Moje cesta učení se wuwei
Jako dobrovolník ochranky jsem se letos s pomocí Mistra a ostatních praktikujících naučil hodně věcí. Bylo to poprvé, co jsem musel plnit takové množství úkolů. Velmi výrazným bodem, který jsem se naučil, bylo zachovat klid a rozvahu, když se s něčím setkám.
Mé rodné město je od Füssenu vzdáleno pouhých třicet kilometrů. Byl jsem poctěn, že Shen Yun mohl přijet tak blízko mého rodného města. Zde jsem byl zodpovědný za bezpečnost před divadlem, což vyžadovalo, abych byl hluboce klidný. Střežit a hlídat klidný prostor po dobu tří až šesti hodin bylo pro mě velkou zkouškou trpělivosti.
Jak jsem mohl strávit tento čas, aniž bych se nudil? Z toho jsem se naučil, jak je každý post a úkol, který je nám přidělen, velmi důležitý. Někdy, když jsem viděl úkol, na který se zapomnělo, tuto mezeru jsem vyplnil. Někdy tento úkol byl mimo naše plány a vyžadoval spoustu času na dokončení. Kromě toho jsem se často obával, zda budu schopen na sebe vzít takovou zátěž navíc. Tentokrát jsem se konečně dokázal zříct spánku, a navíc udělat to, co se zdálo nemožné, možným.
Když na mě přišla řada a měl jsem nastoupit do služby, prvním úkolem, který mi byl přidělen, bylo zajistit ostrahu pro Shen Yun a vozidla. Čekal jsem několik hodin, ale účinkující stále nepřijížděli. Až když se moje služba chýlila ke konci, zavolal mi koordinátor, že účinkující využili tento čas k prohlídce okolí. Koordinátor řekl, že se dozvěděl o této změně plánu pozdě. Velmi úzkostlivě jsem sháněl, a nakonec i našel, autobus a nákladní auto. Konečně jsem mohl začít pracovat. O hodinu později, když jsem platil na kontrolním stanovišti, abych mohl zaparkovat, narazil jsem na nějaké problémy. V té době vedení souboru odjelo na večeři a já s nimi opět ztratil kontakt.
Říkal jsem si, že museli jít do hotelu, aby se přihlásili k pobytu, ale nebylo tomu tak. Kolega dostal správné instrukce a spěchal do restaurace, aby tam dělal ochranku. Od začátku nebyl můj úkol běžný, a to bylo velmi náročné na mou trpělivost. V tomto ohledu jsem měl ještě spoustu připoutání, které bylo třeba kultivovat. Šlo o připoutání, která mě provází až do dnešního dne, takže jak bych si v tom mohl v budoucnu počínat lépe? Proč pro mě bylo tak těžké dokončit tak jednoduchý úkol? Nic není náhoda, tak co mi to říkalo?
Den za dnem plynul a já jsem se postupně zbavoval podrážděných emocí, a tak jsem byl postupně schopen čelit věcem, které se staly, a úkolům, které jsem dostal, s klidnou myslí. Ale během tohoto procesu mi stále chyběla dobrá komunikace s bezpečnostním týmem. Někdy jsem komunikoval příliš mnoho a příliš do hloubky a plýtval jejich drahocenným časem. Někdy také proto, že jsem komunikoval příliš málo, jsem je znejistil v tom, zda je vše v pořádku, a navíc jsem někdy nedokázal správně pochopit své úkoly. Nyní ještě potřebuji najít umírněné prostředky a metody společné komunikace.
Někdy dochází k určitým konfliktům. Nezáleží na tom, zda se jedná o konflikt, který je zbytečný, nebo zda má konkrétní příčinu, musím hledat ve svém nitru a snažit se to dělat lépe.
Poslední den představení jsem měl za úkol dělat ochranku po dobu devíti hodin. Také jsem musel asi dvě hodiny pomáhat s balením jeviště, uprostřed čehož byl odpočinek. Měl jsem obavu, jestli zvládnu pracovat tak dlouho, a zda to vůbec zvládnu.
Po probuzení v šest hodin ráno jsem absolvoval první směnu v hotelu, kde byli ubytováni umělci. O tři hodiny později jsem se vydal do divadla. Zjistil jsem, že tam není nikdo, kdo by hlídal nákladní auto před divadlem. Ve skutečnosti už bylo domluveno, že si odpočinu, ale cítil jsem, že je nutné, abych tuto mezeru zaplnil. Nikoho jsem se neptal, rovnou se pustil do práce a stál tam celou dobu, dokud představení neskončilo a oni nepotřebovali mou pomoc při balení jeviště.
