Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2022: Cesta na Západ

Od praktikující Falun Dafa z Chorvatska

Zdravím vás, vážený Mistře! Zdravím vás, přátelé praktikující!

Jsem praktikující Falun Dafa z Chorvatska, ale pocházím z Íránu. Před získáním Zákona mě postihla ztráta rodičů. Příbuzní se mnou nespravedlivě zacházeli, což mi způsobilo těžkou depresi, která s sebou přinesla problémy se zdravím.

Od dětství jsem se považovala za duchovního člověka. Když mi bylo osm let, bez jakýchkoliv předchozích znalostí nebo jakéhokoliv vnějšího vlivu jsem poprvé usedla k meditaci. Během meditace jsem si všimla přítomnosti pomocné duše. V devíti letech jsem vymyslela hru, která se hrála tak, že se rukama tvořily různé znaky. Později jsem zjistila, že všechny tyto znaky rukou jsou ve skutečnosti podobné některým metodám tantrické praxe.

Navzdory mnoha těžkostem a depresím v různých životních situacích jsem vždy dokázala cítit přítomnost ochrany. V průběhu mnoha let však pocity osamělosti, frustrace a deprese narůstaly stále více. Někdy jsem přemýšlela o ukončení života, ale pokaždé mi pocity lásky a povinnosti vůči mladšímu bratrovi zabránily, abych to skutečně udělala.

Dva roky před získáním Zákona jsem zažívala nejtemnější dny života. V tomto období se mi jednou ve snu zjevil Mistr. Seděla jsem v autě, on řídil a vedl mě po nějaké cestě. Nakonec jsem v roce 2017 navzdory mnoha zásahům a omezením pro praktikování Falun Dafa v Íránu měla velké štěstí, že jsem mohla získat Zákon. V mnoha situacích během kultivace jsem zažila zázraky a podporu od našeho váženého Mistra.

Krátce po začátku kultivace jsem prožila intenzivní očišťování. Po dobu čtrnácti dnů jsem měla horečku a vykašlávala hnis z plic. Moje plíce byly tak zanícené, že jsem měla pocit, že mám zlomená žebra. Dýchání bylo bolestivé a bylo obtížné se pohybovat, natož chodit. Každých patnáct minut jsem potřebovala pomoc, abych mohla jít na záchod a vykašlat hnis z plic. Moje máma zemřela na rakovinu prsu a plic. Potíže, kterým jsem čelila, byly podobné stavu v posledních dnech jejího života.

Uvědomovala jsem si, že se mé tělo očišťuje, takže jsem se vyhýbala užívání léků. Nakonec všechny příznaky této karmy nemoci a bolest opustily mé tělo. Jsem si jistá, že náš dobrotivý Mistr pro mě odstranil velké množství karmy.

Předurčený vztah

Na začátku pandemie jsem se zkontaktovala s několika mladými praktikujícími z různých zemí online a začali jsme si vyměňovat zkušenosti. Mezi nimi byla i jedna praktikující z Chorvatska. Byla jediná, se kterou jsem byla v pravidelném kontaktu. Věděla jsem, že získala Zákon prostřednictvím staršího bratra, který se kultivuje již mnoho let. Jednoho dne mi řekla, že její bratr a já máme mnoho společného a že doufá, že ho brzy poznám. Styděla jsem se. Nikdy jsem se nepokusila požádat o jeho fotografii. Nikdy jsem neplánovala opustit svou zemi. I když jsem ho neznala, najednou mé srdce objal pocit zájmu a povinnosti vůči němu. Navíc jsem věřila, že ve svobodném prostředí jako je Chorvatsko bych mohla mít příležitost zachránit více vnímajících bytostí.

