Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2022: Odstraňování připoutání ke strachu

Zdravím, Mistře! Zdravím, praktikující!

Jsem praktikující Falun Dafa z Nizozemska. Fa jsem získala před šesti lety. V sousedství jsem viděla jednu praktikující, jak cvičí, a zeptala se jí, zda se k ní mohu připojit. Přivítala mě s otevřenou náručí. Vzala mě pod svá křídla a ukázala mi, jak vytvořit pevné kultivační prostředí. Dnes bych ráda s vámi sdílela o mém připoutání ke strachu.

Než jsem začala praktikovat, byla jsem velmi nemocná. Trpěla jsem silnými depresemi, mnoha úzkostmi a měla jsem sklony k sebevraždě. Diagnostikovali mi posttraumatickou stresovou poruchu a nasadili těžkou medikaci. Každý den jsem bojovala o život. Přesto mi něco hluboko ve mně říkalo, abych nepodléhala svůdným myšlenkám na sebevraždu.

Mistr řekl:

„Strach je také druh připoutání.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Kultivační šílenství)

Pokaždé, když jsem četla tato slova, byla jsem v rozpacích. Důvodem toho bylo, že se strachem jako s hlavní složkou posttraumatické stresové poruchy, se celý můj život točil okolo něj. S neustálou přítomností prvku strachu byly každá myšlenka a každý čin v mém životě poháněny strachem.

Připoutání ke strachu na mě mělo tak silný vliv, že jsem nebyla schopna racionálně rozhodovat. Vždy, když jsem udělala nějaké rozhodnutí, cítila jsem, že bylo špatné. Na pozadí mojí mysli byla neustále jedna depresivní myšlenka: „Bez ohledu na to, co dělám, nedokážu to dělat dobře.“ Tento nejistý a neklidný způsob myšlení vyvolával negativní reakce u lidí v okolí. Ti potom používali emocionální, fyzické a sexuální násilí, aby mi vnutili svou vůli. Všechny ty prožitky zpětně posilovaly můj strach a ten se mě silněji a silněji zmocňoval. A kvůli němu jsem se cítila osamělá a izolovaná.

Těžkosti se projevovaly mentálně i fyzicky. Nemohla jsem jíst, trpěla jsem nespavostí a artritida v kolenou se zhoršila. Abych se vyhnula bolestem, hýbala jsem se méně a méně. Nakonec jsem se úplně stáhla ze světa, ve kterém jsem žila.

Mistr řekl:

„Základní příčinou nemoci a všeho neštěstí člověka je jeho karma a karmické pole té černé látky. Je to něco, co má jinovou povahu a co je špatné. Ty špatné bytosti mají také jinovou povahu a jsou celé černé a mohou se připoutat k tělu, protože jim to prostředí vyhovuje.“ (Zhuan Falun, Přednáška sedmá, O léčení)

Tím, že jsem hodně studovala Zákon, jsem pomalu začínala chápat, jak jsem si v tomto životě vyvinula posttraumatickou stresovou poruchu. Se zvyšujícím se vhledem do ní jsem se od ní dokázala krok po kroku distancovat. Díky tomu jsem si všimla, že místo toho, abych bojovala proti okolnostem, přijala jsem je. A poučila jsem se, že okolnosti nemůžu měnit – ony jsou tu pro mě, z nějakého důvodu! Co ovšem můžu dělat, je, vědomě se rozhodovat o způsobu, jakým se v rámci okolností, ve kterých se nacházím, zachovám.

Během těch nocí, kdy mě otravovala nespavost, místo toho, abych se s ní hádala, jsem si vzala papír a pero a přepisovala kousek textu z knihy Zhuan Falun. Kdykoliv jsem dostala chuť zajíst emoce, cvičila jsem. Když jsem nemohla cvičit ve stoje, kvůli tomu, že bolest v kolenou byla příliš velká, cvičila jsem vsedě na židli. Během těch dní, kdy jsem se zamykala doma, paralyzovaná strachem, neschopná číst, psát nebo cvičit, jsem si přehrávala Mistrovy přednášky a poslouchala jeho hlas. To mě pomalu zklidňovalo.

