Kronika reinkarnace: „Příběhem oddanosti“ Shen Yun zobrazuje předurčený vztah milosti a věrnosti (3. část)

1. část: https://cz.clearharmony.net/articles/a111303-Kronika-reinkarnace-%E2%80%9EPribehem-oddanosti%E2%80%9C-Shen-Yun-zobrazuje-predurceny-vztah-milosti-a-vernosti-1-cast.html
2. část: https://cz.clearharmony.net/articles/a111306-Kronika-reinkarnace-%E2%80%9EPribehem-oddanosti%E2%80%9C-Shen-Yun-zobrazuje-predurceny-vztah-milosti-a-vernosti-2-cast.html

6. Rengui a voják

Rengui po odchodu z domova vstoupil do armády. Od samého začátku byl vojákem, celou dobu statečně bojoval a nakonec se stal generálem. V šestém roce Renguiho vojenské kariéry vypukla v armádě epidemie. Rengui se nakazil a nemohl vstát z postele. V bezvědomí spatřil Baochuan, která mu řekla, že je ochotna nést jeho karmu za něj. Rengui se brzy uzdravil. Na jedné straně mu to všechno připadalo velmi reálné, na druhé straně se obával, zda Baochuan bude schopna toto soužení přežít, protože v armádě při epidemii zemřelo mnoho lidí. Jeho láska k manželce způsobila, že po tomto snu na ni neustále myslel a dělal si o ni starosti, což ho zneklidňovalo. Odjel do chrámu, aby se pomodlil za její bezpečí a vytáhl si věšteckou tyčinku. Teprve když si vytáhl příznivou věšteckou tyčinku, cítil se klidnější. Od té doby, kdykoliv projížděl kolem nějakého chrámu, šel se tam poklonit a ptal se, zda je Baochuan v bezpečí.

V jedenáctém roce se zapletl do nelítostné bitvy. Zrovna když se snažil zabít nepřítele, náhle mu šikmo do boku zamířilo dlouhé kopí, ale jeden voják ho statečně vyblokoval. Hned po prvním úderu však vojákovu levou paži probodl druhý výpad nepřátelského kopí. Rengui postavil vojáka na nohy a naskočil do sedla, aby se vrhl na nepřátelský tábor. Pobídl koně, aby cválal, jak nejrychleji dovede. Měl zarudlé oči a v hlavě prázdno. Vnímal jen postavu manželky, která mu proplouvala kolem očí. Ať už se její postava vznášela kdekoliv, spěchal tam, aby zabil nepřítele a ochránil ji. Zdál se být ve stavu šílenství. Vyděšený nepřítel byl jeho divokým duchem velmi zastrašen. Renguiovo bílé roucho se v tomto nelítostném boji zcela potřísnilo krví.

Jeho hlavní duše byla nebeským generálem, který sestoupil na zem, a jeho pomocné vědomí bylo bytostí nebeského bojovníka. Když se obě spojily, měl schopnost vyvinout velkou sílu. Jeho úkolem bylo především chránit území dynastie Tchang. Pomocné vědomí také vědělo, že Baochuan byla kdysi nebeskou vílou, takže ctnost, kterou přenesla, posílila jeho vrozenou bojovou sílu. A také pomocné vědomí vědělo, že jeho úkolem je chránit hlavní vědomí a pomáhat hlavnímu vědomí dosáhnout prestiže a společenského postavení, takže se nebálo hrát svou roli.

Po válce Rengui povýšil vojáka Naiyana, který se obětoval, aby mu zachránil život. Byl to jeho nejlepší přítel, téměř jako bratr. V soukromí se oslovovali „bratře“. Po urputné bitvě byl Rengui povýšen a stal se slavným.

Říká se, že lidé po požití alkoholu mluví pravdivě. Rengui několikrát pil s Naiyanem a v opilosti otevřeně mluvil o Baochuan. Vzpomněl jednu příležitost, kdy pro něj vařila, měla naspěch a vydatně se při tom zapotila. Omylem spálila slané palačinky, které smažila, ale dala mu ty nespálené. Ty spálené si nechala pro sebe a tajně je snědla. Když to Rengui zjistil, cítil se špatně. Při jiné příležitosti se vracel domů a zaslechl, jak brusič říká: „Někdo si vyžádal, aby nůž byl nabroušený, ale ne moc. Je to docela legrační.“ Po příchodu domů si uvědomil, že ten někdo, o němž brusič mluvil, je jeho manželka. Podržel jí ruce, aby se na ně podíval, a uviděl jizvy. Když se brali, měla ruce bílé a jemné, ale postupně zdrsněly. Korálkové šperky v jejích vlasech byly jeden po druhém prodány do zastavárny. Všechno, co používali ke každodenní potřebě, včetně rýže a jídla, připravovala Baochuan. Když Rengui odjížděl, peníze, které si s sebou vezl, také připravila Baochuan, ale i tak se domnívala, že je to málo.