V mém přesvědčení mě utvrzovaly náznaky, že mě náš Mistr povzbuzuje k této cestě. Jednoho dne mi například blízký přítel daroval chorvatskou minci. Byla jsem v šoku, protože je velmi nepravděpodobné, že by člověk v mé zemi našel chorvatskou měnu. Měla jsem dobré pocity a spravedlivé myšlenky. Snažila jsem se s jejím bratrem zůstat v kontaktu. Ve srovnání se mnou byl však introvertní typ. Takže setkávání a získávání příležitostí ke sdílení zkušeností s ním vyžadovalo trpělivost. V určitém okamžiku jsme si oba uvědomili, že musíme být v osobní kultivaci pilnější. Takže jsme se rozhodli, že se budeme vzájemně podporovat v tom, abychom měli lepší každodenní disciplínu, a prostřednictvím hlasového hovoru jsme začali každé ráno společně cvičit. Přestala jsem být líná. Navíc byla naše komunikace neustálá. Většinu času jsme si vyměňovali zkušenosti.

Po roce takového přátelství jsme si řekli, že jako praktikující je lepší následovat vyšší hodnoty a toto přátelství jasně definovat. V tu chvíli nám bylo jasné, že je to víc než jen přátelství, že je to spíše vztah. Proto jsme se více zaměřili na naši společnou budoucnost a na možnost mého přestěhování do Chorvatska. Nastal čas, abychom se konečně setkali osobně. Jako místo setkání jsme vybrali Istanbul.

Cesta do Turecka

V Istanbulu mě čekala jedna z největších zkoušek mé kultivace. Před cestou jsme sice měli mnoho video hovorů, při našem prvním osobním setkání jsem se ale setkala s jeho naprosto nečekanou chladnou reakcí. Zdálo se, že z jeho strany už není žádná touha po společné budoucnosti.

Po dvou dnech jsem si řekla, že bude lepší se ho zeptat na důvod. S čistou upřímností se zmínil o tom, že od prvního okamžiku, kdy jsme se osobně setkali, necítil, že bych měla být jeho budoucí manželkou a někdo, kdo by mu měl stát po boku, a že ho nezajímám. Myslel si, že všechno je předurčeno k tomu, aby to skončilo, a že se chce vrátit domů. Poslouchala jsem jeho slova v úžasu a mlčky.

Dobře jsem viděla, že většina jeho důvodů se zakládá na kritériích vzhledu. Věděla jsem, že má sklon k perfekcionismu, ale v tu chvíli se objevila i jiná připoutání v souladu s touhou a chtíčem. Zmocnil se mě pocit ponížení. Po roce vývoje a prožívání Mistrových mimořádných opatření pro nás a skutečném setkání jsem poslouchala bolestnou řeč. Překvapilo mě, jak jsem byla klidná. Nevěděla jsem, jestli je to tím, že jsem byla šokována nebo zda se mé kultivované části v té době staly aktivnějšími. Poté, co jsem si vyslechla, co mi chtěl říct, jsem se mu pokusila sdělit, že možná očekával více lidské touhy vůči mně. Možná, že jsme oba očekávali, že budeme cítit více lásky a lidských emocí. Připomněla jsem mu Mistrova slova:

„Mnozí naši studenti tu sedí a nemyslí ani na kouření, všichni cítí ovzduší klidu a míru a každý se cítí velmi dobře.“ (Zhuan Falun, Přednáška třetí, Pole energie)

„Minule jsem řekl, že ‚Buddhovo světlo září všude, správnost a spravedlivost napravují všechny odchylky‘. To znamená, že energie vyzařovaná z našich těl může napravit všechny odchylné stavy.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Démonické zasahování v kultivaci)

Zlomilo mi to srdce. Na jedné straně jsem viděla, že je tím zaražený. Tak jsem se rozhodla dát mu přednost a zvážit věci spíše z jeho perspektivy než ze své. Řekla jsem mu, že pokud si přeje všechno ukončit a vrátit se domů, nebudu mu bránit. Na druhou stranu jsem vnímala démonickou přítomnost, která se snažila zasáhnout do toho, co jsem cítila, že jsou Mistrova uspořádání.

Na několik hodin jsme se rozešli. Přemožena emocemi jsem se cítila zoufale. Rozhodla jsem se podělit o tento zážitek s praktikující, která žije v Istanbulu. Také ona byla přesvědčena, že jde o nějaký démonický zásah, a navrhla, abychom vysílaly spravedlivé myšlenky.

