Od praktikujícího Falun Dafa z Číny
Mistr mě nechal složit nohy do lotosové polohy. Potom mi svázal ruce za záda. Také mi svázal nohy. Řekl jsem: „Mistře, není třeba mě svazovat.“ Mistr se zasmál a řekl: „Měl by ses pilně kultivovat. Jdu na chvíli ven.“ Když odešel, kultivoval jsem se podle učení srdce, které mi předal. Ze začátku jsem se cítil docela dobře, ale nohy mě postupně začaly bolet. Pak začaly být ještě bolestivější. Chtěl jsem je rozložit, ale nemohl jsem hýbat rukama. Celý jsem se od bolesti potil. Měl jsem pocit, jako kdyby se mi lámaly kosti. Celý jsem se kroutil a už jsem nezvládal takto dále sedět. Měl jsem zamlženou mysl. Bolest byla stále reálnější. Cítil jsem, jako kdyby mi nůž prořezával maso a pak dřel kosti. Bylo to tak bolestivé, že jsem si rozkousal rty do krve. Už jsem tu bolest nemohl snést a omdlel jsem.
Nevěděl jsem, kolik času uplynulo, když jsem zaslechl, jak na mě mistr mluví: „Proč se flákáš a necvičíš pilně?“ Neodvážil jsem se promluvit. Řekl: „Onemocnění a otrava je bolestivější než toto. Jak je možné užívat si volný čas a pohodlí, a přitom se stát nesmrtelným?“ Pomohl mi do správné polohy. Naznačil, ať otevřu ústa. Pak mi do nich vložil malou pilulku danu. Naučil mě dvěma veršům a zase odešel.
Na krátký okamžik jsem pocítil lehkost. Ale bolest znovu začala přicházet. Bylo těžké to vydržet. Bez ohledu na to, jak jsem se kroutil, lana, která mě svazovala, se neuvolnila. Bolest způsobila, že jsem znovu omdlel. Mistr se na mě rozzlobil poté, co viděl, že jsem od bolesti znovu omdlel. Vzal bič a začal mě bičovat se slovy: „Pokud nemůžeš vydržet bolest, pak se bez prodlení vrať domů. Jaký jsi žák? Jakmile odejdu, usneš.“ Hodně mě zbil. Byl velmi rozzlobený. Cítil jsem se zahanbeně a neubránil jsem se slzám, ale to ho ještě víc rozzlobilo. Odvázal mě a řekl: „Proč brečíš? Nechci tě. Vrať se domů bez prodlení. Běž se oženit a získej krásnou konkubínu. I když budeš otráven, nemusíš každý den procházet všemi těmito útrapami.“
Se slzami v očích jsem poklekl a řekl: „Mistře! Mýlil jsem se. I když mě ubijete k smrti, neodejdu. Uklidněte se, prosím!“ Opakovaně jsem ho prosil. On pak řekl: „Zvedni hlavu.“ Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj. Řekl: „Narodil ses v bohaté rodině a nedokážeš snášet utrpení. Nejlepší bude, když se prostě vrátíš.“ Rozvázal mě a odložil lana stranou. V zoufalství dodal: „Musím se uvolnit. Přijetím neuspokojivého učedníka jsem málem zemřel hněvem.“ Odešel, ale moje srdce pro kultivaci ztuhlo. Zvedl jsem lana a popadl několik kamenů. Rozložil jsem kameny kolem postele do kruhu. Složil jsem nohy do lotosové pozice a poté je svázal. Složil jsem slib: „Místní duchové, posilněte mě, prosím. Nesmím omdlít.“
Brzy poté jsem zažil, že je těžké snášet bolest. Bez ohledu na to, jak bolestivé to bylo, nepřestal jsem. Poté, co jsem trochu vydržel bolest, jsem pocítil krátké kouzlo lehkosti. Po chvíli to začalo být extrémně bolestivé. V tu chvíli jsem zaslechl ženský hlas: „Starší bratře, jsi tam? Jsem tady.“ Objevila se taoistická jeptiška, která držela metličku přesličky. Podívala se na mě a řekla: „Jsi ten žák, kterého se ujal můj bratr. Jsi docela dobrý žák. Vypadáš takhle, protože jsi byl těžce zbit a byl jsi mučen mým bratrem. Měl bys vzít za svého mistra mě. Budu tě učit.“ Poté vytáhla tykev, naplnila si ústa vodou a nafoukla tváře. Nastříkala na celé mé tělo mlhu a já se cítil nesmírně pohodlně. Zjistil jsem, že rány, které mi byly způsobeny bičováním, byly uzdraveny. Ani moje nohy už nebyly bolestivé. Taoistická jeptiška pokračovala: „Nálada mého bratra není dobrá. Týrá svého žáka. Vezmi mě za mistra. Můžeš se ode mě snadno a bezstarostně naučit spoustu technik a dovedností. Nemusíš ani snášet utrpení.“ Odpověděl jsem: „Mistr na jeden den je otec na celý život. Nemůžu mistra zradit.“ Taoistická jeptiška byla rozrušená a rozzlobeně mi vytkla: „Rozbiju tuto jeskyni a hodím tě do hlubokého jezera, kde tě budou žrát želvy.“ Řekl jsem: „Pokud to uděláte, nejste kultivující.“ Rozzlobila se, otočila se a odešla. Brzy poté se mistr vrátil. Podíval se na mě a řekl: „Jsi dobrý žák. Mistr na tebe dohlédne.“
