4. Česko-slovenská Fa konference: Moje pochopení z kultivace

Od praktikující Falun Dafa z České republiky

Vážený Mistře, vážení praktikující,

ráda bych se s Vámi na této konferenci rozdělila o několik svých pochopení.

Síla „Devíti komentářů“

Před Vánocemi jsme měli v Brně Hong Fa. Toto Hong Fa bylo poměrně komplikované na domluvu. Byl problém v tom, že to bylo před svátky a spousta praktikujících neměla čas, ale měla jsem silnou myšlenku toto Hong Fa uskutečnit. Nakonec jsme se sešli v dostatečném počtu a už od začátku se hodně lidí zajímalo o pronásledování, podepisovali petice a chtěli si povídat o situaci Dafa v Číně. Často jsem mluvila poměrně hodně do hloubky o důvodech pronásledování, a zdálo se mi, že už nevím, co víc bych těm lidem, kteří přicházeli, řekla. Stále na mně viseli očima a následovaly toky neustálých otázek. Nakonec mě napadlo použít dávno zapomenuté informace, které jsem načerpala při čtení Devíti komentářů ke komunistické straně. Výsledek byl velmi dobrý a mělo to velmi silný účinek. Cítila jsem, že tato kniha má obrovskou energii a je tak mocnou zbraní na objasňování pravdy. Proto mi přišlo škoda, že jsem tento mocný nástroj předtím nevyužívala více pro objasňování pravdy. Přicházeli zajímaví lidé a hodně se zajímali o dění v Číně i o pronásledování. Cítila jsem, že tam konečně přicházím pro tyto lidi s cílem jim pomoci, aby byli spaseni. Byl to velmi silný zážitek.

Uklízeč v podchodu

Po nějaké době za mnou přišel člověk, který uklízel podchod. Řekl mi, že spousta lidí pohazuje naše letáky kolem košů a na chodníky a že je toho plno poházeného po zemi. Pokud se situace nezlepší, bude údajně kontaktovat správce podchodu, aby nám akci zakázal. Dívala jsem se do sebe, proč se tohle děje a napadlo mě, že se snažím rozdávat letáky co nejvíce lidem, ale už se mi kolikrát vytratila ta myšlenka, že jim nenabízím jen nějaký leták, ale i možnost výběru jejich lepší budoucnosti a možného spasení. Lidé si letáčky začali brát víceméně stejně nebo o něco méně, ale zato se více zajímali o dění v Číně a mnohem více podepisovali petici. Poté, co jsem změnila uvnitř sebe tuto myšlenku, se ten uklízeč už neobjevil.

Projekt Velká Epocha

V prosinci jsem nastoupila do nového zaměstnání. Nové prostředí, nové tváře, zcela odlišná práce. Přesto jsem hned na začátku pochopila, že je tam několik silných předurčených vztahů. Kolegyni, která mě zaučuje, jsem hned pověděla o tom, že pracuji pro internetový mezinárodní deník Velká Epocha a představila jsem jí v obecné rovině stručně tento projekt a dala jsem jí svou vizitku. Řekla mi, že její syn je vystudovaný novinář, který celkem úspěšně spolupracoval s některými známými médii. Najednou jsem ucítila zvláštní pocit zahanbení, že se mu Velká Epocha nebude zdát dost profesionální a dobrá nebo že bude pohlížet na některé věci jako na amatérské. Měla jsem takové nespravedlivé myšlenky o našem médiu. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem se nechala zviklat kvůli své připoutanosti k nedostatečné víře v sebe a své schopnosti starými silami a nechala jsem průchod nespravedlivým myšlenkám a neměla jsem pevnou víru v Dafa. Velká Epocha je bezesporu důležitým nástrojem pro objasňování pravdy. Změnila jsem svůj postoj a pak jsem získala několik pozitivních ohlasů na naše noviny. Lidé v práci se sami aktivně začali zajímat o Velkou Epochu. Uvědomila jsem si, že naše noviny nejsou obyčejnými novinami, ale mají tu moc zachraňovat vnímající bytosti a osvětlit jim pravdu, proto se absolutně nemohou srovnávat s médii běžných lidí. Silně jsem pocítila obrovskou poctu a čest, že pro tyto noviny mohu pracovat, a zároveň jsem si zvýšila své pochopení důležitosti celé práce na Velké Epoše a hodně mě to motivovalo v další snaze psát.

Zkouška tolerance

Hned několik dní po nástupu do nové práce jsem se dala do řeči s jinou kolegyní. Cítila jsem, že je to velmi dávno uspořádaný a silný karmický vztah; bylo to jako bychom se znaly velmi dlouho. Podobně to viděli také ostatní lidé v naší práci. Poměrně rychle mezi námi vznikla silná důvěra. Po několika dnech se mi kolegyně svěřila, že je homosexuálně orientovaná a že to stejné si myslela také o mně. Hluboce se mě to dotklo a urazilo mě to. Navíc mě to úplně odradilo a znechutilo od jakékoliv komunikace s ní, měla jsem silný pocit znechucení a odporu. Kromě toho se u mě začaly projevovat příznaky intenzivního odstraňování karmy, bylo mi zle po stránce psychické i fyzické, dokonce jsem propadla stavu jakési silné sklíčenosti. Nevěděla jsem, jak správně vyvážit tento vtah z pohledu mé úrovně a zároveň neublížit tomu druhému člověku. Studovala jsem Fa a vzpomněla jsem si na slova Učitele, který hovoří o tom, že se nedívá na minulé chyby, ale na postoj bytosti vůči Dafa, na srdce člověka. Mistr nabízí spásu všem bytostem a otevřel dveře tak doširoka, aby mohl každý vstoupit. V ten moment, kdy jsem si to uvědomila, jsem pochopila, že jsem se nechala spláchnout vlnou emocí a v podstatě jsem ze svého sobeckého pohledu kvůli svým postojům, netoleranci a připoutanostem odmítla nabídnout této osobě možnost vybrat si pro sebe lepší budoucnost.