Poté jsem si naplánoval odpočinek, ale nemohl jsem se zastavit a nechat tam nákladní auto plné vybavení stát, aniž by ho někdo hlídal. Tak jsem tam zase stál, dokud jsem nešel do hotelu, abych ho hlídal a tam zůstal až do půlnoci. Poté jsem tři hodiny spal v autě. Většinu času jsem vysílal spravedlivé myšlenky. Nakonec jsme hlídali nákladní auto s dalším praktikujícím až do šesté hodiny ranní, kdy vyšlo slunce. To byla nejtěžší část. Ale dobrá stránka byla, že jsme si my dva mohli vzájemně vyměňovat zkušenosti. Celkem jsem pracoval osmnáct hodin, ale odpočíval jen tři hodiny. Nemožné se stalo možným. I já sám jsem se cítil ohromen. Poznal jsem, čeho mohu s Mistrovou pomocí dosáhnout.
Mistr řekl:
„Když jsem praktikoval kultivaci v minulosti, mnozí mistři s ohromným charakterem mi řekli toto: ‚Je těžké to vydržet, ale vydržet se to dá. Je těžké to udělat, ale udělat se to dá.‘ Tak to skutečně je. Možná si to budete chtít zkusit, až se vrátíte domů. Zkuste to vydržet, když procházíte strašným utrpením nebo velkou zkouškou. Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete. A jestli tohle opravdu dokážete, zrovna tak jako ten unavený a vyčerpaný cestovatel, uvidíte: ‚Stinné vrby, rozkvetlé květiny, místo, kam složit hlavu‘!“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá)
S tímto novým pochopením jsem se o několik týdnů později dokázal vypořádat s posledním dnem v Bregenzu novým způsobem. S radostí jsem přišel do divadla s předstihem, abych tam vyčistil dimenzionální pole. Cestou z hotelu do divadla jsem také tento čas využil k tomu, abych vysílal spravedlivé myšlenky k vyčištění celého města. Díky dřívějšímu příjezdu jsem mohl sehrát roli vrátného pro vstup účinkujících a přivítat členy personálu divadla a zaměstnance kuchyňského týmu a otevřít všem dveře.
Tato drobná činnost, kdy je třeba otevřít dveře druhým, vpustit je dovnitř, poklonit se, projevit úctu a věnovat ostatním úsměv, to všechno jsou staré tradice, které měly však mystický význam v období představení Shen Yun, zejména když otevírám dveře pro umělce Shen Yun. Když jsem otvíral dveře uklízečkám, byly ohromeny a říkaly: „Tohle pro nás tady ještě nikdo nikdy neudělal!“
Byly tímto malým činem dojaty. Začali jsme diskutovat o starodávných tradicích a také o tom, jak se usilovně snažím tyto tradice studovat, protože se pro mě staly velmi důležitými. My praktikující můžeme pomocí těchto drobností ukázat Pravdivost, Soucit a Snášenlivost lidem ve světě a jsou to právě tyto tradice vyvolávající pozitivní dojmy u lidí, se kterými se setkáváme.
Toho dne jsem střežil mnoho dveří a průchodů a každé dveře a průchod byly velmi zvláštní, protože se v nich odehrálo mnoho zážitků s nimi spojených. V tento den jsem byl odhodlaný, že neodejdu, dokud tu bude někdo, kdo by potřeboval pomoc.
Doposud jsem si vždy určil, kdy skončím, a většinou to bylo v době, kdy jsem byl velmi unavený. Po zkušenostech z Füssenu jsem se chtěl zlepšit. Tentokrát jsem nepomáhal sundávat kulisy ani nehlídal nákladní auto, abych počkal, až odjedou od divadla, a pak pokračoval v práci, ale místo toho jsem pomáhal lidem z kuchyňského týmu balit věci a tím strávil několik hodin. Nechal jsem stranou myšlenky na to, že už jsem velmi unavený, a navíc jsem odešel, až když všichni opustili divadlo. Znovu jsem s údivem zjistil, že s pomocí Mistra jsem toho nečekaně dokázal dosáhnout. Bylo to pro mě poprvé, co jsem dosáhl takového úspěchu.
