Rozhovor s konvičkou na čaj

Jednou jsem spěchala napít se vody a nalila jsem trochu studené vody do manželovy konvičky, ve které byly březové houby. Manžel mi řekl, že pití vody s březovými houbami může posílit imunitní systém. Někdy do ní také přidával trochu reishi.

Najednou jsem uviděla, jak ke mně konvička promlouvá: „Mistře, pití této vody na vás nebude mít žádný vliv.“ Odpověděla jsem: „Já vím. Mám jen žízeň a potřebuji ji zahnat.“ Konvička odpověděla: „Ach, rozumím.“

Při jiné příležitosti jsem udělala něco podobného a konvička mi řekla: „Mistře, pití této vody vám opravdu nic neudělá. Je účinná pouze pro pána.“ Odpověděla jsem: „Já vím. Jen se snažím zahnat žízeň.“ Konvička přikývla.

Pak jsem se konvičky zeptala: „Má tato voda nějaký účinek na manžela?“ Konvička odpověděla: „Samozřejmě, pro obyčejné lidi je velmi účinná. Ty ji však nepotřebuješ, protože nejsi obyčejný člověk.“ Nemohla jsem si pomoct a zasmála jsem se. Pomyslela jsem si: „To je velmi duchovní konvička! Pozná rozdíl mezi praktikujícím a obyčejným člověkem.“

Jednoho dne jsem do konvičky nalila horkou vodu a pomyslela si: „Jak účinné by to mohlo být?“ Konvička mi řekla: „Věci, které v sobě mám, jsou účinné pro obyčejné lidi. Každý živel v pěti prvcích má své vlastní principy. Mistře, nebuďte neuctivý.“ Poté, co jsem uslyšela tato slova, jsem si uvědomila, že jsem ji nerespektovala a ona vycítila mé myšlenky.

Když vařím vodu, často do konvičky nalévám horkou vodu. Někdy si říkám: „Jak velký rozdíl to může způsobit?“ Jak říkávali staří lidé: „Jedna myšlenka v mysli, všechno ve vesmíru ví.“ Kolik životů vnímalo jedinou myšlenku, kterou jsem nechtěně vyjádřila? Konvička přinejmenším vnímá myšlenku, kterou mám, a neobviňuje mě, že mám bezdůvodně pohrdavou mysl. Okolní životy to také můžou vnímat.

Uvažovala jsem: „Nalít do konvičky horkou vodu pro manžela je něco, co bych měla udělat.“ Jedna z věcí, kterou manžel často dělá, když se vrátí domů, je, že pije vodu. Udělala jsem to, co jsem měla udělat, ale napadla mě nevhodná myšlenka. Tato myšlenka obsahuje pochybnosti, neúctu a pohrdání. Ve skutečnosti je nejlepší nemít žádné myšlenky.

Slova konvičky jsou pro mě připomínkou. Všechno na světě má svůj důvod existence. Vzájemné působení předmětů je omezeno principem vzájemného rození a potlačování. Mé pochybnosti a pohrdání tento princip věcí popírají. Proč jsem to musela negovat? Je to proto, že jsem praktikující a vím, že vše je zahrnuto v kultivaci, a vím, že jsem zdravá a výjimečná, takže jsem měla samolibou mysl a vyslala tuto myšlenku?

Konvička vnímala myšlenku, kterou jsem vyslala, a měla mi ji záměrně připomenout. Pak jsem prozkoumala své myšlení vůči některým věcem a zjistila, že tento pohrdavý postoj skutečně mám. Když lidé mají diskriminující mysl, vyvinou si pocit pohrdání. Kdyby byla konvička naplněna ženšenem nebo jeleními parohy, nenapadlo by mě: „Jak velký rozdíl v tom může být?“ Nevědomky můj postoj k předmětům podporuje pohrdání a aroganci, což povede k neuctivým myšlenkám nebo chování. Myslím, že v kultivaci je třeba toto napravit, což odpovídá rozšiřování mentality a schopností člověka.

Někdy je myšlenka, kterou praktikující vysílá, nesprávná, ale on si to neuvědomuje a stále jedná podle své vůle. Opravdu chci poděkovat konvičce za to, že mi to připomněla.

Když jsem měla pocit, že by článek měl končit, pomyslela jsem si: „Tato konvička pozná rozdíl mezi praktikujícím a obyčejným člověkem a je ve stavu jasnosti.“ Chtěla jsem se jí zeptat, jak ten rozdíl pozná. Výsledkem bylo, že i když byla osm nebo devět metrů daleko, vycítila to a život uvnitř se radostně rozběhl jako roztomilé buclaté dítě. Přiběhlo ke mně a řeklo: „Mistr o mně psal? To je skvělé!“ Cítila jsem jeho radost a nadšení, stejně jako jeho nevinnost.

