Co viděla praktikující, když klopýtla na své cestě (3. část)

Tchien-jü, praktikující Falun Dafa z Číny

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/200903/2652.html
2. část: http://cz.clearharmony.net/articles/200903/2655.html

Nedostatečná píle se rovná ničení vnímajících bytostí

Po začátku nápravy Zákona často cestovalo mé hlavní vědomí do jiných dimenzí. Jednou jsem viděla, jak nebeská panna učí děti písně Dafa. Někdy jsem zpívala s nimi, ale vždycky jsem na stejném místě v textu udělala dvě chyby a děti to zpívaly po mně. Bylo mi trapně. Když jsem v tomto světě četla knihy Dafa, nebe tam se rozjasnilo četnými paprsky a zvuk mého tichého čtení se rozléhal po celém světě. A děti šťastně volaly: „Je čas vyučování, je čas vyučování!“ a shromáždily se na speciálním místě, aby mohly poslouchat Zákon. Někdy jsem při studování Zákona nebyla moc pozorná a tehdy děti mohly slyšet jen nesrozumitelné zvuky. Přestala jsem číst a paprsky i hlas zmizely, a tak byly děti velmi zklamané. Když jsem se tedy později při studování Zákona nemohla dobře soustředit, hned jsem si připomněla, že všechny vnímající bytosti poslouchají. Někdy jsem chtěla přestat číst v polovině, ale zjevil se mi v mysli obraz zklamaných vnímajících bytostí a povzbudil mě, abych pokračovala ve čtení.

Rychlost nápravy Zákona se zvyšuje a mně už se nezdá, že jsou všechny dimenze dobré a krásné. Jednou jsem cestovala do jiného světa a tam jsem poznala, že mě ty jejich bytosti nenávidí a že nenávidí i Dafa. Odpovídalo to přesně obrazu Číny a lidí, kteří neznají pravdu. Říkala jsem jim, že Falun Dafa je dobrý, ale oni ohrnovali nos a byli cyničtí. Zmátlo mě to. Proč měli tak negativní postoj? Byla to snad jen nějaká iluze?

Najednou se na nebi objevila dvě slunce. Pak vyšlo třetí a čtvrté slunce. Lidé, kteří se mi vysmívali, se dívali nahoru a němě ten fenomén na nebi pozorovali.

Slunce vycházela jedno po druhém, až jich bylo na nebi devět. Najednou začala padat dolů. Pokaždé, když dopadlo jedno slunce na zem, zmizel kus země. Lidé začali panikařit. Křičeli a běhali sem a tam jako smyslů zbavení.

Slunce padala dolů jedno po druhém a já jsem jen mohla vidět, jak se budovy a lidé mění v popel. Poslední slunce dopadlo na zem a ta se rozpadla na dvě části. Vyděšeně jsem se pokoušela udržet ty dvě poloviny pohromadě, ale byla jsem moc slabá, a tak byl můj pokus marný. Žádná bytost nezůstala naživu. V ruce mi zůstal jen kousek hořící země. Cítila jsem se strašně. Před mýma očima zmizelo tolik životů, než jsem stačila pochopit, oč tady běží.

Zanedlouho jsem měla zážitek v dalším světě. Lidé tam byli velmi sobečtí a chladní, přesně jako lidé v našem lidském světě. Viděla jsem tam školy a sebe jako osobu v tomto jejich světě. Mnozí z nich neměli pro Dafa žádné pochopení. Mluvila jsem s nimi a chtěla odstranit jejich omyly. Pak jsem zase na nebi uviděla dvě slunce. Díky svému poslednímu zážitku už jsem věděla, co přijde, a strašně jsem se polekala. Z plného hrdla jsem začala křičet: „Utíkejte všichni, rychle!“ Lidé se na mě dívali s takovým zvláštním pohledem, jako kdyby si mysleli, že nejsem normální. Za chvilku vyšlo třetí a čtvrté slunce. Na modrém nebi se pomalu otvírala štěrbina a vypadala jako kopule v observatoriu. V té štěrbině byla temnota. A zase padalo dolů jedno slunce za druhým. Mnoho lidí zmizelo, dřív než mohli nějak zareagovat.

