Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2022: Kultivace v nové situaci a v novém prostředí

Od praktikující Falun Dafa z Ukrajiny

Zdravím vás, ctihodný Mistře! Zdravím vás, milí praktikující!

Jsem praktikující Falun Dafa z Ukrajiny. Brzy ráno 24. února 2022 mě probudily zvuky vybuchujících střel. Pomyslela jsem si, že musela vypuknout válka. Postěžovala jsem si, že mě ruší ze spánku a znovu jsem usnula. Neuvědomila jsem si hned vážnost toho, co se děje. K pochopení jsem dospěla postupně.

Od zmatku k hledání způsobů, jak objasňovat pravdu

Už od prvního dne začala ruská vojska ostřelovat naše město všemi možnými zbraněmi a bombardovat mimo jiné i infrastrukturu. Téměř bezprostředně poté v naší oblasti na několik dní vypadla elektřina, a tím pádem nefungoval internet a ani mobilní komunikace. Poté jsem se dozvěděla, že většina praktikujících se z města evakuovala. To mě rozrušilo víc než cokoliv jiného a rozesmutnilo mě to k slzám. Byla jsem zklamaná, že se přátelská a aktivní skupina rozpadla.

Došlo k určitému zmatku. Na odjezd z města jsem ani nepomyslela. Ale uvažovala jsem nad tím, o co nás Mistr požádal. Měli jsme obvyklé každodenní aktivity v centru města, sbírali jsme podpisy pod petici… Ale jak dělat tyto tři věci za válečných podmínek?

Mistr řekl:

„Ani žádná bouře v tomto světě by neměla být schopna změnit vaše poslání učedníka Dafa.“ (Tchajwanské konferenci Dafa, 18. 12. 2021)

Od prvního dne války bylo naše město naprosto paralyzováno. Všechny podniky přestaly fungovat, doprava byla přerušena, metro sloužilo jako protiatomový kryt a obchody byly až na výjimky, jako potraviny a lékárny, zavřené.

Zbylo mi několik novin s informacemi o Dafa. Postupně jsem začala vycházet na ulici, oslovovat lidi ve frontách v lékárnách a říkat jim, že existuje praxe Falun Dafa, která nás učí být klidní a zdraví bez léků. Noviny si brali, ale bez nadšení. Lidé měli prázdné a ztracené oči.

Asi po dvou týdnech jsem se dozvěděla, že ve městě jsou dva vietnamští praktikující, kteří uchovávají všechny naše informační materiály. To mě povzbudilo.

Začali jsme společně chodit ven a rozdávat noviny. Město bylo neustále ostřelováno. Obyvatelé se snažili skrývat v krytech a ven vycházeli jen pro potraviny. Nevěděli jsme, kolik času nám zbývá, a tak jsme každý den na kluzké silnici v teplotách pod nulou chodili čtyři až pět hodin od front v obchodech až po fronty na humanitární pomoc a snažili se předat informace o Dafa co největšímu počtu lidí.

Později, když bylo jasné, že se válka protáhne, jsme se rozhodli cvičit venku, abychom mohli mluvit s více lidmi. Ale lidé chodili ven jen kupovat jídlo. Takže jsme cvičili na místě, kde byl malý trh a několik obchodů s potravinami.

Sebezdokonalování, nové situace, výzvy a zkoušky

Praktikující žijící v bombardovaných městech se potýkají s otázkou života a smrti. Naše město bylo ostřelováno téměř nepřetržitě. Střela může zasáhnout byt, auto nebo vybuchnout na ulici. Žádný zvláštní strach jsem ale neměla. Pevně jsem věřila, že všechno je předurčeno, že když budu dělat správné věci, Mistr a spravedliví bohové mě ochrání. A tak jsme každý den navzdory ostřelování chodili ven roznášet noviny a cvičit, i když jsme slyšeli, jak nám nad hlavami sviští granáty, a viděli, kam dopadají.

K ukrajinské kultuře a zemi jsem nikdy neprojevovala žádné zvláštní city. Ale všimla jsem si, že když mluvím o vojenských událostech, neříkám „ukrajinská vojska“, ale „naše vojska“. Jinými slovy, silně jsem se ztotožnila s ukrajinským národem. Projevilo se mé vlastenectví. Stalo se to proto, že jsem si opravdu přála, aby ukrajinská vojska zatlačila ruská vojska zpět a my se mohli vrátit k běžné kultivaci, kterou jsme vedli před válkou, a aby se naše skupina opět stmelila. A samozřejmě jsem nechtěla, aby na ukrajinské praktikující byla uvalena omezení, která platí v Rusku. Snažím se však kontrolovat projev a neztotožňovat se s žádným národem. Když to dělám, říkám si: „Vždyť i když obsadili ukrajinské město, ruská armáda mluví rusky. Dobře, tak jim objasním pravdu.“ Nepřestala jsem a pokračuji v koordinaci projektu zveřejňování našich příspěvků v ruských médiích.

Také jsem prošla zkouškou kvůli připoutání k pohodlí. Podle mého názoru to však byl nejjednodušší test. Pravidelně kvůli bombardování infrastruktury v našem okolí docházelo k výpadkům proudu. Nesvítilo se, nešel internet, nefungovaly ledničky a elektrické sporáky, takže nebylo možné uvařit jídlo. Asi dva týdny nebyla elektřina vůbec. Ale neodradilo mě to. Nerozhodilo mě ani to, že sklo v okně bylo rozbité a musela jsem ho zakrýt plátnem na olejové barvy.

