Dětské obličeje vypovídají (2. část)

Od I Ťia-jena

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201111/2918.html

Říkáme, že dětské obličeje září a lze je vidět téměř všude. Ale na obličeji Chuang Jing, Čch' Jü-ťing nebo Chu-chua žádný výraz zářivé radosti nespatříme. Dříve asi také jejich obličeje zářily, předtím, než ztratili své rodiče.

Dvouletá Chuang Jing líbá fotografii své matky se slovy: „Postrádám mou maminku.“ Její matka Luo Č'-siang byla agentem z „Úřadu 610“ v okrsku Tchien-che, provincie Kuang-čou, tak tvrdě pronásledována, že 4. prosince 2002 zemřela. Chuang Jing žila nějaký čas u prarodičů v jednom temném a špinavém domě v okrese Lin-čchiou, provincie Šan-tung. Poté se svým otcem Chuang Kuo-chuem uprchla do Thajska. Lidé se ptali, zda porušili zákon, ale přirozeně, že nic takového neudělali. Oni jen věří ve Falun Dafa.

Dvouletá Chuang Jing: „Postrádám mou maminku.“

Pan Čch' Chuej-wen z Jen-ťi, provincie Ťi-lin, snášel dlouhý čas šikany od velitele policejní stanice v Jen-nanu, protože se pokusil obhajovat své právo na praktikování Falun Dafa. Zemřel 22. dubna 2004 na následky pronásledování a zanechal po sobě šestiletou dceru Čch' Jü-ťing.

Šestiletá Čch' Jü-ťing: „Chybí mi můj tatínek.“

Sedmiletý Chu-chu je synem pana Jü Čchao a paní Ču Tchung. Oba praktikují Falun Dafa a působili na univerzitě Tsinghua. Pan Jü Čchao pracoval jako inženýr přes internet. Diplom obhájil v roce 1990 na univerzitě Tsinghua v oddělení přesných přístrojů. Paní Ču Tchung je odborná asistentka. Profesorské studium ukončila v institutu pro mikroelektroniku, rovněž na univerzitě Tsinghua. V dubnu roku 2004 byli oba jeho rodiče odsouzeni k devíti a k jedenácti letům vězení. V současné době žije Chu-chu u svých prarodičů. Už v létě roku 2001 se musel Chu-chu rozloučit se svou matkou, která byla tehdy vyhnána z města. Se slzami v očích se díval za svou matkou a tiše pronesl: „Maminko, odveď mě domů, kde nebudou žádní zlí muži.“

Sedmiletý Chu-chu: „Maminko, odveď mě domů.“

Podle neúplných statistik bylo od července roku 1999 do března roku 2011 Komunistickou stranou Číny umučeno více než 3 419 praktikujících Falun Dafa. Téměř 10 000 praktikujících bylo nezákonně odsouzeno a statisíce byly uvězněny v táborech nucených prací. Některé děti ztratily své rodiče navždy, jiné byly od nich po dlouhý čas odloučeny. Čekaly na své milované rodiče a samy trpěly studem, strachem, smutkem i zmatkem. Tyto informace jsme získali díky prolomení komunistického internetového systému ochranných programů sítě. Současná situace bude zřejmě ještě mnohem vážnější.

Pětiletý Wang Jing je synem paní Tuan Shiqoing a pana Wang Č'-chaje z Čchung-čchingu. V červenci roku 2001 byl jeho otec v důsledku perzekuce uvězněn v táboře nucených prací Sin-chua v Mien-jangu, provincie S'-čchuan. Jeho matka podlehla 17. září 2003 ve vyšetřovací vazbě v Čcheng-tu, provincie S'-čchuan, následkům týrání a mučení. Malý Wang Jing žije dnes u svých prarodičů. Je vystaven výsměchu a nadávkám ostatních dětí, nakažených a živených lživou propagandou komunistické strany. Tak musí malý Wang Jing prožívat dětství plné depresí a smutku.

Pětiletý Wang Jing: „Proč si se mnou nechceš hrát?“

Sedmiletý Čeng Sien-čchu z Čchang-čchunu zažil velice podobné zkušenosti. Aby přežil v nepřátelsky naladěném ovzduší školy, nemohl před ostatními spolužáky i učiteli vyslovit pravá jména svých rodičů.

Pokud se setkáte s desetiletým Čang Ťia-žuejem z Ta-čchingu, provincie Chej-lung-ťiang, a podíváte se mu do obličeje, okamžitě uvidíte, jak se cítí. V prosinci roku 2004 byl jeho otec, pan Čang Pin, znovu zatčen a uvězněn v táboře nucených prací Sin-chua, kde byl vystaven brutálnímu mučení. Čang Ťia-žuej chodil tehdy do třetí třídy základní školy. Jeho matka, paní Čcheng Čching-lan, vypráví: „Protože vyrůstal po dlouhý čas bez otcovské lásky a péče, kterou dítě tolik potřebuje, diskriminovali ho jeho spolužáci, učitelé i všichni v okolí. Má malé sebevědomí a sebeúctu, mívá deprese a jeho výkony ve škole se velmi zhoršily. Má to na něho přímý vliv, a to jak emocionálně, tak i tělesně.“

Desetiletý Čang Ťia-žuej: „Nechci být diskriminován!“

Dalším nástrojem utlačování praktikujících komunisty je „fyzická likvidace“. Tato jejich politika teroru se na dětských obličejích zobrazuje ve formě strachu. Čtyřletá Wan Žu-i z Nan-čchangu, provincie Ťiang-si, byla dokonce strachy bez sebe, i když šla jen na procházku parkem. Když její rodinu pronásledovali policisté, říkala: „Ti zlí muži jdou zase za námi. Je to tak děsivé!“ Její otec, pan Wan Li-ťi, býval policistou v Tung-chu s velitelstvím v Nan-čchangu, provincie Ťiang-si. Nechtěl se vzdát praktikování Falun Dafa, proto byl pět let brutálně mučen, což mělo za následek trvalé tělesné postižení a nakonec 9. února 2004 v pouhých 34 letech zemřel. Nyní žije Wan Žu-i a její rodina ze skromného příjmu z obchodu její matky.