Přemýšlela jsem, proč jsme se potkaly, a došlo mi, že je to proto, abych jí objasnila pravdu, a že to je ten jediný a nejdůležitější důvod, proč jsme se setkaly. Možná že právě na tento okamžik jsme čekaly tak dlouho. Učitel v Zhuan Falunu mluví o tom, že jako praktikující bychom se neměli vyhýbat konfliktům. Pokud máme strach z těžkostí, nikdy nemůžeme dojít k dovršení. Uvědomila jsem si, že tím, že se vyhýbám řešení, způsobuji, že do mě zlo nepříjemně zasahuje. Posledním impulsem bylo, když mi jeden světský člověk řekl, že si nade vše cení otevřenosti druhého, který do něj vloží svou důvěru. Tehdy jsem pochopila, že jsem nenašla kvůli svým připoutanostem soucit a toleranci praktikujícího a chovala jsem se ještě hůř, než světský člověk. Tato poznámka mi přišla jako přímý náznak od Učitele. A tak jsem té ženě řekla o Velké Epoše, o pronásledování učedníků Dafa, o odběrech orgánů, o mučení žáků Dafa v Číně a o zrůdnosti pronásledování komunistickým režimem, mluvila jsem o důležitosti objasňování pravdy a informovanosti lidí ve světě. Dokonce jsem naznačila i některé principy z Dafa. Poslouchala mě se zatajeným dechem a po chvíli mi řekla, že vůbec nevěděla, že se takové věci dějí, a projevila lítost nad pronásledovanými praktikujícími. V tu chvíli jsem věděla, že se mi podařilo potvrdit Zákon a splnit svůj dávný slib. Najednou se během chvíle vše vyjasnilo, a sklíčenost, která mě celý týden držela a rušivě do mě zasahovala, odezněla jako mávnutím kouzelného proutku.

Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, že jsem měla mnoho bloků, včetně strachu ztratit svou tvář, pocitu, že bych mohla někomu ublížit, bloky vyvolané postoji a názory vytvořenými po narození, emoce, egoismus a jiné připoutanosti. Také z toho pro mě vyplynulo, že bychom si jako žáci Dafa neměli vybírat lidi, kterým chceme nabídnout možnost spásy, ale dát tuto možnost všem, se kterými se setkáme.

Síla spolupráce

Nedávno jsme měli setkání praktikujících z Brna a okolí. Kromě diskuse a čtení lekce z Zhuan Falunu se promítala přednáška Učitele pro Australany. Zaujala mě pasáž, kde Učitel mluví o spolupráci praktikujících: „Takže studenti, když pracujete na skupinových projektech, musíte spolupracovat s koordinátory. Pokud s nimi všichni dokážete spolupracovat a při dělání věcí přebírat iniciativu a necháte v podstatě koordinátory věci uspořádat a řídit, pak můžeme ty věci dělat dobře. To je to, co by učedníci Dafa měli dělat. Takže v tomto ohledu učedníci Dafa v mnoha oblastech mají nedostatky. Když je koordinátor na té pozici a má tu zodpovědnost a učedníci Dafa mají zodpovědnost s ním spolupracovat, nezáleží na tom, kdo to je, musíte s ním spolupracovat. Není to kvůli vám, je to kvůli spáse vnímajících bytostí, je to kvůli celkové situaci Dafa. Ve skutečnosti to také zahrnuje vaši osobní kultivaci a váš charakter.“

Tato pasáž se mnou silně pohnula. Po celou dobu setkání jsme se totiž snažili najít společnou řeč ke společnému zlepšení a spolupráci mezi námi. Také jsem pochopila, že mou překážkou na aktivním se zapojení do projektu gala byla i moje částečná nedůvěra v koordinátory po minulém roce. Uvědomila jsem si, že tato část přednášky Učitele je v podstatě klíčem k úspěchu mnoha našich aktivit, včetně gala. Pokud totiž nejsme schopní převzít iniciativu, tak koordinátor bude muset převzít zodpovědnost sám a výsledek tak nemůže být dílem celého těla Dafa. To platí i opačně - pokud koordinátor nedá příležitost ostatním, aby vznikla dobrá spolupráce a bude trvat jen na svých názorech, výsledek nebude dobrý, a ráje, kam půjdou naše zachráněné bytosti, budou prázdné.

Nemyslet jen na sebe

Po posledním setkání jsme si s jednou praktikující povídaly o naší práci pro Velkou Epochu. Řekla jsem jí, že mě dlouho trápilo, že v jedné rubrice, která měsíc stagnovala, byl stále jeden a tentýž článek. Protože vím, že měla snahu se v této rubrice angažovat, chtěla jsem jí pomoci a něco napsat do té stagnující rubriky, ale neměla jsem na to čas, protože mě pohltilo psaní tří jiných aktuálních článků, které jsem potřebovala dokončit. Ta praktikující mi na to řekla, že ji to taky moc mrzelo, ale nemohla v té době prorazit nějaký silný blok a říkala, že potřebovala dodat energii a zoufale čekala, že se jí někdo ozve, aby jí pomohl prolomit tu bariéru a mohla začít zase psát. Bohužel však nikdo nezareagoval. Došlo mi, že řešení je někdy jednodušší, než se může na první pohled zdát, stačí se jen na chvíli odpoutat od svých starostí a myslet více na druhé, než na sebe. Pak třeba jediný telefonát může pomoci velkým věcem.

Děkuji za pochopení. Pokud se mýlím, poukažte prosím na cokoliv nesprávného.