4. Česko-slovenská Fa konference: Dokonalost Mistrova uspořádání

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

Dříve jsem často míval konflikty s ostatními lidmi. Dalo by se říci, že se moje ego snažilo vítězit za každou cenu. Měl jsem okolo sebe poměrně hodně známých lidí, kteří mě podporovali ve věcech, které jsem dělal. Ale tyto věci neměly téměř žádný význam. Pokud však šlo o něco důležitého, marně jsem hledal jejich podporu. Takové věci se nevyskytovaly příliš často, tak jsem situaci nepřikládal příliš velký význam. Měl jsem v sobě hodně drzosti, hrdosti a vzpurnosti. K tomu se často přidávala moje schopnost vidět věci kriticky. Měl jsem však problém dívat se kriticky do sebe. Časté konflikty s učiteli ve škole zapříčinily problémy ve studiu. Konflikty v rodině se projevovaly také velmi často. S otcem jsme měli velmi hlasité hádky, které končily hysterickými záchvaty jednoho z nás. Oba jsme se snažili prosadit svou pravdu a neohlíželi se na toho druhého, ani na ostatní členy rodiny. Myslel jsem si, že musí pochopit, co chci, aby pochopil. Ale nedokázal jsem ustoupit nebo se ho snažit pochopit a podívat se na věc s odstupem. On však také ne. Naše ega stála proti sobě a snažila se pokořit jedno druhé. Hodně jsme si škodili, a nejen sobě, ale i ostatním v rodině.

Vždy jsem šel cestou, která nebyla pro ostatní úplně pochopitelná, ale měl jsem pocit, že je normální, co dělám. Řídil jsem se svým úsudkem a šel si za ním. Prosazoval jsem však svoje zájmy bez zamyšlení, jestli moje chování je pro ostatní únosné. Díky tomu jsem se dostal do životních obtíží, které jsem nedokázal normálně řešit. Tak jsem od nich utíkal, místo toho, abych se jim postavil. Jen jsem se řítil dolů a nedokázal jsem to zastavit. Bylo pro mě hrozně těžké vidět, jak se okolo ztrácejí věci, o kterých jsem si myslel, že mi patří, nebo že bych je mohl mít, a kterých jsem si vážil. Všechny útrapy se obracely a nutily mě zamýšlet se, jak změnit sám sebe, aby se něco zlepšilo. Řekl jsem si, že bych už nechtěl, aby se opakovaly konflikty s otcem, nebo psychické vydírání, které se v mém životě objevovalo často. Nedokázal jsem však najít cestu, jak sebe sama změnit. Trápil mě neúspěch v životě, který jsem si způsoboval svou leností. Trápily mě city, které jsem nedokázal pochopit. Často se u mě vyskytovaly depresivní stavy, které mě vedly k myšlenkám na sebevraždu. Ve věku dvaceti dvou let jsem jednu dobu brečel skoro každý den, sám nad sebou. Uchyloval jsem se k samotě. Pořád jsem nevěděl, co mám změnit. Držel jsem se všeho, co bylo okolo mě a dokázalo mě odtrhnout od mého trápení. Ale stejně jsem necítil radost a naplnění. Stále jsem přemýšlel, co je skutečné. Během tohoto období jsem byl pro sebe už dost zoufalou existencí, pro ostatní jsem se asi tolik nezměnil, protože jsem se patrně dokázal dobře přetvařovat.

