Ctihodný Mistře, drazí praktikující!
Jsem praktikující Falun Dafa ze Švýcarska. Svoji kultivační zkušenost jsem nazvala „Hloubky a výšky uplynulých tří let mé kultivace“.
Mistr řekl:
„Bez ohľadu na ťažkosti a trápenia, učeníci Dafa sa cez ne na tej ceste dostali, a pri pohľade späť to boli len prostriedky na vaše zoceľovanie. Spravilo vás to zrelšími, pomohlo vám to v tom procese odstrániť vaše ľudské pripútanosti, a vrcholí to vašim postupom k Dovŕšeniu. Toto je cesta, po ktorej ste išli. Keď sa pozriete späť, zistíte, že to bolo tak.“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v New Yorku, Manhattan, 24. 5. 2008)
Ke konci roku 2019, po devíti letech práce na plný úvazek v projektech vedených praktikujícími ve Spojených státech, jsem požádala o neplacené volno, abych si rozmyslela, zda se budu i nadále ucházet o zelenou kartu, nebo jestli Spojené státy opustím. V lednu roku 2020 jsem opustila San Francisco a zažádala o práci ve škole pro běžné lidi ve Švýcarsku, abych zjistila, jakou mám šanci, a poté jsem odcestovala do Indie, abych znovu pomohla místnímu praktikujícímu představit Falun Dafa ve školách a objasnit pravdu místním i turistům.
Po pouhých několika týdnech pobytu v Indii se začaly zavírat školy a turistická místa, rušily se další a další lety a vlády, včetně švýcarské, vyzývaly občany k návratu do vlasti. Protože jsem nechtěla uvíznout v Indii a bez zelené karty jsem již nesměla vstoupit na území Spojených států, vrátila jsem se do Švýcarska. Otázku, zda se vrátit do Spojených států, tak vyřešila epidemie.
Po návratu do Švýcarska jsem si začala uvědomovat různé pocity nelibosti, ale nedokázala jsem najít její kořeny a ani ji odstranit. Když jsem byla požádána, abych vysílala spravedlivé myšlenky pro jednu praktikující, která procházela těžkým obdobím, byly mé spravedlivé myšlenky velmi jasné a silné. Postupně jsem se začala důkladněji dívat do nitra. Ptala jsem se sama sebe, co by její situace mohla mít společného s tou mojí. Našla jsem sebelítost a uvědomila si, že tato sebelítost je vlastně kořenem mých záštiplných pocitů. Při četném vysílání spravedlivých myšlenek na tuto praktikující jsem se snažila proniknout hlouběji. Nakonec jsem našla kořen sebelítosti. Zní to jednoduše, ale pro mě to byl zásadní průlom v kultivaci. Uvědomila jsem si, že kořenem je připoutání k sobě samé.
Mistr řekl:
„Není už na čase se probudit?! Vzdejte se své nespokojenosti a rozhořčení; je to jen připoutání.“ (Důrazné a naléhavé varování, 31. 8. 2021)
Sedím v tichém koutě téměř prázdné restaurace vysoko nad údolím, pod vrcholky švýcarských hor. Přemýšlím o cestě, kterou jsem za poslední tři roky urazila. Krajina mi připomíná mou kultivační cestu: zoufalství a zlomové momenty během desetidenní izolace kvůli příznakům kovidu, bolesti a světlé chvilky během tříměsíční intenzivní propagace Shen Yun, stejně jako stres a inspirativní zkušenosti v práci.
Často cítím, že mě Mistr po průlomu povzbuzuje inspirativními setkáními a rozhovory a zároveň mě upozorňuje na další nedostatky.
Při pohledu na vysoké hory nade mnou a na budovy připomínající malé hračky dole v údolí, kde asi šest praktikujících na jaře roku 2021 během jednoho týdne rozdávalo spoustu materiálů Dafa, si vybavuji zážitky a myšlenky z toho týdne. Občas sněžilo a mrzlo. Někdy jsem přemýšlela, kolik lidí může být díky našim materiálům zachráněno. Někdy jsem byla dokonce znepokojena, zda může být naším úsilím zachráněno dost lidí.
Později toho roku mi zavolal starší pár, že by se rádi naučili cvičení. Dotklo se mě to a nabídla jsem jim, že je navštívím a ukážu jim cvičení. Oběma bylo kolem osmdesáti let. Ukázalo se, že mají apartmán v horské vesnici, na kterou se nyní dívám z okna restaurace. Našli letáček v poštovní schránce krátce před prodejem bytu. Bylo to sice povzbudivé, ale zároveň jsem si měla uvědomit, že bych neměla být úzkostlivá, ale věřit Mistrovi.