Rengui také řekl Naiyanovi, že ode dne, kdy Baochuan poznal, byla k němu laskavá a byla mu věrná. Umožnila mu poznat, co je to domov. Byla vznešená, elegantní, krásná a ctnostná. Nakupovala věci do domácnosti. Také nakupovala jídlo a látky a ušila mu šaty, které se k němu hodily. Rengui viděl a ocenil vše, co udělala pro jejich domov, a cítil se velmi dojatý. V srdci se zároveň stále cítil nesvůj. Chtěl na sebe vzít zodpovědnost muže a využít své schopnosti a nadání, aby jí umožnil dobře žít. Jinak by nebyl schopen dostát její milosti. Při loučení mu slíbila: „Nebudu se stýkat s žádnými jinými muži, budu jen čekat na tvůj návrat domů!“ Na to Rengui odpověděl: „Vrátím se s bohatstvím a slávou, která předčí slávu tvé rodiny, a dovolím ti užívat si života!“ Rengui se při řeči rozplakal.

Naiyan si pomyslel, že takováto žena, která se vzdala veškerého bohatství a urozeného postavení, musí být opravdu úžasná. Jako voják věděl, že vojenské zásluhy se získávají krví a životem. Rengui tak zoufale bojoval v bitvě, aby manželce zajistil dobrý život. Generálova manželka je hodna všeho, co pro ni generál udělal. Naiyan doufal, že si v budoucnu bude moci vzít takovou ženu, jako je ta generálova.

7. Splnění slibu a radostné shledání

Během osmnáctého roku se Baochuan zdálo o její žebrácké matce, která jí řekla: „Dcero, dala jsem ti pytlík a misku podle nebeského uspořádání. Zůstaly po tvém boku devět let. Své poslání splnily, je čas, aby se vrátily do nebe. Zítra se s nimi můžeš rozloučit!“ Druhý den ráno po snídani se pytlík a miska objevily ve své pravé podobě. Poklekli před Baochuan a řekli: „Vracíme se a loučíme se s vámi, paní Xue.“ Baochuan se málem rozplakala. Klekli před ní a řekli: „Teď vás doprovodíme ven, abyste vykopala zeleninu.“ Baochuan jen mlčky vzala bambusový košík a lopatu. Dva poklady v lidské podobě vstaly a uklonily se. Baochuan vyšla ven a neodvážila se otočit hlavu zpět. Bála se, že se rozpláče. Objevila se straka (symbol štěstí), která Baochuan čas od času provázela. Pomyslela si: „Návrat do nebe je šťastná událost. Proč se mi chce plakat? Jsem opravdu příliš citově založená.“

V osmnáctém roce se Rengui díky tomu, že získal vynikající vojenské zásluhy, stal vévodou a vrátil se do rodného města oblečený ve vévodském oděvu. Vlastnil sídlo a měl služebnictvo. Byl připraven znovu se setkat s manželkou. Byl nervózní i vzrušený zároveň. Naiyan jako jeho následovník pociťoval tuto chvíli jako slavnostní a posvátnou. Vzrušeně si pomyslel: „Nezemřel jsem na bitevním poli. Konečně se dočkám dne, kdy se vévoda a jeho manželka setkají. Tento život není zbytečný!“ Opravdu toužil spatřit ženu, která vévodovi celou dobu tak moc chyběla.

