku a kamenný duch se mohl dostat z obrovského kamene. Avšak měl pocit, že kolem něj jsou stěny z bronzu a železa, jako kdyby byl obklopen energetickým mečovým polem. Nakonec byl absorbován kořeny rovného stonku a sjednotili se. A tak uplynulo ještě mnoho let.

Jednoho dne kolem šla Š' Pcho. Když spatřila tento objekt, zastavila se. Když uviděla kamenného ducha uvnitř rovného stonku, byla překvapena a potěšena. Kamenný duch uvnitř se jí uklonil. Doufal, že si ho vezme. Š' Pcho použila kouzlo, aby z něj vyrobila bič nazývaný Kamenný bič. Bič mohl být velký nebo malý a mohl komunikovat se srdcem majitele.

Š' Pcho použila Kamenný bič, aby přenesla Tajemný kámen na místo před městem království Motian. Přivítal je bůh, který se nazývá Vévoda zemských předzvěstí a který dohlíží na zjevování příznivých znamení na zemi, a poznamenal: „Tvrdě jsi pracovala. Už jsem uvolnil kus země na jihovýchod od města, aby se Tajemný kámen usadil.“

Pokračování:

Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/116651

Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7829

* * *