Odejít z velkého amerického města a usadit se v malé švýcarské vesnici v kopcích byla velká změna a docela šok. Až po nějaké době jsem si uvědomila, že při rozdávání materiálů Dafa často nejsem přítomná srdcem. Jako kdyby mě něco brzdilo. I když jsem se mnohokrát snažila přijít na to, co to bylo, nedařilo se mi odhalit žádné připoutání nebo příčinu. Nakonec jsem požádala Mistra o pomoc. Pak jsem na to zapomněla. Později se mi Mistr objevil ve snu. Necítila jsem se hodna toho, abych Mistra viděla. Ve snu Mistr hovořil s vybranými lidmi osobně. Nepamatuji si podrobnosti, ale když jsem přišla na řadu já, Mistr řekl: „Nepropadej zoufalství kvůli všemu tomu pronásledování ve světě.“ Tento „sen“ mi odhalil kořen toho, proč jsem zablokovaná: zoufalství.
Mistr řekl:
„Učedníci Dafa jsou pro lidstvo jedinou nadějí na spásu.“ (Evropské konferenci Fa, 29. 9. 2018)
Jak můžeme být „jedinou nadějí na spásu“, když jsme zoufalí? Od té doby si neustále říkám, jaké máme štěstí, že jsme učedníky Dafa, že bychom měli být plní víry a vděčnosti a důvěřovat Mistrovi. Také jsem se znovu začala cítit plná energie a všimla si, že objasňování pravdy mi jde znovu z celého srdce.
Během dalšího týdne rozdávání materiálů v odlehlých švýcarských horských oblastech jsem cítila, že mě Mistr povzbuzuje prostřednictvím skupiny turistů. Právě jsem rozdávala materiály do několika poštovních schránek, když ke mně přistoupila skupina turistů z Rakouska. Dala jsem se dvěma turisty do řeči a dala jim letáčky. Netrvalo dlouho a téměř celá skupina se kolem mě shlukla. Jedna žena řekla, že asi před deseti dny ve Vídni nějací lidé předváděli cvičení a rozdávali letáčky. Takové komentáře lidí jsou pro mě vždycky tak inspirující! Připomínají mi, že my praktikující jsme jedno tělo. Práce vykonaná ve Vídni nyní může pokračovat. A takové komentáře jednoho člena skupiny mají zázračný účinek i na ostatní členy skupiny. Pokud někdo z jejich skupiny potvrdí Dafa, pak nám ostatní okamžitě více důvěřují. Cítila jsem, že síla energetického pole silně vzrostla, a najednou téměř všichni chtěli letáček. Jedna paní dokonce řekla: „Jaké požehnání!“
V listopadu roku 2021 začali praktikující prosazovat, aby se všichni praktikující podrobili očkování, aby mohl Shen Yun přijet do Švýcarska. Zpočátku jsem váhala, protože většina lidí v okolí – rodina, sousedé, přátelé i lidé na pracovišti – věděla, že jsem se rozhodla očkování nepodstoupit. Když jsme však onoho večera v domě jednoho praktikujícího vysílali spravedlivé myšlenky, přijala jsem tuto možnost a řekla Mistrovi, že pokud to bude opravdu nutné, podstoupím to.
O deset dní později vyšel nový Mistrův jingwen. Mistr řekl:
„Někteří praktikující se bojí, že se nakazí, zatímco jiní se neoblomně odmítají nechat očkovat. V obou případech byste se měli zastavit a zeptat se sama sebe, zda se chováte podle titulu ‚učedník Dafa‘.“ (Probuďte se, 18. 11. 2021)
Mistrova přísná slova mě šokovala, ale zároveň jsem byla ráda, že už nejsem absolutně proti očkování.
O další dva týdny později se konala švýcarská Fa konference. V práci jsem byla pod velkým tlakem a neměla jedinou volnou minutu, natož abych vůbec uvažovala o cestě do vedlejšího města kvůli očkování, takže jsem byla stále bez něj.
Po konferenci jsem se cítila nesmírně unavená. V noci mě strašně bolela hlava, což je pro mě naprosto neobvyklé. Připadalo mi, jako kdybych měla otravu jídlem. O dva dny později jsem měla silný průjem a byla tak vyčerpaná, že jsem nedokázala dokončit ani druhé cvičení. Najednou se mi v hlavě objevila myšlenka: „Co kdybych teď musela umřít?“ Nebála jsem se. Jen jsem byla velmi smutná ze všech těch bytostí, které jsem už nestihla zachránit.
Navečer jsem alespoň dokončila druhé cvičení. Přesto jsem se následující den necítila o moc lépe, a dokonce jsem začala kašlat. Nejprve jsem si myslela, že to není nic neobvyklého – vždyť není nic neobvyklého cítit se slabý po několikadenní očistě těla! Váhavě jsem se začala dívat dovnitř. Toho dne se mě kolega zeptal, jestli nemám kovid.
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...