Jednoho rána po snídani Baochuan zaslechla cvrlikání straky. Přesunula si ven stoličku, aby mohla na dvoře opravovat oblečení. Po chvíli šití vstala a narovnala se v pase. Vzhlédla a v dálce uviděla rychle kráčející dav lidí. Posadila se zpátky na stoličku. Netrvalo dlouho a uslyšela zaklepání na dveře. Podezřívavě je otevřela. Nejprve spatřila generála, za nímž stál její manžel. V tu chvíli cítila, jak se v ní bouří příval emocí. Najednou toho měla tolik na srdci, ale nedokázala ze sebe vypravit ani slovo. Také Rengui se cítil otupělý emocemi. Bylo tolik věcí, které chtěl říct, ale uprostřed vyhrocených emocí mu všechny ty věci připadaly v hlavě jako velká nesrozumitelná změť, která mu způsobila sevření v krku a znemožnila mu mluvit. V tu chvíli byl Naiyan jediný, kdo dokázal mluvit. „Vévoda dosáhl velkých úspěchů,“ řekl. „Vrátil se domů ve slávě a přichází, aby si vévodkyni odvedl zpátky domů!“ Rengui se podíval na manželku. Oba měli v očích slzy. Manželé, kteří byli celých osmnáct let tak úzce spojeni srdcem, věděli, že nezáleží na tom, že nemají co říct. V tu chvíli bylo nejdůležitější to, že se konečně mohli setkat. Rengui si sundal šátek a něžně ho na ni položil, přičemž si všiml, že jí narostly bílé vlasy. Vzal ji za ruku a řekl: „Pojďme domů!“

Jednoho dne Baochuan chtěla sehnat trochu pastýřské mošny, která rostla na dvoře sídla, aby z ní udělala knedlíčky. Naiyan a ostatní služebnictvo ji pozorovali z bezprostřední blízkosti. Když okopávala zeleninu, Naiyan se v hřejivém slunci unavil a o pár kroků se zapotácel. Když se podíval na Baochuan, v mžiku spatřil nebeské vojáky a strážné generály všude kolem ní. Když se chtěl podívat pozorněji, scéna zmizela. Byl v šoku. Vzpomněl si na sochu nesmrtelného strážce, kterou viděl v chrámu za městem a která vypadala přesně jako ta, kterou právě viděl.

V tu chvíli si vzpomněl na jeden případ, kdy vévoda v běžném civilním oblečení navštívil chrám. Opat, mistr Kongjue, zavedl vévodu do tiché místnosti. Vyzval ho, aby se společně v klidu posadili. Opat se vévody zeptal: „Co jsi viděl?“ Vévoda odpověděl: „Když jsem byl v transu, viděl jsem mraky a krásný palác a hlas, který řekl: ‚Víla sestupuje na zem.‘“ Opat se usmál a řekl: „To, co jsi viděl, byl výjev z nebe. Původně jsi byl generál, který sestoupil z nebe. Nyní jsi dosáhl slávy a společenského postavení, ale tvá bojovná mentalita je příliš silná, což ti bude bránit ve vzestupu do nebe. Tvá manželka byla víla, která sestoupila na zem, a už osmnáct let se tvrdě kultivuje. Již dosáhla sféry arhata a dosáhne sféry bódhisattvy. Doufám, že omezíš své touhy, budeš se chovat k ostatním lidem laskavě, společně s vévodkyní se budete pilně kultivovat, dosáhneš říše bódhisattvy a vrátíš se do nesmrtelného světa.“ Vévoda se na opata uctivě podíval a upřímně slíbil, že udělá, co mu opat řekl. Opat mu také pověděl: „Víš, že za těch osmnáct let se tvá žena věnovala kultivaci, modlila se za tvé bezpečí a opakovaně obětovala svou ctnost, aby ti pomohla? Pravděpodobně jsi to již pocítil.“ Vévoda přikývl. Naiyan, který poslouchal, byl šokován.

Opat řekl Naiyanovi: „Letos se oženíš a příští rok budeš mít děti.“ Naiyan se usmál. Byl ještě více šokován, uklonil se, aby opatovi poděkoval, ale stále měl v srdci stopu pochybností.

Naiyan viděl, jak se kolem vévodkyně objevují nesmrtelní strážci, a věřil, že vévodkyně je výjimečná, a vážil si jí ještě víc. Také ho zcela přesvědčila opatova slova, cítil, že opat, mistr Kongjue, je skutečně úžasná osoba, která dokáže předpovědět osud člověka. Začal se těšit na svatbu.

