Cesta posvátného osudu: Království Motian a pyramida (16. část)

Co se týče oltáře, den za dnem se objevovaly praskliny, které odhalovaly kameny uvnitř. Mo Le poděkoval nebesům za toto požehnání a znovu slíbil, že s oddaným srdcem postaví Zlatou pagodu. Vybral osm set mladých „Venidů“ (svobodných mladých mužů se silným a neochvějným duchem), kteří vynikali vzhledem, chováním a silou, zatímco Mo Cchaj vybrala sto půvabných a čistých „Mej-ni-ťia“ (čistých a cudných mladých dívek) v rámci příprav na stavbu věže.

Bohové vyšších nebeských říší bedlivě sledují smrtelný svět, zejména království Motian, protože tentokrát měl být v budované pagodě uctíván velký Buddha. Někteří bohové na různých úrovních vědí, že Buddhova síla a ctnost zahrnují všechny bohy a buddhy, kteří sestoupili do Tří říší. Jeho velké tělo přesahuje nespočet nebes a v nekonečném vesmíru na sebe bere nekonečné podoby. Je spojen s nesčetnými bytostmi a všechny živé bytosti do něj vkládají svou naději na spásu a obnovu božských těl. Tato událost je bezprecedentní, a proto bohové přistupují ke stavbě věže s maximální vážností.

Nebeská vůle nařizuje stavbu pagody, a vše, co se na Zemi děje v souvislosti s nebeskými jevy, musí odrážet vůli nebes. Nebesa si vybrala království Motian, a všechny aspekty stavby pagody, včetně její velikosti, rozměrů, výběru stavebních materiálů a pracovníků, mají účast bohů v nebeských říších. Nic, co se na Zemi děje, není náhodné, ale bylo uspořádáno bohy, a nelze připustit sebemenší chybu.

V království Motian se lidé podílející se na stavbě pagody mohli opřít o zkušenosti z budování první Zlaté pagody, což činilo výstavbu té druhé mnohem uvolněnější. Král a jeho poddaní se více zaměřili na kultivaci svých srdcí a upřímnosti. Všichni věděli, že Tchung-tchienské šachy patří knězi, který je jejich pánem. Když Tchung-tchienské šachy naleznou svého právoplatného majitele, velký Buddha sestoupí na Zemi a pagoda musí tohoto velkého Buddhu uctívat. Majestátní Buddha bude schopen zachránit všechny bytosti z moře utrpení a dovést je do říše osvícení, osvobozené od reinkarnace. Tato zpráva vzbudila nadšení a celá země sledovala stavbu pagody.

Během stavby vznikla skupina umělců, kteří spontánně vytvořili umělecký soubor složený z orchestru a tanečního týmu. Orchestr skládal hudbu na oslavu bohů a buddhů, zatímco tanečníci nacvičovali velkolepé tance jako poctu bohům a buddhům. Tanec byl nazván „Tanec mraků“ a jeho cílem bylo ukázat božskou krásu nebes. Hudba, písně a tance věnované bohům a buddhům byly pečlivě připraveny a nacvičeny.

Výstavba Zlaté věže byla ještě rozsáhlejší než té první a trvala téměř rok. Socha obřího Buddhy byla rovněž vytesána. Po cestě do věže se lidé shromáždili podél cest, klaněli se a uctívali Buddhu, přičemž jejich emoce byly velmi silné.

Ceremonie byla velkolepá a slavnostní. Meng Kang vedl obřad zasvěcení, recitoval buddhistické texty a poté vložil posvátné texty do sochy Buddhy a zapečetil je papírem.

Poté se obrátil k soše Buddhy a pronesl: „Velký a majestátní Buddho, když princezna trpěla a byla v nesnázích, zjevil jste se jí se soucitem. Váš lid postavil Zlatou věž a pozval vás, abyste setrval ve světě a osvítil všechny živé bytosti. S upřímným srdcem očekáváme váš příchod.“

Po krátké pauze pokračoval: „Velký a majestátní Buddho, prosím, vyslyšte naše modlitby, ochraňujte naše těla a mysli, veďte naše duše. V tomto světě pevně věřím, že světlo Buddhy pronikne do každého koutu. Díky vašemu soucitu nebudou kořeny dobra živých bytostí pokryty prachem. Díky vašemu volání se nepotopí. Díky vašemu učení neztratí své spojení s Buddhou. Díky odříkávání vašeho jména se probudí. Prosím, osviťte nás a požehnejte všem živým bytostem a posilněte jejich buddhovskou přirozenost!“

