Zkoumání Feng Šuej: Stručná diskuze o Feng Šuej (1. část)

Předmluva

V mnoha asijských zemích existuje mnoho nadšenců pro Feng Šuej. Ti si osvojili určité teorie Feng Šuej z tradičních textů a prostřednictvím let výzkumu a ověřování zjistili, že Feng Šuej může skutečně hrát určitou roli. Západní vědci také objevili fenomén toku energie a geoelektřiny v zemské kůře, což odpovídá teorii Feng Šuej. Mnohé velké západní společnosti a jihovýchodní asijští magnáti dokonce zaměstnávají na plný úvazek mistry Feng Šuej a konzultují s nimi každou záležitost.

Původ Feng Šuej je obecně uznáván v Číně. V čínské lidové kultuře existuje rčení: „Pět důležitých faktorů je osud, štěstí, Feng Šuej, hromadění Jin Kung (zásluh získaných dobrými skutky) a vzdělání. Osud člověka je určen prvními třemi předem danými faktory: osudem, štěstím a Feng Šuej, zatímco poslední dva faktory mohou být ovlivněny lidským jednáním.“ Úloha Feng Šuej je považována za předurčenou a dalece přesahující myšlenku, že studium může změnit osud člověka.

Během 5 000 let čínské historie se Feng Šuej stalo důležitou součástí života lidí. Od císařů a generálů po obyčejné občany, od císařských paláců po ulice a uličky – téměř každý měl co do činění s Feng Šuej. Ať už šlo o umístění a rozvržení hlavního města, návrh a stavbu měst nebo orientaci jinových a jangových obydlí a rozmístění nábytku, lidé se obraceli na experty Feng Šuej, aby vypočítali štěstí a předešli neštěstí.

S industrializací v posledním století se Feng Šuej a tradiční čínská kultura zdají být stále vzdálenější současné společnosti a lidé je podvědomě považují za synonymum „zaostalosti“. Ale je tomu skutečně tak?

Renesance, která převládala v Evropě v 16. století, byla poháněna slávou starověkých řeckých a římských civilizací. Vedla k rozvoji moderního průmyslu, a dokonce moderní civilizace, což nám přineslo technologicky vyspělou moderní společnost. Věříme, že obnova tradiční čínské kultury také přinese světlou budoucnost čínskému lidu. Doufáme, že s mnoha nadšenci Feng Šuej společně prozkoumáme a budeme zkoumat „Feng Šuej“ v tradiční čínské kultuře, abychom podpořili obnovu a prosperitu čínské kultury a přinesli dobré zprávy lidem ze všech koutů světa.

Obsah tohoto článku je omezen na určitou oblast, a vzhledem k naší omezené úrovni kultivace mohou existovat určité nedostatky nebo chyby. Budeme vděční za jakoukoli zpětnou vazbu k diskuzi a komunikaci.

Tento článek čerpal z mnoha návrhů a citací od kolegů, kterým tímto děkujeme.

1. Stručná diskuze o Feng Šuej

Když se hovoří o Feng Šuej, lidé mají určitě mnoho otázek, například co je Feng Šuej, proč funguje a odkud pochází. Pokud tyto základní otázky nejsou jasně zodpovězeny, mnoho lidí bude mít potíže pochopit Feng Šuej, zvláště v pevninské Číně, kde někteří lidé jednoduše odmítají Feng Šuej jako pověru. Začneme tedy zkoumáním povrchového původu termínu Feng Šuej krok za krokem.

Původ Feng Šuej

Termín „Feng Šuej“ pochází z knihy Cang Šu (Kniha pohřbů) od Kuo Pchua z období Wej a Ťin. V této knize definoval Feng Šuej takto: „Pohřbívání zesnulých znamená ukrývání a využívání životní síly… Když je životní síla nesena větrem, rozptýlí se, a když narazí na vodu, zastaví se. Předkové ji shromažďovali, aby zabránili rozptýlení, a použili ji k vytvoření klidu, proto se nazývá Feng Šuej.“ [Pozn. překladatele: Doslovný překlad termínu Feng Šuej je „vítr a voda“. Tento název vychází z přesvědčení, že vítr rozptyluje životní energii (čchi) a voda ji zadržuje. Feng Šuej se tedy zaměřuje na harmonii mezi přírodními silami, prostředím a člověkem.] Kuo Pchu zavedl koncept „čchi“ a použil dvě složky, vítr a vodu, k pochopení příchodu a shromažďování čchi. Protože byl prvním, kdo zmínil termín Feng Šuej ve své knize Cang Šu a vytvořil teoretický rámec Feng Šuej, je považován za zakladatele oboru Feng Šuej.

