Čínská Fa konference: Vzdávání se sentimentality a zrání (1. část)

Od praktikující Falun Dafa z Číny

Dvacet let kultivace mi přineslo mnohé radosti i strasti. Vím, že všechno bylo uspořádáno Mistrem a že mě Mistr ochraňoval na každém kroku. Umožnil mi pevně kráčet po mé kultivační cestě. Děkuji, Mistře, za vaši nekonečnou milosrdnou spásu.

Vzdávání se sentimentality a pevná kultivace

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1999. Po celou dobu jsem neustále pracovala na opouštění sentimentality.

V roce 2003 moje matka a já jsme byly během rozdávání pravdu objasňujících materiálů nahlášeny policii. Policisté ze státní bezpečnosti a z Úřadu 610 nás zadrželi. Chtěli vědět, odkud máme materiály, ale my jsme mlčely. Slíbili, že nás pustí, pokud prozradíme náš zdroj, ale já jsem byla rozhodnutá spolupraktikující nezradit. Odmítla jsem spolupracovat.

Byla jsem ilegálně zadržena a vzata do vazby. Můj syn neměl ještě ani dva roky a velmi mi chyběl. Často se mi zdálo, že ho slyším plakat. Rozhodla jsem se popsat mou situaci policii a vysvětlit, jak moc mi můj syn chybí. (Tehdy jsem ještě nevěděla, jak objasnit pravdu.) Dopis jsem jim předala před mým výslechem. Protože se mnou sympatizovali, propustili mě po třiceti sedmi dnech. Ale moje matka byla odsouzena na rok a půl nucených prací.

Den po mém propuštění mě opět kontaktovala policie, abych se přišla rozloučit s matkou, než ji odsoudí. S manželem jsme se rozhodli jít na policejní stanici, ale krátce po odchodu z domu jsem dostala silné křeče do břicha. Napadlo mě, že se za ní můžu jít podívat jindy, a tak jsem se rozhodla nejít a požádala manžela, aby to řekl policii. Až později jsem se dozvěděla, že tam na mě čekalo policejní auto. Díky Mistrově ochraně jsem unikla z pasti starých sil. Měla jsem být totiž také poslána do pracovního tábora.

Začátek pronásledování

Naše životy byly obráceny naruby. Špatné elementy byly všude kolem nás. Lidé si začali držet od praktikujících odstup. Tlaky v práci, od přátel, rodiny či sousedů se valily jeden za druhým. Nerozuměli, proč jsme pronásledováni, a tak nás pomlouvali. Manžel se začal měnit. Nemohl snést obrovský tlak okolí, i když věděl, že Falun Dafa je dobrý. Stal se neklidným a úzkostlivým.

Žili jsme spolu deset let ještě před tím, než jsme se vzali. Byla jsem „dívka z vesnice“ a věřila v tradice. Chtěla jsem se vdát za muže, se kterým strávím zbytek svého života. Před kultivací jsem byla velmi hubená a nemocná. Všechny mé nemoci odešly v průběhu praktikování a manžel mě v praxi velmi podporoval.

Ale náhlý tlak z okolí a pronásledování byly pro něj příliš těžké na překonání. Jeho kamarádi, kteří pracovali ve vládě, ho kritizovali a říkali, že nikdo nemůže vydržet tlak Komunistické strany Číny. A tak se z mého dříve laskavého manžela stal chladný a nespokojený muž. Byl proti všemu, co jsem dělala, a evidentně se mnou nebyl šťastný.

Když v roce 1999 začalo pronásledování, byla jsem v praxi úplný nováček. Sotva jsem věděla, co kultivace skutečně znamená. Krátce poté jsem se vdala a měla dítě. Právě jsme koupili byt a já byla zaneprázdněna jeho renovací. Měla jsem tak mnoho připoutání! Staré síly se nemohly dočkat, až mě začnou zkoušet. Se změněným manželem, strastmi nového miminka, tlakem pronásledování a navíc prací na plný úvazek jsem úplně ztratila všechnu odvahu a naději. Naštěstí Mistr uspořádal, aby mi pomohli praktikující a povzbudili mě. Nabádali mě k pevné kultivaci a dělání dobře tří věcí. Postupně jsem byla schopná vrátit se do normálního kultivačního stavu.