Wan Žu-i: „Mám strach z těch zlých mužů.“

Jedenáctiletý Liou Siang ze Šen-čenu prožívá v sirotčinci chvíle plné strachu, protože tamní personál je pod přímým vedením komunistické strany. Jeho rodiče byli učiteli na střední škole v Nan-tchou v Šen-čenu. Jeho matka Wang Siao-tung zemřela v červenci roku 2003 ve vyšetřovací vazbě v Nan-šanu v Šen-čenu na následky mučení. Jeho otec Liou Si-feng byl v prosinci roku 2003 odsouzen k desetiletému vězení. V současné době se nachází ve věznici S'-chuej. Liou Siang tedy žije plný strachu z personálu v sirotčinci v Šen-čenu. Je si vědom toho, že by ho policisté pronásledovali, kdyby ze sirotčince uprchl.

Liou Siang: „Bojím se v sirotčinci.“

Liou Siao-tchien z Jung-čou, provincie Chu-nan, byl pronásledován policisty. 23. listopadu 2001 zaslechl, že se na jeho škole objevili policisté, kteří umučili jeho rodiče. Byl tak vyděšený, že okamžitě utekl. Schovával se u sousedů ve skladišti. Za tři dny však toho souseda navštívilo asi osm policistů a nešetřili vyhrůžkami. Tak musel Liou Siao-tchien hledat úkryt u svého strýce. Po několika měsících to ale policisté opět zjistili, takže strýc musel poprosit o pomoc svého přítele, který Liou Siao-tchiena ukryl v obrovské sýpce. Tam zůstal déle než rok. Potom mu strýc půjčil větší sumu peněz a poslal ho do Dánska. V Dánsku získal Liou Siao-tchien statut politického uprchlíka. Dostihla ho tam ale smutná zpráva o tom, že jeho rodiče na následky mučení zemřeli.

Chlapec s papírovou cedulí na prsou je Sun Ming-jüan z provincie Ťi-lin. Jeho otec Sun Čchien byl odsouzen k dvanácti letům vězení a jeho matka Ma Čchun-li byla v prosinci roku 2004 uvržena do vyšetřovací vazby v Te-chuej. Tam ji dozorci téměř umučili. Tak zůstal Sun Ming-jüan sám a musel žít u své pratety. Ráno v den čínského svátku roku 2005 si pověsil na tělo papírovou ceduli a postavil se v Te-chuej před obchodní centrum. Ve snaze upoutat na svůj problém pozornost lidí, popsal na tabuli utrpení svých rodičů. Doufal, že mu snad někdo pomůže, a tak své rodiče zase brzy uvidí.

Sun Ming-jüan: „Maminko a tatínku, vraťte se!“

Chlapec, který nese na zádech svou mladší sestru, je Jang Šeng-wej. Šli na policejní stanici, aby policisty poprosili o propuštění jejich matky. Chlapcův obličej nesl stopy zranění po úderu policisty z policejní stanice v okrese Fu-sung. Třináctiletý Jang Šeng-wej chtěl se svou sestrou vyprosit u policistů milost a propuštění své matky Jang Čung-chung, která byla zatčena 19. září 2006 při objasňování pravdy o pronásledování Falun Dafa. Ve vazbě ji přivázali ke kovové židli, mučili ji a vyslýchali.

Jang Šeng-wej a jeho mladší sestra: „Poprosíme je, aby pustili maminku domů, i kdyby mě za to měli umlátit!“

Tyto děti mají mnoho otázek, na které by chtěly znát odpovědi. Liou Mo muo-chan, žák pátého ročníku z okresu An, provincie Ťi-lin, by se rád policistů zeptal: „Proč jste mučili a zabili mého otce Liou Čcheng-ťüna? Co bylo špatného na tom, že lidem objasňoval fakta? Proč?“ Sü Šuaj z Ťi-linu začala praktikovat Falun Dafa v šesti letech a chtěla by se zeptat: „Proč chtějí lidem zakázat praktikování Falun Dafa? Proč mého otce mučili tak dlouho, dokud nezemřel? Proč pronásledovali mého dědu, dokud nezemřel? Proč, proč?“

Obličeje těchto dětí jsou plné touhy a stesku po jejich blízkých, ale zároveň se v nich zobrazuje ponížení, strach, smutek a zmatek. Toto bylo jen několik příkladů. Nutno dodat, že takových sklíčených dětských tvářiček je v té neprůhledné temnotě Číny ještě velmi, velmi mnoho.

Zdroj: http://www.minghui.de/artikel/64049.html
Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2011/3/19/237695.html
Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2011/4/3/124196.html