Od té doby tyto bolestivé dny postupně ubíhaly. Mistr se mnou mluvil přátelsky a často mi vyprávěl o taoistických technikách a příběhy nesmrtelných. Naučil mě, jak cvičit určité techniky. Opakovaně zdůrazňoval: „Základem této školy je, že š'-šen [vědomá duše] umírá a zrodí se opravdová duše. Š'-šen způsobí, že je člověk zamilovaný a roste všelijaká chamtivost. Měl bys potlačit svůj š'-šen a nedovolit, aby se projevoval. Opravdová duše dosáhne velké svobody a osvobození.“ O pět let později vytáhl srolovanou hedvábnou knihu. „Brzy ti předám tuto tajnou knihu,“ řekl. „Jdi na dvacet dní kultivovat do hor. Teď musíš opustit tuto jeskyni.“
Odešel jsem. Cestou jsem narazil na jiného kultivujícího. Řekl mi: „Taoistický příteli, nosíš v batohu něco velmi cenného. Je to jasné a lesklé a spojuje to přímo s nebeským palácem. Tvá cesta je nicméně ještě docela dlouhá. Navíc je na cestě prohnilý démon, který požaduje odplatu. Dávej pozor.“ Odpověděl jsem: „Jaký druh principu říká, že kultivace by měla být snadná? Jsem naprosto oddaný kultivaci a mám mistra, který mě chrání. Jakmile odhodím všechny rušivé myšlenky, mohu z celého srdce praktikovat kultivaci.“ On řekl: „Po obou stranách Tří soutěsek řeky Jang-c’ se nachází mnoho jeskyní. Je to skvělé místo pro kultivaci. Měl bys tam rychle jít.“ Poděkoval jsem mu. Po několika krocích jsem se neúmyslně ohlédl. Po kultivujícím nebylo ani vidu, ani slechu. Pomyslel jsem si: „Musela to být nadpřirozená bytost z tajné knihy, podle které se budu kultivovat. Dávala mi náznak.“
Tehdy mi zbývaly ještě tři dny, které pro mě mistr stanovil. Napadlo mě podívat se do mého rodného města. Myslel jsem si, že na to bude dost času. Takže jsem se vrátil domů v opotřebovaném rouchu. Když jsem dorazil ke dveřím domu, uslyšel jsem, jak někdo říká: „Madam [moje konkubína] se synem už vyšli.“ Když jsem to uslyšel, otočil jsem se a chystal se odejít. Uvědomil jsem si, že už není proč zůstávat. Když jsem se chystal odejít, zrovna přicházel soused držící čtyřletou dceru. Nepoznal mě, ale dcera se na mě podívala a usmála se. Její úsměv byl tak neuvěřitelně čistý. Moje srdce bylo nečekaně dojato.
Použil jsem nadpřirozené síly a dorazil ke Třem soutěskám řeky Jang-c’. Našel jsem jeskyni, která se mi líbila, a použil jsem nadpřirozené síly k utěsnění vchodu. Pak jsem začal praktikovat. Než jsem začal meditovat, složil jsem slib: „Jsem odhodlaný se kultivovat. Dokud se nevykultivuji až do konce, přísahám, že nevstanu a budu zde sedět dál. Kdybych porušil tento slib, jsem ochoten být zasáhnutý bleskem.“
Během kultivace se stále projevovaly rušivé scény. Viděl jsem, jak pro mě rodiče pláčou, ale nebyl jsem dojatý. Slyšel jsem divokého tygra, který si razil cestu uzavřeným vchodem, a vnímal jsem jeho dech, ale moje srdce zůstalo nepohnuté. Viděl jsem draka letět do jeskyně a kroužit kolem mě, ale zůstal jsem nehybný. Viděl jsem nebeské dívky, které přede mě kladly jídlo a pití, ale nebyl jsem dotčený. Viděl jsem, jak za mnou přicházejí úředníci z pekla a říkají: „Pojď s námi do podsvětí vyškrtnout své jméno z pekelného rejstříku. Pak se vrať a kultivuj.“ Stejně jako předtím jsem zůstal nehybný. Před očima se mi objevovali nejrůznější lidé, nesmrtelní, duchové a zvířata z nebe i země. Nebyl jsem zmatený a nepochyboval jsem. Nevstal jsem, ať se dělo cokoliv. Jednou jsem zaslechl bizarní zvuk trhající se tenké košile, ale neotevřel jsem oči. Také přišly radosti z kultivace. Viděl jsem, jak bloudím po obloze a letím nepředstavitelnou rychlostí. Hory, řeky a země se objevily živě před mýma očima. Nejasně jsem pocítil nesmírnost svého těla a to, že může obsahovat vysoké hory a velké řeky.
Jednoho dne se přede mnou objevila mladá dívka a řekla: „Jsem dívka, která bydlela vedle tebe. Máme předurčený vztah. Nyní je mi šestnáct let a toužím praktikovat kultivaci. Chtěla bych tě vzít za svého mistra.“ Mlčel jsem. Pokračovala: „Odmalička jsem viděla mnoho bizarních věcí, takže necítím žádné připoutání k tomuto světu. Vyšší bytosti mi stále poukazují na to, že bych se měla kultivovat. Později mi vyšší bytost pomohla tě najít. Chci se kultivovat. Žádám tě, abys mě to naučil.“ Předstíral jsem, že ji neslyším a zůstal jsem nehybný.
Každý den ta dívka přicházela a zůstávala asi hodinu. Někdy mlčela, někdy pořád mluvila. To trvalo čtyři roky. Jednoho dne přišla, neřekla ani slovo a v meditaci se posadila stranou. Seděla až do noci. Potom si lehla na bok a usnula. Tolik let jsem se kultivoval a prohlédl všechny záležitosti a předurčené vztahy tohoto světa. Ale nemohl jsem pochopit tento problém [dívky přicházející do jeskyně]. Byla to skutečná dívka z masa a krve. Nebyla duch a ani démon a nebyla ani zlá. Byl jsem ohromen.
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...