Česko-slovenská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2022: Naplnění historické mise musí být naší prioritou

Od praktikující Falun Dafa z České republiky

Vážený Mistře, vážení praktikující!

Kultivační praxi Falun Dafa se věnuji čtyři roky. Jsem jediná z naší rodiny, kdo praktikuje, můj manžel a mí dva dospělí synové nepraktikují. V tomto sdílení bych se chtěla především věnovat posledním zážitkům z doručování letáčků Shen Yun do schránek.

Když jsem se dozvěděla o Shen Yun, rozhodla jsem se zapojit do příprav. Tuto informaci jsem sdělila rodině, abych je seznámila s novou situací. Dala jsem přednost Dafa před rodinnými povinnostmi. Vše jsem vysvětlila logikou běžného člověka a všichni tuto skutečnost přijali.

Už dříve jsem se snažila postupně opouštět roli aktivně pečující manželky a matky. Synové již vyrostli a jsou dospělí. A tak jsem se zapojila do roznášení letáčků Shen Yun do schránek ve vesnicích okolo Prahy. Brzy jsme roznesli téměř všechny letáčky. Abychom mohli pokračovat, potřebovali jsme dovést další. Po diskuzi ve skupině jsem se ujala tohoto úkolu, přivezla jsem je a vzala jsem s sebou i mapu oblasti, kde jsme ještě letáčky neroznášeli. K této situaci jsem přistupovala jako učedník období nápravy Fa. Máme historické mise, ty musejí být v naší mysli a v našich srdcích na prvním místě.

Manžel se o roznášení letáčků zajímal, ale na základě logických argumentů běžného člověka se mě snažil od toho odradit. Rozuměla jsem tomu tak, že tyto jeho pochybnosti a obavy jsou způsobeny kvůli mým připoutáním a vlastně mi zobrazuje moje nedostatky. (Moc necestuji a nepoužívám navigaci.) Jeho slova jsem vnímala jako uspořádání starých sil, které jsem v mysli odmítala, a nechtěla jsem to ani poslouchat. Pokud člověk přijme pochybnosti, staré síly se toho chytí a způsobí skutečné komplikace.

Po tomto myšlenkovém pochodu jsem manželovi řekla, že se na mém rozhodnutí nic nemění a pojedu zítra sama do Prahy, že rozumím tomu, na co mě chce upozornit, ale v žádném případě nechci dělat předčasné závěry a aspoň to zkusím.

Další den jsem jela vlakem, hodinovou cestu jsem využila ke studiu Fa a vysílání spravedlivých myšlenek. Téměř celý den svítilo slunce, byl nádherný zimní den. Roznášela jsem letáčky podle instrukcí. Na některé majitele vil jsem zvonila, protože nechtěli reklamu do schránek. Vždy jsem se setkala s pozitivní reakcí. Někde jsem schránku nenašla. Měla jsem myšlenku, že pokud tam bydlí předurčené osoby, které mají být zachráněny, tato informace se k nim nějakým způsobem dostane, něco se stane. A skutečně, několikrát majitelé zrovna přicházeli nebo odcházeli, auta přijížděla nebo vyjížděla z garáží.

Mistr řekl:

„Dobro nebo zlo vzejde z jedné okamžité myšlenky.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Zlepšování charakteru)

Když jsem přicházela k zámku, nikde jsem neviděla schránku, zámek byl uzavřený, bylo po sezóně. Přemýšlela jsem, jak bych tam letáček předala. Využila jsem k tomu právě nastávající společné dopolední vysílání spravedlivých myšlenek. Po skončení vysílání spravedlivých myšlenek se situace nezměnila, a tak jsem se rozhodla pokračovat v roznášení letáčků. Napadlo mě vyzkoušet navigaci, kterou nepoužívám. Ta mě směrovala jinam, než jsem potřebovala. Nerozuměla jsem tomu a přemýšlela, kde jsem udělala chybu. Možná jsem zadala chybné údaje nebo zvolila jinou mapu nebo nemám zaktualizované údaje. Musí to mít nějaký důvod. Myslela jsem si, že možná uvidím na obzoru námi vytipované objekty, ale nestalo se tak. Rozhodla jsem se tedy pro návrat. Zadala jsem nové údaje do mobilního telefonu. Teď už navigace fungovala správně. Vracela jsem se zpět k zámku. Když jsem přicházela k zámecké bráně, ta se začala otevírat, protože vyjíždělo auto. Využila jsem příležitost pro předání letáčku, byl z toho hezký rozhovor. Mladý pár, poté, co se rozloučil s řidičem auta, odcházel zpět do zámku i s letáčkem.

Samotné roznášení letáčků trvalo asi šest hodin, přesto jsem měla stále dostatek energie, a to nejsem zvyklá na fyzickou námahu. Ještě jsem na zpáteční cestě vyzvedla další letáčky. Ve vlaku jsem chtěla napsat manželovi krátkou zprávu, ale byl o chvilku rychlejší. Chtěl vědět, jestli ještě roznáším letáčky. Domů do Pardubic jsem se vracela už za tmy, bylo sychravo.

Po příjezdu domů jsem prohlásila, že budu asi muset jet znova do Prahy, když je tam tak krásně. Pomůžu dobré věci a zároveň udělám něco pro zdraví. (Za poslední rok jsem hodně přibrala na váze.) Za chvíli se mi dostalo překvapivé odpovědi od manžela, jestli nechci pomoct. Dokonce mi během několika následujících dnů opakovaně nabídl pomoc. Přijala jsem ji a společně jsme pak byli roznášet letáčky. Ještě nedávno ho moje aktivity spojené s Falun Dafa nezajímaly a vůbec mě nepodporoval.

Další den na společném cvičení jsem u třetího cvičení viděla před sebou oblast, kde jsem roznášela letáčky do schránek, a měla jsem obrovské tělo.

Po třech dnech jsem se vrátila zpět do práce. V kanceláři na mě čekaly podklady, které bylo třeba urychleně zpracovat. Kolega přinesl další práci, která už měla být hotová. Odpověděla jsem, že nevím, kdy se k tomu dostanu, jestli to bude ještě do konce roku, nebo až příští rok. Víc jsem si ho nevšímala a pokračovala dál. Další den se kolega vrátil. Když viděl podklady na stejném místě, prohlásil, že to teda zpracuje, když mám tolik práce. To bylo poprvé, co se mi něco takového stalo, kolega není tolik pracovně vytížený a má rezervy. Doma jsem také zaznamenala aktivnější přístup rodiny. Všichni se nějak více snaží a starají. Nemusím nic říkat a ani na tom jiným způsobem nepracuji.

Praktikuji kultivaci, a bez ohledu na to, co se v tomto světě stane, měli bychom se soustředit na naše zlepšování. Nevíme, kolik času a příležitostí nám ještě zbývá. Výše uvedená pochopení odpovídají mé současné kultivační úrovni.

Děkuji za pozornost.