Ženevská Fa konference sdílení zkušeností 2006: Čistota

praktikující z Rakouzska

Zdravím Mistra a spolupraktikujicí.

Rád bych sdílel své zkušenosti, vzhledem ke zvláštním okolnostem, které se staly v lednu 2006 během newyorského Gala pro NTDTV.

Zároveň bych rád poděkoval Mistrovi za jeho nedocenitelný a vzácný dar, který mi lépe pomohl porozumět mé misi během tohoto časového období.

Když jsem poprvé četl „Vyučování Zákona v San Francisku 2005“, jistá část přednášky mě skutečně donutila se zamyslet.

„Tedy, jak mnoho cest, které mohou umožnit životu vzestoupit, vrátit se do vyšší říše, je ve vesmíru? Je nespočet cest. Jakkoli mnoho bytostí je, tak mnoho je i cest. Tak mnoho jich je. A jak mnoho je tedy cest? Jsou také nespočitatelné. Víte, že Buddha Šákjamuni potvrdil a osvítil se ke své vlastní ukázněnosti, která je shrnuta slovy „přikázání, koncentrace, moudrost“, to je cesta, kterou Šákjamuni potvrdil a ke které se osvítil. V kosmickém těle je tak mnoho buddhů, že jsou jednoduše nezměrní, nevyčíslitelní, avšak ve vesmíru není další buddha, kterého potvrzení a osvícení sestává z „přikázání, koncentrace, moudrosti“. Jinými slovy, každý bůh má svou vlastní cestu, a systém každého boha má pro své bytosti své vlastní, jedinečné standardy a svá vlastní kritéria založená na daném Zákonu pro vzestup nebo pád životů. Potom, neřekli byste, že je mnoho přístupů ke kultivaci? To číslo je ohromné.“

Pomyslel jsem si: Pokud je to takto, potom za sebou také zanechávám svou vlastní kultivační cestu Zákona. V období Nápravy Zákona pak i já, jako učedník Dafa, potvrzuji principy skrze své vlastní pochopení-ale bohužel jsem nemohl přijít na nic určitého, k čemu bych se osvítil… Myslím, že tato myšlenka v sobě měla určitě něco lidského, protože nemůžu vidět svůj celkový projev v jiných dimenzích-ale přece jen jsme zde stále uprostřed Tří říší…Nicméně mě tato myšlenka motivovala k usilovnější a pevnější kultivaci. Po krátkém čase jsem na to však zapomněl a přestal na to myslet-bylo to jen jako rychlý záblesk myšlenky.

O několik týdnů později jsem přišel do New Yorku s evropským sborem Coming for You, který se účastnil Gala programu. Po celou dobu jsem cítil, jak se požadavky na nás coby kultivující zvyšují. Zároveň jsem měl čím dál větší pocit, že se cítím jako skutečná lidská bytost, jako skutečný kultivující.

Praktikující z Rakouska a já jsme zpočátku plánovali navštívit nějaká místa v New Yorku a chodit po obchodech, abychom mohli doma říci, jaké to v New Yorku je a přivézt nějaké suvenýry. Zatímco jsem si takto počínal, stalo se něco podivného: cítil jsem se slabý, unavený a co více, měl jsem pocit, že se nacházím mimo sebe. Dokonce i spolupraktikující mě upozornila na fakt, že obvykle jednám odhodlaně a přímo, ale teď že najednou postrádám schopnost udělat rozhodnutí nebo se k něčemu odhodlat.

Ty mrakodrapy mě také donutily se zamyslet. Neustále jsem přemýšlel, jak nepřirozeně drsný byl ten vítr, který narážel do ostrých hran těch budov. Ačkoli z lidského hlediska mě ty budovy fascinovaly. Okamžitě jsem poznal, že obhlížení památek nebylo vůbec účelem, pro který jsem sem přišel. Náhle jsem se cítil jako jiná osoba. Moje únava zmizela a já jsem byl motivovanější a šťastnější, než jsem byl při prohlídce města.

