Žádostivost ničí kultivující i obyčejné lidi

Od Kan Lua

Süan-cang, inspirace pro postavu mnicha Tchanga ve známém čínském díle Cesta na Západ, kdysi devatenáct let cestoval do Indie a hledal buddhistická písma. Toto dobrodružství již přes tisíc let inspiruje Číňany v otázce důležitosti víry.

Süan-cangovo dobrodružství bylo zdokumentováno v Záznamech velkého Tchangu Západních oblastí (The Great Tang Records on the Western Regions), které vyprávěl Süan-cang a sepsal jeho oblíbený žák Pien-ťi. Poté, co u něj byla identifikována aféra královského polštáře, který se ukázal být darem od princezny Kao-jang, byl Pien-ťi za nevhodný vztah veřejně popraven.

Tato tragédie nadějného mnicha je vážným poučením. Jedno čínské přísloví říká, že člověk by se měl „vyhýbat chtíči jako šípům“. To proto, že jakákoliv posedlost chtíčem by mohla být osudná.

Hřích obscénních děl

Kao, učenec z dynastie Čching, uměl dobře kreslit. Během svátku Čching-ming (známého také jako Den zametání hrobů) pouštělo mnoho lidí draky. Kao kreslil na draky různé oplzlé obrázky.

Najednou se z nebe snesl oheň. Ačkoliv Kao utíkal, aby mu unikl, oheň mířil přímo na něj. Nakonec byl Kao popálen a znetvořen. Lidé v regionu říkali, že to byl důsledek jeho obscénních obrázků.

Žijeme v moderní době a můžeme se v publikacích i na internetu setkávat s nejrůznějšími nevhodnými obrázky a obsahy. Zejména v Číně Komunistická strana Číny téměř zlikvidovala tisíce let tradiční kultury a nahradila ji tužbami po penězích, moci a chtíči. Důsledky jsou velmi vážné.

Literární díla nejsou výjimkou. Chuang Tching-ťien, proslulý básník z dynastie Sung, vytvářel díla zobrazující aféry mezi muži a ženami. Jednou se spolu s malířem Li Po-š'iem vydali navštívit mnicha Jüan-tchung Sioua. Ten Liovi poradil, aby přestal neustále kreslit koně: „Když budeš neustále myslet na koně a kreslit koně, nepřevtělíš se sám nakonec jako kůň?“

Jemu to připadalo zábavné a zasmál se. Mnich řekl, že totéž bude platit i pro něj: „Liho malování koní a reinkarnace v koně se týká jen jeho samotného. Ale pokud tvé básně vzbudí v mnoha lidech chtíč, kvůli kterému se nedokážou chovat správně, takový hřích by vedl do jedné z nejnižších úrovní pekla.“

Když Chuang uslyšel tato slova, přestal takováto díla tvořit.

Ťin Pching Mej, proslulý čínský román o sexualitě z dynastie Ming, byl zakázán napříč dynastiemi. Jeho autor, Lanling Siao-siao Šeng, měl tři generace potomků, kteří se všichni narodili němí. Všichni členové rodiny byli průměrní a skončili pátou generací, kdy se již žádní další potomci nenarodili.

Odplata napříč životními cykly

Jüe-wej Cchao-tchang Pi-ťi, sbírka krátkých románů z dynastie Čching, zaznamenává příběh odplaty napříč dvěma životními cykly.

Mladého muže ve městě Ťi-ning v provincii Šan-tung často obtěžoval liščí duch. I když mu bylo přes dvacet let, liška k němu stále chodila každou noc spát. Někdo mu navrhl, aby si nechal narůst vousy. Po nějaké době mu je liška ve spánku oholila. Z legrace ho také líčila. Rodina si na pomoc pozvala mnichy a taoisty, ale ani oni s tím nic nezmohli.

Jednou krajem projížděl známý taoista a muž ho poprosil o pomoc. Taoista vydal příkaz Čeng-čchüanovi (božstvu, které má na starosti místní záležitosti). Poté liška přišla vysvětlit, co se stalo.

V jednom životním cyklu byl mladý muž mnichem a liška dívkou. Jednou, když tato dívka procházela kolem chrámu, byla tímto mnichem unesena. Byla držena v tajné komnatě a sedmnáct let snášela ponižování a znásilňování, než smutně zemřela.