S tímto přístupem jsem si v posledních dvou letech dokázala vybudovat zdravý jídelníček. A když před spaním cvičím páté cvičení, nespavost mě už téměř netrápí. Bolest v kolenou je pryč, a dokonce teď dokážu sedět v plném lotosu. Sice ne moc dlouho, ale v plném lotosu vysílat dokážu. Sem tam se ještě stahuji před světem, ale délka se zkracuje. Nyní mám tendenci se stáhnout, když mi Mistr dává zkoušku, kterou považuji za těžkou k projití.

Když jsem vyrůstala v rodině, do které jsem byla jako dítě umístěna, kdykoliv jsem požádala o pozornost, byla jsem odstrčena se slovy: „Nepotřebuješ nikoho dalšího, můžeš to udělat sama. Ostatní potřebují víc pozornosti, než ty.“ Když jsem namítala, že to nechápu, i když mohu dělat hodně věcí sama, někdy potřebuji pomoc, otec mi řekl, abych nedělala zbytečně rozruch, udeřil mě do obličeje a poslal mě do mého pokoje. Za chvíli za mnou přišel se usmířit a použil k tomu hluboce citlivý přístup.

Později si se mnou rodiče i sourozenci emocionálně pohrávali. V jeden okamžik mi hlasem plným hněvu říkali: „Pro tebe je jednodušší dělat to na vlastní pěst, že?“ Nebo: „Musí to být vždy po tvém?“ Anebo: „Nemůžeš od nás čekat, že budeme brát ohled na tvé potřeby.“ A potom v dalším momentu lichotivým hlasem říkali: „Ty jsi takové zlatíčko!“ Nebo: „Ty na nás vždy tak myslíš!“

Takže jak to vidím já, moje rodina si se mnou házela jako s míčem sem a tam, byla jsem mezi dvěma extrémy, a to mě zanechávalo zmatenou a zneváženou a také příliš vystrašenou na to, abych něco řekla. Jak roky plynuly, snažila jsem se udržovat kontakt s rodinou co nejméně. Kdykoliv k tomu došlo, byla jsem zdvořilá, projevovala zájem o to, co dělají a dávala si pozor, abych na sebe nepřitahovala žádnou pozornost.

Často se mi vybavovala tato Mistrova věta:

„Život člověka je uspořádán podle jeho karmy.“ (Zhuan Falun, Přednáška sedmá, Závist, neoficiální překlad, anglická verze, 2014)

Neteř uspořádala oslavu ke svým třicátým narozeninám. Pravděpodobně proto, že jsem zrušila účet na WhatsApp, jsem nedostala pozvánku. A tak jsem o tom nevěděla. Když jsem se o tom dozvěděla, vybuchla jsem. Okamžitě se mi v hlavě objevily takovéto myšlenky: „Jak se opovažují mě takhle zavrhnout? Vždycky jsem se snažila upřednostnit jejich potřeby před těmi mými a teď si ani nevzpomenou poslat mi pozvánku!“ Najednou se mi vrátily nespavost, artritida v kolenou, úzkost i strach.

Navzdory vzteku, který mě přepadl, jsem si uvědomovala, že Mistr pro mě tuto situaci připravil, abych mohla lépe pochopit, co to pro mě znamená, když lpím na určitých připoutáních.

Když jsem se uklidnila, uvědomila jsem si, že to není jen strach, na čem lpím, ale také závist, soutěživost a usilování. Závist, zejména vůči mladší sestře a bratrovi, kterým se dostávala pozornost, aniž by o ni žádali. Od rodičů se jim dostávalo veškeré pomoci a podpory, kterou potřebovali, aby se mohli v životě prosadit. Také jsem si uvědomila, že ze závisti jsem si vypěstovala silnou soutěživost, a to vše v rámci usilování o pozornost a ze zoufalé potřeby či chtění někam patřit.