První den zkoušení se sborem byl pro mě docela těžký. V sále, kde jsme zkoušeli, bylo jen pár židlí. Věšina z nás si musela sednout na zem - včetně mě. Tato situace byla zkouškou mé snášenlivosti. Unavila mé tělo, zvláště pak nohy. Také bylo těžší sednout si do lotosové pozice a vysílat spravedlivé myšlenky. Navíc, jeden spolupraktikující navrhl dirigentovi vysílat spravedlivé myšlenky častěji. Vysílali jsme tedy spravedlivé myšlenky každou hodinu. Z mé lidské stránky jsem tehdy nechápal, jak to mohl navrhnout… Nicméně, velmi rychle se, díky Mistrovi, mé pochopení změnilo. Nyní si myslím, jak bychom nemohli v tomto vzácném časovém období nevysílat spravedlivé myšlenky, abychom se přizpůsobili jak jen to je možné standardům Dafa? Nyní se mohu pokládat za praktikujícího.

Od tohoto okamžiku jsem vstoupil do nové říše. Během VSM jsem často viděl scény v jiných dimenzích. Viděl jsem velmi neklidné scény, které mohu popsat jen jako podobající se koni, kterého vidíte zezadu a který je bez ocasu a hlavy, prostě něco velmi slizkého. V určitém rytmu to spadlo na jednu stranu své malé stáje. V hlavě jsem pocítil značnou bolest. Po těch několik dní jsem cítil značný neklid. Soudě dle jeho pohybů jsem si myslel, že to je démon žádostivosti ve mně. A tak jsem s ním bojoval s nožem a dalšími věcmi. Všiml jsem si, že to nikam nevede. I přes jeho běsnění jsem v tom pokračoval. Pak jsem si uvědomil, že bych tím neměl být ovlivněný, a dále v klidu vysílal spravedlivé myšlenky.

Hodiny ubíhaly, sbor zkoušel tvrdě a my se neustále kultivovali. Mé nohy byly unavenější a unavenější a moc bolely. Cítil jsem, že můj stav mysli se zlepšuje každou hodinu. Bylo to jako vysvlékání velkého kusu oděvu karmy.

Když jsem pak zase vysílal spravedlivé myšlenky, měl jsem další vidění, co se této bytosti týče. Náhle jsem si uvědomil, že bych se neměl snažit tento problém na povrchu vyřešit tak rychle. Měl bych raději objevit princip za tímto problémem. Když mám připoutání, jsem v jiné dimenzi spojen s látkami, které tuto připoutanost tvoří. V té chvíli jsem stejný jako struktura těchto částic a proto se ke mně mohou připoutat. Jsou živi z mých špatných myšlenek a já mám v sobě jejich charakteristiky. Pak jsem velice jasně viděl tuto scénu: ta bytost nebyla démonem žádostivosti. Ta bytost byla projevem mého projevu sebezáchovy, lidského pradávného instinktu, součástí mého fyzického těla, které bylo v té době ovládáno démonem žádostivosti.

Přišel jsem k tomuto závěru, protože jsem předtím nebyl schopný tu bytost odstranit a zdálo se, že je téměř nedotčená tím, že sní chci bojovat. Uvědomil jsem si, že mé nadpřirozené schopnosti mi nemohou ublížit, proto ta bytost přežila veškeré mé útoky nožem a shazování bomb. Jinými slovy: gong je inteligentní látka. Jestliže je tato bytost mojí součástí, součástí mého vlastního vesmíru, pak je nemožné odstranit její část (tedy tento instinkt). Funguje to pouze tehdy, když ji jako kultivující z vnějšku odseknu od všeho, co ovládá, a pak udržím tuto bytost pod kontrolou se silným hlavním vědomím. Všechno mi bylo náhle jasné. Když člověk, který je lapen v žádostivosti a v jiných touhách tohoto světa, dovolí, aby ho to ovládalo, pak to v jiných dimenzích vypadá, jakoby tato hloupá bytost ve svém neuvěřitelně odporném vzezření, narážela proti zdi své stáje. Se svým pochopením nakládat s tím od této chvíle jako kultivující bylo náhle jednoduché tuto situaci vyřešit. V tomto vidění jsem prostě vzal nůžky a prostě odříznul tohoto démona žádostivosti od tohoto lidského instinktu, pudu sebezáchovy. Démon žádostivosti odletěl pryč a ta bytost se náhle stala klidnou a odpočívala na podlaze, jednajíc velmi klidně a krotce. Takto jsem udělal velký krok v kultivovaní svého vnitřního klidu a více se přiblížil k požadované čistotě.

