4. Česko-slovenská Fa konference: Moje kultivace uprostřed úprav a překládání textů Velkého Zákona

Od praktikující Falun Dafa z České republiky

Vážený Mistře, vážení praktikující,

toto je můj první příspěvek, který jsem kdy psala na Konferenci Zákona. Cítím, že nastal čas, abych po více než čtyřech letech kultivace touto cestou vyjádřila svou vděčnost a radost z toho, že můžu tuto Velkou Cestu praktikovat, a podělila se o některá svá pochopení a cenné zkušenosti týkající se mé spolupráce s ostatními praktikujícími.

Počátky mé kultivace a nastoupení Cesty

Myslím, že mé první opravdu hluboké přání praktikovat kultivaci v tomto životě se projevilo, když jsem si někdy v šestnácti letech přečetla knihu o tibetském světci Milarepovi. Tato kniha popisuje strastiplnou cestu, kterou tento Osvícený musel projít, aby dosáhl věčné a nezměnitelné Pravdy, ale také ten ohromný a nikým nezlomitelný předurčený vztah, který mezi sebou mají Mistr, zde láma Marpa Překladatel, a jeho žák Milarepa, budoucí světec. Tehdy jsem samozřejmě ještě vůbec nevěděla, co to ta kultivace je. Pamatuji si jen, že jsem v té knize viděla Milarepovo ohromné srdce, které si přálo dosáhnout nejvyšší Pravdy stůj co stůj, a útrapy, které byl kvůli tomu schopen podstoupit, a také jeho zdánlivě přísného a bezcitného Mistra, který jej po dvacet let nutil dělat podřadnou práci stavění domů, které byl Milarepa jako otrok nucen stále znovu a znovu bourat a stavět jinak, aby si tak mohl zmenšit své ego a nakonec pochopit, že Nejvyšší pravda je něco, co on sám vždycky měl a co může nalézt jenom v sobě. Tehdy jsem vyslovila v duchu své přání: Chci být jako Milarepa. Ale kde v této době najdu svého Mistra? Existuje můj Mistr vůbec?

Za několik let poté, už na vysoké škole, mi můj tehdejší přítel nadšeně vyprávěl o knize Zhuan Falun a cvičení Falun Gong, které velmi radostně předváděl všem svým přátelům. Poprvé jsem si tuto knihu četla ve slovenštině a říkala jsem si, že je to velice vědecká kniha. Za sebou jsem už měla jednu špatnou zkušenost s jedním „takzvaným mistrem“ a přečtené skoro všechny velké duchovní knihy lidstva. Věděla jsem, že ve skutečnosti ty knihy mluví o té velké Pravdě, o které mluvila i kniha o Milarepovi, ale žádná z nich mi nebyla schopna ukázat praktickou cestu, jak jí dosáhnout. A tak, přestože jsem na povrchu ještě pořádně nevěděla, co to ten Falun Gong vlastně je, rozhodla jsem se, že to zkusím ještě jednou a ještě jednou si vyberu jednu jedinou cestu a svého Mistra. Věděla jsem také, že tuhle knihu budu chtít pomoci přeložit do češtiny a že moje dosavadní studia a vlastně i život k něčemu takovému směřovaly.

Počátky kultivace uprostřed korektur a překládání, rozpoznání hlubokého předurčeného vztahu

Teprve zhruba rok poté, co jsem se od svého přítele dozvěděla o Falun Gongu poprvé, jsem se rozhodla stát se učedníkem. Ještě předtím jsem nechala vyřídit praktikujícím, kteří na překladu do češtiny tehdy pracovali, že jim ráda pomůžu s opravami. Zanedlouho mi přišel mail: „Ahoj Jano, máš pevnou linku, kam bych ti mohl zavolat a vše vysvětlit? Těším se.“

A tak začala moje kultivace. Tento jeden krátký mail začal éru mých útrap, radostí a tvrdé práce na přípravách Knihy a korekcí článků pro Dafa. Téhož večera jsem poprvé uslyšela hlas, který se mi zdál velice blízký. Z toho hlasu byla slyšet radost, hluboká víra v Dafa a odhodlání, které bylo schopné přenést hory. Zároveň mi došlo, že mě čeká velice tvrdá práce.

