Starověké příběhy
 

Starověké příběhy

  • Příběhy ze staré Číny: Příběh o taoistovi Čaj Kan-jouovi

    V polovině vládnoucího období dynastie Tang žil jeden taoista, který se jmenoval Čaj Kan-jou a byl z provincie S'-čchuan. Už jako dítě začal kultivovat jednu praxi na Žluté dračí hoře. Ve věku 41 let se Čaj Kan-jou kultivoval pod vedením jednoho Boha, čímž ve své kultivaci dosáhl obdivuhodného pokroku. V pokročilém věku měl kultivační schopnost věštění. Jednou hlasitě zvolal na plném tržišti v Kchuej-čou: „Dnes večer sem přijde osm mužů. Buďte ve střehu!“ Nikdo nepochopil, co tím mínil. V noci vypukl obrovský požár v několika stovkách domácnostní. Teprve potom si lidé uvědomili, co tím Čaj Kan-jou myslel. „Osm mužů“ v čínských znacích se vztahuje k čínskému znaku slova „oheň“.
  • Tradice z Číny: Konfuciovo učení - základ asijské morálky

    Konfucius (551 - 479 př. n. l.) je považován za nejvlivnějšího filozofa Číny. Vědomosti o něm se soustřeďují na to, co předal v devíti klasických knihách, jejichž obsah pochází částečně od něho samotného a částečně od jiných myslitelů před ním i po něm. Pro filozofii je nejdůležitější „Kniha proměn“. Po dvě tisíciletí formoval morální postoj mnoha asijských zemí. Hlavní podstatou jeho učení byla lidskost, poctivost, slušnost, moudrost a loajalita. Dalším důležitým principem jeho učení je odmítnutí extrémů i jednostranností. Na ideál byla povznesena „zlatá střední cesta“.
  • Příběhy ze staré Číny: C'-kungova úcta k jeho učiteli Konfuciovi

    Poté co Konfucius zemřel, Šu-sun Wu-šu v zemi Lu pronesl ke všem vysoce postaveným úředníkům: „C'-kung má větší ctnost než Čung-ni (Konfuciův literární pseudonym).“ Jakmile to C'-kung uslyšel, pravil: „Dám vám jeden příklad, abych ukázal, proč je tento názor absurdní. Znázorněme si to zde na této zdi. Zeď kolem mého domu je vysoká po ramena. Lidé, kteří jdou kolem té zdi, mohou vidět, jak krásný můj dům je. Ale zeď kolem domu mého učitele je vysoká tucty stop a člověk může jen obtížně najít přední vchod do jeho domu. Tedy, někteří mohou spatřit, jak krásný jeho dům je a také jak je bohatý. Můj učitel předtím řekl: ‚Je jen velmi málo lidí, kteří mohou vstoupit mými dveřmi.‘ Tato učitelova slova byla pro tuto situaci velmi vhodná.“
  • Příběhy ze staré Číny: Uchovávat ctnost přináší štěstí budoucím generacím

    V čínské tradici se velmi cení morálka a charakter člověka. Lidé se učí být upřímní a spolehliví. V dávné Číně lidé věřili, že „méně chtivosti je cenným podstatným rysem“. Tento postoj sdíleli v rozličných společenských vrstvách, včetně akademiků a obchodníků, kteří se drželi etických principů, přestože každodenně s penězi zacházeli. Existuje jedno přísloví: „Gentleman, který miluje peníze, je může získat jen poctivým způsobem.“ Jang Po byl známý úředník v době dynastie Ming. Pocházel z okresu Pchu-čou. Jeho otec Jang Čang byl obchodníkem, než se stal vládním úředníkem. Jang Čang míval obchod v oblasti Chuaj Jang. Jednou tam zavítal obchodník se solí ze severu Číny a poprosil jej o krátkodobou úschovu jednoho tisíce zlatých mincí.
  • O manželství (2. část)

