Jako dítě jsem se naučil Falun Dafa od rodičů, kteří byli oba praktikující. Občas jsem studoval Fa s dospělými, ale upřímně jsem si nekultivoval charakter.
Když jsem vyrostl, odešel jsem na vysokou školu a našel si práci v jiném městě. Postupem času jsem v kultivaci polevil a cvičil výjimečně. Ať jsem šel kamkoli, vždy jsem s sebou měl výtisk knihy Zhuan Falun a poslouchal nahrávky z webových stránek Ming-chuej. Takový byl můj kultivační stav po několik let a ani jsem nevěděl, jestli jsem považován za praktikujícího Falun Dafa, nebo ne.
Jednoho dne jsem v práci dostal horečku. Uvědomoval jsem si, že jde o odstraňování karmy a ne o ohrožení života. Měl bych to prostě vydržet. Navíc jsem nikdy nebral léky od té doby, co jsem začal praktikovat s rodiči – měl bych to překonat sám.
O týden později se můj stav zhoršil. Točila se mi hlava, a tak jsem si šel po práci lehnout. Neměl jsem sílu ani na jídlo. V osm hodin večer jsem se už třásl zimou a snažil se udržet v teple. Zavřel jsem oči a snažil se usnout. Horečka stále nepolevovala. V deset hodin bylo moje tělo jako ohnivá koule, svaly a kosti se mi třásly bolestí a špatně se mi dýchalo.
Viděl jsem rozmazaně. Tehdy jsem dostal strach. Čím jsem byl nervóznější, tím rychleji mi bušilo srdce. Nemohl jsem pořádně dýchat a lapal jsem po dechu. Ať jsem se snažil sebevíc, nebyl jsem schopný dostat vzduch do plic a z plic. Slyšel jsem se, jak sípu, jako kdyby mi něco zakrývalo nos a ústa. Celé mé tělo bylo otupělé. Zaplavil mě pocit, že se mi každou chvíli zastaví srdce. Oči mi zalily slzy. Poprvé v životě jsem cítil, že se blíží smrt.
Chtěl jsem zavolat mámě, ale zarazil jsem se, když jsem chtěl vytočit její číslo. Máma by se zděsila. Bydlel jsem daleko a byla hluboká noc. Nebyla by pro mě schopná udělat nic, i kdyby přijela.
Poté jsem si vzpomněl na Mistra: „Chci cvičit!“ Toto přání jsem si opakoval stále dokola. S velkými obtížemi jsem vstal z postele a padl na kolena. Těžko jsem dýchal. Zvedl jsem se, ale musel jsem si dřepnout, abych si odpočinul. Po několika přestávkách jsem dokončil první cvičení.
Začala hrát hudba druhého cvičení. Pomyslel jsem si: „Zvládnu to?“ Podle Mistrova hlasu v hudbě jsem zvedl ruce. Byl jsem příliš slabý na to, abych stál rovně, záda jsem měl shrbená téměř do pravého úhlu a nemohl jsem zvednout hlavu. Prvních patnáct minut se mi tělo chvělo a kymácelo. Když přišel čas na pohyb „držení kola nad hlavou“, zhluboka jsem se nadechl a pokusil se zvednout ruce. Během minuty mi začal od temene hlavy až k nohám proudit příval tepla. Byl jsem zpocený. Horečka vyprchala a všechny bolesti byly pryč. Narovnal jsem se a dokončil cvičení, zatímco mi stékaly slzy po tvářích. Než jsem cvičení dokončil, měl jsem oblečení celé promočené potem.
Plakal jsem, když jsem se sprchoval, plakal jsem, když jsem pral zpocené oblečení a nepřestal jsem až do svítání. Byly to slzy vděčnosti! Mistr mi dal život a dal mi najevo, že jsem stále jeho učedníkem. S Mistrovým povzbuzením jsem měl sílu se opět vrátit ke kultivační praxi. Byly to také slzy studu, protože jsem se cítil provinile za to, že mi Mistr věnoval tolik soucitu a ochrany.
Ještě dlouho poté jsem občas uronil pár slz, i když jsem šel po ulici. To proto, že jsem cítil Mistrovu přítomnost a cítil jsem se pohlcen jeho soucitem.
Děkuji, Mistře!
Čínská verze: https://www.minghui.org/mh/articles/2023/2/9/456118.html
Anglická verze: https://en.minghui.org/html/articles/2023/2/28/207489.html
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...