Vážený Mistře, vážení praktikující,
jsem praktikující Falun Dafa z Rumunska. Je mi ctí, že tu dnes mohu s vámi všemi být.
Falun Dafa jsem začala praktikovat, když mi bylo dvacet čtyři let. Po prvním roce kultivace, když můj přítel zemřel na rakovinu, jsem v kultivaci spadla a trvalo mi tři roky, než jsem se dala dohromady. Poté jsem se soustředila pouze na práci, protože to byla jediná věc, která mi dávala smysl.
V posledním roce jsem se začala sama sebe ptát: „Opravdu se kultivuji? Co znamená být opravdovým kultivujícím?“ Pokusím se stručně podělit o to, jak mi změna prostředí pomohla pojmenovat a opustit mnohá připoutání a vrátila mě na cestu opravdové duchovní praxe.
Opuštění připoutání ke kariéře
Projekt, ve kterém jsem pracovala před tím, než jsem se rozhodla připojit se k médiím, musel od začátku roku 2021 projít zásadními změnami. Můj pracovní postup se drasticky změnil, od toho, že jsem byla přetížena a dělala více různých věcí, k tomu, že jsem měla každý týden jen velmi málo práce. Nedokázala jsem pochopit, proč jsem schopna dělat mnoho věcí, ale musím pracovat pouze na jednom typu úkolů. To ve mně vyvolávalo pocit, že ztrácím čas a také depresi. Vyvinul se ve mně pocit viny a začala jsem se sama sebe ptát, kam směřuji a jaký je smysl mého zapojení se do projektu.
Mistr řekl:
„Považoval se za výjimečného a chytřejšího než kdokoliv jiný. Mylně se domníval, že dostal energii, aby se stal mistrem qigongu a aby zbohatl, zatímco ve skutečnosti to bylo proto, aby se kultivoval.“ (Zhuan Falun, Přednáška třetí, Obrácená kultivace a půjčování kultivační energie)
Díky těmto slovům jsem si uvědomila, že jsem měla nesprávné pochopení, že pokud během svého působení v projektu něčeho nedosáhnu, neplním svou úlohu učedníka Dafa. Pochopila jsem, že všechno, co je mi dáno, ať je to moje role v projektu či materiální a finanční zdroje, je pro mou kultivaci, ne pro to, abych něčeho dosáhla a udělala si jméno. Začala jsem cítit, že o něco usiluji, ale nebylo mi úplně jasné, o co.
Přesto jsem se rozhodla z projektu odejít a zapojit se do médií. Při přijímacím řízení mi bylo řečeno, že pro právní oddělení už nejsou žádné pozice, a byly mi nabídnuty dvě jiné pozice.
Na začátku jsem si položila otázku: „Na takových věcech umím pracovat, a přesto se po mně chce něco, co neumím a co by se snadno naučil každý?“ A tak jsem se rozhodla, že se budu věnovat něčemu jinému. Nebylo snadné pochopit a přijmout, proč nejsem využívána pro náročnější pozici, a proč budu muset pracovat na něčem jiném, než umím. Při studiu Fa jsem pochopila, že pro praktikujícího jeho cesta není uspořádána podle jeho schopností, ale podle jeho karmických vztahů.
Zatímco jsem se vzdávala svého přání pracovat na tom, co jsem se naučila a na co jsem se připravovala, uviděla jsem, že připoutání k honbě za kariérou a postavením je mou součástí. Od malička jsem byla vedena k tomu, abych šla za svými sny a stala se někým významným, takže celý můj život byl honbou za postavením. A protože se tato představa stala mojí částí, bylo těžké ji odhalit. I když jsem se poté, co jsem začala praktikovat, vzdala touhy po kariéře právničky a místo toho se rozhodla pracovat na různých projektech, v zásadě tam mechanismus honby za postavením zůstal.
Mistr řekl:
„Nedělejte věci Dafa s nečistými lidskými připoutáními. Kultivace učedníků Dafa je vážná. Bez ohledu na to, jak jasně uvažující si myslíte, že jste, ve skutečnosti vychází veškerá vaše účast [na těchto aktivitách] z toho, že je vaše moudrost od počátku zamlžena připoutáním k usilování. Třebaže jste se dostali tam, kde jste nyní, vždy jste byli božským bytostem pro smích. Jak je smutné, že jste se přiblížili k Dafa, ale nemůžete vstoupit.“ (Podstata pilného pokroku III, Udělat si ve věcech pořádek, 6. 8. 2009)
Jak jsem si mohla celou tu dobu neuvědomovat, že vlastně při dělání věcí o něco usiluji? Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem do Dafa nevstoupila kvůli nadpřirozeným schopnostem nebo léčení nemocí a podobně. Takže jsem během procesu kultivace nedokázala analyzovat sama sebe kvůli falešnému dojmu oklamanému lidskými představami, že to, co dělám, je vlastně něco dobrého a je to pro záchranu vnímajících bytostí.
Mistr řekl:
„Kultivující mluvili o tom, že ‚je třeba se zaměřit jen na praktikování a nezaměřovat se na získávání kultivační energie‘. Takže se kultivujete bez záměru, soustřeďujete se jen na kultivaci svého charakteru, a dospějete k průlomu ve své úrovni a určitě dostanete věci, které máte mít. Když se něčeho nemůžete vzdát, není to připoutání? Přímo od začátku zde učíme Zákon velmi vysoké úrovně a vyžaduje se, aby váš charakter samozřejmě měl také vysoký standard. Proto se sem nemůžete přijít učit Zákon s tím, že chcete něco získat.“ (Zhuan Falun, Přednáška druhá, Chtít něco získat)
Co jsem celou tu dobu kultivovala, když jsem měla stále na mysli dosažení toho a onoho, pod falešným dojmem, že to dělám pro projekt Dafa, zatímco ve skutečnosti jsem věci viděla skrze své lidské představy? Práce na projektu záchrany vnímajících bytostí není určena k tomu, abychom stoupali dál na kariérním žebříčku, s falešným dojmem, že to, co děláme, je pro dobrou věc. Byla jsem tak smutná ze svého sobectví a z toho, že jsem se snažila získat věci z Dafa.