Řeklo: „Mistrovo pole je velmi jasné a příjemné. Když cvičí, cítím se dobře, a tak mám oči otevřené a dívám se. Když čte, někdy vidím, jak bliká světlo, což je velmi krásné. Ale pole manžela, které je polem slávy a zisku, není dobré, zvláště když se vrací opilý a s cigaretovým zápachem, to je příliš nepříjemné. Když se polévá vodou, musím se držet za nos.“ V tu chvíli se na mě konvička podívala a zašeptala: „Malá paní se vrátila a zjistila jsem, že zlenivěla. V létě taková nebyla.“ Pověděla jsem: „Je nachlazená a ještě se neuzdravila. Vyřídím jí tvůj vzkaz.“ Konvička se poněkud zastyděla a já si pomyslela, že nechce, aby se malá paní dozvěděla o tom, co řekla.

Při pohledu na konvičku jsem si vzpomněla na scénu, kdy jsem si ji před lety vybrala. Konvička okamžitě reagovala: „Vždycky si vzpomenu, že když mě a fialovou hliněnou konvičku postavili před mistra, mistr přemýšlel: ‚Kterou si mám vybrat?‘ Přála jsem si: ‚Vyber si mě, vyber si mě!‘ Viděla jsem, jak mistr na okamžik zaváhal. V tu chvíli jsem byla tak nervózní, že mi srdce málem vyskočilo z hrudi. A mistr si vybral mě, ne tu fialovou. Cítila jsem se uvnitř tak šťastná, jako kdybych měla omdlít. Byla jsem vítězkou! Mistr nevěděl, jak jsem to měla těžké! Ta fialová konvička byla velmi arogantní a často mě znevažovala, říkala, že moje barva není hezká, že si mě nikdo nevybere a že bych měla spadnout na zem a zemřít. Nevím, proč se ke mně chovala tak zlomyslně. Když mě mistr donesl domů, už jsem nemusela poslouchat tu arogantní fialovou konvičku a cítila jsem se tak pyšná!“

Zasmála jsem se, protože zkušenost konvičky byla velmi zajímavá! Řekla jsem: „Donést tě k nám domů je také určitý druh osudu.“ Konvička odpověděla: „Samozřejmě, samozřejmě, jménem mé skupiny ti děkuji. Vlastně ti prozradím tajemství. V horní říši máme také skupinu živých bytostí s králi konviček, kteří jsou velmi velcí. Vybrali mě, abych přišla do nižší sféry a navázala vztah s praktikujícími. Teď jsem spokojená. Splnila jsem poslání.“ Také mě to překvapilo, tak takhle to tedy je!

Vzpomněla jsem si na Učitelova slova:

„A bytosti mají krále, nebo jinými slovy, každá bytost má krále.“

„Ale živé bytosti si udržují kontakt se svými vlastními králi a neudržují si žádné kontakty s jinými živými bytostmi. To znamená, že i když se prolínají v celém prostoru vesmíru, mají také své vlastní nezávislé systémy a vládnou jim jejich vlastní králové. Takže lvi mají svého krále, jablka mají svého krále, banány mají svého krále, stromy mají svého krále, rostliny, tráva, květy – všechny věci – každá z nich má svého vlastního krále.“ (Vyučování Fa během Lampiónového festivalu na konferenci Fa v Západním USA, 15. 2. 2003)

„Pověz mi o své reinkarnaci!“ naléhala jsem. Konvička řekla: „Prošla jsem několika nádobami, zejména konvičkami na pití. Zažila jsem hliníkové konvičky, měděné, železné, smaltované, porcelánové i keramické konvičky. Nejušlechtilejší bylo, když jsem se stala šňupací lahvičkou ze smaltu.“ Zeptala jsem se: „To muselo být za dynastie Čching.“ Konvička odpověděla: „Ano, byla jsem šňupací lahvičkou pro prince, ale poškodila mě elektrická vrtačka při rabování hrobky a nakonec jsem byla osvobozena. Později se ze mě stala plastová konvička. Můj předchozí majitel do mě nalil dezinfekci a celou mě postříkal. Zápach v mém břiše a hrdle byl dlouho nezapomenutelný.“

Řekla jsem: „Život není snadný a zážitky mohou být nečekané.“ Konvička odpověděla: „Zveřejní moje majitelka článek, který o mně napsala?“ „Možná bude zveřejněn, možná ne. Některé mé články jsou zveřejňovány, ale ne všechny.“ Konvička řekla: „Viděla jsem, že článek, který o mně moje majitelka napsala, byl zveřejněn.“ „Viděla jsi to, když ses se mnou dívala do počítače?“ zeptala jsem se. Konvička řekla: „Ne, nedívala jsem se do počítače, ale znala jsem myšlenky, které měla moje majitelka, když ten článek psala.“

Její odpověď mě ohromila. V prostoru, který pouhýma očima nevidíme, je vzlet našich myšlenek znám mnoha formám života.

Rozhovor s konvičkou skončil a ona teď tiše stojí na svém místě a vyzařuje klid a důstojnost. Vím však, že to, co se během našeho rozhovoru stalo, bylo významné jak pro mě, tak pro ni.

Na světě je mnoho záhad, o kterých nevíme. Všechny věci mají svého ducha, a to není slepá pověra. Doufám, že se čtenářům tento článek líbil a že cesta konvičky nebyla zbytečná.

Čínská verze: https://big5.zhengjian.org/node/280720
Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7771