Následující den mě požádal, abychom společně naposledy studovali Zákon. Po našich předchozích čteních překvapivě nastal čas na studium šesté přednášky a části, kde se píše o démonickém zasahování v kultivaci. Po skončení mi se slzami v očích řekl, že musel být velmi krátkozraký, když chtěl zahodit tento mimořádný klid a harmonii, které se mezi námi vytvořily, zahodit všechny nadcházející dny, v nichž můžeme studovat a růst, jen kvůli nějakým lidským představám a touhám. Požádal mě, abych mu odpustila, a přál si, abychom si dali ještě jednu šanci a začali znovu. Najednou se mezi námi všechno sladilo a síla Zákona napravila rozbroje.

Později jsem se podívala do svého nitra. Uvědomovala jsem si, že jsem měla nějaké připoutání. Ta situace působila jako zrcadlo, které odráželo mé nedostatky. Tím, že jsem se více ponořila do svého nitra, mi došlo, že jsem si před tou cestou nakoupila spoustu oblečení, narovnala si vlasy a snažila se vypadat při setkání s ním co nejlépe. Uvědomila jsem si, že všechny tyto snahy byly způsobeny mým lpěním na fyzické kráse a i chtíčem, který dal starým silám důvod zasáhnout.

Tváří v tvář zkoušce odmítnutí a ponížení

Po návratu do Íránu jsme začali plánovat mé přestěhování do Chorvatska, ale ponížení, s nímž jsem se setkala v Istanbulu, ve mně vyvolalo silný odpor vůči němu. Nemohla jsem z hlavy dostat všechna ta znepokojivá slova, která jsem slyšela. Přestože jsem k němu byla laskavá, kvůli nevyřešené zášti v srdci mezi námi občas docházelo ke konfliktům, které se mě mohly citově dotknout. Bylo pro mě těžké být trpělivá a někdy jsem si říkala, že by bylo lepší náš vztah ukončit. Uvědomovala jsem si, že procházím zkouškou týkající se ponížení. Možná jsem mu dlužila nějakou karmu. Možná jsem se k němu v minulosti chovala stejně.

Často se mi vybavovala ta část v knize Zhuan Falun, která se týká příběhu Chan Sina. Snažila jsem si připomenout, že Mistr chtěl, abychom byli ještě lepší a tolerantnější. Někdy jsem si četla část příběhu o Buddhovi Milarepovi na webových stránkách Ming-chuej, kde se zmiňuje o tom, jak je snášení ponížení velmi důležité a pro praktikujícího těžké a jak jeho teta byla důvodem, aby čelil a kultivoval snášenlivost vůči ponížení. Jedním z důvodů, díky kterým získal spravedlivou dharmu, bylo kvůli jeho tetě a strýci. Pochopila jsem, že tyto chvíle prožívám proto, abych se stala laskavější a tolerantnější. Postupně se karma a znepokojivé myšlenky začaly vytrácet.

Ve dnech, kdy jsem se připravovala na odjezd do Chorvatska, jsem čelila mnoha zkouškám. Bylo to hodně práce a já jsem nebyla příliš pilná v praktikování a studiu Zákona, ale pokračovala jsem dál v cestě se srdcem plným víry v Mistra a jeho uspořádání. Zkušenosti z Turecka mi pomohly kultivovat některé emoce. Dokázala jsem být tolerantnější a být více wu-wej.

Pokud jde o stěhování, zdá se, že Chorvatsko je velmi přísná země. Někdy jsem si přála, abych našla v Chorvatsku Íránce, který by mi pomohl, ale to se mi nepodařilo. Mnohokrát jsem se ocitla sama a unavená a cesta byla nesmírně obtížná. Protože jsem byla velmi odhodlaná, náš milosrdný Mistr mi na mé cestě posílal velkou podporu. Vždy se našel někdo, kdo se náhle objevil a pomohl mi udělat věci co nejlépe.

Například před několika lety jsem měla tu čest pomoci jedné mladé dívce získat Zákon. Jednoho dne při rozhovoru s ní zjistila, že se chystám přestěhovat do Chorvatska. S velkým překvapením odpověděla: „Páni! Mám bratrance, který pracuje na chorvatské ambasádě.“ V té době jsem ani nevěděla, že v mé zemi a ve městě, kde jsem žila, existuje chorvatské velvyslanectví.