Během války jsem samozřejmě zažila něco ojedinělého, co bych za jiných okolností nezažila. A jak jsem pochopila, tato zkušenost mi pomůže v událostech, které nás čekají v budoucnu.

Mistr řekl:

„Slyšeli jste, že v proroctvích z minulosti se říkalo: ‚zůstane jen jeden tisíc z deseti tisíc,‘ nebo ‚jedna domácnost z deseti,‘ že ano?“ (Učení Zákona na Fa konferenci metropolitní oblasti New York, 19. 5. 2013)

Poprvé mě šokovalo, když byli lidé zabiti granáty, když čekali ve frontě na humanitární pomoc. Pak se začaly pravidelně objevovat zprávy o obětech. Po mentální stránce jsem si uvědomovala, že všechno je předurčeno, že působí karmické zákony. Ale i praktikující jsou rozrušeni, když vidí, že jejich příbuzní jsou nemocní a umírají, přestože chápou předurčení. A nyní umírá velké množství lidí, včetně dětí, bez zjevné příčiny. Začalo to nahánět hrůzu. Ale je třeba se s tím smířit.

Všichni chápeme, že při nápravě lidského světa bude docházet k velké míře úmrtnosti. A já možná budu muset v budoucnu kráčet sama, bez ostatních praktikujících, bez jejich podpory a pomoci, světem, který se rozpadá, a hledat lidi, kteří zůstali, kterým lze ještě pomoci tím, že budu mluvit o Dafa.

Zamyšlení nad tím, jak objasňovat pravdu v novém prostředí

V současné lidské společnosti proti sobě stále ostřeji stojí dobro a zlo. A v tomto boji musí každý člověk ukázat svůj postoj. Abych mohla lidem pomoci správně se rozhodnout, musela jsem nejprve sama pochopit situaci. Při studiu Zákona jsem si uvědomila, že války se odehrávají podle nebeských znamení. A že jediným neměnným kritériem pro hodnocení všeho, co se děje, jsou vlastnosti vesmíru Pravdivost, Soucit a Snášenlivost.

Mistr řekl:

„Učedníci Dafa nejsou jediní, kdo se ‚kultivuje‘ nebo kdo na sobě pracuje, druzí lidé dělají v určitém smyslu totéž. Jsou zocelováni stejně tak. V životě, v práci a v různých prostředích, problémy, s nimiž se setkají, myšlenky, které mají, až po to, jak v tomto světě jednají, oni všichni si volí v zápase mezi dobrem a zlem – a tyto volby ovlivní jejich budoucnost.“ (Učení Fa přednesené ve Washingtonu, D. C., ve Spojených státech, 21. 6. 2018)

Mnoho Ukrajinců cítí nenávist vůči Rusům. Snažím se lidem vysvětlit, že se tohoto pocitu musíme zbavit, protože nás ničí. Musíme se soustředit na vlastní činy a myšlenky, přemýšlet o tom, zda děláme všechno správně a proč jsme v této situaci. Vyprávím lidem o Dafa, dávám jim lotosové květy a připomínám jim, že pokud chceme změnit svět, musíme začít u sebe.

Možnost zúčastnit se představení Shen Yun

Zpravidla, když se chci povzbudit k pilnějšímu zlepšování, čtu si příspěvky o představeních Shen Yun na webových stránkách Ming-chuej. Takže když mi zavolal jeden praktikující a nabídl mi, že pojede na pár dní do Polska, aby pomohl při pořádání Shen Yun, byla jsem nadšená.

Nejprve jsem měla za úkol hlídat autobusy. Možná proto mi nebylo vysvětleno, jak se mám chovat při setkání s umělci. Ale ve finále jsem byla postavena na místo, kudy procházeli hudebníci z orchestru.

Před několika lety jsem u nás pomáhala při hledání umělců pro orchestr Shen Yun. K hudebníkům jsem přistupovala s velkou úctou a znala je podle tváří z fotografií. Takže když jsem je viděla naživo, nedokázala jsem zadržet emoce.

Připoutání k předvádění se projevuje nejen v touze ukazovat znalosti a vědomosti, ale také v touze ukázat rozpoložení a pocity. Když jsem viděla hudebníky, nutkavě jsem jim dávala najevo radost, usmívala se a skládala ruce v heshi.

Při vystoupení mají umělci Shen Yun poslání zachraňovat lidi. A já jsem je znečistila mými pocity. Dobré bylo, že jsem si uvědomila, jak moc jsem se mýlila, a snažila se být druhý den zdrženlivější.

Jinak mi při účasti v Shen Yun bránila neznalost angličtiny. Před válkou jsme u nás aktivně sbírali podpisy pod petici „Skoncujme s Komunistickou stranou Číny“. A protože ve městě bylo mnoho studentů z různých zemí, bylo nutné se naučit anglicky. I já jsem se ji začala učit. Ale se začátkem války jsem přestala.

To, že jsem neuměla anglicky, mi nevadilo tolik jako organizátorům představení Shen Yun. Ti už měli hodně práce, a navíc museli najít tlumočníka, aby se mnou mohli komunikovat. Mrzí mě, že jsem jim to ztížila.

V Polsku je méně komunistických faktorů než na Ukrajině. Pomohlo mi to odhalit některé předsudky s nimi spojené a začít se jich zbavovat. Proto jsem ráda, že mám příležitost znovu přijet do Polska, zúčastnit se konference, a i nadále se kultivovat.

Toto je mé pochopení na současné úrovni. Díky nečekané válce jsem si začala uvědomovat, že zítra se situace může změnit, a já budu mít odlišné zkušenosti, a také moje pochopení se může změnit.

Děkuji, Mistře! Děkuji, praktikující!