Od praktikující Falun Dafa z Velké Británie
Mistr řekl:
„Vrozené vlastnosti ovlivňují sílu víry, ale není to bez výjimky. Někteří lidé nemají velmi dobré vrozené vlastnosti, ale jejich domácí prostředí je velmi dobré; mnoho lidí kolem nich se kultivuje nebo jsou někteří z nich též věřící a všichni velmi věří v záležitosti kultivace. Toto prostředí je může podpořit, aby v takové věci věřili, a tím si svoji víru zlepší.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Vrozené vlastnosti)
„Jak dosáhnete svého konečného cíle? Takové otázky to zahrnuje. Navíc tomu musíte dobře rozumět. Máte-li dobré vrozené vlastnosti, možná vám pomohou dobře chápat a vaše prostředí vás také může ovlivnit.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Člověk s velkými duchovními sklony)
Ráda bych se s vámi podělila o to, jak mi kultivační prostředí v londýnské čtvrti Colindale během propagace Shen Yun pomohlo zlepšit se v kultivaci a odstranit názory, abych mohla lépe dělat tři věci, které pomáhají Mistrovi, a dosáhnout svého konečného cíle. Pro mě jako západní praktikující to byla také skvělá příležitost sblížit se s čínskými praktikujícími, abychom se podělili o kultivační zkušenosti a zlepšili se jako jedno tělo; příležitost, kterou jsem kvůli jazykové a kulturní bariéře předtím neměla.
Tato zkušenost byla novým začátkem v mé kultivaci. Byl to očistný proces trvající téměř šest dní. První tři dny jsem byla vyčerpaná, ale držela jsem se, ať se dělo, co se dělo. Poslední tři dny jsem byla nabita energií a silou, očištěná Fa a pozitivně povzbuzená v prostředí pilných praktikujících. Přišla jsem bez nálady a odcházela s úsměvem na tváři. Teď se usmívám každý den a cítím se klidně, pod Mistrovou soucitnou ochranou. Cítím, že jsem získala nová pochopení a překonala mnoho představ. O některé bych se s vámi ráda podělila.
Když jsem se poprvé dozvěděla, že se Shen Yun vrací do Velké Británie, chopila jsem se příležitosti a pomáhala s propagací. Byla jsem tak šťastná, že Shen Yun přinese lidem ve Velké Británii naději v době pandemie. Jaké štěstí a blaho má Velká Británie, jakou neuvěřitelnou příležitost dává Mistr vnímajícím bytostem a zdejším praktikujícím!
Už rok a půl jsem nebyla v prostředí, kde bych denně studovala Fa s velkou skupinou praktikujících osobně. Toto prostředí mi velmi chybělo. Dobře jsem si uvědomovala, že bez tohoto prostředí jsem v mnoha ohledech v kultivaci polevila. Moje soustředění při studiu Fa bylo slabé a neměla jsem moc chuti jít sama dělat Hong Fa na jižním anglickém ostrově Wight, kde žiji a kde jsem jedinou praktikující. Také to, že jsem rok a půl nepropagovala Shen Yun, mi připadalo zvláštní, protože jsem se od roku 2009 plně věnovala propagaci Shen Yun, prodeji vstupenek, sponzoringu, letům, nákladům atd. v Argentině.
Protože jsem žila šestnáct let mimo Velkou Británii, nebyla jsem doposud zapojena do zdejších projektů a většina praktikujících mě nezná. Věděla jsem tedy, že musím strávit nějaký čas pozorováním a následováním instrukcí, abych věděla, jak se zde věci dělají, abych se mohla zapojit a hrát v tomto pro mě novém prostředí pozitivní roli. Fa jsem získala ve Velké Británii před sedmnácti lety, takže si vážím příležitosti zachraňovat zdejší vnímající bytosti.
Když jsem přijela domů do Colindale, byla jsem unavená, vystresovaná a smutná. Dvě noci jsem nespala. Na noze jsem měla otevřenou ránu kvůli zranění, které jsem si způsobila den předtím, zrovna když jsem vysadila mámu na letišti. Odletěla do Argentiny za mým bratrem, praktickým lékařem. Bratrův patnáctiletý syn (můj synovec) právě zemřel poté, co tři měsíce bojoval s leukémií. Byla jsem velmi smutná.
