Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2022: Jak jsem vylezla z ulity

Od praktikující Falun Dafa z Německa

Ctěný Mistře, drazí spolupraktikující!

Jsem mladá praktikující Falun Dafa z Německa. Kultivuji se již od mateřského lůna, kdy jsem se začala účastnit (i když nepřímo) mnoha aktivit Dafa.

Nestává se často, aby děti nebo dospívající psali zkušenost, takže většina dospělých neví, jaká je naše kultivace. Doufám, že moje zkušenost poskytne určitý vhled do kultivace dospívajícího praktikujícího.

Plavat proti proudu

Testy charakteru pro mě začaly už ve škole a většinu z nich si ani nepamatuji. Ale na čtyři příhody si stále jasně vzpomínám a dnes bych se s vámi o ně ráda podělila.

V našem každodenním životě se stále znovu objevují témata očkování, změny klimatu a homosexuality. Také v naší škole se o nich často mluví. Před několika lety jsme ve třídě probírali téma „rodiny“. Probíraly se i ty moderní, například homosexuální rodiny. Nakonec jsme uspořádali hlasování, ve kterém jsme měli rozhodnout, zda by homosexuálové měli mít právo uzavřít manželství. Všichni spolužáci hlasovali pro, zatímco já jsem se zdržela hlasování. Spolužáci byli překvapeni a ptali se mě, proč. Moje odpověď zněla, že je mi to jedno. Nejsem ani pro ně, ani se na ně nedívám shora.

Spolužáci si to vyložili tak, že jsem proti homosexuálním sňatkům, a proto mě označili za homofoba. I po letech si mě kvůli tomu dobírali. Vadilo mi, že mě neustále takto označovali. Pokaždé jsem svou odpověď zopakovala, ale i tak jsem snášela posměšky. Po nějaké době mi to vadilo čím dál méně, až pocit, že jsem odhalena, zmizel úplně. Zůstala jsem pevná ve svém přesvědčení a brala to stále lehčeji, až se mně kvůli tomu spolužáci téměř neposmívali.

Podobná situace nastala i v případě tématu „změna klimatu“. Když jsme se o tom bavili o přestávce, otevřeně jsem řekla: „Změna klimatu neexistuje!“ Přátelé to nepřijali moc dobře a snažili se mě přesvědčit, že existuje a že to není otázka víry.

Mluvila jsem o tom doma. Uvědomila jsem si, že mé tvrzení není správné a že by mě obyčejní lidé mohli špatně pochopit. Druhý den ve škole jsem své prohlášení změnila a řekla jsem: „Nevěřím ve změnu klimatu způsobenou člověkem.“ Mé prohlášení však bylo zcela ignorováno. Několik dalších týdnů si mě kvůli tomu dobírali a vždy brali v úvahu jen mé první prohlášení. Této situace se chytli i učitelé a několikrát se mě ptali, proč nevěřím ve změnu klimatu. V tu chvíli jsem nevěděla, jak odpovědět, a tak jsem nic neřekla. Držela jsem se zpátky, protože jsem nechtěla podlehnout soutěživosti.

Další scénář se odehrál v osmé třídě. Blížil se školní výlet a měli jsme přinést očkovací průkazy. Jako jediná jsem neměla očkovací průkaz, protože jsme s rodiči nikdy nechtěli, abych byla očkovaná. Spolužáci tím byli překvapeni a šokováni. Hned chtěli vědět, proč nejsem očkovaná, a také mi říkali, proti čemu bych se měla nechat očkovat.

Opět jsem nevěděla, jak reagovat. Jen jsem řekla, že nechci a nevidím k tomu žádný důvod. Nechtěla jsem mluvit o Falun Dafa a vysvětlovat, že se nemusíme nutně očkovat.

Přátelé mi pak často říkali, že zemřu dříve než oni, protože jsem nebyla očkovaná proti životu ohrožujícím nemocem. Říkali také, že dostanu Alzheimerovu chorobu. Nic jsem na to neříkala a nechala to být, abych nebojovala nebo se nehádala. Debatu bych stejně prohrála, protože mi obvykle docházejí argumenty a v tématu se zrovna nevyznám. Nicméně i když jsem chápala, že z pohledu kultivujícího bych se neměla bránit, nezvládla jsem konflikt správně vyřešit, a tak jsem vlastně neuspěla v testu charakteru.

Mistr řekl:

„Avšak řekli jsme, že jako praktikující nesmíte bojovat, když vás někdo napadá, anebo se zlobit, když vás někdo uráží – musíte se chovat podle vyššího měřítka.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Přeměňování karmy)

Před několika měsíci jsem se znovu ocitla v podobné situaci. Bylo to na začátku války na Ukrajině, kdy byla v našem městě ohlášena velká demonstrace. V důsledku toho se vedení školy rozhodlo omluvit žáky z vyučování, aby se demonstrace mohli zúčastnit. Můj učitel dostal nápad, abychom šli společně jako třída, a řekl, ať mu dáme vědět, jestli se chceme zúčastnit.

