Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2022: Dívání se dovnitř, abychom překonali nepřízeň osudu a byli svědky zázraků Dafa

Vážený Mistře, vážení praktikující!

Jsem praktikující Falun Dafa z Itálie. Ráda bych se s vámi podělila o proces související s jednou z největších výzev, které jsem letos čelila při propagaci Shen Yun.

Na konci října 2021, právě když jsem poprvé odjela kvůli propagaci Shen Yun do Palerma na jihu Itálie, máma začala trpět intenzivními a nesnesitelnými bolestmi. V minulosti se už stalo, že se jí udělalo během propagace Shen Yun špatně.

Poprvé se to stalo v roce 2018. Našla jsem ji doma ve zmateném stavu. Ukázalo se, že má meningeom mozku, který je třeba rychle operovat. To znamenalo, že jsem musela hodně omezit účast na propagačních aktivitách Shen Yun, abych se mohla o ni starat po operaci, což bylo velmi náročné.

Když jsem po této události v následujících měsících přemýšlela o tom, co se stalo, uvědomila jsem si, že to byla moje starost o její zdraví, která způsobila, že se její nemoc zhmotnila do těžkého patologického stavu. Podle mého současného pochopení staré síly využívají vše, co může znejistit naše srdce, aby nám bránily v procesu záchrany vnímajících bytostí. Pokud naše srdce zakolísá, mohou se kolem nás vytvořit velmi omezující situace.

Když v následujícím roce máma dostala během propagace Shen Yun infarkt, okamžitě jsem zpozorněla. Doprovodila jsem ji na pohotovost a po celou noc vysílala spravedlivé myšlenky, abych očistila svůj stav a rozptýlila veškeré starosti. Druhý den byla propuštěna s tím, že za měsíc má přijít na kontrolu a defibrilaci. K té už nedošlo, protože se jí srdce vrátilo do normálního stavu a já mohla pokračovat v propagaci Shen Yun.

Tentokrát jsem se tedy díky minulé zkušenosti, když se máma v říjnu 2021 začala cítit špatně, neobávala a na návrat domů jsem ani nepomyslela, ale často jsem jí volala.

Když jsem se po dvou měsících strávených v Palermu vrátila na vánoční svátky domů, její stav se po masivní kortizonové terapii ustálil na mírných bolestech a byla stále zcela soběstačná. První diagnóza zněla, že trpí myozitidou způsobenou třetí dávkou vakcíny.

Z rozhovoru s ní a bratrem však vyplynula velká nespokojenost s mým chováním. V jejich očích jsem byla sobecká a necitlivá a ani praxe, které jsem se věnovala, nebyla dobrá, protože jsem kvůli ní opouštěla členy rodiny v nesnázích.

Kupodivu se mě tato slova nedotkla tak jako v minulosti. Poprvé jsem jim dokázala s klidem říct, že mě mrzí, že to tak vnímají, ale to, co ve skutečnosti říkali, nebylo to, co jsem měla doopravdy v srdci. Vysvětlila jsem jim, že v sobě nemám pocit opuštěnosti a že naopak všichni lidé, které mám ráda, jsou zahrnuti v tom, co v Palermu dělám.

Znovu jsem jim objasnila pravdu a vysvětlila jim, že Shen Yun svým varováním před nebezpečím, které představuje zlá Komunistická strana Číny, vlastně odvrátí hrozící tragédie pro celé lidstvo, tragédie, které bych také chtěla především odvrátit od svých nejbližších.

Při té příležitosti jsem věnovala bratrovi a jeho rodině lístky na Shen Yun a oni je s radostí přijali.

Když jsem v polovině ledna opět odcestovala do Palerma, situace byla stabilní a atmosféra v rodině uvolněná, ale když jsem se v polovině dubna vrátila domů, situace se opět zhoršila.

Extrémní bolesti se znovu objevily, ale ještě silněji než předtím. Máma byla během týdne třikrát na pohotovosti a byla nutná masivní léčba bolesti na bázi morfia.

