4. Česko-slovenská Fa konference: Zkušenosti z kultivace a z práce na objasňování pravdy

Od praktikující Falun Dafa z České republiky

Vážený Mistře, milí spolupraktikující,

ráda bych se s Vámi podělila o mé zkušenosti z kultivace a z práce na objasňování pravdy.

Jeden silný moment, který jsem nedávno zažila, se udál ve vlaku. V létě jsem jela vlakem do Prahy na divadelní představení o procesu proti Dr. Horákové, o kterém jsem chtěla natočit pořad pro NTDTV. Asi dvacet kilometrů před Prahou se však vlak zastavil. Dlouho jsme čekali a nevěděli, co se stalo. Potom k nám po cestujících došla zpráva, že pod vlak, kterým jedeme, někdo skočil. Do Prahy jsme dojeli asi s dvouhodinovým zpožděním a představení jsem tak nestihla. Další repríza měla být až za několik měsíců, a tak jsem přípravu programu musela odložit. Považovala jsem to za zasahování a víc jsem o tom nepřemýšlela.

V zimě jsem opět jela vlakem do Prahy kvůli stejnému představení. Měla jsem tam domluvené rozhovory s autory inscenace. Zhruba dvacet kilometrů před Prahou se vlak zastavil. Nepřítomnost monotónního zvuku a kolébavého pohybu mě probudila. Situace mi přišla povědomá, a tak jsem začala vysílat spravedlivé myšlenky. Po delším čekání přišel do vagónu průvodčí a oznámil nám, že vlak, který jel před námi, někoho přejel, a že budeme mít zpoždění, a že se neví, jak bude velké. Snažila jsem se vysílat spravedlivé myšlenky, ale byla jsem nervózní z toho, že do divadla nedorazíme včas a nestihneme natočit rozhovory. Došlo mi, že jsem nervózní z toho, že myslím na sebe, že nějaká situace brání mému cíli a z toho, že se snažím potvrdit sama sebe. Uvědomila jsem si, že to přece děláme pro záchranu vnímajících bytostí. Při této myšlence se má mysl zklidnila a vyjasnila. Nakonec se vlak přece jen rozjel. Zpoždění jsem sice měli, ale i tak jsme téměř všechno stihli natočit.

Když jsem o té situaci znovu přemýšlela, už mi bylo jasné, že to sice bylo zasahování, ale že za tím zasahováním musí být důvod v mém charakteru. Ta příhoda mi připadala absurdní - cestuji někam, abych udělala práci, která podpoří projekt, jehož cílem je záchrana vnímajících bytostí, a cesta se uzavře, protože někdo se právě rozhodne ukončit svůj život. Uvědomila jsem si, že jedna mezera, kterou zlo využilo, byla, že jsem se nechala uspat jízdou vlakem. V obou případech, kdy se nehody staly, jsem ve vlaku četla Zhuan Falun, ale po nějaké době mě jízda uspala. Další, závažnější mezeru, kterou jsem si uvědomila, vidím v tom, že jsem dostatečně neodstranila své sobectví.

Když pracuji na nějakém projektu nebo někomu objasňuji pravdu, v pozadí mé mysli přetrvává myšlenka, že mi to přinese nějaký prospěch, nebo mě brzdí nejistota, že to nezvládnu udělat dobře; zkrátka prvky sobectví a potvrzování sebe. Do stavu, kdy v mysli a v srdci mám jedinou myšlenku, že si přeji nabídnout lidem možnost spásy, se dostávám jen při rozdávání pravdu objasňujících letáčků, ale ne při jednání s lidmi ve vyšším postavení, při dělání rozhovorů pro televizi, při telefonování apod.

Díky té nešťastné události na kolejích jsem si také uvědomila, jak jsem někdy neohleduplná ke svým dětem.Ve jménu práce pro Dafa nebo studování Zákona jsem často přehlížela jejich potřebu, abych si s nimi hrála, naslouchala jim a byla s nimi.

Dále bych chtěla mluvit o mé práci a spolupráci na obnovení vysílání NTDTV do Číny a pochopení této situace.

Nějakou dobu poté, co bylo vysílání televize přerušeno, jsem se zúčastnila mezinárodního team speaku, kde se hovořilo o důležitosti obnovení vysílání a o plánovaných aktivitách ve Francii a v Belgii. Po tomto team speaku jsem cítila, že je velmi důležité, abychom se aktivit zúčastnili, aby praktikující z Evropy spojili své síly, spojili svá srdce a společně čelili zlu, které ovládlo satelitního operátora, společně zlo odstranili a věci napravili. Poslala jsem o tom pár emailů na sklist, ale nikdo nereagoval. Po nějaké době ten pocit naléhavosti a důležitosti slábl a uskutečnění cesty, při které bychom museli ujet zhruba 3 000 kilometrů a strávit v autě tři noci, se zdálo čím dál víc nereálné. Zavolala mi však jedna praktikující ze Slovenska a velmi posílila mé spravedlivé myšlenky. Zatelefonovala jsem pak několika praktikujícím a zeptala se jich, zda by chtěli také jet, a brzy nás bylo dost, abychom naplnili jedno auto. Potom se jeden praktikující nabídl, že nám půjčí auto, a tak jsme mohli vyrazit.