Tento den byl zásadní v utváření si hlubšího porozumění a otevření srdce vůči tomuto historickému úkolu se sborem. Jak bych nemohl brát tuto situaci vážně, nepokoušet se, zatímco kráčím po této velkolepé cestě, o to nejlepší? Cítím větší a větší vděčnost k Mistrovi a obrovskou důvěru, kterou do svých učedníků vložil.

Cítil jsem, že mě Mistr pozvedává od jedné úrovně ke druhé s tou největší rychlostí, dává mi šanci všemu velmi rychle porozumět a upozorňuje mě na moje nedostatky, takže můžu zrušit svou velkou karmu na nejmikroskopičtějších úrovních během tohoto života a můžu hrát svou úlohu v těchto skvělých vystoupeních.

Následující večer jsem pozorně četl „Vyučování Zákona o komponování hudby“ z roku 2003 s některými členy newyorského orchestru před zkouškou. Našel jsem tam něco pro mě, jakožto Dafa učedníka s talentem k hudbě, klíčové.

“Žádná osoba v tomto světě, nehledě na to, jak velké jsou její schopnosti, jakkoli velký je její přirozený talent, pokud byste ji požádali, aby kráčela cestou, která je čistá a jasná, nebude toho schopná. Pouze to, že vlastní skvělé dovednosti nebo mistrovství v nějaké činnosti, nestačí. Učedníci Dafa se stali během procesu kultivování sebe samých a potvrzovaní Zákona velice čistí a jejich říše mysli, nebo způsoby, kterými věci posuzují, se (od běžných lidí) liší. A proto jste schopni toho docílit, proto jste schopni opravdově kormidlovat „moderní“ lidi na cestě, která je skutečně pro lidi, takže to můžete takto rozlišit a položit pro lidstvo takovouto základnu.“

Všechny myšlenky, které jsem měl doposud, byly ničím ve srovnání s tímto uvědoměním. Je to „Čistota“, která odlišuje světský svět od nás praktikujících. „Čistota“ je ta nejcennější vlastnost, která mi pomáhá plnit mé povinnosti. Často si myslím: „Mohu skutečně dosáhnout toho, co bude zanecháno pro stovky generací a co bude příkladem pro lidi po nekonečně dlouhou dobu. To je ten klíč! Kromě ohromného zlepšení mých technických schopností a vyvozovacích metod musím svůj život přivést do souladu a shody s životem učedníka Dafa. Pokud nemůžu dosáhnout tohoto, vše přijde vniveč.

Bylo to, jako bych pochopil „Čistotu“ jako základní princip, a ten se měl stát jedním z mých principů, které mě dovedou na cestu božství. Na různých úrovních a díky různým situacím mohu vidět, že „Čistota“ je ten klíč.

V jednom příkladu to byla tato „Čistota“ ve vztahu ke složení. Na dalším příkladu je ukázáno, jakou úlohu „Čistota“ hraje v udržení si spravedlivých myšlenek. Pro mě se věta: „…a myslete na odstranění špatných myšlenek, myšlenkové karmy nebo špatných představ a vnějších zásahů. Člověk prostě myslí na to, že umírají, a ony budou odstraněny“, vztahuje na přání dosáhnout čistoty. To by se mělo stát stálým stavem učedníka Dafa. Myslím, že člověk není schopný vysílat spravedlivé myšlenky bez očištění těla.

Čistota zahrnuje: úplnou prázdnotu, být ztišený jako nehybný rybník, Ding – úplné soustředění a stav bez jakéhokoli připoutání, špatných myšlenek, vnějších bytostí a zasahování.

Během prvního dne našeho představení jsem zažil stav „čistoty“. Předtím jsem se s ničím podobným nesetkal. Celý den jsem se připravoval na tento posvátný okamžik. Znovu jsem viděl scény, tentokrát to bylo nebeské tělo se třemi jednotlivými hvězdami-něco jako trojúhelník. První hvězda tohoto trojúhelníku byla jakoby opuchlá nebo zářící načervenalým světlem. To pro mě symbolizovalo splnění slibu vůči tomuto předurčenému vztahu prvního představení. Teď jsme dosáhli tohoto stavu a já budu jednat tak spravedlivě, jak jen je to možné. Dle mého současného pochopení, splním své poslání. Byl jsem schopný si tento stav absolutního soustředění udržet a po dobu celého odpoledne se zaměřit na sbor jako na jedinou prioritu.