    Staří Číňané věřili, že manželství je kombinací morálky a povinností, což znamenalo slušné chování, závazek, náklonnost a lásku. Manželství je celoživotní pouto, ve kterém si muž a žena vzájemně důvěřují. Staří Číňané tvrdili, že manžel má své ženě projevovat náklonnost, slušnost a morálku, zatímco žena by měla předvádět ctnosti, jako například vhodné chování, vybranou mluvu, dobré mravy a pracovní činnost. Co znamená výrok „povinnosti manžela“? Znamená to, že manžel má plnit své morální povinnosti. Čínské slovo „fu“ (manžel) doslova znamená „podpora“. Muž je hlavní oporou rodiny. Všichni členové rodiny jsou na něj odkázáni.
  • O manželství (1. část)

    V dávných dobách lidé věřili, že manželství mezi dvěma lidmi bylo předurčené. Existuje jedno čínské přísloví: „Je třeba sto reinkarnací, než si dva lidé spolu sednou do stejné lodě, a je třeba sto reinkarnací, než se dva lidé dělí o jeden polštář.“ A to právě ukazuje, jak cenné je předurčené osudové spojení mezi mužem a ženou. Ve velkém lidském světě se dva lidé, kteří se původně neznají, setkají jen na základě svých předurčených osudových vazeb. Nejjednodušší interpretace lásky je „láska mezi mužem a ženou“. Ve skutečnosti slovo „láska“, tak jak jej dnes chápeme, je moderní pojetí. V dnešní době je za nejvyšší prioritu považována „osobnost“ a také ono „já“ je lidskou společností považováno za nejpodstatnější.
  • Mnich, který příliš mnoho spal

    Buddha Šákjamuni často radil svým žákům, aby pozorně a celým srdcem studovali základní principy buddhismu - být ukázněný a nelenošit. Většina jeho žáků následovala jeho pokyny a pečlivě se zdokonalovala. Vyhnuli se tak mnoha potížím a strádáním, a jako výsledek dosáhli úroveň ovoce. Ale mezi Šákjamuniho žáky byl i jeden nepříliš horlivý mnich. Pokaždé, když ostatní mniši meditovali, šel spát. Ostatní se mu pokoušeli pomoci, ale on se nezměnil. Spánek byl připoutáním a největší slabostí tohoto mnicha. Každý den ihned po jídle šel spát. Zavřel za sebou dveře a spal sám ve svém pokoji. Nikdo ho nemohl probudit, i když se o to všichni vytrvale pokoušeli.
  • Příběh o štětci na psaní

    Odkud pochází čínský štětec na psaní? S'-ma Čchien napsal v Záznamech velké historie Číny: „Meng Tchien používal na výrobu štětců chlupy horských zajíců.“ Meng Tchien (? - 210 př. n. l.) byl vysoce postavený generál za vlády dynastie Čchin. Vyznamenal se především v bojích proti severozápadním menšinám a také při stavbě Velké čínské zdi. Pozdější generace se ale také dozvídaly, že „Meng Tchien byl stvořitelem štětce“. V době, kdy Meng Tchien žil, sice v ostatních státech už štětec jako takový existoval, ale nikdo ho nenazýval „pi“ (štětec). Jenom štětce vyrobené Meng Tchienem se nazývaly „pi“. Štětce používané v ostatních státech jako Čchu, Wu a Jen se nazývaly jinak.
  • Staré kultivační příběhy: Nestranný Konfucius

    Mnoho z četných Konfuciových žáků přišlo z daleka. Urazili stovky mil, než se dostali do království Lu, aby se stali jeho žáky. Jedním z nich byl i Čchen Kchang. Čchen Kchang byl z království Čchen. Byl mladý a nově příchozí, takže dosud neměl příležitost vyslechnout si Konfuciovo učení od počátku. Čchen Kchang byl od přírody přecitlivělý a stále si myslel, že ho Konfucius vůbec nevnímá, protože není občanem království Lu. Vypadalo to sice tak, že Konfucius během přednášení svého učení jednal se všemi svými žáky rovnocenně, ale Čchen Kchang si přesto myslel, že se mu Konfucius vůbec nevěnuje.
  • Příběhy ze staré Číny: Oplácet dobré skutky

