Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2022: Jak mi kultivace ve Falun Dafa změnila život

Vážený Mistře, vážení praktikující!

Jsem praktikující Falun Dafa z Polska. S Falun Dafa jsem se setkal díky kamarádce, která mi jednoho dne navrhla řešení, jak zlepšit mé soustředění a zdraví. Zmínila se o několika disciplínách. Mezi nimi byl i Falun Dafa. Byl jsem překvapený. Znal jsem všechny ostatní disciplíny, ale o Falun Dafa jsem nikdy neslyšel. Rozhodl jsem se tedy zjistit, co to je.

Když jsem otevřel webové stránky Falun Dafa, velmi se mi líbily barvy a jednoduchost jejich uspořádání. Přečetl jsem si úvod a podíval se na instruktážní videa ke cvičením, která předváděl Mistr.

Pohyby byly jednoduché a cvičení netrvala příliš dlouho. Říkal jsem si, že je to něco pro mě. Ten večer jsem cvičil, aniž bych cokoli očekával. Při cvičení jsem se cítil velmi dobře, lehce, a tak jsem je začal dělat pravidelně.

Jednoho večera, když jsem seděl v meditaci, jsem najednou pocítil silný tlak na hlavě a pak se objevily různé energetické pocity v rukou a v celém těle. Už předtím jsem se zabýval energií, pohyboval jsem se v kruzích lidí, kteří o ní rádi mluvili, a možná proto jsem nebyl vyděšený. Nevěděl jsem, co se stalo, a měl jsem spoustu otázek.

V té době jsem ještě nečetl knihu Zhuan Falun, ani Mistrovy knihy a další přednášky. Uvědomil jsem si, že jsem narazil na něco výjimečného.

Jednoho dne jsem se vydal do malého města Sopoty nedaleko města Gdaňsk. Když jsem procházel parkem ke kavárně, všiml jsem si muže, který seděl pod stromem a na žlutém stojanu aranžoval letáčky. Přečetl jsem si nápis „Falun Dafa“ na letáčku a na jeho tričku. Napadlo mě, že bych si s ním měl promluvit.

Jak se ukázalo, byl to koordinátor cvičebního místa v Gdaňsku. Přistoupil jsem ke stánku a vyprávěl koordinátorovi o svých dojmech, když jsem nedávno cvičil. Začali jsme zajímavý rozhovor o životě a vesmíru. Dozvěděl jsem se o cvičebním místě, a že cvičení Falun Dafa se vyučují zdarma. Můj dosavadní život mi ukázal, že v tomto lidském světě není nic zadarmo, takže mě jeho slova velmi překvapila. Protože však vyzařovala z koordinátora velmi pozitivní energie, rozhodl jsem se dát mu šanci a zdržel jsem se zbytečné podezíravosti. Slíbil jsem, že na cvičení přijdu.

Po nějaké době jsem poprvé dorazil na místo cvičení. Když jsme cvičili venku, zjistil jsem, že cviky jsou mnohem obtížnější než ty, které byly uvedeny na internetu. Samotný fakt, že jsem cvičení prováděl uprostřed hluku hovorů, zatímco okolní restaurace mezi sebou soupeřily s nabídkou a vůněmi jídla, nedokázal jsem se uklidnit a ani přestat myslet. Zdálo se, že jedna myšlenka překrývá druhou a že je nemám pod kontrolou. Vzpomínám si, že jsem to chtěl vzdát. Zvlášť když jsem dělal druhé cvičení, které mi zpočátku připadalo bolestně náročné.

Když jsem však sledoval koordinátora stojícího na trávě jako socha, s rukama nad hlavou, bez sebemenšího pohybu, rozhodl jsem se, že budu dál cvičit. Myslím, že to na mě udělalo velký dojem. Zatnul jsem zuby a ignoroval studený pot, který mi nepříjemně stékal po zádech. Z nějakého důvodu jsem cítil, že je velmi důležité pokračovat.