Někdy jsem si říkal, jestli není pryč doba, kdy jsem byl mladý a dokázal cokoli. Je to opravdu tak? Je to tak, jak to chci? Je to iluzorní? Myslím, že když je člověk v Dafa, měl by přehodnotit své hranice. Kniha Zhuan Falun jasně ukazuje, jak se můžeme stát mladšími. Tuto možnost musíme využít. Když je můj výchozí bod plný spravedlivých myšlenek, mohu pocítit, jak mládnu.
Vždycky jsem nerad nosil obleky a oblečení, které je vhodné a přizpůsobené sváteční atmosféře. Mám rád ležérnější oblečení a tenisky, a to i v práci. Košile, kravata nebo oblek visí v mém šatníku několik měsíců, než mám příležitost si je obléknout. Poté, co Mistr promluvil o tradicích, jsem si všiml na mnoha starých fotografiích, že mnoho obyčejných a chudých rolníků a dělníků v naší vesnici chodívalo do práce vždy dobře oblečeno, a to mě udivilo. Dokonce nosili klobouky. A i když bylo horko, nosili dlouhé rukávy a dlouhé kalhoty. Pokud nosili šortky, měli dlouhé punčochy. Lidé podle oblečení poznali jejich profesi. Každá vesnice měla svůj tradiční oděv. Některé tradice se udržují dodnes.
Při své práci ochranky před divadlem jsem mohl pozorovat, jak účinkující Shen Yun vypadají klidně a rozvážně na cestě z hotelu do divadla a při návratu. Ať už se jednalo o jejich oblečení nebo chování, všichni na mě působili skvělým dojmem. Hodil jsem se pro práci pro ochranku? Měl jsem tuto dispozici v každém svém jednání a pohybu?
Shen Yun je prvotřídní umělecká skupina a jako bezpečnostní pracovník, i když dělám jen jednoduchou bezpečnostní práci, neměl bych se také lépe oblékat jako účinkující a také podle starých tradic a slušného chování omezovat své jednání a více zvažovat své oblečení?
Pro mě samotného bylo ctí být schopen používat spravedlivé myšlenky na parkovišti, které jsem hlídal, usmívat se, zdvořile vzdát úctu, přivítat a rozloučit se s umělci a těmi, kteří ke mně mají předurčený vztah.
Ukázal jsem vchod do divadla mnoha lidem, odpověděl na mnoho otázek a nabídl další pomoc. Někdy jsem přemýšlel, jak bych to mohl udělat lépe. Ponořil jsem mysl i tělo do svých úkolů a několik hodin mi uběhlo velmi rychle. Stále více jsem cítil, jak my kultivující můžeme tvořit jedno tělo a mnoho návštěvníků s ním také splynulo. Možná jsem byl jedním z prvních praktikujících, které návštěvníci vidí na cestě do divadla, takže jsem v nich musel vyvolat dobrý první dojem. I když to vypadá jako práce, která nestojí za zmínku, je zároveň velmi důležitá, a to mi přineslo nové poznatky v kultivační praxi.
Přání onemocnět
Abychom se mohli zúčastnit Shen Yun, dlouho jsme si jako dobrovolníci nebyli jisti, zda bychom měli být očkováni, nebo ne, na základě nové situace. Po přečtení Mistrova článku „Probuďte se“ jsem se rozhodl nechat se očkovat, a tak bez ohledu na to, jaká ustanovení Rakousko a Německo mělo, byl bych připraven. I když jsem souhlasil s očkováním kvůli Shen Yun, stále jsem měl postoj, že se raději nenechám očkovat. Podle rakouských ustanovení jsem měl dvě možnosti: nechat se očkovat, nebo být považován za imunního po dobu šesti měsíců od nakažení virem.
V roce 2022 jsem měl dostat druhou očkovací injekci po prvním představení Shen Yun. Přál jsem si, abych onemocněl a nemusel se nechat očkovat. Toto přání se mi splnilo. O dva dny později jsem cestou z Kolína nad Rýnem ztratil chuť. PCR test ukázal, že jsem nakažený a musel jsem být izolován. Bylo správné od praktikujícího, že zašel tak daleko, že si přál onemocnět? Bylo to podle Zákona? A neškodil jsem tím ostatním praktikujícím?