Poté, co Baochuan umyla a nakrájela zeleninu, kterou nasbírala, začala dělat knedlíčky. Zrovna když Rengui jedl a pomyslel si, že nechutnají tak dobře, mu radostně řekla: „Cítila jsem se šťastná, když jsem je v minulosti jedla.“ Když to Rengui uslyšel, ztratil řeč a jen se snažil ze všech sil knedlíčky dojíst. Také dala misku knedlíčků Naiyanovi. I když chutnaly dost hořce, cítil se velmi šťastný.

Rengui zařídil, aby Naiyan postavil „Síň velkého soucitu“ pro adoptované sirotky. Naiyan znal dvě vévodova tajemství. Jedním bylo, že vévoda dbá na opatovy rady a často s vévodkyní recitují buddhistická písma. Navíc jejich ložnice měla vnitřní a vnější místnost, a tak spali odděleně. Druhým bylo, že vévoda si pečlivě schovával všechny vlasové doplňky a nefritové přívěsky, které Baochuan nosívala. Liu Shaozhen, majitel zastavárny, byl skutečně spravedlivý a věci, které Baochuan zastavila, si ponechal, dokud se Rengui nevrátil. Tyto věci přinesl do sídla s tím, že má nějaké „exotické zboží“ a že se vévodovi určitě budou líbit. Když vévoda zboží uviděl, uvědomil si, o jaké věci jde. Pan Liu trval na tom, že si nebude účtovat víc, než kolik původně dal Baochuan, když je zastavila. Řekl, že v té době znal známý příběh o vyšívané svatební kouli. Intuitivně cítil, že tato záležitost bude mít dobrý konec a byl ochoten být svědkem zázraku. Vévoda řekl Naiyanovi, aby mu za odměnu pomáhal s jeho obchodem.

Jednoho dne Baochuan řekla Naiyanovi: „Když jsem byla nemocná, měla jsem štěstí, že mě Xiaoping zachránila. Xiaoping měla v dětství těžký život. V šesti letech přišla o otce a v osmi letech o matku. Jejich dům obýval její strýc. Dva roky se oblékala jako chlapec, aby se mohla toulat a žebrat. Po uzdravení jsem ji naučila vyšívat, koupila jsem jí oblečení a požádala ji, aby s dopisem navštívila vedoucí vyšívačské dílny ‚Zlaté město‘ a dostala tam práci. Vedoucí dílny je moje bývalá služebná Yuwen. Dobře se o Xiaoping starala. Xiaoping je nadaná na vyšívání, také vypadá hezky, ale je jí teprve sedmnáct let. Tobě je teď dvacet devět let, nadešel čas, aby ses oženil. Pokud si nemyslíš, že je to špatný nápad, budu dohazovačkou a vévoda bude financovat vaši svatbu.“ Naiyan vděčně poděkoval vévodkyni a řekl, že bude souhlasit s jejím uspořádáním.

Baochuan pečlivě připravila nádherné svatební šaty a doplňky pro Xiaoping. Brala ji jako vlastní dceru, kterou provdává. Jednoho dne Baochuan náhodou objevila vlasové doplňky, které nosila v minulosti. Zůstala klidná. Rengui i Baochuan se rozhodli, že je dají Xiaoping. Naiyan byl dojatý, když se o tom dozvěděl. Poté, co se vzali, Naiyan zjistil, že Xiaoping je opravdu dobrá žena, ctnostná a krásná. V srdci se cítil šťastný. V dalším roce se Xiaoping narodila dvojčata, chlapec a dívka. Naiyan se šel zbožně poklonit do chrámu.

Nakonec se Xue Rengui dožil šedesáti šesti let a Baochuan šedesáti čtyř let a oba zemřeli bez nemoci.

Závěr

Tento příběh je pravdivý. Osmnáctiletá Wang Baochuan a dvacetiletý Xue Rengui se setkali ve zlatém věku svého života. Následujících osmnáct let bylo nejdůležitějším obdobím jejich života. Díky osmnácti letům čekání a očekávání splnili své sliby a vytvořili legendu a slávu svého života.

Tato záležitost nebyla kvůli lidským faktorům zaznamenána v dějinách. Jedním z nich je, že ačkoliv byl tento sňatek v té době dobře známý, nebyl požehnán Baochuaninými rodiči. Dalším je, že se týkala žebráků, což souvisí s otázkou hierarchie.

