Druhý den jsem cvičila společně s novou praktikující z regionu. Je lékařkou a byla jednou z nejoddanějších začínajících praktikujících z malé místní skupiny, která se od loňského léta rozrůstá. Upozornila jsem ji, že mi není dobře, ale ona si s tím nedělala starosti a bez váhání se mnou cvičila. Byla to ona, kdo mě povzbudil, abych si udělala test, abych si mohla vzít v týdnu před zimní přestávkou dovolenou v práci, abych obdržela certifikát.
Test byl skutečně pozitivní a mně se tak trochu ulevilo. Umožnilo mi to automaticky zůstat doma a získat potvrzení, aniž bych musela podstoupit očkování, které mnozí v mém domácím i pracovním prostředí odmítali. Období izolace jsem uvítala jako skvělé opatření ze strany Mistra.
Když však po několika dnech a navzdory silným a častým spravedlivým myšlenkám příznaky nezmizely, zmocnila se mě úzkost. Důkladněji jsem se podívala do nitra. Množství připoutání, které jsem našla, mě šokovalo. Objevila jsem přeceňování sebe sama, aroganci, nedostatek pokory, nedostatek vděčnosti, pohlížení na druhé shora, vysoké nároky, braní Dafa jako ochranného štítu, nedostatek ochoty zachraňovat vnímající bytosti, připoutání k pohodlí, touhu po odpočinku, opět beznaděj, zoufalství, netrpělivost, zášť a touhu po Spojených státech, nedostatek zakotvení ve Švýcarsku, nedostatek sounáležitosti, sebelítost a ještě více zoufalství. A to nepřeháním. Přesně jsem si to tehdy zapsala.
Nakonec jsem opět musela požádat Mistra o pomoc. Zavřela jsem oči a všimla si, že ve mně je jádro, které je všemi těmi připoutáními nedotčené. Uvědomila jsem si, že já nejsem těmito připoutáními. Jsem pouze toto čisté jádro. Zoufalství není mé pravé já.
Se silnými spravedlivými myšlenkami a jasným pochopením, že nejsem toto zoufalství, se po asi osmi dnech příznaků kovidu můj stav začal pomalu zlepšovat. Jeden praktikující mi doporučil nejen číst Mistrovy přednášky, ale také poslouchat Mistrovy přednášky, což mi také velmi pomohlo v postupném nabývání sil a zotavování se z těchto temných a zoufalých dnů.
Přestože jsem byla vděčná Mistrovi, že mi pomohl popřít uspořádání starých sil, stanovila jsem si nové vyšší standardy: více vysílat spravedlivé myšlenky, více objasňovat pravdu lidem, být bdělejší během meditace, jíst méně sladkostí, zbavit se vší zášti a zoufalství, méně spát a zbavit se připoutání ke čtení a sledování zpráv.
Zanedlouho poté se v Curychu konal velký průvod namířený proti vládním opatřením proti kovidu. Cítila jsem se plná energie a spolu s jedním praktikujícím jsem rozdala spoustu letáčků ohledně vystoupení z Komunistické strany Číny a snažila se nasbírat co nejvíce podpisů. Nejlepším zážitkem bylo, když jsem zjistila, že se průvodu účastní i jeden z mých kolegů učitelů. Měl přinejmenším stejnou radost, že mě vidí, jako jsem já žasla, že vidím jeho. Téměř mě objal a okamžitě podepsal petici. Večer jsem zjistila, že se sešlo třicet devět podpisů. Opět jsem vycítila, že mě Mistr povzbuzuje.
Brzy poté začala propagace Shen Yun. Můj start byl relativně dobrý. Mohla jsem dvakrát týdně na celý den vyrazit ven, abych roznášela letáčky Shen Yun a mluvila s lidmi v okolí i v práci.
Například na jednom semináři byla učitelka matematiky v důchodu, která měla vážné problémy se zády a nemohla sedět ani stát rovně. Když jí počítač znemožňoval přístup ke školícím materiálům on-line, pomohla jsem jí nainstalovat jiný prohlížeč a ona se poté mohla k materiálům dostat. Na konci školení mi ještě jednou poděkovala a já jí dala letáček Shen Yun. Okamžitě se jí při pohledu na letáček srovnala záda asi o dvacet stupňů. Byla jsem v šoku. Právě jsem se stala svědkem toho, jaký pozitivní účinek může mít na člověka pohled na letáček Shen Yun. Později si na webových stránkách školy našla moji e-mailovou adresu a napsala mi, že si koupila lístek do Basileje. Popřála jsem jí hodně štěstí a vyjádřila naději, že mi později dá vědět, jak se jí to líbilo. Po představení mi napsala dlouhý, podrobný, pozitivní e-mail. Měla jsem z ní opravdu radost a vůbec bych se nedivila, kdyby se jí od té doby záda ještě více narovnala!
Po nějaké době se však ukázalo, že distribuce materiálů Shen Yun do poštovních schránek je náročnější, než jsem si původně myslela. Vzala jsem si dva týdny dovolenou, abych mohla každý den roznášet materiály, ale už druhý den jsem nemohla skoro chodit. Až poté, co jsem půl hodiny vysílala spravedlivé myšlenky, jsem se upřímně podívala do nitra a uvědomila si, že jsem se stále nevzdala připoutání ke sladkému. Od toho okamžiku jsem omezila konzumaci sladkostí a byla jsem Mistrovi vděčná, že jsem brzy opět mohla chodit téměř bez bolesti.