Ve skutečnosti je historie Feng Šuej mnohem delší než historie Cang Šu. Pozdější badatelé Feng Šuej věřili, že popisy aktivit Feng Šuej lze nalézt již v Knize písní a Velkých ódách Čchi (Pozn. překladatele: Čchi je zde míněno ve smyslu dynastie) v části „Ta Ja“ (Velká elegance) o Kung Liouovi:

Vévoda Liou z Tu na Sü-s'-jüanu

V době zeleně a květů

vystoupal k oběti,

a opět sestoupil do nížin.

Vévoda Liou z Tu, když dorazil ke sto pramenům,

pohlédl na široké vody,

vystoupal na jižní kopec,

aby shlédl na hlavní město.

Hlavní město, v každém koutě,

plné znaků hodností.

Byla zřízena obydlí,

zazněla slova,

byly vedeny rozhovory.

Vévoda Liou z Tu, když dorazil k řece a dlouhému jezeru,

kopce se ztrácely v dálce.

Pozoroval střídání světla a stínu,

sledoval proudění vody.

Měřil nížiny,

měřil zapadající slunce,

a odebral se do svého klidného příbytku,

do místa tiché opuštěnosti.

Z těchto poetických popisů můžeme vidět, jak starověcí lidé „pozorovali kopce“, „sestupovali do nížin“, „míjeli vody“ a „pohlíželi na hlavní město“ při provádění „Siang Ti“ (aktivit Feng Šuej). Tento proces se velmi podobá čtyřem krokům Feng Šuej, které pozdější učenci prováděli: hledání draků, zkoumání písku, pozorování vody a určování akupunkturních bodů.

Ve Velkých ódách Čchi a v Knize písní se také nachází příslušný popis: „Legendární vévoda Tan-fu přišel na dvůr se svým koněm, přešel Západní vodu a dorazil do Čchi-sia. Zde se setkal s paní Ťiang a šli spolu pozorovat Sü-jü.“ Vévoda Tchan-fu, otec Ťi-liho, byl předkem krále Wena z dynastie Čou. Vedl svůj klan k migraci do Čchi-šanu. Význam „Sü-jü“ v básni odkazuje na pozorování a zkoumání.

Tyto aktivity Feng Šuej byly v té době nazývány „Siang Ti“ (pozorování krajiny) nebo „Sing Fa“ (zákony pohybu).

Feng Šuej je také označováno jako „Kchan Jü“ (pozorování nebe a země). Tento termín se poprvé objevil ve třetím svazku „Tchien Wen Sün“ (Zkoumání nebeských otázek) v díle Chuaj Nan C' (Kniha pána z Chuaj-nanu), které sestavil Liou An, král Chuaj-nanu, během západní dynastie Chan.

Sü Šen, z období východní dynastie Chan, řekl: „Kchan představuje nebeskou cestu a Jü představuje pozemskou cestu.“

Feng Šuej, známé také jako geomantie, bylo poprvé zmíněno v „Dodatku“ v Knize proměn: „Kniha proměn je přesná ohledně principů nebe a země, a proto dokáže napravit nepořádky nebe a země. Při pohledu vzhůru člověk pozoruje jevy astronomie, při pohledu dolů zkoumá geomantii. Tím může pochopit důvody světla a temnoty.“

Když Kuo Pchu napsal Knihu pohřbů, opíral se již o ramena gigantů. Kromě toho, že uspořádal některé teorie Feng Šuej, zavedl především termín „Feng Šuej“. Podobně jako pozdější termín „čchi-kung“ je obtížné z doslovného významu Feng Šuej bez hlubšího studia rozeznat věštění a zkoumání nebe a země.

Ať už jde o čchi-kung nebo Feng Šuej, oba mluví o „čchi“. Dnes mnoho lidí chápe „čchi“ jako proudění vzduchu, ale to není zcela přesné. Zjednodušené čínské znaky příliš zjednodušily některé znaky, což vede k určité nejasnosti v pochopení. Zde je „čchi“ lépe chápáno jako „炁“ (bez ohně), což pochází ze starověké taoistické kultury v Číně a představuje energii.