Mistr řekl:
„Při nabízení spásy lidem není žádná podmínka nebo uvažování o ceně, odměně či slávě. Jsou tak daleko vznešenější než hrdinové obyčejných lidí. Dělají to pouze ze svého dobrotivého soucitu.“ (Zhuan Falun, Přednáška druhá, Otázka vnitřního oka)
Opuštění pýchy a soutěživosti
Když jsem se přidala k médiím, začaly se dít nečekané věci. Nikdy jsem neviděla rozdíl mezi mnou a mými asijskými přáteli, přesto mi po nástupu při různých příležitostech říkali: „Ty nejsi Asiat.“ A tak jsem se začala cítit jinak. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost. Poté, co jsem udělala řadu chyb na jednom z úkolů, který mi byl přidělen, a byla jsem z práce na něm odvolána, mi bylo opět řečeno, že nejsem Asiat a že nerozumím tamní kultuře. Bylo to poprvé, kdy mě to zabolelo, když jsem to uslyšela, a kdy jsem cítila, že mě to sráží. Zeptala jsem se: „Jaká kultura? Všichni praktikujeme stejný Zákon. Existuje asijský způsob a západní způsob pohledu do nitra? Všichni uplatňujeme v kultivaci stejné principy.“
Během mého prvního setkání týmu lidé mezi sebou mluvili čínsky. Poté mi bylo řečeno, že už není třeba, abych se k setkáním připojovala, což jsem pochopila tak, že jsem jediná, kdo není Asiat, a pro lidi je příliš obtížné mluvit anglicky, abych věděla, o čem diskutují. Řekla jsem si, že nedovolím, aby se do nás vkradly negativní myšlenky a aby nás to rozdělilo.
Stejná osoba, která tyto věci říkala, se najednou ke mně začala chovat jinak a začala o mně mluvit s jinými lidmi. Znovu a znovu jsem si všímala, jak se chování lidí vůči mně mění, včetně chování mých přátel. Bolelo mě to, za prvé proto, že jsem něco takového nečekala a nechápala jsem, co jsem udělala špatně, že se takhle chovají, a za druhé proto, že jsem nakonec kvůli jednání této osoby přišla o jediné lidi, kteří mi byli blízcí.
Jediné, co jsem chtěla udělat, bylo jít a vysvětlit lidem věci, protože mi přišlo nespravedlivé, že si teď o mně myslí něco, o čem jsem se domnívala, že to není pravda. Ale pak jsem si uvědomila, že bych se zachovala stejně a začala bych soupeřit. I když se ke mně ten člověk choval ošklivě, první, co mě napadlo, bylo chovat se k němu vlídně. Moje připoutání k soutěživosti se vynořilo.
Mistr řekl:
„‚Ten a ten tě pomlouval, stěžoval si na tebe vedoucímu a dostal tě do strašné situace.‘ Všichni se na něj divně dívají. Jak by to obyčejný člověk mohl snést? Jak by mohl vydržet takové bezpráví? ‚Provádí mi špatnosti, tak mu to vrátím. Má lidi na své straně, ale já mám lidi na své straně také. Rozdáme si to.‘ Když se takhle chováte mezi obyčejnými lidmi, řeknou, že jste silný. Ale pro praktikujícího by to bylo prostě příšerné. Jestliže soutěžíte a bojujete jako obyčejný člověk, jste obyčejný člověk. A kdybyste to dělal s ještě větší vervou než on, pak nejste ani tak dobrý jako ten obyčejný člověk.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Přeměňování karmy)
Tuto situaci nebylo snadné snášet a trvalo to několik týdnů, až jsem měla pocit, že tam nepatřím, a vážně jsem uvažovala o tom, že si koupím letenku a vrátím se domů dříve. Jediná moje spravedlivá myšlenka byla: „Nevzdávej se všeho kvůli vlně emocí.“ A tak jsem se rozhodla, že se nevzdám. Celá tato situace mi ukázala další připoutání, které jsem velmi dobře skrývala, a to pýchu. Uvědomila jsem si, že člověk kráčí po své cestě, a neměla bych se starat o to, co si o mně myslí ostatní. Mohli by o mně říkat i ty nejhorší věci, pokud vím, že ve svém každodenním životě se vždy řídím učením Mistra, a pokud nedělám nic, co by podkopávalo Fa, nezáleží na tom, co si o mně myslí ostatní, důležité je, abych kráčela po své cestě spravedlivě. Takže jsem se soustředila jen na to, abych dělala svou práci a nestarala se o to, co si o mně myslí ostatní.
Vzpomněla jsem si na příběh o Han Xinovi, který musel prolézt mezi nohama toho lotra, a na to, jak jsem to pokaždé, když jsem byla podrobena takové zkoušce, nedokázala udělat, protože jsem nesnesla ponížení.
Mistr řekl:
„Motem obyčejných lidí je, že ‚člověk musí bojovat, aby prokázal, co je zač‘. Všichni o tom uvažujte – není pak život únavný? Není to bolestivé? Stojí to za to? Han Xin byl koneckonců obyčejný člověk – my kultivující máme být mnohem lepší než on.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Člověk s velkými duchovními sklony)
Poté, co mě pýcha přestala ovlivňovat, se situace stabilizovala. Také jsem si všimla, jak se chování některých lidí vůči mně vrátilo k normálu.
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...