Začal jsem chodit na cvičební místo pravidelně. Navzdory bolesti a počátečnímu rozptylování během cvičení jsem zjistil, že pokud se mi podaří soustředit myšlenky v tak obtížném prostředí, pokroky budou snad rychlejší.

Na podzim jsem se zeptal koordinátora, zda cvičíme i v zimě. Usmál se a řekl: „Samozřejmě, že cvičíme!“ Když jsem viděl jeho předchozí přístup ke cvičení, jeho odpověď mě ani trochu nepřekvapila.

Ze cvičení v zimě jsem měl smíšené pocity. Nedokázal jsem si představit cvičení v teplotách pod nulou.

Jakmile se pochybnosti začaly vynořovat, rozhodl jsem se je vytěsnit ze svého vědomí. Říkal jsem si, že pokud koordinátor říká, že to jde, proč bych se s ním měl přít?

Přišla zima. Teploty venku klesaly pod nulu. Koordinátor si sundal boty a v mrazu si sedl do plného lotosu, aby meditoval. Protože jsem nic lepšího nevěděl, dospěl jsem k závěru, že bych měl dělat totéž. Když jsem tak učinil, okamžitě jsem ucítil mráz. Jelikož jsem hubený, mráz jsem cítil velmi intenzivně. K mému překvapení však po vstoupení do stavu ticha mráz už nevadil. Jako kdyby se rozhodl, že mě přestane obtěžovat. Dokonce se mi zahřály nohy. Bohužel, když jsem si to uvědomil, začala na mé nohy opět útočit zima. Usoudil jsem, že bude lepší nevěnovat tomu pozornost.

Když jsem se rozhodl meditovat v chladu a vědomě snášet obtíže, cítil jsem jistotu, že jsem našel tu správnou praxi pro sebe.

Jiný den mi na cvičebním místě koordinátor řekl o knize Zhuan Falun. Do té doby jsem si myslel, že Falun Dafa je jen o cvičení, ale brzy jsem zjistil, že ve skutečnosti je o zvyšování charakteru a o tom, jak se stát lepším člověkem. Začal jsem tedy studovat Zhuan Falun a další Mistrovy přednášky.

V životě jsem se musel vypořádat s mnoha knihami. Rád jsem četl a sbíral knihy. Když jsem byl mladý a procházel kolem antikvariátu, nemohl jsem si pomoct a zkoumal jsem, jestli tam nejsou nějaké slevy. Slevy obvykle byly, a tak jsem se často vracel domů s několika knihami a ukládal je pod postel. Nekupoval jsem je vždy kvůli obsahu, ale často proto, že měly pěkný obal. Pravidlo však bylo, že když jsem četl knihu, četl jsem ji jen jednou. Nestávalo se mi, že bych četl stejnou knihu několikrát. V té době jsem si raději přečetl jinou knihu popisující stejné nebo podobné téma z jiného úhlu.

S knihou Zhuan Falun to bylo jinak. Nebyla to obyčejná kniha. První čtení mi trvalo dlouho, protože jsem všemu nerozuměl a četl jsem ji velmi pomalu. Jakmile jsem ji dočetl, rozhodl jsem se, že si ji přečtu ještě jednou, abych ji lépe pochopil. Teprve později jsem si uvědomil, že to byla první kniha v mém životě, kterou jsem četl několikrát a že ji stále čtu pravidelně, kdykoli si najdu čas.

Dnes se mi často stává, že když mám na výběr mezi čtením úplně nové knihy nebo opětovným čtením knihy Zhuan Falun, obvykle se rozhodnu pro Zhuan Falun. Začínám mít pocit ze čtení jiných knih, včetně románů, detektivek a podobně, že chvíle na jejich čtení už pominula. Pasáž z knihy Zhuan Falun, kterou považuji za nejdůležitější pro svou kultivaci, jsou slova na konci knihy:

„Je těžké to vydržet, ale vydržet se to dá. Je těžké to udělat, ale udělat se to dá.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá)

Podle mého pochopení nám Mistr v těchto větách předává podstatu procesu kultivace a přeměny těla. Bude to bolestivé, bude to těžké, ale neměli bychom se vzdávat. Kultivujeme uprostřed iluze. To, co je před námi, naše pravé já, je skutečné, svět mimo iluzi je skutečný, takže stojí za to vydržet všechny obtíže a být trpělivý v celém procesu, a nakonec opustit iluzi.

