Pochopení toho, co je ve skutečnosti soucit
Ze tří principů, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost, jsem vždy velmi silně potvrzovala Pravdivost. Už jako obyčejný člověk jsem byla vždy tak upřímná, že jsem říkala věci na rovinu, a nebyla jsem moc diplomatická.
Jednou, na začátku kultivace, jsem při vysílání spravedlivých myšlenek v knihovně usnula. Viděla jsem se v temném světě, dokonce i tráva tam byla černá. Měla jsem na sobě nějaký bílý kostým, když mě najednou zasáhla velká vlna energie a odhodila mě na zem. V ten moment jsem se probudila, zraněná a vyděšená. Poté, co jsem to sdílela s praktikujícími, jsme si uvědomili, že kostým z mého snu je wudangský taoistický dlouhý hábit s rozepnutými manžetami, který nosí lidé cvičící na hoře. Na to jeden praktikující zvolal: „Není divu, že teď lidi biješ do hlavy pravdou,“ což znamená, že nejsem zdvořilá, když říkám věci přímo.
Kvůli silnému potvrzování mého pohledu na Pravdivost jsem nedokázala akceptovat lidi kolem sebe, kteří lhali, nebyli pravdomluvní nebo hráli myšlenkové hry, a reagovala jsem na ně radikálně tím, že jsem je za jejich chování buď okřikla, nebo jsem s nimi přerušila veškerý kontakt.
Pocit ublížení následkem toho, že o mně někdo říká druhým věci, mě skutečně přiměl k tomu, abych si položila otázku: „Co je to vlastně soucit?“ Protože jediné, co jsem chtěla udělat, bylo přímo říct tomu člověku všechno špatné, co na něm vidím, a to jak v osobní, tak v profesní rovině. Uvědomila jsem si, že na ně vůbec nemyslím. Zdálo se mi, že není nic špatného na tom, když říkám věci na rovinu, protože pro mě to bylo jen říkání pravdy, ale takhle se dobrý člověk nechová a jen to lidi přivede do defenzivy a vytvoří to mezi námi bariéry.
Mistr řekl:
„Keďže ľudská spoločnosť nikdy predtým nemala spravodlivé princípy, ľudia nemohli vyriešiť svoje problémy pomocou šanu. Ľudia vždy riešili ľudské problémy pomocou bojov a vojen, a preto sa to stalo ľudským princípom. Ak sa chce človek stať bohom a prekročiť ľudský stav, musí opustiť toto zmýšľanie a použiť na riešenie vecí milosrdenstvo. Milosrdenstvo je v skutočnosti obrovská energia, energia spravodlivého boha. Čím väčšie milosrdenstvo, tým väčšia bude táto energia a tá dokáže rozložiť čokoľvek zlé.“ (Vyučovanie Fa na Medzinárodnej Fa konferencii vo Washingtone, 18. 7. 2009)
Mistr nás učí, abychom byli dobří. Pochopila jsem, že jako praktikující jsme všichni milí a přátelští, ale když se setkáme se zkouškou, ukáže se naše pravá povaha a činy, které během této zkoušky učiníme, a určují, zda jsme skutečně dobří lidé. Jako praktikující Falun Dafa kultivujeme Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Jak bych mohla být dobrým člověkem, když mi moje silné trvání na tom, jak vidím pravdu, neumožňovalo být soucitná právě tehdy, když jsem ho měla projevit nejvíce?
Důležitost vysílání spravedlivých myšlenek
Většinou, když jsem procházela karmou nemoci, jsem ji vnímala jen jako očistu, nevěnovala jí příliš pozornost a pasivně ji snášela. Jednou večer jsem se vrátila na kolej s pocitem, že je mi velmi zle, celé tělo mě pálilo, lehce jsem kašlala a zadní část těla mě bolela od hlavy až k patě. Spolubydlící pro mě začala vysílat spravedlivé myšlenky a požádala ostatní spolubydlící, aby také vysílaly. Zeptala jsem se jí, proč to dělá, když právě procházím očistou a odstraňuji karmu. Odpověděla, že nevíme, jestli je to tím, nebo zasahováním. Nečekala jsem, že se něco stane, protože mi přišlo normální procházet takovými věcmi.
Druhý den jsem se cítila lépe, a také jsem cítila podporu spolubydlících. O dva dny později se ale bolest v zadní části těla zvětšila, bylo velmi těžké při druhém cvičení udržet třetí pozici držení kola, ale i tak jsem bolest během dne ignorovala, protože to tak prostě chodí. Po ulehnutí do postele se bolest stala nesnesitelnou. Řekla jsem si, že když zůstanu bez pohybu, možná usnu a na bolest zapomenu. Najednou, i když mě tělo stále pálilo, jsem začala cítit velkou zimu. Začala jsem se nekontrolovatelně třást a nevěděla, jestli je to kvůli bolesti, nebo proto, že je mi zima. Řekla jsem si, že mi Mistr nedá víc, než co nemůžu snést, takže jsem byla rozhodnutá to prostě vydržet, ale nešlo to. Slezla jsem z postele, sedla si před topení a dál se nekontrolovatelně třásla.
Spolubydlící ještě nespala, slyšela mě a vstala. Řekla jsem jí, ať se vrátí do postele, ať si o mě nedělá starosti, že po odstranění karmy budu v pořádku, ale ona řekla: „Ne, já pro tebe budu vysílat spravedlivé myšlenky!“ Když jsem viděla, jak je odhodlaná, připojila jsem se k ní a vysílala spravedlivé myšlenky také, ale nevěděla jsem proč, a tak jsem jen řekla, že nepřijímám nic, co nepochází od Mistra. Když skončila druhá část vysílání spravedlivých myšlenek, záda mě už vůbec nebolela. Spolubydlící řekla: „Cítila jsem, že po druhé části ti Mistr pomohl, protože tvé spravedlivé myšlenky zesílily.“ Řekla jsem jí, jak bolest zmizela. Byla jsem v šoku a mé chápání se změnilo.