Hlavním tématem scénáře, jak je zobrazen v „Příběhu o oddanosti“, je milost, spravedlnost a věrnost. Baochuan věřila vůli nebes a uposlechla pokynů, aby se vdala za Renguiho, což lze popsat jako „spravedlnost“. Rengui byl manželce vděčný za to, že mu svěřila svůj život, což mu umožnilo pochopit význam domova. Baochuan snášela jeho nemoc a obětovala pro něj svou ctnost, což vyjadřovalo, jak manželský pár společně sdílí čest i hanbu. Rengui věřil, že ho manželka „obdařila“, a proto byl odhodlán přijmout povinnosti muže, aby své ženě umožnil dobrý život. Když Rengui dosáhl prosperity a bohatství, vrátil se do rodného města, aby se s ní znovu setkal. Nejenže ji ocenil za její milost, ale také vyjádřil svou spravedlnost jako manžel. Do „spravedlnosti“ také patří odpovědnost a dodržování slibů.

V době, kdy Baochuan přebývala v chladném jeskynním příbytku, zařekla se: „Slibuji, že nebudu mít poměr s žádným jiným mužem, budu jen čekat na tvůj návrat domů!“ To vyjadřuje její věrnost v manželství. Když Rengui sloužil v armádě, ostatní navštěvovali prostitutky, ale on se k nim nikdy nepřidal. Poté, co se stal bohatým a úspěšným, nezapomněl na svůj původní domov a zůstal vždy věrný své ženě. Oba se v srdci drželi morálního kodexu, díky čemuž bylo jejich manželství nerozlučitelné. Navíc, protože oba manželé měli stejné srdce, s přispěním Baochuan se Rengui stal vévodou.

V přepracovaném písmu pozdějších generací nesmrtelní pozdějších věků zařídili Renguiovi princeznu z kraje Xiliang. Tato úprava byla neúspěšná, zničila uspořádání a hlavní téma původního scénáře: milost, spravedlnost a věrnost. Když jsem byla malá, slyšela jsem, že se Rengui oženil s princeznou ze Xiliangu. Byla jsem velmi zklamaná. Rozzlobilo mě, když jsem se dozvěděla, že se Rengui dokonce vrátil domů, aby vyzkoušel Baochuaninu věrnost. Nechtěla jsem ten příběh poslouchat dál. Cítila jsem, že by se to nemělo dít. Ve skutečnosti v původním scénáři žádné takové zápletky opravdu nebyly.

Scénář v sobě nese kulturní poslání a všichni, kdo v něm hráli nějakou roli, sloužili k šíření této kultury do světa a naplnění osudu. Také cítíte tradiční kulturní konotace v klasických příbězích, které se předávají po staletí?

V tomto životě jsem se mezi praktikujícími Falun Dafa ve svém okolí setkala s Renguim, svou bývalou služebnou Yuwen, svými rodiči, Liu Shaozhenem a opatem. Naiyan je v tomto životě můj manžel a Xiaoping je moje dcera. Možná proto, že v tom minulém životě měl Naiyan touhu hluboko pohřbenou ve svém srdci: „Doufám, že si v budoucnu vezmu ženu, jako je generálova manželka“ – bohové si vzpomněli na jeho dávné přání a splnili mu ho v tomto životě. Naše rodina nás provázela dlouhým životem, a i když ji v dějinách neznali, mají k nám hluboký vztah.

Dnešní lidé si budou myslet, že tento „Příběh oddanosti“ je neuvěřitelný, a nedokážou pochopit jeho hlubší obsah. Pod vlivem evoluční teorie a ateismu lidé už nevěří v existenci bohů a buddhů, o vedení osudu ani nemluvě. Moderní myšlení a chování navíc vede lidi na cestu zoufalství, myšlení lidí je založeno na sobectví. V manželství příliš mnoho lidí zanedbává morální normy a nechce se nechat omezovat cudností. Přemýšlejí pouze o tom, jak si užívat života a uspokojovat touhy, čímž v nevědomosti vytvářejí karmu. Jak mohou mít šťastný život, když neustále vytvářejí karmu?

Jedině vírou v bohy, vírou, že lidský svět je spojen s nebesy, udržováním laskavosti v srdci, dodržováním norem stanovených bohy a návratem k tradici mohou lidé kráčet po správné cestě a být chráněni bohy. V opačném případě bude lidstvo čelit zkáze a bude odstraněno.

Čínská verze: http://big5.zhengjian.org/node/259654
Anglická verze: https://www.pureinsight.org/node/7661