Byl to pro mě zázrak, že mezi dvaceti osmi miliony lidí žijících v mém městě je jediná, kterou jsem nejvíce potřebovala a přišla za mnou. Od toho bratrance a později i od jeho mámy se mi dostalo velké pomoci. Pomohli mi hodně, zejména poslední dny před stěhováním.

Další příklad byl s prodejem bytu. Měla jsem pouze dva měsíce, což vyžadovalo spoustu papírování a samozřejmě také hledání kupce. S prodejem nemovitosti jsem neměla žádné zkušenosti a ani jsem neměla dostatečné znalosti o realitním trhu. Neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl. Byt se nacházel v jiném městě a já jsem měla obavy a cítila se zoufale. Ze srdce jsem požádala Mistra o pomoc. Jednoho dne jsem dostala zprávu od starého přítele, který v tom městě žije. Řekl mi, že chce koupit můj byt. Za tři dny vyřídil všechny papíry. Cítila jsem, jako kdyby mě nějaká síla nesla a já byla jen pozorovatelem toho procesu. Domnívám se, že skutečnost, že jsem nebyla chamtivá a neprodávala byt za vysokou cenu, možná situaci také pomohla.

Zkouška karmy nemoci

Kvůli covidovým omezením jsem dva dny před cestou musela podstoupit PCR test. Za celou dobu mé pětileté kultivace jsem s výjimkou zmíněných dvou týdnů nikdy neměla příznaky horečky a chřipky. Ale právě v těch dnech, kdy jsem test podstoupila, se u mě začaly projevovat příznaky horečky a covidu. Vysmála jsem se starým silám: „Vypadá to, že se nechcete přestat vměšovat do poslední chvíle, ale já nemám strach a vaše hra je podle mě dětinská. Jedu do Chorvatska, protože věřím, že existuje slib z minulosti, který musím splnit. Vy, staré síly, se nemůžete plést do Mistrových dohod. V srdci jsem rozhodnutá a bude to tak, jak to můj Mistr uspořádal.“ V těch dnech mi také všichni praktikující, kteří věděli o mé situaci, pomáhali tím, že mi posílali spravedlivé myšlenky. S podporou praktikujících a srdcem beze strachu z pronásledování jsem si udělala test a výsledek byl negativní. A tak jsem se konečně dostala do Chorvatska.

Týden po příjezdu do Chorvatska jsem byla blízko deportaci kvůli problému s registrováním pobytu. Bylo mi řečeno, že pokud budu deportována, nebudu smět znovu vstoupit do Chorvatska po dobu pěti let, ale Mistr mi opět poslal pomoc a na poslední chvíli mi jeden starší pár předložil žádost o můj pobyt a problém byl vyřešen.

Poté, co jsem se trochu usadila, jsem se při velmi jednoduchém obřadu, kterého se zúčastnilo osm lidí, vdala za onoho praktikujícího a oba jsme začali novou kapitolu kultivace, která vyžaduje ještě více a více trpělivosti a laskavosti.

Jsem velmi šťastná, že žijeme v jednom domě s jeho rodiči. Všichni jsme se dočkali. Takto mám více příležitostí ke zlepšování charakteru. Celá rodina je ke mně velmi laskavá a manžel a já se tváří v tvář jakékoliv zkoušce snažíme co nejlépe okamžitě napravit tím, že se podíváme do svého nitra a učíme se jeden od druhého a z dané situace. Po zhruba patnácti letech samoty se cítím velmi požehnaná a jsem v srdci vděčná za Mistrův soucit v každém okamžiku.

Doufám, že se mi podaří splnit sliby, které jsem dříve složila. Doufám, že využitím výsady svobody v této zemi, kterou jsem v Íránu nemohla mít, budu ještě pilněji objasňovat pravdu lidem v Íránu i ve světě. A na závěr upřímně děkuji našemu váženému Mistrovi a vám všem.