S kamarádkou jsme se demonstrace nechtěly zúčastnit, a tak jsem do našeho skupinového chatu napsala, že se nezúčastním. O něco později jsem dostala zprávu od spolužáka, který mě označil za nesolidárního. Byla to dlouhá zpráva a po jejím přečtení jsem byla nejprve šokovaná, zděšená a trochu naštvaná. Vnitřně mě rozčílilo, že mě považuje za nesolidárního a chce mě v podstatě donutit k účasti na akci, o kterou nemám zájem.

Nejprve jsem zprávu ignorovala a diskutovala o ní s mámou a přítelem. Oba byli v šoku, zejména máma, která byla ohromena tím, že jeden spolužák vyvíjí takový nátlak na druhého. Společně s rodiči jsem přemýšlela nad tím, jak bych měla zareagovat. Po několika pokusech a dlouhém přemýšlení jsem dala dohromady odpověď. Byla však velmi ostrá a přímá.

Ve zprávě jsem mu přímo řekla, že by ode mě nebylo nesolidární, kdybych se demonstrace nezúčastnila, protože ostatní by mohli jít, i kdybych já sama nešla. V důsledku toho bych nikomu jinému nebránila v tom, aby tam šel. Zmínila jsem se také, že bych se podřídila, kdyby nebyla jiná možnost, a přímo jsem mu řekla, že jeho chování považuji za urážlivé a nepřijatelné.

Nakonec jsem napsala skutečný důvod neúčasti: že bych se raději soustředila na pronásledování v Číně, a že mé priority jsou tedy jiné než jeho.

Měla jsem pochybnosti, jestli mám tu zprávu opravdu poslat, ale nenapadala mě žádná lepší slova a ani způsob, jak to vyjádřit. Rozhodla jsem se tedy, že zprávu přečtu rodičům a zeptám se jich na názor. I jim se vzkaz zdál strohý a přímý a nebyli si jisti, zda bude mít dobrý účinek.

Nicméně jsem si řekla, že bych mu to stejně měla poslat, protože jsem v tu chvíli nemohla napsat hezčí zprávu a také bych mu vůbec nenapsala, kdybych to teď neudělala.

Uvědomila jsem si, že je to zkouška a že jde o to, abych mu vysvětlila pravdu. Mistr mi dal další šanci vylézt z ulity a já ji po letech konečně využila.

Nakonec jsem mu to poslala s omluvou za ten ostrý tón na konci. Jeho reakce byla pozitivní a myslím, že dokázal pochopit moje důvody. Zpětně jsem také ráda a sama na sebe trochu pyšná, že jsem tu zprávu poslala.

Moje zkoušky charakteru ve škole rozhodně ještě neskončily. Do maturity mi zbývá už jen jeden rok, ale přesto věřím, že zkoušky budou pokračovat a že se objeví nové situace, ve kterých budu sdílet jiný názor než ostatní. Doufám, že budu moci i nadále vystupovat ze své ulity a otevřeně mluvit o Falun Dafa a pronásledování.

Zákulisí Shen Yun

Můj táta pomáhá v zákulisí Shen Yun již po mnoho let. V minulých letech jsem také cítila potřebu pomáhat, ale vždy jsem byla příliš mladá. Minulý rok jsem seděla s rodinou u stolu a bavili jsme se o plánování Shen Yun. Z legrace jsem řekla, že bych mohla tátovi se Shen Yun pomáhat. Jeho odpověď zněla: „Jistě!“

Nejdříve jsem si nebyla jistá, jestli to myslí vážně. I po mnoha týdnech jsem o tom stále přemýšlela, i když jsme toto téma už neprobírali. Kromě toho se téma očkování objevovalo stále častěji a také v souvislosti se Shen Yun. Zpočátku jsem se očkovat vůbec nechtěla a všude mi to procházelo. Ale nyní jsem stála před rozhodnutím: očkovat, nebo neočkovat?

Mezitím mi táta potvrdil, že mohu pomáhat v zákulisí. Cítila jsem radost a vzrušení.

Během covidové situace nebylo jisté, jaká budou v divadlech omezení. Proto se tato otázka objevila znovu: očkovat, nebo neočkovat? A tím i následná otázka: Shen Yun, nebo neočkovat? Odpověď přišla rychle. Nechám se očkovat, abych mohla bezpečně pomáhat. Protože jsem chtěla opravdu pomáhat, bylo pro mě nakonec rozhodnutí snadné.

Práce v zákulisí předčila má očekávání. Obvykle pracuji nerada, ale v zákulisí jsem vše dělala s radostí a motivací.

Jeden příklad: každou oponu jsme museli několikrát převěsit. Kvůli tomu jsme museli uvázat spoustu mašlí, ale vůbec mi to nevadilo. Můj postoj byl: prostě to udělej a nepřemýšlej. To mi předal táta na začátku. Protože když budu moc přemýšlet, můžu zkazit i plánování. Pomůžu, kde můžu a kdykoli. Neexistuje nic takového, jako být líný.

Po posledním představení jsem demontovala kabely a technické věci a technický manažer jedné firmy mi z legrace nabídl práci. Díky tomu jsem si uvědomila, že pracovitost kultivujících je něčím výjimečná, upoutá pozornost běžných lidí a zanechá dobrý dojem. Práce v zákulisí byla těžká, ale naplňovala mě radostí každou sekundu.

Děkuji ctihodnému Mistrovi za tuto příležitost! Děkuji rodičům za jejich vstřícnou podporu v posledních letech!