Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2022: Stát se tradičnější manželkou a matkou

Od praktikující Falun Dafa ze Slovinska

Ctěný Mistře, vážení praktikující,

ráda bych s vámi sdílela svá pochopení o tom, jak se stát tradičnější manželkou a matkou.

Jsem praktikující Falun Dafa ze Slovinska. Mého budoucího manžela jsem potkala v roce 2007. Tehdy jsme byli sousedé, bydleli jsme vedle sebe, když jsem studovala na univerzitě. Rychle jsme se stali dobrými přáteli. Praktikoval Falun Dafa. Po několika měsících mě požádal o ruku. Vzali jsme se. Začala jsem také praktikovat. Přestala jsem kouřit a pít alkohol, o což jsem se zoufale snažila už několik let, ale nedařilo se mi to. Postupně zmizelo mé těžké astma a senná rýma. Cítila jsem se, jako kdybych se probudila ze snu. Byla jsem velmi zasněné dítě a poté roztržitý dospělý člověk, ale díky Dafa jsem si uvědomila a ocenila mé hlavní vědomí a vzácný čas, který máme v tomto světě plném utrpení.

Nyní jsme požehnáni třemi dětmi ve věku 12, 10 a 3 roky. Při pohledu zpět si uvědomuji, že jsme pomalu provedli změny v našich rodinných představách, zvycích a rutině. Než jsem začala praktikovat, žila jsem ze stravy plné kofeinu, nikotinu, sacharidů a organických vegetariánských jednoduchých jídel. Vystačila jsem si s tím, že jsem vynechala snídani, k obědu jsem si u počítače dala sendvič se sýrem a večer jsem si ohřála zeleninu, sacharidy a sýr a zapila to belgickým pivem. A i když jsem nepila alkohol každý den, pila jsem jej hodně o víkendu.

Vegetariánské stravy jsem se vzdala, když se nám narodilo dítě, já pracovala a věnovala se Dafa a naprosto jsem zanedbávala moje tělo do té míry, že když mě napadlo jíst, jedla jsem převážně sacharidy. Když se závislost stala příliš silnou, nemohla jsem už jíst žádné sacharidy. Žaludek mi vždy bobtnal, když jsem ignorovala odpor k hranolkům, chlebu nebo bramborám a stejně jsem je jedla, protože je to jídlo pohodlné. Zajímavé je, že jsem se později dočetla, že sacharidy se mohou v těle přeměnit na alkohol. Na mysl mi přišla Mistrova báseň:

„Alkohol je droga, jež prochází střevy
Jakmile jsi závislý, je těžké s tím přestat
Jedna sklenka může zmírnit obavy
Po deseti sklenkách však démoni se smějí.“
(Hong Yin III, Skrze střeva, 10. 5. 2004)

To byl pro naši rodinu začátek vaření tradičnějšího jídla, počínaje pomalu vařenými domácími vývary a polévkami.

Tradiční kultury zařazují do jídla kvašené potraviny, a tak jsme se naučili vyrábět domácí nakládané okurky, jogurty, kefíry, kimči či kváskový chléb. Trvalo to několik let, ale nyní peču tradiční kváskový chléb tartine z mouky od našich přátel, kteří si sami ekologicky pěstují obilí. Vyrábíme si jogurty, někdy z mléka, které si dcera sama nadojí. V podstatě nakládáme a fermentujeme a daří se nám tyto potraviny pravidelně podávat a jíst. Chováme slepice, obděláváme zeleninovou zahradu a bramborové pole. Zjistili jsme ale, že tradiční jídla zaberou spoustu času. Na jedno jídlo včetně sklizně potřebujeme dvě hodiny, ale protože je jídlo výživné, stačí nám jíst dvakrát až třikrát denně.

Všimla jsem si, že děti si z pouhého tradičnějšího stravování osvojují skutečné lidské dovednosti, které se jim budou hodit v dospělosti.

Například když předpovídali déšť, napadlo mou desetiletou dceru, zatímco jsme byli doma, že nám nasbírá spoustu švestek, které pak můžeme zavařit. Její pracovní morálka a schopnost plánování na mě udělaly dojem.

Když dravci kroužili kolem kurníku bez střechy, syn rychle postavil střechu z větví.

Kamarádka, která žije velmi tradičně a sama si pěstuje a mele obilí na těstoviny, vtipkovala, že tradiční životní styl dokonce řeší problém, jak vyplnit veškerý přebytek volného času. To znamená, že řeší problém, že musíte přemýšlet, organizovat a platit za to, aby se rodina zabavila a naplnila očekávání moderní zábavy.

Stejně jako v případě pohodlného jídla, které už najednou nepřipadá v úvahu, mám pocit, že byly i jiné časy, kdy jsme cítily, že jsou naše cesty zablokované, ale ve skutečnosti se ubíraly tradičnějším směrem.

