Starověké příběhy

  • Příběhy z dávných časů: Karmická odplata přímo souvisí s vlastními činy

    „Dobro bude odměněno dobrem a zlo zlem“ - tak zní jedno staré přísloví, které je mezi Číňany hodně rozšířeno. Lidé v dávných dobách si předávali takovéto příklady, aby přiměli ostatní k opatrnosti. Ti, kteří v to věřili a chovali se podle toho, byli označováni za rodiny, jejichž členové sbírají hodně „ctnosti a budou bohatí“. Ti, kteří se touto mravní zásadou neřídili, protože na ni nevěřili, byli označováni za rodiny, které „hromadí karmu a dočkají se problémů“. Existuje ještě jedno přísloví z dávných dob: „Štěstí a neštěstí nikdy k lidem nepřichází bezdůvodně. Karmická odplata přímo souvisí s vlastními činy člověka.“ Následující příběh nám má dnes tento princip připomenout.
  • Příběhy ze staré Číny: Čchu Š'ův objev

    Co jsou sny? Moderní medicína se zmiňuje o tom, že sny se vyskytují tehdy, když se mění kůra mozková. Je však hodně lidí, kteří říkají, že ve svých snech viděli svou budoucnost nebo byli upozorněni na něco z budoucnosti. Někteří také tvrdí, že ve svých snech viděli určité scény, které potom opravdu zažili, nebo viděli lidi, se kterými se později setkali. Moderní věda dodnes není schopná tento fenomén vysvětlit. V sérii „Sny a realita“ popíšeme některé bizardní sny, které byly zaznamenány v dávných dobách a nemohly být vysvětleny za pomoci vědy. Z perspektivy kultivační praxe vycházejí mnohé sny z toho, co viděla hlavní prapůvodní duše (srovnatelná s duší). Sny mohou také odhalit způsob života v jiných dimenzích poté, co hlavní prapůvodní duše vystoupí z těla.
  • Původ čínského rčení: Buď pilný za úsvitu i za soumraku

    „Tři klasické znaky“ - tak se jmenuje dětská kniha od autora Wang Jing-lina ze 13. století. Každý řádek v této knize se skládá ze tří znaků a čtyř vět a dohromady tvoří jednu skupinu. Děti rády čtou tyto rýmované verše. Kniha je ostatně velmi zajímavá ke čtení a zároveň je velice výchovná. Oblíbenou učebnicí zůstává již po celá staletí. Od prvního vydání byla už mnohokrát revidována. A současná verze „Tří klasických znaků“ celkem obsahuje jen 1 500 znaků. Přitom stačí pokrýt mnoho oblastí, jako například etiku, astronomii, zeměpis, historii a výchovu. Kniha například dětem říká, že se mají pilně učit. Řečeno je to přitom takto: „Pes stojí v noci na stráži, kohout ráno ohlašuje nový den a všechna domácí zvířata si rozdělí své povinnosti...
  • Příběhy z dávných časů: „Osm větrů“

    Su Tung-pcho byl velkým kultivujícím zen-buddhismu. Zabýval se alchymistickou výrobou pilulek, které propůjčují nesmrtelnost. Jako kultivující měl velkou sebekázeň, ale přesto byl vtipný a zábavný. Říkával: „Nikdo nemá velmi velkou sebekázeň, a přece dosáhne osvícení.“ Existuje mnoho zajímavých příběhů o něm i o jeho dobrém příteli, zen-buddhistovi, Mistru Fuo-jinovi. Zde je jeden z nejznámějších: Su Tung-pcho měl jednoho dne inspiraci a napsal následující báseň: „Skláním svou hlavu před nebem všech nebí, paprsky tenké jako vlásek ozařují vesmír, těch osm větrů mnou nemůže pohnout, když nehybně sedím na purpurovém lotosu.“
  • Příběhy ze staré Číny: Legenda o vzniku civilizace

    Hlavními znaky civilizace jsou systematické zemědělství, usídlený život a osady. A právě tyto znaky lze v Číně najít už od třetího tisíciletí před naším letopočtem a možná, že sahají ještě daleko hlouběji do minulosti než znaky v Mezopotámii. Jisté je, že nejstarší nálezy lidských pozůstatků pocházejí z Číny. „Čínská Genesis“ odpovídá na otázku o původu lidstva jednou legendou. Hlavními znaky civilizace jsou systematické zemědělství, usídlený život a osady. A právě tyto znaky lze v Číně najít už od třetího tisíciletí před naším letopočtem a možná, že sahají ještě daleko hlouběji do minulosti než znaky v Mezopotámii.
  • Málo známé příběhy z historie: Lao C', Konfucius a Šákjamuni