Krátce před vystoupením se objevila situace, která mě krajně rozrušila. Mistr mi pomohl rozpoznat mé hluboce zakořeněné připoutání. Dirigenti nám řekli, že část sboru bude reprezentovat sbor na konci Gala. Toto prohlášení zvýšilo můj srdeční puls z 50 úderů za minutu na 120. Srdce mi tlouklo velice rychle a bolestivě. V tomto okamžiku jsem spatřil zrcadlo, které přede mě Mistr postavil. Jak mě může taková maličkost rozhodit? Myslel jsem, že to bylo připoutání k chamtivosti, protože jsem profesionální hudebník, a tak jsem si myslel, že můžu reprezentovat sbor lépe než ostatní zpěváci. Zkoušel jsem se uklidnit tímto: Pokud mě potřebují, pak je to můj osud a já bych o to neměl usilovat a následovat přirozený běh událostí. Toto mě trochu uklidnilo, ale ne zcela. Když jsem pak stále čekal, jestli zavolají mé jméno, trochu jsem se styděl. Deset zpěváků bylo tedy vybráno. Vybrali pouze ženy, protože na jevišti už bylo mužů dost, a proto potřebovali ze sboru jen ženy. Ale ani ony zpívat neměly - měly se jen účastnit velkého finále na jevišti.

Teprve po tomto se můj puls vrátil do normálu a já jsem rozpoznal, jak silné připoutání stále mám. Upřímně jsem požádal Mistra o odpuštění a požádal Ho, jestli by mi toto připoutání pomohl odstranit. Poté, co jsem se přestal obviňovat, jsem se opět pokusil vrátit do stavu čistoty. Nakonec jsem to zkusil odstranit a s Mistrovou pomocí to fungovalo.

S tímto dalším očištěním od Mistra jsem se cítil neuvěřitelně lehký a čistý. Pak jsem se postavil do řady se skupinou, se kterou jsme čekali na naše vystoupení. Zatímco jsme asi dvacet minut čekali na náš výstup, zaujal jsem pozici Ťie-jin. Nikdy v životě jsem necítil takový klid, zkrátka „čistotu“. Dar a zároveň další pilíř pro nový standard.

Pak přišel čas na vystoupení. Zažil jsem mnoho vystoupení, ale nikdy předtím takovýto stupeň koncentrace. Bylo to jako bych mohl říci posluchačům o Dafa a pravdu o pronásledování jen svým pohledem a hlasem. Byl jsem plný energie a stále měl husí kůži - skutečně povznášející moment. Jeden spolupraktikující to popsal jako: „Zatřásli jsme světem deseti směrů“. Souhlasil jsem a pomyslel si, že to bylo velice vystižné.

Poznal jsem, že je to díky této „čistotě“, a že tato čistota by měla být základnou pro všechno, co praktikující dělají. Poté, co jsme se dozvěděli, že Mistr byl v publiku, uvědomil jsem si, proč bylo všechno tak intenzivní.

Další den jsem opět viděl hvězdy. Druhá hvězda byla jakoby opuchlá a zářící. Podle mého dojmu nebylo toto vystoupení tak působivé. Avšak ostatní cítili, že bylo lepší než to včerejší.

Nicméně, já jsem spokojený nebyl a chtěl se znovu soustředit na ten takzvaný „zářící stav čistoty“, zvláště protože jsem věděl, že mi Mistr právě ukázal standard a teď ho musím udržet v každé situaci. Navíc, myšlenka, že Mistr je s námi v každém okamžiku, mi dodala sílu. První vystoupení jsem vnímal jako to první. Znovu jsem cítil posvátnost a nadpřirozenou sílu sboru.

Děkuji Mistrovi za ty nesčetné šance, které mi poskytl. Za mnoho příležitostí věci pochopit, za šanci znovu vstát a za možnost opravdově se kultivovat v Dafa směrem k božství. Nechci Vás už nikdy zklamat, ale chci pokračovat na své cestě bez loudání se až do konce.

Ctihodný Mistře, navěky budu vděčný za toto období. Zdravím Vás!

Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.