Poté, co se na něj v podsvětí odvolala, byl mnich odsouzen, aby dluh splatil mučením v pekle. Během té doby se dívka kvůli dalším zločinům převtělila do lišky. Právě nyní se mohla v tomto životním cyklu setkat s mnichem – mladíkem, aby se dluhy urovnaly. „Po sedmnácti letech sama odejdu a nemusíte se o mě dále starat,“ řekla.

Taoista po vyslechnutí tohoto příběhu nic neudělal. Karmické dluhy jsou skutečné a odplata se děje z nějakého důvodu.

Tisíc let trvající kultivace zničená chtíčem

Wu, okresní soudce, měl za dynastie Tchang v Tchan-čou (dnešní okres Mi-jün v Pekingu) šestnáctiletou dceru, která byla nesmírně krásná.

Jednou onemocněla a upadla do kómatu. Wu se obrátil na mnoho lékařů a vyzkoušel nejrůznější léky, ale nic nepomohlo. Později si pozval na pomoc taoistu z nedaleké hory. Ten předepsal nějaký lék a dívka se za dva dny uzdravila.

Wu byl velmi vděčný a nabídl mu spoustu peněz, ale on je okamžitě odmítl. Aby vyjádřil svou vděčnost, pozval ho Wu, aby u něj měsíc zůstal.

O několik dní později měla dívka pocit, jako kdyby někdo v noci vstoupil do jejího pokoje a v posteli ji objal. To se opakovalo po dalších deset dní. Řekla o tom tedy své matce.

Aby Wu zjistil, co se děje, dal přesunout dceřinu postel vedle svého pokoje. Vykopal malou díru ve zdi, aby ji mohl kontrolovat. Třetí noc si všiml, že závěs u dceřiny postele je zvednutý. Poslal někoho, aby chytil vetřelce, z něhož se vyklubal taoista.

Taoista toho velmi litoval. Kultivoval se téměř tisíc let a do světského světa nevstoupil šest set let. Tentokrát sice prošel zkouškou peněz, ale neuspěl ve zkoušce chtíče. Jeho síla neviditelnosti byla omezena a pravděpodobně bylo jeho osudem, že byl dopaden.

Wu se rozzuřil a nechal taoistu popravit.

Vyhýbat se chtíči jako šípům

Lu Čching z dynastie Ming rád vyprávěl sexuální historky a pokukoval po ženách. Ve třiceti letech byl nesmírně chudý a zemřeli mu dva synové.

Jednoho dne Lu náhle zemřel. Ukázalo se, že jeho dědeček, který byl rovněž po smrti, poprosil krále podsvětí, aby Lua dočasně vzal k sobě na lekci. Dědeček řekl, že dvě generace před Luem nashromáždily spoustu ctnosti. V důsledku toho měl Lu v osudu bohatství. Jelikož však měl v oblibě žádostivost – zamýšlel se nad ní, rád pozoroval věci související s ní a také o ní hovořil, požehnání mu bylo ukončeno a jeho potomci byli rovněž v ohrožení.

Lu se hájil tím, že na téma žádostivost jen promlouval a po ženách pouze pokukoval. Nechoval se k nim tedy nevhodně.

Jeden z úředníků podsvětí mu řekl: „Když má člověk i jen myšlenky na chtíč, je to velká chyba. Božstvo takové události zaznamenává pečlivě a ani jediná myšlenka neuteče. Etický kodex v lidském světě je příliš volný, ale v podsvětí je velmi přísný.“

Luovi pak ukázal několik lidí, kteří se dopustili přestupku spojeného s chtíčem. Někteří se stali němými žebráky, jiní prostitutkami, z některých se na dva životní cykly stali volové a někteří se na deset generací převtělili jako prasata. Úředník mu také řekl, že někteří lidé trpěli ještě více, a varoval ho, aby se „vyhýbal chtíči jako šípům“.

Poté, co se Lu probudil z podsvětí, sepsal tyto zkušenosti, aby varoval ostatní. Snažil se také hromadit dobré skutky. Za deset let se jeho osud změnil. Narodili se mu dva synové a velmi zbohatl.

Hledání pozemských požitků není cílem života. Přizpůsobením se tradičním hodnotám a zachováním vhodného chování prospějeme sobě i společnosti.

Čínská verze: https://www.minghui.org/mh/articles/2020/12/11/416216.html
Anglická verze: https://en.minghui.org/html/articles/2021/4/9/191792.html