Rozhodli jsme se, že se přestěhujeme, protože jsme měli pocit, že sousedství a děti ve třídě jsou příliš moderní. Přestěhovali jsme se do menšího města. Zde jsme se cítili podobně, a tak jsme se přestěhovali do ještě menšího města v méně zalidněné oblasti s tradiční školou. Nemohli jsme ale najít dům, škola byla přeplněná a chyběli v ní dobří učitelé, a tak jsme se přestěhovali do malé vesnice v centru země, blíž k dalším praktikujícím. Mysleli jsme si, že právě malá vesnická škola bude nejlepší. Tato škola nám však na poslední chvíli oznámila, že nejstarší dítě nemůže k zápisu, ačkoliv předtím mohlo. Jenže my jsme už koupili dům, takže jsme měli dům, ale školu ne. Rozhodli jsme se proto pro domácí vzdělávání a řekli si, že to prostě na chvíli zkusíme a uvidíme, jaké to bude.

Nějakou dobu jsem přes den učila děti doma a po večerech jsem doma pracovala pro státní správu. Pak jsem nastoupila na plnou rodičovskou dovolenou a v práci se s nadřízeným dohodla, že se buď vrátím na plný úvazek, nebo po těch pár měsících dám výpověď.

Pomalu jsme se dostali do rutiny, kdy jsme jako základ školního dne zařadili studium Zákona a cvičení. Do našeho režimu jsme začlenili hodiny klavíru a tradiční hodiny kreslení a snažili jsme se být co nejvíce v přírodě.

Na zahradě, při chovu slepic a při vaření je tolik práce, že musíme pracovat jako tým. To znamená, že se potkáváme a musíme každý řešit své charakterové problémy a musíme si udělat čas na rozhovor a pomoci si je překonat.

Pomalu jsme opustili spoustu představ o tom, jak vypadá správné učení. A najednou jsme dokázali pořádně snídat a večeřet jako rodina, společně připravovat jídlo a uklízet. Uvědomili jsme si, že k tomu, aby byl tento nový život příjemný, je zapotřebí disciplína.

Manžel začal pracovat na projektu Dafa v New Yorku a my jsme se k němu mohli připojit. Zdálo se, že díky tomu, že dceru nepřijali na školu, se ukázaly nové cesty. Mohli jsme se tak soustředit na zlepšení našeho pracovního ducha, na naši dychtivost učit se, na to, jak udržovat náš dům uklizený, čistý a přívětivý. Mohli jsme společně studovat Zákon ráno, když jsme fit, místo večer před spaním, když už jsme unavení.

Všimli jsme si, jak snadné a přirozené je následovat vzor vlastního pohlaví. Ženy rády vaří, sázejí a uklízejí dům a zahradu, ale nedokážou dlouho vydržet fyzicky náročnou práci a také je tolik nebaví stavební projekty.

Během dospívání v tomto novém prostředí, kde je manžel jediným živitelem a já se starám o děti a vychovávám je, jsem také zjistila, že je to sice pohodlné rozdělení povinností, ale že je to jen část toho, co skutečně tvoří tradiční rodinu.

Objevila jsem, že kdykoliv cítím odpor druhých a nemohu „něco udělat“, zapomínám, jak být laskavou a jemnou bytostí schopnou uklidnit emoce druhých a vychovávat, a přitom se snažím všechny přinutit, aby mi pomáhali v mém úsilí o příjemný domov nebo o výchovu dobře vzdělaných a vychovaných dětí. Mám také pocit, že mi nikdo nepomáhá a nechová se ke mně laskavě. Když jsem v „režimu boje a oběti“, vybaví se mi Mistrova slova:

„Normálně se mnou souhlasí.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Přeměňování karmy)

Někdy mi tak stačí, abych se ze stavu připoutání vytrhla, když si všimnu, že jsem si ten den protiřečila nebo komplikovala projednávané záležitosti.

Doufám, že se těchto připoutání k bojům a obětem zbavím, protože cítím, že naprosto podkopávají rodinu a způsobují tolik utrpení ve světě. Stačí, když si vzpomenu na Mistrova slova, abych klidně vykročila zpět do lepšího stavu:

„Potřeba vysvětlovat jen živí připoutání.“ (Hong Yin III, Nehádej se, 3. 1. 2005)

Postupně jsem si také uvědomila, že jsem manželovi dávala najevo nesouhlas mlčením, kdykoliv jsme se nepohodli, ale že to nebyl případ shovívavosti, ale akt pasivní agrese, který postrádá ženskou sílu. S trochou cviku se stává snazší být odvážnou a pustit z hlavy, co chci udělat nebo jak jsem chtěla něco udělat. Když mám vyrovnaný stav mysli, podporuje to atmosféru vzájemné pomoci a prospívá to všem. Když se cítím ukřivděně a místo trpělivosti a klidu začnu jednat a být na děti nepříjemná, je to moje mentalita oběti, která mě nutí k nelibosti, že mi druzí nepomáhají dosáhnout mých cílů, jakkoliv mohou být bezvýznamné nebo všední. Nebo něco potřebuji, ale vadí mi náš menší rozpočet a vybíjím si to tím, že nejsem pozitivní a vstřícná. Myslet nejprve na druhé, ve smyslu praktikujícího, věc rychle vyřeší.

Ještě se musím hodně učit, jak být tradičnější manželkou a matkou, ale jsem vděčná Falun Dafa za to, že jsem si uvědomila všechnu krásu, která spočívá v tradičním životě.

Děkuji!