    Čan Ku žil v době dynastie Čching, když byl u moci císař Čchien-lung. Čan Ku byl sice chudý muž, ale zato byl dobrosrdečný a důvěryhodný. Na ostrově Čchung-ming v Šanghaji byla jedna zastavárna. Vlastník tohoto obchodu se jmenoval Čchen a pocházel z okresu Wan, provincie S'-čchuan. Čchen zaměstnal Čan Kua ve svém obchodě, aby dělal kancelářskou práci. Čan Ku byl velmi pilný a své práci dobře rozuměl. Každého návštěvníka přijal s vlídností a trpělivostí. Obchodní transakce vyřizoval korektním způsobem, a tak zastavárna jen vzkvétala. Majitel obchodu mu důvěřoval a začal mu přidávat více zodpovědnosti a jednal s ním jako se členem své rodiny.
  • Kao-jaovo pojetí devíti ctností

    Konfucius řekl: „Když byl Šun císařem, vybral si Kao-jaa na velmi důležitý post a špatní lidé zůstali daleko vzadu.“ (Sebrané spisy Konfuciovy, Vévoda Wen z Tchengu, I. část) Podle historických knih byl Kao-jao v době vlády císaře Šuna vedoucím justiční správy. Pečlivě a spravedlivě zastupoval zákon. Díky tomu nebyl nikdo nespravedlivě odsouzen. Kao-jao kladl velký důraz na osvětu a výchovu a uvedl do života pravidla pro ceremonie a hudbu.
  • Příběhy ze staré Číny: Mnich Tao Šun

    Nikdo nevěděl, odkud Tao Šun přišel. Všechno, co lidé věděli, bylo, že žil na odlehlém místě v jedné chatrči s doškovou střechou. Tu chatrč si postavil sám na hoře Jang-tchou v Ce-čou. Tao Šun neměl žádné úspory, takže někdy jedl jen jedno jídlo denně. Zbytek času trávil v meditaci. Pod jeho postelí se ukrývali hadi a krysy a žili společně v míru. Jednou přišel do chatrče tygr a Tao Šun mu vyložil Dharmu (Buddhův Zákon). Později přišel na návštěvu také jeden člověk. Vešel do chatrče, podíval se na tygra, otočil se a chatrč opustil. Tao Šunovi řekl, že se vrátí, až zmizí ten tygr. Tao Šun tedy řekl tygrovi: „Zítra přijde návštěva, a tak musíš v ten den jít někam jinam.“
  • Příběhy ze staré Číny: Některé věci jsou cennější než zlato

    Jako lidské bytosti můžeme být chudí nebo se nacházet v tíživé situaci, ale měli bychom žít podle principu „lidskosti“. Nesmíme shromažďovat bohatství za pomoci nemorálních metod a také nemáme ztrácet svou ctnost. Kdysi dávno šel Jen-li Ťi-c', bratr krále v království Wu, na procházku a uviděl na ulici ležet zlaťák, který asi někdo ztratil. Bylo to v květnu a v té době bylo velké horko. Jeden chudý dřevorubec právě procházel kolem něho a Jen-li Ťi-c' na něho zavolal: „Hej, zdvihni ten zlaťák ze země!“
  • Příběhy z dávných časů: Uctívat nebe, přijmout svůj osud a plnit své povinnosti

    Pan Chan Čchi uctíval nebe, akceptoval svůj osud a plnil své povinnosti. Jeho zásluh bylo tak mnoho, že se o něm šířila sláva po světě a on měl ve své zemi nejvyšší pozici, ale nikdo na něm nikdy nepozoroval přílišné veselí. Do jeho rukou byla vložena obrovská zodpovědnost, setkával se s nečekanými katastrofami a neustále se nacházel v nějakém nebezpečí. Nikdo ho však nikdy neviděl ustaraného. Byl vždycky mírný a vyrovnaný a nikdy ho žádná událost nevyvedla z míry.
  • Příběhy ze staré Číny: To nejcennější v životě je poctivost

    V době dynastie Nan-sung (1127-1279) žil ve městě Čching-tao muž jménem Tchao Siwong. Měl obchod s látkami, které také barvil. Tchao Siwong vedl důstojný a upřímný život. Jednoho dne nakoupil pro barvení látek rumělkovou trávu v hodnotě asi čtyř milionů mincí. Potom zavítal do jeho obchodu jiný obchodník a řekl mu, že tato tráva není pravá. Tchao Siwong tomu zpočátku vůbec nechtěl věřit, ale po důkladném prozkoumání zjistil, že tráva opravdu není pravá.