Při těchto nových hospitalizacích se začala objevovat hypotéza o rakovině krve nebo kostí v terminálním stadiu. Její stav se viditelně zhoršoval, až byla zcela nesoběstačná.

Bylo velmi zatěžující se o ni starat. Navíc se pomalu blížil čas, kdy jsem měla znovu odjet do Palerma na poslední a nejdůležitější fázi propagace.

Dva dny před odjezdem máma riskovala život kvůli předávkování morfiem. Našla jsem ji na posteli téměř bez vědomí, v katastrofálním fyzickém stavu, uprostřed moči a výkalů. Otec si ničeho nevšiml. Myslel si, že konečně klidně a bez bolesti spí.

Spěchala jsem s ní na pohotovost. Druhý den, když jsem ji přivezla domů, bylo těžké potlačit pocity vůči ní, když jsem ji viděla tak slabou, bezbrannou, zcela nesoběstačnou a na invalidním vozíku.

Byla jsem však rozhodnuta nenechat se těmito pocity ovlivnit a odjet do Palerma. Nemohla jsem zradit důvěru, kterou do mě vnímající bytosti vložily, a tak nějak jsem si byla vědoma, že je to dobré i pro ni.

Promlouvala jsem s ní, když ležela na posteli, a snažila se to dělat tak, aby mi rozuměla. Řekla jsem jí, že sice jedu do Palerma, ale že ji neopustím. Domluvila jsem paní na úklid a na vše, co bude potřeba. Protože je katolička, pověděla jsem jí, že následování propagace Shen Yun je pro mě tou nejposvátnější věcí, jako kdybych se chodila modlit do kláštera, že mé modlitby zahrnují všechny lidi, které mám ráda, a že ji v srdci beru s sebou.

Mluvila jsem s ní tak něžně, jak jsem byla schopna, jako nikdy předtím, protože náš vztah byl vždy velmi konfliktní. Neodpověděla mi. Políbila jsem ji. S tímto vzkazem jsem opustila člověka, který byl na sklonku života.

Druhý den, půl hodiny před odjezdem vlaku, mě zkontaktovala nájemnice a zároveň má přítelkyně, která bydlí o patro výš. Plakala. Byla těhotná, ve čtvrtém měsíci, zvracela a měla silné kontrakce. Měla strach, že přijde o miminko, a nevěděla, co má dělat.

Ještě jsem měla připravit poslední věci, a tak manžel přemýšlel, jak ji uklidnit. Zavolali gynekologovi, který jí řekl, ať počká do rána, kdy za ní může přijít. Mohla jsem s ní být jen pár minut. Řekla jsem jí, ať zůstane v posteli, ať se nebojí, že ji druhý den navštíví lékař. Dala jsem jí napít něčeho teplého. Pak jsem jí řekla, že už musím jít a že jí zavolám z Palerma.

Manžel mě doprovodil na nádraží. Znovu se na mě obořil. Řekl mi, že nejsem dobrý člověk, když takhle opouštím lidi v nesnázích.

Tentokrát se mě jeho slova dotkla. A přestože jsem se vrátila do Palerma, stále jsem přemýšlela o tom, co je správné. V hlavě se mi ozval hlas, který mi říkal: „Mluvíme o záchraně vnímajících bytostí a já se nesnažím ani zachránit ty, které jsou v mé blízkosti a které jsou ve zjevných potížích, a dokonce v ohrožení života. To není dobré.“

Snažila jsem se do toho nahlédnout hlouběji. Viděla jsem, že v tom, že se mě manželova slova dotkla, je velké lpění na mé pověsti, na tom, co si o mně myslí ostatní. V tu chvíli se mi vybavila Mistrova slova:

„Jako lidská bytost jste dobrým člověkem pouze tehdy, pokud se dokážete řídit povahou vesmíru, Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Člověk, který se od této povahy odchýlí, je vskutku špatný. Na pracovišti nebo ve společnosti možná někteří lidé řeknou, že jste špatný, ale přesto nemusíte být nutně špatný. Někteří lidé mohou říci, že jste dobrý, ale ve skutečnosti možná opravdu dobrý nejste. Jestli se jako kultivující přizpůsobíte této povaze, jste ten, kdo dosáhl Taa – tak jednoduchý princip to je.“ (Zhuan Falun, Přednáška první, Jen jediné měřítko rozhoduje, zda je člověk dobrý nebo špatný: je-li schopen být Pravdivý, Soucitný a Snášenlivý)