Praktikuji třetím rokem. Během těch let se můj život dramaticky změnil. Uvědomil jsem si, že k tomu, aby se člověk mohl dobře kultivovat, se musí přestat bát výzev a přijmout je jako nedílnou součást procesu transformace. Kdykoli se mi nějaká výzva postaví do cesty, připomenu si slova z Mistrovy knihy, že budeme procházet zkouškami, dokud nebude naše kultivace dokončena.

I když se nám podaří projít zkouškami, neznamená to, že už žádné další zkoušky nebudou. Proto jsem začal brát všechny výzvy jako zkoušky a příležitost k osobnímu růstu. Uvědomil jsem si, že takové zkoušky mě budou provázet až do konce kultivace, měl bych je začít považovat za součást svého života, a ne za něco, co se stane jednou za čas.

Jednoho dne po cvičení se koordinátor zmínil o představení, které v Polsku nebylo k vidění už dlouhou dobu, ale které přitahuje pozornost po celém světě. Zeptal jsem se na podrobnosti. Řekl, že má na mysli Shen Yun, známé a uznávané představení čínského klasického tance. Cítil jsem, že bych chtěl mít alespoň jednou v životě možnost vidět toto představení naživo, ale protože v současné době nebylo vystoupení na polských scénách, myslel jsem si, že by mě cesta do cizí země stála hodně peněz.

O několik měsíců později jsme se však dozvěděli, že Shen Yun bude možná opět vystupovat v Polsku. Po čase bylo potvrzeno, že hostitelským městem bude Toruň. Byl jsem z toho velmi nadšený. Shen Yun měl přijet do Polska, poprvé po sedmi letech!

Představení bylo úžasné, plné barev, půvabu a preciznosti. Chvílemi vtipné, překvapivé a nutící k zamyšlení.

Po zhlédnutí Shen Yun jsem měl možnost asistovat médiím NTD a The Epoch Times při rozhovorech s diváky. Byla to cenná zkušenost, pro zvládnutí výzvy, která, jak se ukázalo, měla přijít.

Po úspěšném návratu Shen Yun na polská jeviště měl být dalším městem, které bude představení hostit, Lublin. V Lublinu mi bylo nabídnuto, abych samostatně dělal rozhovory s diváky, a to jak o přestávce, tak i po představení. Práce spočívala v tom, že jsem se ptal diváků na jejich první dojem po představení, co se jim nejvíce líbilo nebo co jim obzvláště utkvělo v paměti. Později jsme se chystali z materiálu vytvořit články pro polský webový portál The Epoch Times.

Před začátkem představení v Lublinu jsem byl nervózní jako nikdy předtím. Do té doby jsem měl sledovat profesionální novináře, jak přirozeně dělají rozhovory nebo jsem překládal jejich vyjádření. Sám jsem ještě s nikým rozhovor nedělal. Naštěstí se mi ozval jeden praktikující, který je novinář, a dal mi cenné rady. Dostal jsem diktafon a šel na stanoviště, kde jsem čekal na prvního respondenta.

Přemýšlel jsem o Fa a o tom, zda překonávání fobií nebude formou boje. Místo toho, abych se snažil to překonat, zkusil jsem přemýšlet o tom, co jsem slyšel od další praktikující. Říkala, že je dobré podívat se na představení znovu, krátce před tím, než budeme dělat rozhovory, protože pak budeme neseni jeho pozitivní energií a rozhovor bude plynout sám od sebe.