Nyní s odstupem času si myslím, že takto mi Učitel skrze tohoto učedníka pomáhal vidět mé místo v kultivaci a upevnit mě v mém odhodlání a víře v sebe sama, kterou jsem často postrádala a občas dosud postrádám. Velice brzy mě uprostřed spolupráce s tímto praktikujícím začal Učitel vystavovat mému velkému egu a připoutáním, přesně tak, jak jsem to viděla v té knize o Milarepovi, na kterého jsem často uprostřed hor faxů a přepisů překladů Zákona myslela. Několik týdnů poté mi začalo být jasné, že mě čeká ještě jedna zásadní zkouška, kterou musím projít, to když jsme se rozešli s mým tehdejším přítelem.

A tak se mi postupně vyjasňovalo čím dál víc, že přepisování, upravování, opravování a překládání se stanou ústředními body mé kultivace a mého života a že tohle bude přes všechny ty ohromné problémy ta moje cesta, kterou se budu muset probít a se kterou se budu muset přes všechny své pochyby, úzkosti a strachy smířit.

Pochyby a spory

Velice brzy začaly první opravdu velké spory mezi mnou a druhým učedníkem ohledně toho, jak překládat Zákon do češtiny. Můj přístup k překladům byl tehdy velmi odlišný od toho jeho, často mezi námi vznikaly hádky a spory o jediné slovo, jedinou větu, kterou bych já přeložila jinak. Přesto to, co jsme oba měli společné, byla snaha o co nejlepší překlad. Po čase mi došlo, že abychom se mohli někam posunout, budu se muset podřídit verzi, kterou ustanovil druhý učedník se svou ženou, a moje místo je v přepisování a poskytování rad, které občas byly přijaty, jindy ne, a pokorně se od nich učit. Uvědomila jsem si, že nejde, aby byli dva zodpovědní praktikující za tutéž věc, jeden musí být ten, kdo má hlavní slovo, a ten druhý by jej měl vždy bezvýhradně podpořit a potichu doplnit, pokud někde vyloženě nevidí závažnou chybu.

Přes všechny spory, které jsme spolu s tím praktikujícím měli, jsem si však zároveň uvědomovala, jak hluboký je ten předurčený vztah, který mezi námi je, a že pro něj muselo existovat dlouhodobé uspořádání, sahající do vzdálené minulosti. Dokonce mě často napadalo, že důvod, proč byl ke mně můj vlastní otec přes všechnu dobrosrdečnost místy velice tvrdý, je, aby mi pomohl zvládnout tuto pro mě nesmírně namáhavou, i když krásnou spolupráci na společné věci s tímto náročným učedníkem. Uvědomila jsem si, že i to, jací jsme a jaká máme na povrchu připoutání, má hluboké důvody, a že naše připoutání coby učedníků Dafa jsou navzájem propojena a uspořádána.

Uvědomění si vlastní zodpovědnosti a postupný posun v mém myšlení od osobní kultivace směrem k druhým

Zhruba před rokem však přišel další praktikující s přáním, že je třeba mít namluvené Mistrovy přednášky z Guangzhou, protože to lidem velice pomůže. Tehdy jsem si po několika mailech uvědomila, že i když vím, že jakkoliv bych ráda přenechala zodpovědnost na praktikujícím, se kterým jsem spolupracovala na Zhuan Falunu, budu se muset rozhodnout: buď rychlost s rizikem, že někde udělám „chybu“ v namluvení nebo úpravách textu, nebo dokonalost, nebo alespoň dokonalost v mých očích, které by ale bylo dosaženo po dlouhém a namáhavém úsilí a kdovíkdy.

A tak jsem se přinutila vložit důvěru do sebe sama a dvou učedníků, kteří Guangzhou překládali, snažila se vložit do textů to, co jsem se naučila od prvního učedníka, a doufala jsem, že při mých finálních úpravách jejich textu do něj nenadělám více chyb než potřebných úprav. Poté, co jsme vydali první přednášku, ostatní učedníci vyjadřovali svou vděčnost a to, jak jim to pomohlo v kultivaci. Přes všechny své sžíravé pochybnosti, že jsem zase někde nasekala chyby, jsem měla dobrý pocit z toho, že dělám to, co je potřeba, a že jsem pomohla ostatním učedníkům.

