Příběhy ze staré Číny: Tradiční hodnoty v sobě skrývají respekt k duchovním učitelům

V celé dlouhé historii Číny představoval respekt k duchovním učitelům nádhernou a ctnostnou tradici. V dávné Číně se lidé snažili vyjadřovat svým duchovním učitelům respekt. A především také dbali o kultivaci ctnosti. Tímto způsobem života tak zanechávali vynikající odkazy následujícím generacím.

V jedné části čínské císařské říše, která byla známá jako národ Lua, v období jarní a podzimní periody (druhá polovina 8. století před Kristem až první polovina 5. století před Kristem), žil muž jménem Jen Chuej. Byl Konfuciovým učedníkem a svůj život trávil studiem Konfuciova učení. Byl proslulý svou velkou ctností.

Jen Chuej začínal jako pokorný student. Díky tomu, že se učil s velkou dychtivostí, velmi rychle pochopil hloubku konfucianismu. Řekl: „Čím více se učím, tím více poznávám jeho hloubku. Čím více se učím, tím více chápu jeho schopnost zušlechťování. Konfucianismus je hluboký a důmyslný, a Učitel nás pozvolna provádí různými druhy literatury, aby tak obohatil naše vědění, a my jsme se mohli zvýšit. Ale je i zdrženlivý v tom, co nám sděluje, takže není možné, abychom se přestali učit. Mám pocit, že jen díky svému snažení jsem mohl mnohé pochopit. A kdo chce dosáhnout pokroku, ten se musí stále učit a také praktikovat.“

V říši Lua žil tehdy ještě jiný duchovní učitel, který však učil jiné věci než Konfucius. Podporoval zlé doktríny a učil špatné věci. Podvedl mnoho žáků. Mnozí žáci byli tenkrát zmatení a nepozorní. Stávalo se, že Konfuciovy kurzy byly tři dny zaplněny, ale další dny zely prázdnotou. Věrný Konfuciovu učení zůstal jen Jen Chuej. Jednou se ho kdosi zeptal: „Proč se neučíš také od jiného učitele?“ Jen Chuej krátce odvětil: „Kdyby byl Konfucius mým učitelem třeba jen jeden den, stane se mým otcem po zbytek mého života. On respektuje pokyny z nebes a vyžaduje od nás ctnost. A jako jediný učí tu správnou cestu. To je přesně to, co jsem se vždycky chtěl učit. Proč bych ho tedy měl opouštět?“

Jen Chuej studoval velmi usilovně. A i když žil v bídě a nouzi, byl vždycky spokojený. Studoval pilně a opakovaně pročítal mistrovo učení, takže když studoval jednu věc, pochopil deset dalších věcí. Konfucius ho chválil a prohlásil: „Jen Chuej je opravdu neobyčejný žák. Při každém jídle sní jen jednu misku rýže a misku polévky, žije v jednoduše zařízeném příbytku a snáší takové těžkosti, které nemohou jiní lidé vydržet. Zůstává soustředěný a neustále studuje. Je vskutku velkolepý!“ Jen Chuej pochopil, co znamená „soucit“, který Konfucius vyžadoval, a podle toho také jednal. Byl skromný a věřil, že by si nikdo „neměl vylévat svou zlost na druhém“ a také se nikdy „zmiňovat o jeho chybách“. Když se ho Konfucius tázal, jakým způsobem se má jednat s ostatními, odpověděl: „Jsou-li druzí ke mně laskaví, budu k nim také laskavý. Když ke mně ti druzí laskaví nejsou, já k nim přesto laskavý budu.“

Konfuciovo učení se zasazovalo o to, aby se vládlo se soucitem a morálkou. Ale jen Jen Chuej si to vzal k srdci a po celý svůj život se podle toho řídil. Následoval Konfucia do mnoha zemí, aby podpořil správnou cestu. Toužil po harmonické společnosti, ve které „má každý ve svém srdci ctnost a panovník i jeho lid žijí v harmonii. Každý se řídí zákony, takže lidé nepotřebují ploty a zdi, a války neexistují.“ Věřil, že cesta k harmonické společnosti vede jen přes morálku, a byl pevně rozhodnutý k tomu, aby to dokázal a vytrval. Snažil se stále a bylo mu jedno, jak obtížné to je.

Když Konfucius uvízl mezi územím Čchen a Cchaj a neměl žádnou potravu, někteří žáci se vyděsili. V naprostém klidu zůstal jen Jen Chuej. Přinesl Konfuciovi trochu jídla, aby mu tak prokázal svůj respekt a loajalitu. Řekl: „Konfucius dosáhl velmi vysoké úrovně a to je ten důvod, proč ho někteří lidé nemohou akceptovat. Vždycky se co nejlépe snažil, aby svým soucitem podpořil lidi, kteří se ocitli v bídě a aby je zachránil. Někteří lidé jsou závistiví a žárliví, a jak mají potom najít spravedlivou cestu? Jenom ušlechtilý člověk si může za všech okolností udržet svou upřímnost a smysl pro spravedlnost. Jestliže se mu to nepodaří, je to jeho hanba. Toto je ten pravý důvod, proč je to učení tak drahocenné. A když to někteří lidé nemohou akceptovat, potom je to jejich nedostatek.“ Konfucia tato slova velmi potěšila a Jen Chueje pochválil.

Jen Chuej se řídil Konfuciovým učením. Kultivoval se sám, omezoval všechna svá přání a vždy se snažil být plný soucitu. Jeho duch, stále hledající pravdu, dává čínskému lidu už od pradávna sílu a odvahu.

Anglická verze: http://www.clearharmony.net/articles/200809/46050.html
Německá verze: http://de.clearharmony.net/articles/200809/45223p.html