Cesta posvátného osudu: Království Motian a pyramida (1. část)

Velká pyramida v Egyptě stojí v poušti nespočet let, tiše sleduje svět a čeká. Čeká snad na bývalého pána, aby odhalil její závoj tajemství? Dnes bych rád využil moudrost, kterou jsem získal praktikováním Falun Dafa, abych obnovil historii, která byla vymazána z lidských dějin. Samozřejmě, abych to vysvětlil, musím začít od začátku.

Kdysi dávno ve vesmíru existovaly dvě vysoké osvícené bytosti, které podepsaly smlouvu s hlavním Buddhou, aby pomohly napravit vesmír, a rozhodly se sestoupit, aby pomohly s šířením Fa (Buddhova učení). Jak sestupovaly, neustále vytvářely karmické vazby a setkaly se s hlavním Buddhou na různých úrovních nebeských světů, které vytvořil.

Tito dva osvícení byli kdysi dvěma velkými učedníky hlavního Buddhy v nebeském světě velmi vysoké úrovně zvaném Obří nebeský svět. V tomto světě měl hlavní Buddha podobu Obřího Buddhy a jeho svatým místem byla třpytivá, průsvitná, zlatá věž. Věž měla čtvercový základ a čtyři trojúhelníkové strany a vyzařovala čisté světlo, které vyživovalo vnímající bytosti nebeského světa.

Když Obří Buddha kázal Fa, jeho hlas se nesl daleko a široko, květiny padaly z nebes, nebeské bytosti tančily a objevovala se nesčetná znamení štěstí, která nelze slovy popsat. Mezi nimi tančili zlatí fénixové, zlatí koně a lvi se vznesli vysoko se svými křídly, kroužili, létali a přinášeli radost vnímajícím bytostem.

Jednoho dne, poté, co Obří Buddha dokončil kázání pro vnímající bytosti, řekl: „Pro ty z vás, kteří v budoucnu chtějí vstoupit do Tří říší, postavte mi na Zemi zlatou věž podobnou té naší, abych ji mohl využít. Kdo je ochotný přijmout tento úkol?“

Pod hlavním sezením pro Buddhu se mu poklonili dva velcí učedníci a vyjádřili ochotu jít. Všechny přítomné vnímající bytosti byly pohnuty jejich upřímností. Obří Buddha se mírně usmál, podíval se na vnímající bytosti a pověděl: „Kdo z vás je ochotný pomoci? Pak může také jít.“

Několik bohů vystoupilo z davu a vyjádřilo ochotu jít.

Obří Buddha zvážněl: „Až sestoupíte do smrtelného světa, musíte se navzájem podporovat a splnit svůj úkol. Až přijde čas, požehnám vám.“

Pak se obrátil k ochránci Mokovi a sdělil: „Smrtelný svět je obtížný. Musíš na ně shlížet z nebes a chránit je.“

Moka slíbil: „Buďte si jistý, Pane Buddho. Budu je chránit.“

Bohové, kteří byli pověřeni tímto úkolem, si vzali své magické zbraně. Mečový drak a Létající drak dvou učedníků je také následovali a byli přeneseni do smrtelného světa společně s nimi.

Při sestupu vrstvou po vrstvě byly jejich vzpomínky postupně vymazány. Při sestupu vrstvou po vrstvě jejich záře slábla. A také byla postupně učiněna různá uspořádání. Trvalo dlouho, než vstoupili do Tří říší.

Ve Třiatřiceti nebesích Tří říší existuje pohádkový palác zvaný Palác lotosu. Jeho vlastníkem je Královna Pětibarevného lotosu. Je oděná do pestrobarevných šatů, které září červeným, žlutým, modrým, zeleným a fialovým světlem a sedí na lotosovém trůnu. Lotosové květy se točí kolem jejích prstů a nekonečně kvetou na jejím hrudníku. Barevná aura zvýrazňuje její elegantní krásu. Na hlavě má velký lotosový květ, který mění barvu a neustále se otáčí. Když promluví, z úst jí vycházejí lotosové květy. Občas, když opustí vzácný lotosový trůn, obléká si bílý plášť s růžovým lotosovým květem na hlavě a z rukávů při chůzi kvetou lotosové květy, přičemž s každým krokem šlape na lotosy.

Byl tam zlobivý chlapec, který používal lotosové květy jako hračky, tlačil je kolem sebe a ležel mezi dvěma květy, aby si odpočinul.

Mezi nesmrtelnými byl silný bojovník jménem Hromový vadžra. Nosil dvě kopí, na svalnatém těle měl zlaté brnění a jeho fialový obličej měl kulaté, otevřené oči. Nebyl to typ, který by se usmíval nebo mluvil lehkovážně, ale měl zvláštní zálibu v lotosových květech. Někdy, když navštívil Palác lotosu, královna nechala služebnice pro něj tančit lotosový tanec. Služebnice byly všechny proměněny z lotosových květů, nosily šaty s lotosovým motivem, jejich tanec byl ladný a vytříbený, někdy jako pupeny čekající na rozkvět, jindy jako rozkvetlé lotosy, někdy přicházející a odcházející, někdy rozptýlené. Hromový vadžra je sledoval s klidným výrazem.

Jak čas plynul, Hromový vadžra začal navštěvovat Palác lotosu bez předchozího oznámení, buď aby sledoval lotosový tanec nebo si užíval scenérii, aniž by rušil královnu. Na oplátku královna nenarušovala jeho rozjímání.

Královna Pětibarevného lotosu a Hromový vadžra byli ti dva velcí učedníci zmínění dříve, kteří se cestou setkali a vytvořili pouto.

Pokračování: https://cz.clearharmony.net/articles/a111514-Cesta-posvatneho-osudu-Kralovstvi-Motian-a-pyramida-2-cast.html

Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/115173

Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7823