Ještě před synovcovým odchodem jsem se domluvila, že přijedu pomáhat s rozdáváním letáčků. Když mě tedy ta zdrcující zpráva zasáhla, napadlo mě, že bych měla změnit plán a místo rozdávání jet „truchlit“ společně s rodinou. Naštěstí jsem si díky Mistrovu soucitu uvědomila, že to je lidská představa, a že kdybych se řídila představou „truchlení“, zůstala bych ve smutném stavu, upadla bych do deprese a vytvořila velké zasahování do své kultivace a záchrany vnímajících bytostí. Rozhodla jsem se tedy, že pojedu do Londýna a budu dělat to, co by měl dělat učedník Falun Dafa v období nápravy Fa.
Jakmile jsem přijela, ukázali mi přidělené lůžko a řekli mi: „Toto je denní rozvrh: v pět hodin ráno vysíláme spravedlivé myšlenky, pak hodinu meditujeme, pak hodinu cvičíme ve stoje a pak studujeme jednu přednášku Fa. Potom snídáme a následně od deseti do pěti hodin odpoledne chodíme a rozdáváme propagační materiály. Když se vrátíme, najíme se a potom studujeme další přednášku Fa.“
Pomyslela jsem si: „Jak mám vstávat tak brzy, když jsem dva dny ani nespala? Jak budu mít energii na rozdávání letáčků a nošení těžkých tašek po tak dlouhé hodiny? Jak budu spát na nepohodlné podlaze?“ Ale věděla jsem, že Mistr pro mě tuto příležitost zařídil a že všechno bude skvělé.
Zkouška charakteru
První den, když jsme se vydali rozdávat letáčky, jsem měla konflikt s jednou čínskou praktikující. Věděla jsem, že je to proto, že se potřebuji zlepšit, ale v tu chvíli jsem na to měla jiný názor. Nevadí mi řídit se pokyny, ale nemám ráda, když mi někdo poroučí. Myslela jsem si, že tato praktikující je vychovaná podle komunistické strany. Nakonec jsem si uvědomila, že to byla zkouška, kterou pro mě uspořádal Mistr.
Když jsme první den vyrazili do ulic, které nám byly přiděleny, byla jsem velice šťastná, že můžu roznášet letáčky a mluvit s lidmi o Shen Yun. Také jsem se usmívala na ostatní praktikující. Ale ona se najednou tvářila tak vážně, až naštvaně, a pohybem rukou mi naznačovala, kam mám jít, co mám dělat, skoro jako když někdo kárá psa: „Pojď sem. Sedni si sem. Jdi tam.“ Pomyslela jsem si: „To je chování Komunistické strany Číny.“ I když něco z toho mohla být na povrchu pravda, v hloubi duše to byla zkouška charakteru, kterou mi Mistr připravil. Protože, jak to, že předtím byla tato praktikující přátelská a normální a najednou se její chování vůči mně změnilo v nepřátelské?
Kolem páté hodiny odpolední jsme dokončili všechny ulice určené pro tento den a byli jsme připraveni vrátit se domů. Když jsem si upravovala tašku, abych si mohla sednout do auta, přikázala mi, abych nastoupila do auta. Už jsem to nemohla vydržet, tři dny jsem nespala, protože nafukovací postel byla nepohodlná a dům hlučný, uvnitř jsem byla stále smutná kvůli synovci, byla jsem vyčerpaná, nedůtklivá, a tak jsem se rozplakala a řekla: „Nemluv se mnou takhle. Celé odpoledne jsi na mě byla velmi hrubá. Já jsem k tobě byla velmi laskavá a trpělivá. Zraňuješ mé city a jsem z toho velmi smutná. Jako praktikující bychom se k sobě měli chovat jako k rodině, zvláště když děláme tak posvátné věci jako Shen Yun.“
Slova, která jsem pronesla, ukazovala mou náklonnost k emocím a odrážela mé představy o přátelství, rodině a šťastném prostředí.
Udivilo mě, že když jsme se vrátili na základnu, přišla se mi tato praktikující omluvit. Byla tak milá a laskavá, jako člověk, kterého jsem viděla poprvé. Také mi pomohla podívat se na odchod mého synovce z pohledu praktikujícího a nebýt z toho smutná. Hluboce se mě dotklo, s jakou pokorou se přišla omluvit. Obyčejný člověk by to neudělal. Ale ona je praktikující a já si vážila jejího charakteru. Svěřila se mi, že si myslela, že jsem ve městě nová a nikdy jsem nepropagovala Shen Yun a potřebovala jsem poradit. Také když jsme společně roznášely letáčky, mnohokrát se snažila dovolat na můj mobilní telefon, aby mě našla, a já to nezvedala, protože mi nefungovala hlasitost. Bála se, že se ztratím, a chtěla se o mě postarat.