Z nebe padal prudký déšť a přinášel s sebou obrovské vlny podobné jako při tsunami a ty s sebou smetly všechno. Viděla jsem, jak lidé v panice běží o život, ale byla jsem bezmocná. Měla jsem v úmyslu, že je zachráním, ale oni jen na mě roztrpčeně zírali, zatímco je voda splachovala pryč. Vnímala jsem jejich poselství, aniž bych slyšela, jak říkají: „Proč jsi nebyla vytrvalá? Nemuseli jsme takhle zemřít.“ To byl pro mě velký šok: Oni zemřeli kvůli mně?

Životy v tomto světě byly zničeny rychle, kromě mého. Byla jsem sama a lehla jsem si do té studené vody a kolem mě plavala samá mrtvá těla. Zavřela jsem oči a viděla ty jejich zoufalé a obviňující pohledy, které ke mně vysílali, než zemřeli. Nakonec jsem si to uvědomila: Tohle je můj svět a ti mrtví, to byly mé vnímající bytosti. Ale byly zničeny ještě dříve, než dostaly šanci přizpůsobit se Dafa, a to jen díky mým nedostatkům ve vytrvalosti při kultivaci. Moje nezodpovědné chování je přivedlo na smrt. Cítila jsem bolest, sebelítost, styděla jsem se a litovala. V tom okamžiku se mi chtělo svůj život ukončit.

Najednou se z té černé nicoty vynořili dva bohové. Utěšovali mě a řekli mi, že pokud budu v budoucnu pilná, nic podobného už se opakovat nebude. Ještě mi řekli, že tyto světy stvoří znovu. Potom začali stáčet vesmírnou mlhu do rotujících galaxií. A ihned se zrodil nový vesmír. Všechno bylo úplně nové. Jenom ty bytosti chyběly a uvnitř nebyl nikdo. Co je ztracené, je ztracené navždy.

Není třeba říkat, že tyto dvě masivní zkázy životů byly pro mě velmi bolestné. Ale ta třetí tragédie mě uvnitř skutečně zabila.

Přišla jsem k jednomu světu, který byl až na konci. Lidé tam nebyli špatní. Někteří byli i milí. Viděla jsem hodně hezkých dětí, které mě dokonce i nějak znaly. Ale sotva jsem na ně promluvila, najednou projel mým tělem chlad a měla jsem příšerný pocit. Podívala jsem se nahoru na nebe, ale uviděla jsem jenom jednu hvězdu a žádné slunce. Ten chlad vycházel z té hvězdy. Potom vyšla druhá a třetí hvězda. A chlad byl čím dál větší. Vypadalo to, že lidé kolem mě věděli, co se stane. Moc přívětivě se netvářili, ale ke mně byli srdeční. Tušili, že zemřou, ale nikdo se nepokusil utéct. Utvořili kolem mě kruh a čekali na mé rozhodnutí. Měla jsem jen jednu jedinou myšlenku: Budu bojovat, dokud nezemřu, abych zachránila jejich životy. Křičela jsem, co mi síly stačily: „Nenechám vás umřít, nikdy!“ Dívali se na mě s mnohoznačným a vyčítavým pohledem.

Další hvězdy vyšly a pokryly celé nebe. Padal ledový déšť a mně byla strašná zima. Najednou začaly ty hvězdy padat dolů, jedna po druhé. Než dopadly na zem, vracela jsem je svou rukou zpátky na nebe. Byly nabité elektřinou, ale já jsem se rozhodla, že je nenechám spadnout na zem. Začalo jich padat čím dál víc a s deštěm to bylo stejné. Voda mi už sahala ke kolenům a moje energie ubývala. Hvězdy jsem ale nepřestávala chytat, přestože už jsem vůbec necítila ruce. Zakřičela jsem: „Přestaňte ničit moje vnímající bytosti, nezaslouží si zemřít!“ Hvězdy se hromadily na mé hlavě. Rukama jsem je přidržovala, aby nespadly dolů.