Došlo mi, jak jsou všechny tyto prvky propojené navzájem, a tak jako domino, když jeden spadne, všechny ostatní padají také, a když všechny popadají, cítím se osamělá a izolovaná. Ze strachu z odmítnutí jsem se vždycky snažila dělat věci správně, být nejlepší, abych mohla lidem ukázat, že jim opravdu bude stát za to přijmout mě do svého prostředí. Protože jsem se příliš snažila, nedokázala jsem snášet kritiku a naslouchat návrhům druhých a v podstatě jsem se znovu a znovu připravovala na zklamání.

Jakmile jsem si uvědomila tento mechanismus a připoutání, které jsem si k němu vytvořila, dokázala jsem ho rozložit. V knize Zhuan Falun Mistr popisuje všechny jednotlivé prvky, které se na tom podílejí. Vysvětluje, jak se z nich mohou stát připoutání z hlediska lidské sentimentality a jak se jich můžeme zbavit, když jsme ochotni se na ně podívat z hlediska principů Zákona. Vyhledala jsem si je všechny a začala opisovat text z knihy, který se týkal závisti, soutěživosti a následování určitého cíle. Každý den, kdy jsem to dělala, jsem cítila, jak se mé fyzické neduhy zmenšují.

Jednoho dne jsem dostala e-mailem pozvánku na oslavu narozenin jednoho ze švagrů. Všimla jsem si, že ve mně stále přetrvává určitý hněv vůči rodině. To mi komplikovalo rozhodování, zda toto pozvání přijmout, či nikoliv. Rozhodla jsem se vysílat spravedlivé myšlenky.

Když jsem se snažila vyčistit si mysl, náhle se mi naskytla následující scéna: Byla jsem na střešní terase sestřina domu, kde se měla konat oslava. Okolí bylo temné, hrozivé a všechny přítomné postavy měly démonický vzhled. Cítila jsem, jak se mě zmocňuje úzkost. Začala jsem odříkávat slova pro vysílání spravedlivých myšlenek. Náhle se celá scéna změnila. Prostředí se změnilo na jasné a zářivé, cítila jsem vůni čerstvých květin a postavy se proměnily v nebeská božstva. Rozplakala jsem se. Poděkovala jsem Mistrovi, že mi tyto obrazy ukázal.

Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, že se nemám vyhýbat bytí s rodinou. Princip zachraňování druhých chápu tak, že já sama to nemůžu dokázat. Protože můžeme zachránit jen sami sebe tím, že se vědomě rozhodneme kultivovat. Co však mohu udělat, je, že budu příkladem pro okolí. Tímto způsobem, když to půjde, ukážu a vysvětlím lidem okolo mě, jak mi kultivační praxe pomáhá být lepší verzí sebe sama.

Při psaní tohoto sdílení jsem si znovu uvědomila, že dokud budu pilně pokračovat v kultivační praxi, mám možnost pomalu, ale soustavně se zbavovat připoutání ke strachu. A v mém případě také připoutání k závisti, soutěživosti a usilování.

Pravidelně si připomínám Mistrova slova:

„Každý z vás, kdo se rozhodne opravdově kultivovat, bude schopen vydržet všechno, a když bude v sázce váš osobní prospěch, dokážete se vzdát svých připoutání a nebudete takové věci považovat za důležité. Jestli toto dokážete, nebude to ve skutečnosti obtížné.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá)

Díky těmto slovům se cítím chráněná a strach ustupuje.

Pokud shledáte něco nesprávného, upozorněte mě na to, prosím.

Děkuji vám, drazí praktikující! Děkuji, Mistře, že mě vedete na mé kultivační cestě!


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.