Těžkosti kultivace nejsou ničím

Od praktikující Falun Dafa z provincie Kan-su

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 2003. Tehdy se zdálo, že má 39letá životní cesta došla do slepé uličky: trpěla jsem zánětem jater a v noci jsem nemohla spát. Na nehtech se mi objevily černé linky. Kdykoli se změnilo roční období, byla jsem první, kdo se nachladil. Díky těžké revmatické artritidě jsem se neodvažovala vystavovat větru ani přijít do styku se studenou vodou. I v létě, jakmile mě ofoukl vítr, proběhl mi tělem chlad. Jen co jsem se dotkla studené vody, cítila jsem prudké bolesti v zádech, jako kdyby mě někdo bodal jehlami. Také jsem začala vidět zastřeně. Obzvlášť vážná byla má ztráta paměti. Ještě těžší bylo pro mě vydržet to, že má hlava, která byla pokryta malými rankami, nesnesitelně svědila. Dostala jsem se do bodu, kdy jsem cítila, že bych raději zemřela.

V září roku 2003 jsem obdržela knihu Falun Gong. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím účinek na mé zdraví, a tak jsem začala dělat cvičení Falun Gongu tak, že jsem napodobovala pohyby Mistra, aniž bych četla knihu. Jen co jsem začala praktikovat cvičení, otevřela se mi nadpřirozená schopnost nebeského sluchu a slyšela jsem různé zvuky. V té době jsem ještě ničemu ohledně kultivace nerozuměla a polekala jsem se. Poté jsem se už neodvážila cvičit a knihu jsem schovala. O jedenáct měsíců později, moje kolegyně, která mi dala knihu, za mnou přišla a zeptala se, zda jsem knihu přečetla. Řekla jsem jí vše, co se stalo. Navrhla, abych nejprve přečetla knihu a potom začala praktikovat cvičení. Také řekla, že vše, co se mi stalo, byly dobré věci.

Jak jsem studovala a cvičila, Mistr mi neustále očisťoval tělo. I když jsem nemohla vidět, co se mi dělo, mohla jsem to slyšet a cítit to. Během jednoho roku jsem skutečně cítila, co to znamená nemít nemoc a cítit se lehce. Nemohla jsem slovy popsat své štěstí. Můj manžel o těchto všech změnách nevěděl. Protože byl tajemníkem Komunistické strany Číny v jedné továrně, obával se nových věcí a vždy si myslel, že jsem naivní a že je snadné mě podvést.

V roce 2004 mi jeden praktikující řekl, že nás Mistr požádal, abychom odhalili perzekuci a nabídli lidem spásu. Kdo by měl být první osobou, které bych měla objasnit fakta? Myslela jsem na svého manžela. Jednou po večeři jsem začala cvičit v ložnici a požádala jsem ho, aby se přišel podívat. Okamžitě se tiše zeptal: „Co to děláš?“ Řekla jsem jemně: „Cvičím.“ „Jaké cvičení praktikuješ?“ „Falun Gong.“ Když slyšel mou odpověď, řekl nervózně: „Víš, že vláda je k tomu velmi přísná?“ „Vím. Nejsi můj manžel?“

Když jsem docvičila, naše dítě již spalo. Manžel vypnul televizi a přišel ke mně. Měl strach, a tak se tiše zeptal: „Jak dlouho už cvičíš?“ „Necelý rok.“ „Copak nevíš, že bys mohla být vyhozena z práce nebo poslána do pracovního tábora za to, že praktikuješ Falun Gong? Ještě máš čas. Kvůli naší rodině, kvůli našemu dítěti a kvůli tvé vlastní budoucnosti přestaň praktikovat.“

Když jsem tato slova slyšela, nemohla jsem udržet slzy. Řekla jsem: „Má budoucnost? Mám ještě budoucnost? Možná bych ani neměla žít. Jakou mám budoucnost? Měla jsem všechny možné nemoci. To není něco, co bys nevěděl. Falun Gong je dobrý. Komunistická strana Číny očerňuje a pronásleduje Falun Gong. Ty to víš. Nyní už nemám nemoci. Dnes žiji jako normální člověk.“ „To stejně není v pořádku! Raději bych chtěl, abys zemřela, než bych tě nechal praktikovat Falun Gong.“

Odpověděla jsem: „Zemřít. Já nezemřu. A to, co říkáš, nic neznamená. Koho slova něco znamenají? Slova mého Mistra něco znamenají, protože Mistr mi dal druhý život.“ Neočekávaně jsem přestala ronit slzy.

V roce 2008 manžel dobrovolně vystoupil z Komunistické strany Číny. Řekl mi: „Věřím, že Falun Gong je dobrý. Ale chci, abys cvičila doma a nechodila ven o tom mluvit.“ Utěšila jsem ho tím, že jsem mu řekla, že všechno bude v pořádku. Pokud budu poslouchat a následovat Mistrova slova, nikdo se neodváží mě zranit.

Další lidé, se kterými jsem mluvila o Falun Gongu, byli mí přátelé. Byl to manželský pár, učitelé ze základní školy. Protože jsem nevěnovala dostatečnou pozornost vysílání spravedlivých myšlenek, oklamali mě a policie mě přišla domů obtěžovat. Ale to mě nerozkolísalo. Spolupraktikující mě požádala, abych se uklidnila a studovala Zákon, odkultivovala mé lidské pojmy a představy a věnovala více času vysílání spravedlivých myšlenek. Během mého dalšího úsilí o objasňování pravdy se mi někdy dařilo, ale někdy jsem se držela různých připoutání, například jsem měla rozrušenou mysl nebo jsem byla připoutána k výsledku. Ale prošla jsem tím díky Mistrově ochraně bezpečně.

Letos v létě jsem s několika spolupraktikujícími šla do místa vzdáleného asi třicet kilometrů, abychom tam odhalili pronásledování. Když jsme se vrátili, bylo už skoro sedm hodin večer. Motocykly uháněly po cestě a venku bylo mnoho lidí. Náhle jsem se cítila velmi osamocena a pomyslela jsem si: „Být praktikujícím zahrnuje tolik utrpení.“ V tom okamžiku mi přišla na mysl věta od Mistra:

„Velké osvícené bytosti se nebojí těžkostí,
jejich vůle je ukována z diamantu.“

(Spravedlivé myšlenky, spravedlivé činy, Hong Yin II, neoficiální překlad)

Tak jsem okamžitě odstranila tuto představu.

Je to pravda. Trochu utrpení nic neznamená. V tom okamžiku jsem cítila, že mé srdce bylo tak široké, jako nebesa a země. Mé srdce křičelo v poušti: „Mistře, necítím utrpení, ani trochu! Prosím, nedělejte si o nás starosti!“

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2009/9/30/209291.html
Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2009/10/12/111490.html


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.