    Čínskou hluboko sahající kulturu neovlivnilo kromě Buddhovy školy nic tak moc, jako konfucianismus a učení z taoistické školy. Zakladatelé těchto tří škol - Šákjamuni, Konfucius a Lao C', byli následnými generacemi dlouhý čas respektováni, uctíváni a vzýváni. Není bez zajímavosti, že data narození těchto tří lidí jsou v rozpětí dvaceti let. Z pohledu historické perspektivy všichni tři patřili do stejné éry. Lao C' se narodil 15. února 571 př. n. l. ve vesnici Kü-čchen, kraj Li, hrabství Kchu, stát Čchu (nyní kraj Lu-i, provincie Chen-an). O pět let později se 8. dubna 566 př. n. l. narodil v dnešním Nepálu Šákjamuni. Za dalších patnáct let uzřel světlo tohoto světa v Čchü-fu, provincie Šan-tung, Konfucius, což bylo 27. srpna 551 př. n. l.
  • Příběhy ze staré Číny: Wang Šou-ženova moudrá slova

    Wang Šou-žen byl známým novokonfucianistou a vychovatelem v době dynastie Ming. Jednou řešil případ neshody mezi otcem a synem, kteří se vzájemně obviňovali. Wang Šou-žen to vyřešil tak, že s každým z nich promluvil pár slov, načež se otec se synem vzájemně objali a rozplakali. Oba pak odešli usmířeni domů. Poté se Wang Šou-žena kdosi zeptal: „Co jste jim řekl, že v jediném okamžiku začali všeho litovat?“ Wang Šou-žen prozradil: „Řekl jsem jim, že Šun je velmi neuctivý a nezdvořilý syn a Ku-sou je laskavý a milující otec.“ Šunova nevlastní matka byla prohnaná, krutá a zákeřná žena. Její syn, Siang, byl domýšlivý, panovačný a neuctivý mladík. Macecha pomlouvala svého nevlastního syna Šuna před otcem Ku-souem velmi často.
  • Příběhy ze staré Číny: Příběh o taoistovi Čaj Kan-jouovi

    V polovině vládnoucího období dynastie Tang žil jeden taoista, který se jmenoval Čaj Kan-jou a byl z provincie S'-čchuan. Už jako dítě začal kultivovat jednu praxi na Žluté dračí hoře. Ve věku 41 let se Čaj Kan-jou kultivoval pod vedením jednoho Boha, čímž ve své kultivaci dosáhl obdivuhodného pokroku. V pokročilém věku měl kultivační schopnost věštění. Jednou hlasitě zvolal na plném tržišti v Kchuej-čou: „Dnes večer sem přijde osm mužů. Buďte ve střehu!“ Nikdo nepochopil, co tím mínil. V noci vypukl obrovský požár v několika stovkách domácnostní. Teprve potom si lidé uvědomili, co tím Čaj Kan-jou myslel. „Osm mužů“ v čínských znacích se vztahuje k čínskému znaku slova „oheň“.
  • Tradice z Číny: Konfuciovo učení - základ asijské morálky

    Konfucius (551 - 479 př. n. l.) je považován za nejvlivnějšího filozofa Číny. Vědomosti o něm se soustřeďují na to, co předal v devíti klasických knihách, jejichž obsah pochází částečně od něho samotného a částečně od jiných myslitelů před ním i po něm. Pro filozofii je nejdůležitější „Kniha proměn“. Po dvě tisíciletí formoval morální postoj mnoha asijských zemí. Hlavní podstatou jeho učení byla lidskost, poctivost, slušnost, moudrost a loajalita. Dalším důležitým principem jeho učení je odmítnutí extrémů i jednostranností. Na ideál byla povznesena „zlatá střední cesta“.
  • Příběhy ze staré Číny: C'-kungova úcta k jeho učiteli Konfuciovi

    Poté co Konfucius zemřel, Šu-sun Wu-šu v zemi Lu pronesl ke všem vysoce postaveným úředníkům: „C'-kung má větší ctnost než Čung-ni (Konfuciův literární pseudonym).“ Jakmile to C'-kung uslyšel, pravil: „Dám vám jeden příklad, abych ukázal, proč je tento názor absurdní. Znázorněme si to zde na této zdi. Zeď kolem mého domu je vysoká po ramena. Lidé, kteří jdou kolem té zdi, mohou vidět, jak krásný můj dům je. Ale zeď kolem domu mého učitele je vysoká tucty stop a člověk může jen obtížně najít přední vchod do jeho domu. Tedy, někteří mohou spatřit, jak krásný jeho dům je a také jak je bohatý. Můj učitel předtím řekl: ‚Je jen velmi málo lidí, kteří mohou vstoupit mými dveřmi.‘ Tato učitelova slova byla pro tuto situaci velmi vhodná.“
  • Příběhy ze staré Číny: Uchovávat ctnost přináší štěstí budoucím generacím

