4. Česko-slovenská Fa konference: Kázat Zákon, ale řídit se podle sobectví

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

Zdravím ctěného Mistra, zdravím spolupraktikující.

Jednou jsem měl při rozdávání letáčků takový zážitek. Když jsem rozdával letáčky na cestě domů z práce, šel jsem přes Jungmannovo náměstí, kde stála skupinka lidí s transparenty. Byl tam také jeden řečník s mikrofonem a reproduktory. Řečník byl z náboženské skupiny a hlásal svoji víru. Zrovna mluvil o tom, pokud si to dobře pamatuji, jak bychom měli milovat bližního svého, a o podobných věcech. Šel jsem za ním a nabídl mu letáček. Symbolicky mě odtlačil dlaní ruky a odvrátil tvář s výrazem, ze kterého jsem odtušil vzkaz: „Nevyrušuj mě, nezasahuj do mého kázání, teď tady něco dělám a ty mě rušíš, nemám zájem se tím letáčkem vůbec zabývat.“

Když jsem v zaměstnání začal psát tento příspěvek na konferenci, stále mě vyrušoval kolega. Chtěl si povídat o světských věcech a mě to nezajímalo, naráželo mi to do hlavy a necítil jsem se v mysli dobře, vnitřně jsem se o tom odmítal bavit, raději bych psal ten příspěvek - o soucitu. Jak natvrdlý někdy dokážu být? Velmi.

Ten řečník mi tehdy ukázal, jak někdo jednu věc káže a jinou praktikuje. Mluvil o lásce k bližnímu, a přitom odmítl někoho, kdo ho žádal o pomoc. V duchu jsem si tehdy říkal: „To je ten bližní, koho hlásáš milovat, možná jsi ho přes své kázání o lásce přehlédl.“

Bylo to tvrdé ponaučení, když jsem si tehdy nastavil zrcadlo a uviděl sebe, jak denně v uvozovkách káži Zákon, ale ve skutečnosti praktikuji něco jiného. Když jsem psal o této zkušenosti, stalo se mi to znovu. Kvůli psaní zkušenosti, ve které jsem chtěl spolupraktikujícím říci o tom, co jsem pochopil, jsem odmítl člověka. Bylo to směšné a zároveň poučné a také trochu smutné. Přerušil jsem psaní zkušenosti a povídal jsem si s ním, dokud chtěl, a potom jsem zase pokračoval v psaní zkušenosti.

Chci říci, jaké to je, zjistit, že kážete Zákon, ale praktikujete sobectví. Takových příkladů bych ve své kultivaci našel mnoho. Jistě, není to někdy jasná a jednoduchá situace, ale možná, že je to složité právě proto, že se na to dívám na nízké úrovni.

Mistr napsal 8. října 1994 věnování učedníkům Dafa v Čchang-čchunu, ve kterém říká (neoficiální překlad):

„Studujte Zákon, získejte Zákon,
Porovnávejte se při studiu, porovnávejte se při kultivaci,
Ve všem se měřte podle Zákona,
Uveďte to do praxe, to je kultivace.“

Myslím, že velmi často pokulhávám v poslední větě: „Uveďte to do praxe.“ Myslím, že uvést to v tomto případě do praxe je otázkou soucitu, kterého se mi poslední dobou jaksi nedostává. Řekl jsem si, že se tedy v tomto ohledu pokusím co nejvíce zlepšit.

V současné době je nejdůležitější záchrana bytostí a bez soucitu se nedá v tomto směru příliš mnoho vykonat. Také to vnímám tak, že to, co jsem původně považoval za sílu a projev síly, mi v době, kdy se kultivuji v Dafa, už nestačí. Skutečná síla a nezměrná moc je podle mého současného pochopení obsažena v našem nekonečném soucitu, který dokážeme mít se všemi vnímajícími bytostmi. Je to také základ pro společnou a bezpodmínečnou spolupráci, které potřebujeme dosáhnout, abychom úspěšně dokončili naše poslání a naplnili naše sliby.

Skutečně následovat našeho ctěného Mistra a chovat se podle Zákona, který nám vyučoval - tato výzva mě provází po celou dobu mojí kultivace, nyní si ji uvědomuji ještě hlouběji a ještě naléhavěji.

Děkuji ctěnému Mistrovi, děkuji spolupraktikujícím.