Poté, co Meng Kang domluvil, všichni upřeně hleděli na sochu Buddhy. Davem se neustále ozývaly výkřiky údivu, protože různí lidé viděli různé vize. Někteří spatřili Buddhu, jiní světlo, další lotosový trůn nebo barevnou pagodu. Mo Cchaj viděla, jak z těla Meng Kanga vychází obraz a stoupá k soše Buddhy. Byla tím velmi překvapena a před očima jí probleskla slova „živoucí Buddha“.

Po Meng Kangovi poklekl před Buddhou i Mo Le a s upřímným srdcem vyjádřil svá přání se slovy: „Velký Buddho, nyní nás ochraňujete a v budoucnu nás zachráníte. Jsem ochoten klečet před Buddhou s nejupřímnějším přístupem, naslouchat jeho učení a doufat, že mé srdce uctívající bohy a buddhy zůstane nezměněno po věky. Ať můj lid uctívá Buddhu s upřímným srdcem a pevně si uchová svůj předurčený vztah k Buddhovi, aby neklesal.“

Wen Mej poklekla před Buddhou a řekla: „Velký Buddho, prosím, dejte mi klidné srdce v daleké budoucnosti, abych mohla recitovat Buddhovo učení s klidnou myslí a nebyla ovlivněna světskými záležitostmi. Prosím, požehnejte mi!“

Mo Cchaj se poklonila Buddhově soše a pronesla: „Velký Buddho, v budoucí zlé éře, ať se má paměť probudí, ať je má vděčnost nejupřímnější a všichni moji krajané, kteří mají se mnou pouto, ať jsou zachráněni. Ať mé uctívání Buddhy není poskvrněno nekonečným cyklem reinkarnace. Prosím, probuďte mě tehdy!“

Mo Čchi poklekl před Buddhou a řekl: „Velký Buddho, prosím, udělte mi moudrost v budoucnosti, abych se neztratil v davu. Prosím, probuďte mě!“

Žuo-lien se poklonila Buddhově soše a pronesla: „Obrovský Buddho, prosím, dejte mi čisté srdce, abych se neztratila v davu. Jsem ochotná uctívat Buddhu celým srdcem. Prosím, požehnejte mi!“

Po členech královské rodiny poklekl před Buddhou Kchun-lun a vyřkl: „Velký Buddho, v budoucí zlé éře, ať se stane cokoli, jsem ochoten mít čisté srdce, naslouchat Buddhovu učení a postavit velkou sochu Buddhy, která probudí spící duše lidí. Prosím, požehnejte mi!“

Mo Cchaj si v duchu pomyslela: „Jestli se to stane, doufám, že až uvidím obrovského Buddhu, budu také v úžasu, vzpomenu si na minulost a uvědomím si, že nás Buddha vždy ochraňoval.“

Devětadevadesátiletý Mojžíš poklekl před Buddhou: „Majestátní Buddho, v daleké budoucnosti, pokud budu stále starým člověkem a uslyším vaše učení, prosím o vaše požehnání, aby mi bylo dopřáno zdravé tělo a moudrá mysl. Jsem ochoten být před Buddhou pilný s nestárnoucím tělem i myslí. Prosím, požehnejte mi a ochraňujte mě.“

Vážené osobnosti ze všech oblastí života poklekly před Buddhou a složily slavnostní sliby. Doufaly, že si udrží čisté srdce a budou zachráněny v budoucnosti. Nebeští i pozemští bohové zaznamenali přísahy složené lidmi v tomto okamžiku a obří Buddha požehnal všem jejich přáním.

Po velkolepém ceremoniálu se hudebníci a tanečníci připravili a vystoupili na pódium, které již bylo připraveno, aby vyjádřili svou vděčnost a oslavili bohy a buddhy. Kněz Meng Kang osobně napsal čtyři znaky „Božský tanec milosti“ a předal je tanečníkům. Jak představení pokračovalo, lidé si užívali hudbu a tanec, ponořeni do radosti této události.

Pokračování:

Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/242577

Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7848

* * *