    V čínské tradici se velmi cení morálka a charakter člověka. Lidé se učí být upřímní a spolehliví. V dávné Číně lidé věřili, že „méně chtivosti je cenným podstatným rysem“. Tento postoj sdíleli v rozličných společenských vrstvách, včetně akademiků a obchodníků, kteří se drželi etických principů, přestože každodenně s penězi zacházeli. Existuje jedno přísloví: „Gentleman, který miluje peníze, je může získat jen poctivým způsobem.“ Jang Po byl známý úředník v době dynastie Ming. Pocházel z okresu Pchu-čou. Jeho otec Jang Čang byl obchodníkem, než se stal vládním úředníkem. Jang Čang míval obchod v oblasti Chuaj Jang. Jednou tam zavítal obchodník se solí ze severu Číny a poprosil jej o krátkodobou úschovu jednoho tisíce zlatých mincí.
  • O manželství (2. část)

    Staří Číňané věřili, že manželství je kombinací morálky a povinností, což znamenalo slušné chování, závazek, náklonnost a lásku. Manželství je celoživotní pouto, ve kterém si muž a žena vzájemně důvěřují. Staří Číňané tvrdili, že manžel má své ženě projevovat náklonnost, slušnost a morálku, zatímco žena by měla předvádět ctnosti, jako například vhodné chování, vybranou mluvu, dobré mravy a pracovní činnost. Co znamená výrok „povinnosti manžela“? Znamená to, že manžel má plnit své morální povinnosti. Čínské slovo „fu“ (manžel) doslova znamená „podpora“. Muž je hlavní oporou rodiny. Všichni členové rodiny jsou na něj odkázáni.
  • O manželství (1. část)

    V dávných dobách lidé věřili, že manželství mezi dvěma lidmi bylo předurčené. Existuje jedno čínské přísloví: „Je třeba sto reinkarnací, než si dva lidé spolu sednou do stejné lodě, a je třeba sto reinkarnací, než se dva lidé dělí o jeden polštář.“ A to právě ukazuje, jak cenné je předurčené osudové spojení mezi mužem a ženou. Ve velkém lidském světě se dva lidé, kteří se původně neznají, setkají jen na základě svých předurčených osudových vazeb. Nejjednodušší interpretace lásky je „láska mezi mužem a ženou“. Ve skutečnosti slovo „láska“, tak jak jej dnes chápeme, je moderní pojetí. V dnešní době je za nejvyšší prioritu považována „osobnost“ a také ono „já“ je lidskou společností považováno za nejpodstatnější.
  • Mnich, který příliš mnoho spal

    Buddha Šákjamuni často radil svým žákům, aby pozorně a celým srdcem studovali základní principy buddhismu - být ukázněný a nelenošit. Většina jeho žáků následovala jeho pokyny a pečlivě se zdokonalovala. Vyhnuli se tak mnoha potížím a strádáním, a jako výsledek dosáhli úroveň ovoce. Ale mezi Šákjamuniho žáky byl i jeden nepříliš horlivý mnich. Pokaždé, když ostatní mniši meditovali, šel spát. Ostatní se mu pokoušeli pomoci, ale on se nezměnil. Spánek byl připoutáním a největší slabostí tohoto mnicha. Každý den ihned po jídle šel spát. Zavřel za sebou dveře a spal sám ve svém pokoji. Nikdo ho nemohl probudit, i když se o to všichni vytrvale pokoušeli.
  • Příběh o štětci na psaní

    Odkud pochází čínský štětec na psaní? S'-ma Čchien napsal v Záznamech velké historie Číny: „Meng Tchien používal na výrobu štětců chlupy horských zajíců.“ Meng Tchien (? - 210 př. n. l.) byl vysoce postavený generál za vlády dynastie Čchin. Vyznamenal se především v bojích proti severozápadním menšinám a také při stavbě Velké čínské zdi. Pozdější generace se ale také dozvídaly, že „Meng Tchien byl stvořitelem štětce“. V době, kdy Meng Tchien žil, sice v ostatních státech už štětec jako takový existoval, ale nikdo ho nenazýval „pi“ (štětec). Jenom štětce vyrobené Meng Tchienem se nazývaly „pi“. Štětce používané v ostatních státech jako Čchu, Wu a Jen se nazývaly jinak.