Mistr řekl:

„Dnes lidé považují city za velmi důležité, ale city jsou jednou z nejnespolehlivějších věcí. ‚Když jsi ke mně dobrý, jsem šťastný, a když už ke mně nejsi dobrý, ten pocit je pryč.‘ Jak byste tedy mohli počítat s takovou věcí?“ (Vyučování Zákona na setkání se studenty z Asie a Tichomoří, New York, 12. 4. 2004)

V roce 2004 byl zadržen místní praktikující, který byl zodpovědný za výrobu materiálů. Následně jsem byla vystopována pomocí mobilních telefonů jiných praktikujících a zadržena. Abych neumožnila policii vystopovat ještě více praktikujících, zahodila jsem svůj mobilní telefon ještě v tu noc. Také jsem zničila klíče od místností na výrobu materiálů a bloček od nové tiskárny. Když mě policisté prohledávali, nemohli nic najít.

Najednou se mi udělalo nevolno a omdlela jsem. Odvezli mě do nemocnice. Nenásledovala jsem instrukce lékaře. Požádala jsem, aby mě navštívil manžel. Nemocniční lůžka byla přeplněná, a tak mě umístili na chodbě. Vydržela jsem tam potichu se zavřenýma očima a bez jídla dvacet čtyři hodin. Manžel mi musel pomoct dostat se na toaletu. Jelikož jsem tam byla déle, policie poslala dozorkyni, aby mě hlídala. Manžel ji poslal pryč.

Neustále jsem vysílala spravedlivé myšlenky. Snažila jsem se vybavit si obraz Mistra, když jsem ho najednou uviděla před sebou, jak se usmívá. Nesmírně mě to povzbudilo. Věděla jsem, že se Mistr o mě stará.

Následující noc mě odvezli do zadržovacího centra. Hned po vstupu se u mě začaly projevovat znaky epilepsie, kterou jsem nikdy neměla. Zadržovací centrum mě nechtělo přijmout. Byla jsem poslána zpět do nemocnice. V tu noc zadrželi dalších pět praktikujících. Policie mě přestala hlídat a pověřila lékaře, aby mě sledoval. Následující ráno jsem si uvědomila, že nejsem nemocná a že v nemocnici nemám co dělat. Za přítomnosti lékařů mě manžel odvezl. Když se lékaři nedívali, šla jsem už po vlastních nohou.

Podařilo se nám opustit nemocnici a dostat se do auta. Ale manžel se zdráhal odvést mě domů. Uvědomila jsem si, že to bylo kvůli tlaku, který bych tak na něj uvalila. A tak jsem ho požádala, aby mě odvezl k mým rodičům. Nicméně brzy se objevila policie a symptomy epilepsie se zase projevily. Policie mě tak nechala v domácím vězení po šest měsíců.

Během tohoto období jsem byla neustále monitorována osmi osobami. Sousedé mě varovali, abych si dávala pozor na nové sousedy, kteří byli nastrčeni policií. Manžel byl také pod obrovským tlakem: nepochopení ze strany sousedů, kolegů, přátel a příbuzných. Jedné noci se nevrátil domů a pomlouval mě všude, kde mohl. Policisté z Úřadu 610 a komunitního centra často klepali na dveře, aby si se mnou popovídali. Můj syn býval nemocný, nechtěl spávat a plakával. Jednou přestal jíst na sedmnáct dní. Zasahování se valilo jedno po druhém, což stupňovalo můj strach. Ukázalo se mi připoutání k zachování tváře. Nebyla jsem schopná čelit situaci se spravedlivými myšlenkami. Cítila jsem neskutečný tlak.

V té době jsem se nesetkávala s jinými praktikujícími a moje spravedlivé myšlenky postupně slábly. Během studia Fa jsem se nemohla soustředit. Manželův šéf mu řekl, že podle interních zdrojů mám být odvedena do centra na vymývání mozků a poté přesunuta do tábora nucených prací. To vše v případě, že se odmítnu vzdát Falun Dafa.

Věděla jsem, že nemám dostatek spravedlivých myšlenek, abych mohla čelit tomuto zlu.

Oznámila jsem manželovi, že nebudeme spolupracovat, pokud pro mě přijdou, načež odpověděl, že nechce ztratit svou práci. V tu noc se mi zdálo, že bydlíme v tradičním domě se zahradou. Portrét bývalého předsedy Komunistické strany Číny visel na každých dveřích a čínský znak „strana“ byl napsán na lavičce, kde manžel seděl. Uvědomila jsem si, že pokud by mě teď odvedli, s mými slabými spravedlivými myšlenkami bych pronásledování nemohla ustát.

Pokračování: http://cz.clearharmony.net/articles/a111200-Cinska-Fa-konference-Vzdavani-se-sentimentality-a-zrani-2-cast.html