V současné době je to, co veřejnost široce chápe jako „Feng Šuej“, jen povrchní znalost, která se ve společnosti předává od dob popularity Feng Šuej během dynastií Ming a Čching. To vedlo ke vzniku mnoha škol Feng Šuej, jako jsou „Süan Kchung“ (škola tvaru), „Liou Jao“ (šest linií) a „Li Čchi“ (škola kompasu). Dnes lze vidět především dva typy literatury Feng Šuej: školu tvaru a školu kompasu. Škola tvaru se zaměřuje především na pět prvků hor, draků, hrobů, písku, vody a orientace, zatímco škola kompasu zahrnuje teorie studia „I“, jako jsou devět paláců, osm trigramů, jin a jang a pět prvků. Ve skutečnosti jde jen o zkušenosti, které mistři Feng Šuej shrnuli během staletí. Bez opravdového zasvěcení bude spoléhání se pouze na tyto zkušenosti vést k omezenému pochopení „tvaru“ bez pochopení „ducha“, což vyústí ve spory mezi školami Feng Šuej.

Například na stejném místě škola tvaru říká, že je vhodné k pohřbu, zatímco škola kompasu tvrdí opak, ale účinnost pohřbu podle druhé byla prokázána. Na jiném místě škola kompasu tvrdí, že je vhodné, zatímco škola tvaru nesouhlasí, ale pohřeb podle první školy se ukáže jako účinný. Která z nich má tedy pravdu, škola tvaru nebo škola kompasu?

V praxi Feng Šuej zjišťujeme, že to, zda je určité místo „skutečnou jeskyní“, závisí na tom, zda se v ní nachází „duch“. Tento „duch země“ je považován za klíčový faktor. Zároveň záleží na tom, zda má mistr Feng Šuej ctnost komunikovat a aktivovat ducha země, nikoli pouze na terénu místa.

Někteří lidé věří, že Feng Šuej je disciplína, která se vytvořila během dlouhého období akumulací zkušeností s průzkumem terénu. Pokud by tomu tak bylo, s dnešní modernizací technologií by mohl kdokoli, kdo by chtěl být císařem, jednoduše použít moderní stroje k vytvoření umělé jeskyně na základě shrnutých zkušeností s terénem. Proč to tedy nejde? Důvodem je, že lidé mohou vytvořit terén podle modelů Feng Šuej, ale nemohou zajistit, aby tam sídlil duch země.

Feng Šuej je považováno za světskou disciplínu taoismu. Taoistická kultura věří, že kořen lidského života je v nebi a cílem lidského života je postupně se přibližovat a nakonec splynout se svou přirozeností skrze kultivaci, známou jako návrat k původu a dosažení pravdy. Během tohoto procesu získává mistr Feng Šuej s taoistickou praxí postupně schopnosti blížící se božským, objevují se nadpřirozené schopnosti, které jim umožňují vidět čchi v jeskyni, a dokonce energii vycházející z ducha země odpovídající této jeskyni. Někteří s vyššími schopnostmi mohou dokonce přímo vidět obraz ducha země sídlícího v jeskyni. Čím větší je účinek ducha země odpovídajícího jeskyni, tím lepší je jeskyně. Skutečným důvodem, proč Feng Šuej funguje, je tedy role „ducha“ za tvarem.

Tradiční čínská kultura je kulturou, která uctívá „bohy“, a mnoho starověkých knih a legend zaznamenává období, kdy lidé a bohové žili společně na území naší velké země. Tehdy se nesmrtelní často objevovali na zemi, aby učili primitivní lidi různé kultury a dovednosti, a lidé mohli chápat vůli nebes přímo prostřednictvím komunikace s nesmrtelnými bez potřeby věštění.

Podle legendy se někteří ctnostní lidé stali mistry Feng Šuej díky přímému vedení od nesmrtelných. Lidové příběhy o Jang Ťün-sungovi, mistru Feng Šuej z dynastie Tchang, hovoří o tom, že se v horách setkal s „Tajemnou ženou Devíti nebes“ a naučil se od ní Feng Šuej, čímž se stal mistrem svého oboru. Proto ve šlechtické linii autentického Feng Šuej rodu Jang uctívají za svého předka Tajemnou ženu Devíti nebes.

Nejstarším zaznamenaným mistrem Feng Šuej je Čching-wu C', o němž se tvrdí, že byl ministrem v době Žlutého císaře. Toto je nejstarší příběh o Feng Šuej z období východní civilizace a je místem, kde tento příběh začíná.

Pokračování:

Čínská verze: https://www.zhengjian.org/node/126122

Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7864