Na protestním pochodu proti dálnici R35 v Českém ráji, kterého jsem se zúčastnil, jsem mluvil s jedním praktikujícím Falun Gongu. Znal jsem ho už dlouhou dobu předtím a vždy mi imponovalo, jak se dokázal stavět mimo konvence společnosti a nejít s davem jako slepá ovečka, ale přitom se chovat slušně. Cítil jsem s ním jakousi spojitost v hledání spravedlnosti, možná pravdivosti či nějakého řešení. O Falun Gongu jsem slyšel poprvé od něho až nyní. Uvědomoval jsem si, že společnost je na pokraji a že se hodnoty lidí příčí přirozenosti. Měl jsem pocit, že se s tím musí něco udělat. Sám jsem se snažil měnit věci jen na povrchu a na ostatních, ale ne u sebe. Nebyl jsem schopný ani přestat kouřit či pít alkohol, systematicky jsem se ničil. Trápilo mě to víc a víc. Po nějaké době, která uběhla od pochodu, jsem se rozhodl za tímto člověkem zajít. Chtěl jsem se jen zeptat na cvičení, protože mě hrozně bolely záda a klouby a hledal jsem, jak si ulevit.

Z návštěvy jsem si přivezl knihu Falun Gong a ještě nějaké další materiály. Řekl mi, ať si knihu klidně nechám, jak dlouho budu chtít. Začal jsem ji číst, ale jen několik počátečních kapitol. V té době jsem se nedokázal moc soustředit na čtení, ani na dělání nějakých věcí, které vyžadují chvilku klidu a pozornosti. Neustále jsem cítil potřebu být někde ve společnosti a užívat si. Bylo to takové unikání od reality. Knihu jsem po přečtení několika počátečních kapitol odložil a snad i zapomněl, že ji mám. Po nějaké době, snad po půl roce, kdy už jsem knížku mohl mít několikrát přečtenou, jsem se k ní vrátil. Mezitím jsem četl i jiné knihy duchovního charakteru. Většinou jsem si je půjčil z knihovny. Myslím, že to byly přípravné články pro kultivaci a později jsem si uvědomil, že jsem je číst měl, abych si zlepšil své pochopení. Už jsem cítil, že opravdu chci změnit svůj způsob života v mnoha ohledech. Shodou okolností jsem si našel práci v Praze, kde byla větší možnost se setkávat s praktikujícími, chodit na společná cvičení a poznávat kultivaci. Koupil jsem si knihu Zhuan Falun. Nejdříve jsem nevěděl, jak ji studovat, ale po chvíli jsem ji četl všude, když byla příležitost. Dodnes mám problém s pochopením některých věcí v knize, ale to, co se mi ukázalo, když jsem nepřemýšlel nad teoretickým obsahem, bylo úžasné. Postupně se věci okolo začaly měnit, ruku v ruce s kultivací vlastního charakteru.

To, že jsem se ocitl v Praze, přikládám uspořádání Mistra, který mi cestu patrně upravil tak, abych se mohl rychleji kultivovat a navrátit se ke své původní povaze, tak jak si to opravdu přeji. Vlastními slovy se pokusím citovat vtipnou poznámku Mistra v přednášce z Kuang-čou: „Myslíte si, že popíjení čaje na gauči bude kultivací a váš gong se bude řítit nahoru?“ Dodává, že tak to není. V mém případě byly věci celkem jasné. Cítil jsem, že jestli půjdu do Prahy, bude to dobré pro kultivaci; jestli zůstanu doma, čeká mě pohodlný život a tím horší podmínky pro návrat k opravdivosti.

