Sdílení od „kostýmového týmu“ Shen Yun

Od praktikující Falun Dafa

Vážený Mistře, vážení praktikující.

Od prvního roku, kdy Shen Yun přijel do Velké Británie, každoročně pomáhám organizovat práci u kostýmů Shen Yun a prát a žehlit společně s „kostýmovým týmem“ Shen Yun (Shen Yun Costume). V našem týmu všichni vědí, že protože si praktikující Falun Dafa z Velké Británie nevedli dost dobře, pokud jde o pomoc Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí, poslal Mistr na pomoc Shen Yun. V pozadí jsme se všichni odhodlaně snažili dělat věci dobře a nabídnout pohodlí tanečníkům Shen Yun, aniž bychom je obtěžovali, aby do představení mohli vložit celé srdce. I když jsem koordinátorkou týmu, nejsem nejschopnější. Jsem docela šťastná, že členové našeho týmu umí podpořit a mají silné spravedlivé myšlenky. Každý rok jsme tak mohli s Mistrovou pomocí a vedením společně překonávat nejrůznější situace.

Dnes se chci podělit o dvě zkoušky, které se mi staly.

První zkouška byla, zda se dokážu chovat jako kultivující, když se setkám s konflikty. Jsem trochu pomalá a nedělám věci moc rychle. Pokud jde o šití a žehlení, zvládnu jen některé jednoduché práce. Ale problémy, se kterými jsem se setkala, byly různorodé, a dokonce vyžadovaly profesionální dovednosti. Takže pokaždé, když se objevily problémy, jsem se cítila pod velkým tlakem. Naštěstí jsem měla kolem sebe členy týmu, kteří byli při plnění úkolů kompetentnější a schopnější než já. Tři roky tak uběhly bez větších problémů. Jeden rok mi hlavní koordinátor řekl, že s týmem Shen Yun přijede někdo, kdo mně bude pomáhat. Pak se mě zeptal, co si o tom myslím. Když jsem se to dozvěděla, bylo to, jako kdybych slyšela krásnou hudbu. Bylo to úžasné! Očekávala jsem, že Shen Yun přivítám a že se s touto praktikující budu setkávat každý den.

Ta praktikující se specializuje na kostýmní návrhářství. Nejenže se se mnou nezištně podělila o své dovednosti a znalosti, ale přinesla i své profesionální pomůcky. Většina těchto nástrojů je speciálně navržena a vyrobila je ona a její manžel, včetně skříní na vícenásobné použití. Často nám připomínala, že každý jednotlivý předmět má duši a mocnou ctnost zachraňovat vnímající bytosti v projektu Shen Yun, takže si jich musíme vážit. Tato praktikující je obvykle velmi zaneprázdněná a nemůže jezdit pomáhat každý rok. Ale když přijede, cítím menší tlak. Pokaždé, když přijela, naučili jsme se od ní vždy hodně. Každý z nás byl se sebou spokojený, zejména já.

V roce 2018 přijela tato praktikující se Shen Yun do Velké Británie. Tehdy byly všechny taneční kostýmy uloženy a doručeny ve velkých krabicích, zatímco skříně byly prázdné. Skříně bylo potřeba nejprve vyložit z kamionu a pak je přenést do našich pracovních místností. Ten rok jsme byli domluveni, že budeme pracovat v místnosti v zákulisí, kde byly kostýmy a skříně uskladněny. Sdíleli jsme stejné místo k pobytu s týmem pracovníků scény (Stagehands Team). Skříně byly umístěny uprostřed našich dvou týmů. Jako obvykle tato praktikující připravovala kostýmy tanečníkům, zatímco my jsme se věnovali jiným věcem.