Po tomto rozhovoru bylo vše opět harmonické, a dokonce jsme měly možnost sdílet své kultivační zkušenosti na hlubší úrovni. Dozvěděla jsem se, jak byla v Číně pronásledovaná a jak je nyní zde šťastná. Velmi mě to dojalo.
Mistr řekl:
„Ať už se osoba kultivuje jakkoli, nemůže skrýt ta připoutání, která nebyla odstraněna. Ať se kultivuje jakkoli, používám všechny možné prostředky, abych odhalil její nejurputnější připoutání – i když ona si myslí, že dělá tu nejposvátnější věc. I když děláte práci pro Dafa, stále je nechám se projevit. Není dobré, když práce samotná jí nemůže pomoci zlepšit se; zlepšení jejího charakteru je prioritou číslo jedna, její pozvednutí je tím nejdůležitějším. Pouze je-li její srdce ryzí a čisté, a dokáže-li si uvědomit své problémy, potom když jde opět do práce, práce bude více posvátná.“ (Cesta Buddhy Kola Zákona, Vyučování Zákona na Fa konferenci asistentů v Čchang-čchunu, 26. 7. 1998)
Děkuji, Mistře, že jste mi během posvátné práce na propagaci Shen Yun poskytl toto prostředí pro zlepšení mého charakteru.
Odstranění představ o spánku a odolnosti těla
Moje rodina ví, že mám velmi lehký spánek. Všichni musejí být v absolutním tichu, skoro ani nahlas nedýchají, abych mohla spát. Ale v londýnské čtvrti Colindale byli všichni tak hluční a zůstávali vzhůru dlouho do noci. Připadalo mi to neskutečné. Navíc jsem nerozuměla ani slovo z toho, co říkali, protože to všechno bylo v čínštině. Kdybych alespoň rozuměla, mohla bych se zapojit do konverzace. Nevzala jsem si s sebou notebook, takže jsem nemohla dělat ani jinou práci pro Dafa. Říkala jsem si, že si cestu zkrátím a vrátím se domů už v pátek místo v neděli. Toužila jsem po pohodlné posteli s bílým čistým povlečením v tichém pokoji.
Naštěstí jsem si okamžitě uvědomila, jak hloupá představa to je: „Chci být v klidném a spokojeném prostředí, kde si budeme všichni rozumět.“ Překvapivé bylo, že jakmile jsem si této představy všimla, celé prostředí se náhle změnilo na šťastné, lépe řečeno pozitivní. Začali jsme si rozumět a sdílet zkušenosti. Čínští praktikující se mi začali otevírat, a dokonce jsem trochu rozuměla čínsky. Také se mi podařilo usnout a každé ráno ve 4 hodiny 50 minut při vstávání jsem se cítila skvěle.
Další představa, kterou mám, se týká výdrže mých zad. Před mnoha lety jsem měla zranění zad, což mi ztěžovalo nošení těžkých batohů. A protože mám plochá záda a těžké závaží tlačí na obratle, sedací nerv mě táhne a bolí. Pak se cítím vyčerpaná a neschopná pohybu. Když nosím těžké věci, obvykle používám vozík nebo kufr. Ale v Colindale mi bylo řečeno, že vozík by zpomalil proces roznášení letáčků, protože většina domů má u vchodových dveří schody, které se s vozíkem nedají zdolat, a někdy se vychází jinou brankou, takže vozík zůstává daleko vzadu na ulici a vy se pak pro něj musíte vracet. Někdy dokonce můžete zjistit, že je pryč, že vám ho někdo ukradl. Nejlepší je nosit letáčky v batohu. Řekla jsem si: „Dobře, další příležitost, abych odstranila své představy a názory a kultivovala vytrvalost.“
Chodit velké vzdálenosti a stoupat po schodech nahoru a dolů mnoho hodin každý den s těžkým batohem, nikdy by mě nenapadlo, že bych na to byla vhodná. Spát každý den jen čtyři hodiny po každodenní těžké práci, to je s představami a názory, které mám, také téměř nemožné. Ale já a starší praktikující jsme to zvládali bez námahy. Samozřejmě jsme se někdy na konci dne cítili unavení, ale opravdu ne moc. A málem jsem i zapomněla, že mám na noze otevřenou ránu a ve skutečnosti to nebolelo. Jak je to možné? Je to Mistr, kdo nám dává moc, sílu a potřebné schopnosti, když chceme dělat tři věci.
Zpočátku jsem se obávala, že se budu během ranní meditace a studia Fa cítit ospalá. Ale vůbec ne, naopak jsem se cítila bdělá a silná, protože energie skupiny v tomto prostředí byla silná.
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...