Povzbuzení od Mistra přišlo v den, kdy se v Basileji začalo hrát. Den předtím jsem stále ještě měla dvě velké hromady letáčků Shen Yun. Říkala jsem si, že by byla škoda, kdybych je musela vyhodit. Tak jsem si jednu hromadu vzala s sebou do Basileje. Hned první večer jsem nebyla v security týmu, protože jsem ještě do oběda musela pracovat. Po příjezdu do Basileje jsem vycítila, že prostředí divadla je tak nějak energeticky prázdné. Necítila jsem „energii Shen Yun“ tak, jak jsem ji cítila v San Franciscu, jakmile začala propagace Shen Yun. Rozhodla jsem se to tedy zkusit a chodit z jednoho místa na druhé, ať už to byla restaurace, hotel nebo obchod, a rozdávat letáčky.
V restauraci kousek od divadla se číšník velice nadchl, když jsem ho oslovila s prosbou o vystavení letáčků Shen Yun. Začal mi vyprávět, jak tu umělci byli den předtím a že jsou to opravdu dobří lidé. Pak mi ukázal letáček s mnoha podpisy umělců. Stačilo jen posílit jeho nadšení a povzbudit ho, aby se šel na představení podívat.
Na řadě míst nebyly letáčky k dispozici. Jako zázrakem jsem za necelou hodinu měla hromadu pryč. Většina lidí si letáčky velmi ráda vzala. Druhou hromadu jsem rozdala krátce před výstavou v Bregenzu v St. Gallenu a byla jsem Mistrovi vděčná, že jsem nemusela žádné letáčky vyhodit.
Další velkou výzvou posledních dvou let bylo mé pracovní prostředí. Přestože mi bylo dovoleno vést malý seminář Falun Dafa pro zájemce z řad učitelů ve škole, kde pracuji, překážky se vršily jedna na druhou. Projevilo se u mě mnoho připoutání, například rozčilování, pocit hrdosti na některé úspěchy, větší sebelítost, a dokonce i špatné myšlení a mluvení o druhých. Na nadcházející konferenci sdílení zkušeností ve Švýcarsku chci napsat sdílení o tom, jak se během těchto každodenních výzev kultivuji. Nebudu tedy nyní zabíhat do podrobností.
Zmíním se pouze o tom, jak jsem se dostala na úplné dno. Byla jsem poněkud rozčilená a uražená, že ředitel školy přijal proti vůli vedoucího oddělení nedostatečně kvalifikovaného učitele. Třebaže mám v úsudku pravděpodobně pravdu, uvědomuji si, že nebylo správné se rozčilovat. Pak jsem se upřímně zeptala sama sebe, proč jsem tak naštvaná. Když jsem se podívala do sebe, položila jsem si otázku, na co mě chce Mistr upozornit. Náhle mi přišla myšlenka, zda se vůbec mohu považovat za učedníka Dafa, když se nedokážu přes to přenést. Tato pokořující myšlenka mi nakonec pomohla nechat to být.
Podle zásady „žádná ztráta, žádný zisk“ je mé pracovní prostředí na jedné straně velmi náročné, ale na druhé straně mi nabízí příležitosti oslovit lidi, které bych jinak nemohla oslovit. Při jednání s běžnými lidmi se snažím mít na paměti Mistrova slova, že dnes má mnoho lidí na tomto světě zvláštní původ a v jistém smyslu se kultivují.
Mistr řekl:
„Takže jinými slovy, nepodceňujte tento svět a lidi v něm. Učedníci Dafa nejsou jediní, kdo se ‚kultivuje‘ nebo kdo na sobě pracuje, druzí lidé dělají v určitém smyslu totéž. Jsou zocelováni stejně tak. V životě, v práci a v různých prostředích, problémy, s nimiž se setkají, myšlenky, které mají, až po to, jak v tomto světě jednají, oni všichni si volí v zápase mezi dobrem a zlem – a tyto volby ovlivní jejich budoucnost.“ (Učení Fa přednesené ve Washingtonu, D. C., ve Spojených státech, 21. 6. 2018)
Například jeden učitel hudby a talentovaný jazzový pianista žil dva roky v Číně. Dokonce vystoupil na horu Tchaj-šan. Od té doby se učí čínsky. Ale když jsem mu řekla o Falun Dafa, byl nějaký rezervovaný. Přesto se mě jednou večer při sklence vína upřímně zeptal, proč je Falun Dafa pronásledovaný. Tak jsem měla konečně příležitost objasnit mu pravdu do hloubky. Potom se chtěl jít podívat na Shen Yun. Tento rok to nestihl, ale když jsme se pak viděli, omlouval se mi za to, že to nemohl vidět.
Jedna učitelka němčiny, které jsem dala letáček Shen Yun, se dokonce zdráhala uvažovat o tom, že by se na Shen Yun šla podívat, protože je oddanou milovnicí baletu a o jiných tanečních formách nemá příliš vysoké mínění. Alespoň byla ochotná dát pár letáčků do svého baletního studia. Později mi přišla do třídy plná nadšení říct, že její učitelka baletu Shen Yun shlédla a byla opravdu ohromena nejen celým představením, ale i mimořádně vysokou úrovní výkonů jednotlivých tanečníků. Podle jejího názoru by každý z nich mohl být špičkovým sólovým tanečníkem.
Uvedením těchto příkladů povzbuzení od Mistra bych chtěla sdílení uzavřít, i když by se toho dalo říct ještě mnohem více. Ještě jednou se podívám z okna restaurace, kde mi bílé vrcholky hor a zelená údolí připomenou výšky a hloubky těchto uplynulých let kultivace a to, jak mě mé zkušenosti „zocelovaly“.
Prosím, poukažte na cokoli nevhodného nebo neshodného s Fa.
Děkuji vám, praktikující! Děkuji vám, ctihodný Mistře!
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...