Darwin a mezery v jeho teorii evoluce (2. část)

1. část: https://cz.clearharmony.net/articles/a111404-Darwin-a-mezery-v-jeho-teorii-evoluce-1-cast.html

2. Mezery v evoluční teorii

Televizní stanice PBS v roce 2001 ve svém seriálu „Evoluce“ uvedla, že prakticky každý vědec na světě věří v teorii evoluce. To vyvolalo silnou reakci veřejnosti. Víc než pět set vědců, všichni s lékařským titulem, podepsali v roce 2006 prohlášení, ve kterém vyjádřili pochybnosti o Darwinově evoluční teorii.

„Zastánci Darwinovy teorie tvrdili, že žádní seriózní vědci o této teorii nepochybují, ale přitom je tu pět set vědců, kteří jsou ochotní veřejně vyjádřit skeptický postoj k ní,“ poznamenal John G. West, zástupce ředitele Centra pro vědu a kulturu institutu Discovery Institute. „Snahy Darwinovců využívat soudy, média a akademické výbory na potlačení odlišných názorů a diskuze ve skutečnosti podněcovaly ještě více nesouhlasných postojů a inspirují dalších vědce, aby požádali o zařazení do seznamu.“

Australský molekulární biolog Michael Denton shrnul důkazy proti evoluci v knize „Evoluce: Teorie v krizi“ z roku 1986. „Darwin nebyl schopný poukázat ani na jediný případ, kde přirozený výběr skutečně způsobil evoluční změny v přírodě… Darwinova evoluční teorie není nic víc ani nic méně než velký kosmogenní mýtus 20. století.“

Ve skutečnosti sám Darwin považoval evoluci za hypotézu a doufal, že pozdější generace najdou důkazy pro její potvrzení. Objevuje se však stále více poznatků, které jí naopak odporují. Evoluční teorie předpokládala přeměnu druhů prostřednictvím přirozeného výběru, což mělo být podporované zjištěními srovnávací anatomie, paleontologie a embryonálního vývoje. Všechny tyto poznatky se však ukazují být nesprávné.

Srovnávací anatomie: cyklický argument

Už dávno před Darwinem vědce fascinovaly podobnosti ve stavbě těla různých živočišných druhů. Evoluční teorie tvrdí, že různorodost živočichů je důsledkem postupných změn, při kterých se jistý druh vyvine do vícerých nových druhů, které jsou si navzájem podobné, když pocházejí ze společného předka. Celý evoluční proces se tedy podobá větvení stromu a všechny druhy mají pocházet z jednoho společného předka, tak jako všechny větve vyrůstají z kmene.

Existence společného předka by tedy mohla vysvětlovat podobnosti mezi živočichy. To však samozřejmě neznamená, že takovéto podobnosti dokazují existenci společného předka. Například skupiny obrazů mohou sdílet podobné črty ne proto, že by byly všechny variacemi jednoho obrazu, ale proto, že jsou díly jednoho malíře.

Ve srovnávací anatomii se však homologie definuje jako podobnost způsobená společným předkem a existence homologie se potom používá jako důkaz společného předka. Takto se pomocí manipulace jazyka obchází klíčový krok prokázání, že pozorované podobnosti jsou skutečně důsledkem společného předka. Jonathan Wells, autor knihy „Ikony evoluce: Věda anebo mýtus“, se domnívá, že jde o „cyklický argument, který se tváří jako vědecký důkaz“.

Falšování dat embryonálního vývoje

Německý biolog Ernst Haeckel v roce 1866 navrhl myšlenku rekurence, která spočívá v tom, že embryonální vývoj vyšších organismů bude reprodukovat proces evoluce od nižších druhů k vyšším. Například, když se lidské embryo vyvíjí v děloze, mělo by projít různými stádii evoluce, například má žábra jako ryba, ocas jako opice atd.

Podobně jako Darwin i Haeckel studoval na vysoké škole medicínu podle přání otce, ale více se mu líbila biologie. Když v roce 1859 Darwin publikoval práci „O původu druhů“, Haeckel dokončil doktorát ze zoologie a stal se Darwinovým věrným stoupencem.

Historici si všimli, že Haeckel byl nejen biologem, ale i vášnivým umělcem, který ve svých dílech věnoval velkou pozornost jemným detailům. Tyto schopnosti však bohužel využil i na zkreslení obrázků embryí, aby podpořil svou hypotézu o rekurenci. Například namaloval lidská embrya tak, aby vypadala jako ryby a úmyslně a podvodně upravil lidská a psí embrya nakreslená jinými vědci, aby zvýšil podobnost mezi embryi různých druhů a zamaskoval jejich rozdíly.