Jednoho dne šli dva členové týmu prát prádlo a v zákulisí jsme zůstaly jen já a tato praktikující. Na druhé straně chodby odpočívali další zaměstnanci. Řekla, že bychom měly zkontrolovat, zda je vše v pořádku, dokud jsou skříně prázdné. Tyto skříně byly vyrobeny z těžkého nylonu a dřevěných rámů. Byly utěsněné velkými zipy a uvnitř byly nainstalované žárovky a dráty. Když jednu ze skříní otevřela, uviděla na nylonové tkanině jakési bílé skvrny. Potom se mě zeptala: „Co jsi na ně nastříkala?“ Odpověděla jsem: „Nic jsem nestříkala!“ Poté se zeptala: „Co na ně tedy členové vašeho týmu nastříkali?“ Řekla jsem: „Oni také ne! Skříně jsme ani neotevřeli.“ Potom řekla: „Pokud to nebyl nikdo z vás, kdo to tedy udělal?“ Neodpověděla jsem. Přemýšlela jsem, proč se najednou změnil výraz její tváře a stala se z ní úplně jiná osoba. Uvědomila jsem si, že to je zkouška. Potřebovala jsem si udržet svůj charakter.

Poté jsme postupně zkontrolovaly ostatní skříně a zjistily, že všechny mají stejný problém. Cítila se smutná a zklamaná. Potom mě požádala, abych vzala vodu, ručník a houbičku a vyčistila je. Položila ručník dovnitř skříně, namočila houbičku trochou vody a vymačkala z ní přebytečnou vodu, abychom při čištění nenechaly skříně mokré. Poté, co mi ukázala, co mám dělat, se vrátila k šicímu stroji a začala pracovat. Ale ať jsem se snažila sebevíc, bílé skvrny tam zůstávaly stále beze změny. Po několika minutách se přišla podívat, jak práce pokračuje. Když uviděla houbičku v mé ruce, řekla: „Houbička je příliš suchá, jak to můžeš setřít?“ Pak mi podala houbičku namočenou ve velkém množství vody a řekla, že musí být takhle mokrá a ať si vyměním vodu. Potom se zase vrátila k práci.

Když jsem se blížila k umyvadlu, míjela jsem kulisáky, kteří seděli stranou a zvědavě se na mě dívali. Najednou mě napadla myšlenka: „Ty, koordinátorka týmu, jsi dnes byla kritizována a udělala jsi chybu, ale neodvažuješ se bránit. Odhalila jsi svá slabá místa a udělala jsi ze sebe hlupáka.“ Najednou jsem si uvědomila, že to nejsou moje myšlenky. Nikdy mě nenapadlo být koordinátorkou týmu.

Když jsem se vrátila s vodou ke skříním, zjistila jsem, že kulisáci přišli pomoci vyčistit skříně kartáči, ale stále to nefungovalo. Řekla jsem jim: „Děkuji vám za pomoc, ale nechte to na mě.“ V tu chvíli jsem věděla, že když použijeme obyčejné lidské metody, nepůjde to. Při pohledu na bílé skvrny jsem si pomyslela: „Nevím, jak bych je měla smýt, ale ráda bych z celého srdce pomohla. Udělám cokoliv, co mi tato praktikující nařídí.“ Zároveň jsem poprosila Mistra o podporu. Potom jsem vzala houbičku, abych bílé skvrny z celého srdce jemně setřela.

Výsledek mě překvapil! Bílé skvrny najednou zmizely. Měla jsem pocit, že se mi odstraňuje karma. Potom jsem si pomyslela, že bych neměla být tak šťastná, měla bych si zachovat klidnou a čistou mysl a doufat, že se tento zázrak může stát i u ostatních skříní. Přišla další myšlenka, že bych si měla udržet pevnou mysl a nemít strach. Tímto způsobem byly všechny skříně brzy vyčištěny. Dodnes nevím, co to bylo za bílé skvrny, ale díky této zkušenosti jsem si uvědomila, že koordinace a spolupráce jsou velmi zásadní.

Druhá zkouška se odehrála loni. Stalo se to v neděli. Přišla za námi učitelka tance a řekla, že jedné tanečnici chybí čelenka do vlasů, a chtěla, abychom koupili stejnou látku, jako byla ta původní, a že čelenka musí být hotová do úterního představení.