„Když vaši příbuzní nebo přátelé trpí – zapůsobí to na vás? A jste schopni si v těchto věcech udržet nadhled? Být praktikujícím je právě takhle těžké! Někdo mi jednou řekl: ‚Učiteli, stačí být dobrým člověkem mezi obyčejnými lidmi. Kdo by mohl dojít v kultivaci tak daleko?‘ Když jsem to slyšel, byl jsem z toho smutný. Neřekl jsem mu ani slovo. Najdou se všechny druhy charakteru. Může to pochopit jen do určité míry a nikdo mu v tom nemůže pomoci – ten, kdo to pochopí, získá.“ (Zhuan Falun, Přednáška osmá, Kdo praktikuje kultivaci, získá kultivační energii)

Nakonec jsem měla jasnou vizi, že všechno pro mě není nic jiného než zkouška, kterou mi připravily staré síly, aby zjistily, jestli mé srdce nakonec zakolísá a podaří se jim donutit mě spadnout. Znovu jsem pocítila, že to, co děláme jako učedníci Dafa období nápravy Fa, je ta nejposvátnější věc a že jsou v ní zahrnuty všechny věci, obnova celé nebeské klenby. Jak by mohl Mistr nezahrnout všechny lidi, které uspořádal, aby nám byli v této době nablízku? Pochopila jsem, že mít důvěru znamená jít Mistrovou cestou, vyhnout se cestám starých sil, ale to dokážeme jen tehdy, když se vzdáme připoutání.

Když se nad tím zamyslím, byli to právě blízcí lidé, které jsem měla letos zachránit, manžel a bratrova rodina, kterým jsem dala lístky, ti, kdo mi způsobovali největší problémy a jejichž úsudek mi dělal největší starosti.

Vyzbrojena tímto pochopením jsem se dokázala tohoto připoutání zbavit a pokračovat v propagaci Shen Yun, aniž bych ustaraně myslela na domov, přičemž jsem jim stejně každý den volala.

Po několika týdnech mi zavolal bratr, aby mi sdělil, že máma má rakovinu. Našli jí na páteři velký černý útvar a podle lékaře šlo nevyhnutelně o rakovinu. Už mluvili s onkologem a první byla na řadě biopsie a pak další vyšetření.

Nevěřila jsem tomu. Všeho jsem nechala být. Jak je možné, že má máma rakovinu? Řekla jsem bratrovi, ať s vyvozováním závěrů počká.

Totéž jsem řekla jí. V následujících týdnech jsem jí říkala, aby si věřila, že věci nemusejí být takové, jak se zdají, že je lepší na rakovinu příliš nemyslet a že to možná není tak vážné.

Když už bylo pro lékaře jisté, že máma má rakovinu, následná vyšetření jedno po druhém začala dávat negativní výsledky a z té černé hmoty se nakonec vyklubal silný zánět, pravděpodobně způsobený nerovnováhou po třetí dávce vakcíny.

V následujících týdnech začala máma přibývat na váze a nabývat soběstačnosti, až se vrátila k tomu být schopna plně zvládat svůj život. Stále však užívala silné léky proti bolesti. To vše byl pro mě skutečný zázrak Dafa.

Ještě větším zázrakem pro mě je, že mě máma přestala napadat a chová se ke mně s takovou mírností jako nikdy předtím. Totéž se stalo s mým manželem a bratrem.

Podělila jsem se s vámi o tuto zkušenost, jelikož si myslím, že bude užitečná pro ostatní praktikující, protože se s takovou situací často setkáváme během kultivace a zejména během propagace Shen Yun.

Pokud jsou nějaké věci nevhodné nebo nejsou v souladu s Fa, dejte mi, prosím, vědět. Děkuji za trpělivé naslouchání.