V knize „Všeobecná morfologie organismů“ z roku 1866 Haeckel uveřejnil soubor dvaceti čtyř obrázků embryí. V roce 1874 tyto obrázky opět zařadil do své populárnější knihy „Dějiny stvoření“. V obrázcích záměrně upravil tři stádia vývoje embrya ryby, mloka, želvy, kuřete, prasete, krávy, králíka a člověka. Tyto obrázky se dostaly do učebnic biologie a oklamaly celé generace studentů, kteří nepoznali pravdu a slepě věřili evoluční teorii.

V roce 1997 britský embryolog Michael Richardson zorganizoval vědce ze sedmnácti institutů, aby zkoumali embrya a proces jejich růstu u padesáti různých obratlovců a pečlivě je pozorovali a zaznamenávali. V srpnu 1997 společně publikovali výsledky v časopise Anatomy and Embryology v článku s názvem „U obratlovců neexistuje vysoce konzervované embryonální stádium: důsledky pro současné teorie evoluce a vývoje“. Zjistili, že Haeckel přidával, odstraňoval a upravoval struktury embryí.

„Na rozdíl od nedávných tvrzení, že všechna embrya obratlovců procházejí stádiem, kdy mají stejnou velikost, jsme zaznamenali více jak desetinásobnou variabilitu v největší délce ve stádiu chvostu,“ napsali autoři. „Náš výzkum vážně podkopává důvěryhodnost Haeckelových maleb, které nezobrazují konzervované stádium obratlovců, ale stylizované amniotické embryo.“

Německý embryolog Erich Blechschmidt ve své knize „Počátky lidského života“ z roku 1977 podrobnými údaji dokázal, že všechny lidské plody jsou od počátku lidskými strukturami. O Haeckelově teorii v knize napsal: „Takzvaný základní zákon biogenetiky je nesprávný. Žádné ‚ale‘ ani ‚kdyby‘ nemůže tuto skutečnost změnit. Není ani trochu správný a není správný ani v jakékoli jiné podobě. Je úplně nesprávný.“

Nálezy z paleontologie

Evoluční teorie opisuje dlouhý proces vývoje života od jednoduchých organismů ke složitým prostřednictvím přirozeného výběru. Tento proces byl popsaný jako „evoluční strom“. Čím dál více archeologických nálezů se však zdá být v rozporu s evoluční teorií. Například Michael A. Cremo a Richard Thompson v knize „Skrytá historie lidstva“ z roku 1994 uvedli pět set archeologických objevů, které jsou v rozporu s teorií evoluce. Podle Darwinovy evoluční teorie se lidé objevili přibližně před deseti tisíci lety a první živé organismy se objevily nejvíce před pěti sty osmdesáti miliony lety. Pozůstatky nalezené v mnohých částech světa však dokazují, že lidská civilizace existuje už před desítkami tisíc nebo dokonce stovkami milionů let.

Zde je několik příkladů. V roce 1972 byl v Gabunské republice v Africe objeven jaderný reaktor postavený před dvěma miliardami let; v roce 1880 bylo na úpatí hory Taibo v Kalifornii v USA objeveno mnoho nádherných kamenných nástrojů starých padesát pět milionů let ve vápencové vrstvě, přičemž věk takové vrstvy horniny je šedesát pět milionů let; sada železných oštěpů, kterou identifikovala americká geoložka Virginia Steen-McIntyre, byla vyrobena před dvě stě padesáti tisíci lety.

V otázce přechodu od opic k člověku se vědcům zatím nepodařilo najít fosilie předchozího druhu „člověka podobného opici“. V důsledku toho se někteří vědci uchýlili k úmyslným nebo neúmyslným akademickým podvodům. Údajná přechodná fosilie, člověk z Jávy, objevená v roce 1892, se ukázala být kusem lebky opice a kosti lidské nohy vzdálené od sebe čtyřicet stop; fosilie údajného člověka podobného opici „Lucy“ se ukázala být vyhynutou opicí – Australopithecom, která nemá nic společného s člověkem.

Pokračování: https://cz.clearharmony.net/articles/a111415-Darwin-a-mezery-v-jeho-teorii-evoluce-3-cast.html