Uvědomila jsem si, že jsem pasivně snášela a přijímala některé těžkosti a potvrzovala cestu, která nebyla správná, jen proto, že jsem měla dojem, že popírám uspořádání starých sil tím, že nepovažuji těžkosti za zasahování. Ba co víc, vnímala jsem to jako svou uspořádanou kultivační cestu.
O několik týdnů později kamarádka na sociálních sítích popisovala svou zkušenost poté, co onemocněla variantou omicron, a její příznaky byly úplně stejné jako moje. A tak jsem se sama sebe zeptala: „Dostala jsem ten virus?“ Pak jsem si ale vzpomněla, jak bolest zad během vysílání spravedlivých myšlenek okamžitě zmizela, a pochopila jsem, jak mou první reakcí bylo dívat se na věci skrze lidské představy. Jako kultivující, pokud máme nedostatky v kultivaci, můžeme přitahovat zasahování a jednou z jeho podob může být karma nemoci. Neměli bychom o ní přemýšlet nebo ji považovat za virus či nemoc, ale vysílat spravedlivé myšlenky, abychom toto rušení odstranili, zejména pokud je to něco vážného.
Když jsem tím procházela, zažila jsem, jak mocné je vysílání spravedlivých myšlenek, a posílila jsem svou víru a schopnost soustředit se při vysílání spravedlivých myšlenek. Byla jsem také vděčná, že mám tak tolerantní a soucitnou spolubydlící.
Člověk, který je v souladu s Dafa
Po návratu do vlasti se testy v kultivaci výrazně změnily, z velmi aktivního prostředí plného lidí k tomu, že jsem byla celý den sama doma u počítače. Před lety jsem říkávala: „Jediné, co bych si přála, je mít vlastní byt, kde bych mohla dělat svou práci, aniž by mě někdo rušil.“ Tehdy jsem si myslela, že by to byla ta nejlepší možnost, ale když jsem se dostala až sem, uvědomila jsem si, že nejsem schopna dělat dobře ani svou práci, ani ty tři věci, a to všechno proto, že mě zaplavil velký stav osamělosti. V práci, i když s námi chtěla spolupracovat spousta filmových producentů a distributorů, jsme nakonec museli většinu z nich pustit kvůli našemu velmi omezenému rozpočtu. Vkládala jsem srdce do toho, abych dobře plnila úkoly a aby s námi byli klienti spokojeni, ale nakonec bez výsledku. Z práce, která byla mým jediným životním uspokojením, se stal důvod ke zklamání. Jediné, co mě drželo při životě, bylo vědomí, že tímto projektem objasňujeme pravdu mnoha lidem.
Cítila jsem se zaseknutá, bez naděje a smyslu života. Objevila jsem několik korejských reality show a začala je sledovat, protože byly zábavné a interakce mezi hosty mi dávala smysl života. Pokaždé, když jsem byla na dně, jsem se na ně dívala, jako kdybych brala léky, které zmírňovaly bolest a pomáhaly mi překonat nemoc. Měla jsem pocit, že musím znovu začít s kultivační praxí.
Jednoho dne, když jsem recitovala Lunyu, jsem si uvědomila: „Nejsem člověk, který se sjednocuje s Dafa, jsem jen člověk, který se Dafa přizpůsobuje.“ Studovala jsem každý den, ale ne déle než hodinu. Někdy jsem cvičila, někdy ne, a v každodenním životě jsem se chovala podle principů Fa. Viděla jsem, jak se to pro mě stalo stylem života, a zároveň jsem měla dojem, že je to kultivační praxe. Nic z toho, co jsem ve svém životě dělala, nevycházelo ze srdce. Dělala jsem to jen proto, že jsem měla seznam věcí, o kterých jsem věděla, že je musím udělat.
20. července jsme měli spoustu aktivit Hong Fa, včetně národní konference Fa, a já jsem na tři dny vypadla z každodenní rutiny, strávila čas s praktikujícími z celé země a naslouchala jejich sdílení. Slavnostnost těchto událostí ve mně zažehla touhu znovu se dobře kultivovat. Díky tomu jsem pocítila, jak v mém srdci došlo ke změně a začala jsem znovu klást na první místo přání duchovně růst a snažit se procházet úrovněmi.
S tímto přáním v srdci jsem viděla, jak je moje mysl plná záměrů týkajících se světských věcí, které musím udělat, a všechny blokovaly mé přání duchovně růst. Aniž bych si to uvědomovala, moje mysl byla zablokována na světském myšlení, místo abych se vážně věnovala duchovní praxi.
Trvalo mi sedm let, než jsem pochopila, že prostřednictvím kultivační praxe musím dosáhnout čistoty, kterou jsem kdysi měla, a devět let, než jsem pochopila, jak se skutečně kultivovat. Přeji si, aby mi tento stav zůstal navždy, a abych ho při tom, když jsem ponořena do dělání věcí, už neztratila!
To jsou jen mé omezené poznatky, prosím, laskavě mě upozorněte na to, co jsem možná řekla špatně, ale ne příliš přímočaře.
Děkuji, soucitný Mistře, že mi dáváte šanci za šancí, abych se osvítila a zdokonalila, a že jste tu vždy pro mě! Děkuji vám, praktikující!
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...