Pochopení ze Zákona

Před několika měsíci se mi stala další věc, související s překladem. Dělala jsem finální korekce českých překladů Zákona z roku 2007, které k mému zděšení vyšly s chybami. V jedné přednášce jsem přehlédla několik slov a vět, které bylo nutné v té tištěné knize opravit. A tak jsem se Učitele v duchu ptala: Mistře, proč jen jste mi dovolil tyhle chyby udělat? Proč jen jste mi dovolil, aby ostatní učedníci kvůli mým vlastním připoutáním dostali takovéto poškrtané texty? Proč jste mi dovolil dělat na vašich posvátných textech, když já je takhle neustále svou horlivostí, egem a lidským myšlením przním? Učitel mi jako vždy odpověděl tichem.

A tak mi nezbývalo nic jiného, než se dívat do sebe, přemýšlet a odpustit si. Poučit se a jít dál.

Po nějakém čase mi v mysli vyvstala pasáž z Mistrovy knihy Podstata dalšího pokroku z článku Další porozumění: „Uvědomujete si, že pokud jste praktikující, použiji všechny problémy nebo nepříjemnosti, se kterými se střetnete v jakémkoliv prostředí a za jakýchkoliv okolností - to se týká i práce pro Velký Zákon, bez ohledu na to, za jak dobré nebo svaté je považujete - abych odstranil vaše připoutání a vynesl na světlo vaši démonickou povahu, aby mohla být odstraněna? Vždyť vaše zlepšení je nejdůležitější. Když se budete zlepšovat tímto způsobem, to, co budete dělat s čistým srdcem, bude to nejlepší a nejsvatější.“

A tak jsem si uvědomila, že všechna moje bolest pochází z toho, že se pokouším potvrzovat sebe sama a že plakalo moje sobectví, které tolik touží být dokonalé už teď a navždy, ale jen na povrchu, aniž by se jakkoliv chtělo změnit uvnitř.

Další náznak od Mistra

Nedávno jsme se s prvním učedníkem zasekli na překladu dvou vět z Mistrova komentáře, kdy první učedník trval na určitém způsobu překladu a já na svém a nebyli jsme se schopni domluvit. Když tento náš spor trval několik dní, na sk-listu se objevil překlad dalšího učedníka, který nevěděl o tom, že existuje nějaká skupina překladatelů, kteří se o překlady textů Zákona starají. V tom komentáři je však věta, která mi znovu pomohla se osvítit: „To historické poslání, které učedníci Dafa převzali, je zachránit vnímající bytosti.“ (neoficiální překlad)

Pochopila jsem tuto událost jako přímý náznak od Mistra, že na prvním místě je nyní zachraňování vnímajících bytostí a že naše hádky a spory jsou ve skutečnosti zasahováním starých sil. Uvědomila jsem si také, že jsem neuspěla v Mistrově požadavku na bezvýhradnou spolupráci, která je v tomto období nápravy Zákona nejdůležitější, a že v tomto je nyní naše kultivace naprosto odlišná od období osobní kultivace i jakýchkoliv kultivačních forem minulosti.

Shrnutí

Nyní, kdy si stále více a hlouběji uvědomuji, že jsme v období nápravy Zákona, a ne v období osobní kultivace, kdykoliv znovu odmítám čelit vlastním chybám, nebo váhám, zda udělat nějakou práci na překladech, protože hrozí, že udělám chybu, vzpomenu si na pasáž z Mistrovy knihy Zhuan Falun, kde Šákjamuniho učedník odmítá vyčistit vanu jenom proto, že by zabil hmyz. To, co po nás Učitel chce, je, abychom zachránili vnímající bytosti a abychom položili Dafa na první místo, a ne, abychom potvrzovali sebe a zaobírali se vlastními chybami. Touha po osobním zlepšení a dokonalosti v jakémkoliv projektu bez myšlenky na vnímající bytosti je jen projevem sobectví starého vesmíru, který přikládá nejvyšší důležitost osobní kultivaci. Myslím si, že nakonec nebudeme souzeni za to, že jsme někde udělali chybu, nebo že jsme udělali něco na povrchu nedokonale, ale bude se posuzovat, s jakým srdcem jsme vykonávali své velkolepé úlohy, jak jsme dokázali spolupracovat a jak jsme při tom mysleli na druhé.

Mistře, za všechno vám děkuji.