Výraz lidí se začal měnit. Už se na mě nedívali tak zatrpkle. Místo toho vypadali pohnutě, starostlivě a bezmocně. Poznala jsem, že pocítili mé srdce i to, že jsem rozhodnutá je zachránit, i kdybych měla zemřít. Takže už nebyli tak zklamaní. Ale také věděli, že jsem bezmocná. Někteří z nich šli odvážně ke mně a skočili do vody, aby mi pomohli zdvihnout padající hvězdy. Zakřičela jsem na ně: „Jděte zpátky, nechoďte sem!“ Věděla jsem, že je ty padající hvězdy zabijí. Ale bylo příliš pozdě. Mnoho jich bylo zabito těmi elektrickými hvězdami. Jejich umírající těla se třásla v hrozných bolestech a moje srdce tu jejich bolest cítilo. Byla jsem schopná ze sebe dostat jenom: „Ne! Ne!“ Jedna dívka mi s posledním vydechnutím řekla: „Prosím tě, vstávej a cvič a už dál nespi.“ Plačtivě jsem jí řekla: „Ano, já musím cvičit. Hned vstanu a budu cvičit.“

Co následovalo potom bylo ještě hroznější. Obrovské množství hvězd spadlo na zem. Nemohla jsem snést pohled na tu tragickou scénu, a tak jsem vyšla z meditace. Ležela jsem na posteli a ta bolestná scéna byla tak otřesná, že jsem nemohla zadržet slzy. Pořád jsem tu bolest cítila a prosila jsem Mistra, aby je zachránil. Bylo mi to tak líto, že jsem nebyla v kultivaci vytrvalá. Nyní musím tu bolest snášet. Náhle jsem pochopila, proč Bůh řekl Noovi, že by měl před potopou zachránit více lidí. Pochopila jsem i to, proč Ježíš prosil Boha, aby odpustil lidem, kteří ho přibili na kříž, nebo proč Mistr otálí s ukončením současného pronásledování. Protože je jedno, jak jsou lidé zkažení nebo nechápou své krále, ale jak by mohl milosrdný bůh bezcitně přihlížet umírání jeho vnímajících bytostí a jejich dětí?

Proč vnímající bytosti umírají? Mé pochopení je takové, že náprava Zákona začala a vesmíry se obnovují. Formují se nové vesmíry, zatímco ty staré jsou vyřazovány. Věci ze starého vesmíru mohou vstoupit do budoucnosti jen tehdy, jestliže se přizpůsobí Zákonu a odpovídají měřítkům nového vesmíru. Když studujeme Zákon a kultivujeme se vytrvale, přizpůsobuje se náš vesmír Zákonu. Náprava Zákona postupuje kupředu a ty části starého vesmíru, které se včas Zákonu nepřizpůsobí, nebudou odpovídat měřítku nového vesmíru, a proto je obrovská záplavová vlna nápravy Zákona odplaví. Chceme-li tedy vnímající bytosti zachránit před zničením, musíme vytrvale zlepšovat naši kultivaci a držet krok s nápravou Zákona. Mají-li vnímající bytosti šanci, aby se mohly včas přizpůsobit Dafa, jsou jejich životy v bezpečí.

Proto jsou ty tři věci, které máme dělat, extrémně důležité. Tvé snahy budou rozhodovat o konci tvých vnímajících bytostí, o životě nebo smrti. Až bude náprava Zákona u konce, všechny bytosti, které zůstaly u Dafa, dosáhnou dovršení. Ale po tvém návratu do tvého vlastního světa, když uvidíš jen hrstku bytostí, které zůstaly, nebude tvé dovršení žádné velké dovršení.

Čínská verze: http://minghui.ca/mh/articles/2008/3/5/173530.html
Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/emh/articles/2008/3/16/95408.html
Německá verze: http://www.minghui.de/data/article/506/a50637.html