V té době jsem už stejné představení viděl několikrát a neviděl důvod, proč se na něj dívat znovu. Když jsem však slyšel tuto radu, rozhodl jsem se, že se na něj podívám ještě jednou. To mi velmi pomohlo při rozhovorech. A tak se rozhovory staly dialogem mezi dvěma diváky, který se změnil v zajímavou výměnu dojmů, a nakonec se z nich stal náčrtek nezapomenutelného večera.

Vím, že bez podpory ostatních praktikujících a častých meditací před Shen Yun bych tuto výzvu nezvládl. Mám pocit, že to všechno vyšlo, protože jsem se rozhodl stát se divákem Shen Yun, který prostě v první řadě mluví s ostatními diváky a teprve v druhé řadě je novinářem.

Všiml jsem si, že díky pátému cvičení jsem se více soustředil na to, co ostatní lidé říkají. Před cvičením jsem sice poslouchal, co říkají ostatní, ale měl jsem problém udržet pozornost. Moje myšlenky se toulaly, a když jsem se vědomím vrátil k rozhovoru, uvědomil jsem si, že jsem část rozhovoru přeslechl. Neměl jsem z toho dobrý pocit.

Dnes považuji takové chování za neúctu k mému protějšku a také za neupřímnost. Pokud se mi stane, že něčemu nerozumím nebo něco přeslechnu, požádám protějšek, zda by to mohl zopakovat nebo přeformulovat. Podle mého chápání, alespoň na úrovni kultivace řeči, tímto způsobem Fa také napravuje praktikujícího.

Poměrně nedávno došlo i k dalším změnám. Zjistil jsem, že někteří lidé v mém okolí, hlavně lidé v mé rodině, ale i přátelé, kteří dříve rádi užívali alkohol, najednou přestávají z různých důvodů pít. Každý z nich si našel důvod, proč přestat. Oni sami nepraktikují, ačkoli jsem se jim o Falun Dafa zmínil. Není to tak, že by teď pili o něco méně. Úplně přestali pít a snaží se žít zdravěji a uvědoměleji. Možná to souvisí s mou kultivací, protože někteří z těchto lidí byli velmi připoutáni ke svým předchozím životům a nyní si najednou všimli, že jim takový život nevyhovuje.

V budoucnu bych byl rád, kdyby mou první myšlenkou po probuzení byla myšlenka týkající se Fa. Bohužel tomu zatím tak není. V současné době se nacházím v takovém životním období, kdy jen na začátku dne, když se setkám s prvními výzvami, krátce předtím, než učiním rozhodnutí, se zastavím, pak udělám několik kroků zpět a přehodnotím situaci podle Zákona. Výsledek takto učiněných rozhodnutí často není jen pozitivní, ale samotná akce se ukáže být efektivnější.

Falun Dafa je velmi mocná praxe, která mění lidi k lepšímu. Cítím to ve svém každodenním životě a pokaždé, když studuji nebo cvičím. Po každém setkání s Fa cítím, že se mé vnímání světa trochu změnilo a já se přiblížil k pravdě.

Když mi přestane záležet na některých mých předchozích zájmech, zůstává jen Fa. Když chodím do práce a mluvím s lidmi, všímám si, že jejich zájmy a tužby, jejich cíle a sny a všechny věci, které se naučili a o kterých mluví, mezi řádky čtu, že i oni hledají tento Zákon. Všechno je to o hledání Fa.

Když si vzpomenu, kým jsem byl před třemi lety a kým jsem teď, o to víc si vážím toho, že jsem byl schopen vstoupit na cestu kultivace.

Když je pro mě těžké něco udělat nebo projít nějakou zkouškou, vím, že ji zvládnu.

Nikdo nám nemůže říct, co nás čeká v budoucnosti a jaké obtíže můžeme ještě očekávat, ale vždycky mě povzbuzují Mistrova slova.

Toto mi ukazuje, že naše kultivace je jedinou šancí, kterou jsme dostali, takže bychom ji měli brát velmi vážně. Z nějakého důvodu jsme tuto šanci dostali, a tak by člověk měl vždy zůstat plný naděje a směřovat k dovršení s odvahou.

Děkuji, Mistře! Děkuji, praktikující!