Cesta probíhala hladce. První den jsme se ve Francii zúčastnili apelu před budovou, ve které zasedali akcionáři Eutelsatu. Cítila jsem, že zlo je tam dost silné, a bylo pro mě poměrně těžké soustředit se na vysílání spravedlivých myšlenek. Praktikujícím se však dařilo předávat materiály a objasňovat pravdu akcionářům a apel vzbudil zájem francouzských médií.

Přes noc jsme přejeli do Bruselu. S jednou praktikující z naší výpravy jsem měla jít za našimi europoslanci do Evropského parlamentu a ostatní měli podpořit akce konající se venku v okolí parlamentu. Když jsme se dostaly do budovy parlamentu, praktikující zjistila, že u sebe nemá doklady. Proto tam nemohla být vpuštěna, a tak jsem na tu práci zbyla sama. Setkala jsem se s několika málo poslanci, ale měli dost naspěch, a tak jsem jim jen stručně objasnila situaci ohledně přerušení vysílání a požádala je o podepsání prohlášení, které bylo v Evropském parlamentu předloženo. Většinu poslanců jsem v kanceláři nezastihla vůbec. Má mysl však nebyla dost klidná. Zneklidňovala mě představa toho, kolik práce je třeba udělat v tak krátkém čase, který zbýval do konce plenárního zasedání, a skutečnost, že jsem tam sama a nemohu mluvit s poslanci a zároveň vysílat spravedlivé myšlenky na odstranění zla, které může ovládat jejich myšlení, činit je velmi zaneprázdněnými apod.

O měsíc později jsme opět, tentokrát v jiném složení praktikujících, odjížděli do Evropského parlamentu, nyní do Štrasburku. Cesta byla sice daleko kratší, zato však komplikovanější a plná překážek. Přijeli jsme mnohem později, než jsme plánovali. Po příjezdu do parlamentu jsme však zjistili, že zasedání začíná až večer a že jsme tedy přijeli dřív, než bylo třeba. Později jsem viděla všechny ty situace, které nás na cestě zdržovaly, jako zkoušky, které prověřují, zda zůstanu v klidu nebo znervózním.

Druhého dne ráno jsme z ubytovny vyjížděli opět do parlamentu, kde jsme měli předem domluvenou schůzku s jedním poslancem na určitou hodinu. Jak je naším špatným českým zvykem, vyjeli jsme pozdě a navíc silnice byla poněkud zacpaná. Už bylo jasné, že na schůzku nepřijedeme včas, a tak jsem zneklidněla. Zavolala jsem tedy asistentovi poslance a omluvila se. Nakonec jsme přijeli jen o chvíli později a poslanec naštěstí neměl až tak moc naspěch.

Celý den jsme dobře spolupracovali. Tři z nás chodili do kanceláří poslanců a dva lidé na chodbě před kanceláří vysílali spravedlivé myšlenky. Mnozí poslanci byli ochotni udělat si na nás čas, a tak jsme měli příležitost objasnit jim pravdu důkladněji a z různých úhlů.

Je tomu již více než půl roku, kdy lidé v Číně ztratili možnost sledovat NTDTV. Praktikující v mnoha zemích pracují na obnovení signálu buď jednotlivě nebo v malých skupinkách. Ve Francii a v Anglii chodí každý den apelovat před budovu Eutelsatu. Proč signál stále nebyl obnoven? Považuji tuto záležitost za velmi důležitou. Pronásledování se děje v Číně. Lidem v Číně je již od předškolního věku vštěpována kultura strany, zlo systematicky deformuje jejich myšlení a hodnoty a podněcuje v nich nenávist vůči praktikujícím Falun Gongu a zákonu vesmíru, aby je mohlo zničit. Pro ně je velmi těžké vidět pravdu. Navíc jsou to bytosti z velmi vysokých úrovní, které zastupují bezpočet vnímajících bytostí. Ty v nás vkládají naději, že budeme schopni toto zasahování odstranit. NTDTV je jako lampa, která svítí ve tmě, ukazuje jim cestu, otevírá oči a objasňuje skutečnost, aby mohli být zachráněni. Proto považuji obnovení vysílání NTDTV za nesmírně důležité a hledám odpověď na otázku, co je třeba udělat, co je třeba změnit, jak docílit stavu, kdy praktikující pracují jako jedno tělo a vytvoří silné pole, které odrazí jakékoliv zasahování.

Požádala jsem Mistra, aby mi ukázal, kde je jádro problému, co je tou mezerou, kterou zlo využilo. Pak mi přišla na mysl otázka: „Proč to tak moc chceš? Opravdu ti tak moc záleží na lidech v Číně?“ Pak jsem si uvědomila, což pro mě bylo velmi bolestné zjištění, že mé přání obnovit vysílání NTDTV vychází ze sobeckých pohnutek. Nemyslím jen na lidi v Číně, ale i na to, že práce, kterou dělám pro NTDTV, přijde částečně vniveč. Rozumím tomu tak, že tou podstatnou věcí, kterou mohu pro obnovení vysílání udělat, je, kromě objasňování skutečnosti o přerušení vysílání různým lidem, pracovat na odstranění připoutání k sebepotvrzování a sobectví. Budu se snažit pochopit, proč tyto sobecké faktory ve mně dále přetrvávají a odstraňovat je, abych nezmenšovala účinek těla Dafa při zachraňování vnímajících bytostí a nebránila mu.