I přes takto nastavené podmínky jsem se nemohl rozhodnout rychle a jasně. Všechno bylo jakoby v mlze. Potvrdila se opět pravdivost Mistrových slov. Když jsem začal studovat knihu, mysl se stala více jasnou a rozhodnutí nebylo tak složité. Tento stav však netrval dlouho. Cítil jsem, jak se opět vracím zpět, když jsem se studiu nevěnoval. Nebylo jednoduché opustit připoutání, která mě provázela tak dlouho. Vzdát se připoutání, která mě tlačila k zemi, bylo pro mě velmi těžké, protože jsem věděl, co ztrácím. Byly to věci, které jsem měl rád. A najednou jsem měl hledat něco nového, co jsem neznal. Vlastně dobře znal, ale díky mlze před sebou je nedokázal vidět. Těžší prostředí Prahy a častější kontakt s praktikujícími, účast na některých projektech - to, co bych asi doma nenašel - a naproti tomu stálá nabídka pracovní pozice v městském kulturním centru. Práce, která by mě bavila, pracoval bych s kamarády, tvořil program divadla a hudební scény. Došlo mi, že to je přesně to, co dělat nemám. Zabývat se světskou hudbou a divadlem, kde jsou vulgarizmy a kolikrát třeba i špatné vzkazy. Takové bylo moje pochopení v té době. Rozhodl jsem se přiklonit k nabídce od jednoho pražského praktikujícího a přijmout nabídku pracovní pozice skladníka a řidiče v rodinné firmě jeho otce. Malá firma s malým kolektivem obchodního charakteru. V prostředí, které se okolo mě vytvořilo, začala vycházet má připoutání na povrch. A bylo to rychlé. Nejdříve jsem poznal, jak domýšlivý a egoistický jsem. Při práci se mi stávaly často chyby, nechtěl jsem si připustit, že by to měla být jenom moje vina. Zjistil jsem, že nehledám sám v sobě, že musím změnit sebe. Myslel jsem, že stačí změnit svůj přístup k práci na povrchu, ale chyby se vyskytovaly stále. Byly to skutečné zkoušky, ale mně přišlo, že se jedná o nepodstatné věci. A teprve, když jsem se opravdu snažil změnit, nejen přístup, ale opravdu přistupovat k práci se soucitem, porozuměním a zároveň s racionalitou, věci se začaly měnit.

Mistr řekl: „Porozumění prohnaného člověka je ve skutečnosti slabé, protože ten, kdo je příliš chytrý, bude pracovat jen povrchně, aby se vedoucímu a nadřízeným zalíbil. Nemusejí udělat tu skutečnou práci jiní?“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Osvícení)

Sdíleli jsme často o tom s kolegou a pokaždé jsme si uvědomili oba něco nového. Mám realistické myšlení, nenapadlo by mě spojovat koncentraci s charakterem. Pracovitost je také charakterová vlastnost. A ohleduplnost by také neměla při mé práci a v životě chybět. Vztah k věcem, které bereme obvykle jen jako předměty, to všechno se odráží v Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, které nás učí Mistr. Měl jsem to štěstí a dostal jsem možnost o tom přemýšlet a měnit se. Poznal jsem, že zkoušky, které probíhají, mě učí být soucitný, pravdivý a vydržet, na cestě k dosažení pravého ovoce. Malé plody ovoce přicházejí postupně už nyní, na této úrovni.

Jednu dobu jsem se rozhodoval opustit práci. Důvodů bylo více, ale hlavním bylo to, že se ve firmě díky mé přítomnosti vytvářelo přílišné dusno. Měl jsem pocit, že dělám víc škody, než užitku, a ostatní mi to dávali najevo. Pokaždé, když přišel vedoucí do místnosti, udělalo se mi špatně a hrozně jsem znervózněl. Ne mně, ale všem připoutáním, která ve mně zůstaly. Začal jsem to tedy odmítat a už po několika dnech jsem cítil uvolnění. Opravdu malá věc měla velký význam pro další období. Cítím, že práci, kterou dělám nyní, dělám rád a od srdce. Dokážu se rovně postavit a s důstojností existovat. Poměrně radikálně se změnil i vztah s otcem, což je také malé ovoce utržené u cesty.

Myslím, že velké věci a činy, které vidíme okolo sebe, jsou složeny z malých dokonalých součástí. Rád bych poděkoval Mistrovi za jeho důkladné a geniální uspořádání a za to, co pro nás dělá, že nám dává tak velké možnosti a příležitosti, i za jeho trpělivost s námi, když nedokážeme zkouškou projít hned na poprvé. A za to, že nám stále pomáhá. Chtěl bych také poděkovat všem praktikujícím za jejich otevřená srdce.