Aby nám pomohla najít tu správnou látku, dala nám kousek jako vzorek. Všichni jsme přijeli z jiných měst a okolí divadla jsme neznali. Nevěděli jsme, kde se v okolí prodávají látky, ale museli jsme je najít. Řekla jsem členům týmu, že se půjdu podívat do nákupního centra a nechám je pomáhat v zákulisí. Poté jsem opustila divadlo a vydala se pěšky ke stanici metra. Během chůze jsem přemýšlela: „Mistr to pro nás musel připravit. Musím popřemýšlet, jak tu látku najdu.“ Poprosila jsem Mistra, aby mě vedl nebo aby zařídil někoho, kdo mi řekne, kde mám látku koupit. U vchodu do metra jsem se zeptala zaměstnankyně metra, kterou linkou je nejvhodnější jet do nákupního centra Westfield, abych látku koupila. Nejprve mi řekla, jak se do nákupního centra dostanu, a pak mi sdělila, že někde na stejné lince metra je mnoho obchodů s látkami, ale že v neděli nemusejí mít otevřeno. Poděkovala jsem jí a vydala se nejprve do nákupního centra. Našla jsem zde malý obchod, ale látku, kterou jsme potřebovali, neměli. Poté jsem se vydala do dalších obchodů, které mi ta zaměstnankyně doporučila, abych zjistila, zda mají otevřeno.

Byly tam nejrůznější obchody s látkami, ale většina z nich byla zavřená. Otevřené byly jen asi tři. I když jsem nenašla úplně stejný druh látky, našla jsem dva kusy, jejichž barva vypadala podobně jako ta, kterou jsme potřebovali. Od majitele jsem si vzala pár vzorků a rozhodla se, že se do ostatních obchodů vrátím další den. V pondělí se žádné představení nekonalo. Zůstala jsem sama v hotelu. Po studování Zákona, cvičení a vysílání spravedlivých myšlenek jsem opět vyrazila hledat potřebnou látku.

Ze všech obchodů jsem si vzala několik vzorků. Některé měly podobnou strukturu jako originál, některé měly stejnou barvu, ale žádný nebyl identický. Dřív než bych nějakou látku koupila, chtěla jsem se zeptat učitelky tance, jestli je mezi vzorky nějaký vhodný. Protože jsem na ni neměla telefonní číslo, vrátila jsem se do hotelu a přemýšlela, kdo by mi pomohl. Naštěstí jsem se předtím seznámila s jedním evropským praktikujícím, který přijel se Shen Yun. Zavolala jsem mu a vysvětlila mu situaci. Řekl, že mi ji pomůže najít.

Po půl hodině jsme ji našli. Učitelka tance zdůraznila, že klíčové je, aby struktura materiálu byla lehká, aby se mohla při tanci snadno pohybovat. Nevadí, když se barva mírně liší, protože rozdíl by nebyl pod světlem vidět. Poté, co vybrala jeden ze vzorků, se mi ulevilo a šla jsem látku koupit.

Po zhotovení čelenky s ní byla učitelka tance velmi spokojená. Byla jsem vděčná za Mistrovo vedení.

Možná si někteří praktikující říkají, proč jsem si nevyhledala webové stránky na chytrém telefonu, což by bylo mnohem jednodušší. Ale myslím si, že tato zkouška byla připravena speciálně pro mě. Neumím dobře používat chytré telefony. Nikdy mě nenapadlo použít chytrý telefon a místo toho jsem myslela na Mistra.

Cítím se velmi poctěna, stejně jako členové mého týmu, že se můžeme podílet na Mistrově projektu a přímo pomáhat Shen Yun. Často jsme se navzájem povzbuzovali a připomínali si, že jen když se budeme dobře kultivovat, můžeme dobře plnit své role při pomoci Mistrovi. Jako tým se dobře koordinujeme, to je to, co by Mistr rád viděl.

Pokud něco není v souladu se Zákonem, prosím, soucitně na to poukažte.

Děkuji, Mistře. Děkuji, praktikující.


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.