Mistr řekl:
„Pokud si jako praktikující vždy myslíte, že máte problém se zdravím, ve skutečnosti si o něj říkáte – žádáte si o ten problém, a může vám tedy vstoupit do těla. Abyste byli praktikující, musíte mít vysokou úroveň charakteru.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Kultivační šílenství)
„V našem vesmíru platí pravidlo: pokud jde o to, co sami chcete, nikdo do toho nebude zasahovat. Pokud to chcete, nikdo se do toho nevloží. Moje Těla Zákona se vás pokusí zastavit a něco vám naznačí. Ale když vidí, že jste se nezměnil, nebudou se o vás dále starat – jak by někdo mohl člověka ke kultivaci nutit? Nikdo vás nemůže přimět nebo donutit, abyste se kultivovali. Skutečný pokrok můžete udělat jen vy sami.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Vaše myšlenky musejí být správné)
Několik následujících dní jsem se cítil bezmocný od hlavy až k patě. O pět dní později, po absolvování testu, jsem se mohl rozhodnout, zda období izolace ukončím, či nikoliv. Test však ukázal, že mám stále virus. Pozval jsem ho, ale teď se mu nechtělo odejít. Byl můj pohled na věc správný? Nedal jsem zlu skulinu, kterou mohlo využít? Byla to jen iluze?
Záhy jsem musel vypomáhat v Salzburgu. Den před přípravou scény moje izolace skončila. Stále jsem však měl příznaky viru, jako kašel, a navíc jsem byl ve špatném zdravotním stavu. Proto jsem se rozhodl, že do Salzburgu nepojedu.
Neudělal jsem velkou chybu? Všichni sousedé věděli, že jsem šest let neonemocněl, takže poté, co jsem se náhle nakazil virem, byli všichni v šoku. Kdysi jsem jim řekl, že neonemocním, protože léčebné účinky Falun Dafa jsou velmi dobré. Nebyl to špatný signál, když jsem se nakazil virem? Když se na to dívám zpětně, byla to opravdu špatná situace. S tak silným připoutáním k tomu, že jsem chtěl onemocnět, jsem v důsledku toho neměl žádnou možnost, jak se domoci svého slibu, že v Salzburgu pomůžu.
Pečlivě jsem o tom přemýšlel, zda jsem měl toto připoutání už dříve. Ve skutečnosti, když jsem byl ještě dítě, kdykoli jsem měl zkoušky, vždycky jsem si přál, abych onemocněl, abych mohl zkoušku oddálit. Někdy byl můj projev sklíčenosti záminkou k tomu, abych se vyhnul zodpovědnosti. Když byl na mě tlak příliš velký, vždycky jsem si přál, abych onemocněl. Protože s nemocnými lidmi se dalo soucítit a věnovat jim pozornost. Nebylo to také připoutání? Nebyl v tom sklon, kterého bych se měl zbavit?
Pokud jde o to, že jsem kultivující, byl jsem zvyklý, když jsem seděl při meditaci ve skupině, vždy věnovat pozornost tomu, kdy mě začnou bolet nohy a jak dlouho to bude bolet, a potom jsem o tom řekl všem ostatním přítomným. Doufal jsem, že to budu vždycky já, koho to bolí nejvíc? Byla to soutěž o to, koho to bolí nejvíc? Chtěl jsem si stěžovat a pak získat soucit od ostatních? Poté, co jsem se zbavil tohoto připoutání, jsem nepřemýšlel o tom, kdy bolest začala, zatímco jsem seděl v meditaci, ani neuvažoval o tom, jak dlouho to bolelo. Kdykoli se tato myšlenka objevila nebo když mě bolely nohy, okamžitě jsem si připomněl, že se mám tohoto připoutání zbavit. Teď už to pro mě nemá žádný význam.
Účast na letošním Shen Yun a na skupinových aktivitách s ostatními praktikujícími mi přinesla velkou pomoc v mé kultivaci a umožnila mi uvědomit si útrapy, které jsem potřeboval překonat, a navíc je zvládnout dobře.
Rád bych poděkoval za to, že jsem se mohl hlouběji zapojit do projektu Shen Yun. Byl jsem velmi zvědavý, co se díky němu mohu naučit nebo si uvědomit.
Velmi děkuji Mistrovi za čas a šance, které nám poskytl a za sdílení zkušeností od ostatních praktikujících a jejich poukazování na to, co bych měl zlepšit. Také mě mrzí, že jsem své úkoly nesplnil na sto procent, ale příště se je pokusím splnit ještě lépe.
Protože je moje úroveň omezená, prosím, abyste mě soucitně upozornili na mé chyby, abych je mohl napravit.
Děkuji, Mistře! Děkuji, praktikující!
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...