Velká Epocha: Rozhovor s Leeshaiem Lemishem o umělecké skupině Divine Performing Arts

Albert Roman, Velká Epocha USA

Leeshai Lemish: „V tomto představení uvidíte motivy ctnosti, soucitu, spravedlnosti a statečnosti a právě na nich je založeno celé představení.“

Leeshai Lemish je moderátorem umělecké skupiny „Divine Performing Arts“ a procestoval s ní už celý svět. Vyprávěl nám o zvláštnostech tohoto kulturního představení, které nedávno opět vyrazilo na světové turné.

Ve věku třiceti let se už Leeshai Lemish opravdu hodně nacestoval a stačil uskutečnit to, co mnozí nestačí ani za celý svůj život.

Diváci v renomovaných koncertních sálech, kteří shlédli představení „Shen Yun“ se možná tázali: „Kdopak je tento elegantně oblečený mladý muž, který moderuje představení?“ Ale nejen to, on ještě na jevišti v plynulé čínštině zazpívá své kolegyni moderátorce lidovou milostnou píseň ze S'-čchuanu s názvem „Kchan-ting“. Ano, to je přesně on - Leeshai Lemish.

S velkým nadšením a radostí se obvykle vrhá na všechny práce, se kterými se na své cestě setkává. A tak mu do cesty přišla vojenská služba u izraelské armády či amatérský basketbal. Ale on se zamiloval do tradiční čínské kultury a kromě toho se angažuje v boji za lidská práva v Číně.

Leeshai Lemish je původem Izraelec a Američan. Vystěhoval se do USA před léty za účelem studia, i se svou budoucí ženou. Své studium na Pomona College ukončil se samými jedničkami v roce 2005. Jeho ctižádost k dosažení svých cílů se projevuje v četných vyznamenáních, která dosáhl.

Při udělení akademické hodnosti dostal vyznamenání za nejlepší asijskou studijní práci. Jeho studijní práce ho přivedla na Tchaj-wan, do Kambodži a do Laosu, kde zpovídal čínské uprchlíky, kteří byli za svou víru pronásledováni čínským režimem. Toto téma není určitě žádnou snadnou věcí pro studijní práci. Tehdy Čínsko-americký studentský spolek rozhodl o tom, že poprvé předají toto vyznamenání někomu, kdo není z Číny. A tak byl Leeshai Lemish vyznamenán.

V současnosti je na dalším světovém turné uměleckého souboru „Divine Performing Arts“, s nímž každý rok tráví pět měsíců cestováním po světě.

Velká Epocha: Jak dlouho jste se připravoval na svou roli moderátora tohoto představení?

Leeshai Lemish: Je to už můj čtvrtý rok s představením k čínskému Novému roku a můj třetí rok s „Divine Performing Arts“. Své první představení jako moderátor jsem absolvoval v květnu v roce 2005 na festivalu Dragon Boat na státní univerzitě v Los Angeles. V lednu roku 2006 následovalo představení v Radio City Music Hall. V prosinci roku 2006 jsem se stal stálým moderátorem uměleckého souboru „Divine Performing Arts“.

Velká Epocha: Jak dalece bylo představení rozšířeno od té doby, co u tohoto souboru působíte?

Leeshai Lemish: Od roku 2005 se z tohoto představení stalo představení světové úrovně, které si našlo svou cestu a razí nový směr ve světovém umění i v zábavě. Ovšem svou duši, kterou mělo už od počátku, si ponechalo. Těžiště celého představení spočívá v klasickém čínském tanci a znovuoživení čínských tradic. A také se dá říci, že prací souboru „Divine Performing Arts“ představení dozrálo. V prvních letech 2005 a 2006 jsme měli různé skupiny - od lokálních umělců až po kvartet dechových nástrojů. Byla to směs různých programových elementů, ale nyní byla sjednocena do jednoho programu. A díky založení souboru „Divine Performing Arts“ koncem roku 2006 vykrystalizoval celý program k jasně stanovenému aranžmá. Byl vylepšen a je čím dál působivější. Cíl tohoto představení je jasně daný a také je neovlivněn tím vším, co se za posledních šedesát let v Číně událo.

Velká Epocha: Co si od Vás světové turné žádá?

Leeshai Lemish: Je sice pravda, že po celou dobu turné nemohu být se svou ženou, ale cítil bych se mnohem hůře, kdybych na turné jet nemohl - nakonec jsem moderátor, musím hodně cestovat. Za dobu svého moderování jsem měl pořád příležitost nejen představení vidět, ale mohl jsem být s umělci, kteří ve svém oboru patří opravdu ke světové špičce. Je to velkolepé prostředí. Řekl bych, že to nejtěžší je udržet krok s ostatními členy souboru.

Členové souboru, ať jsou to tanečníci, zpěváci nebo celý orchestr, nikdo z nich není nikdy zcela spokojen s úrovní, jaké dosáhl. Všichni dávají do představení své srdce a svou duši a pořád myslí na to, jak to dále vylepšovat. Dosahují stavu, při kterém se úplně a zcela věnují svému publiku. Toto představení nese obrovskou energii, která vytváří velkolepé prostředí, po kterém člověk může jen toužit. V době, kdy pobývám doma, onu nádhernou atmosféru postrádám a hledám vlastní rovnováhu. Trávím čas s rešeršemi a psaním pro lidská práva.

Velká Epocha: Jak reagují na představení diváci v různých zemích a městech?

Leeshai Lemish: Je to od místa k místu rozdílné. Různé kultury mají rozličné zvyky. Například v Bostonu jsme měli náročné a vzdělané publikum, které vědělo hodně o historických souvislostech, na kterých jsou založeny některé naše scény. Ale v jiných místech, jako například v Huntsville na Floridě, nevědělo publikum o tradiční čínské kultuře příliš mnoho. Ale lidé poznají v tomto představení motivy ctnosti, soucitu, spravedlnosti a statečnosti a na nich právě spočívá celé představení. A tak člověk vidí vše, co sám cítí.

V Japonsku a na Tchaj-wanu jsou diváci více konzervativní a s potleskem se drží hodně zpátky, a to dokonce i při těch nejsilnějších a nejpůsobivějších scénách. V jejich kultuře je považováno za uctivější sledovat představení až do konce a nepřerušovat ho potleskem. Často jsme čekali za oponou a ptali se sami sebe: „Co si asi myslí o našem představení?“

Ale po přestávce nebo po skončení představení jsme se teprve dozvěděli, že během představení bylo mnoho diváků dojato k slzám. Obzvlášť dojemná reakce diváků byla během našeho turné v Evropě. Jedna z našich scén s názvem „Síla vědomí“ pojednává o praktikující Falun Gongu a její dceři. Obě jsou kvůli své víře v Číně pronásledovány. Spoluobčané z jejich obce je ale ochraňují a policii, která pracuje pro Komunistickou stranu Číny, zaženou na útěk. Publikum aplaudovalo takovým způsobem, že když jsme s kolegyní přišli na jeviště ohlásit další scénu, nepovedlo se. Nakonec jsme skončili u toho, že při této scéně šla opona několikrát dolů a nahoru, a dokonce se to stalo i určitým fenoménem a bylo to tak všude v Evropě. Publikum totiž reagovalo podobně ve Švédsku, v Praze, na Slovensku, v Itálii a v dalších zemích. Takže nakonec jsme tuto speciální scénu vsunuli do plánu programu s tím, že opona půjde několikrát nahoru. Základní motiv spravedlnosti a počestnosti, který divák v tomto představení vycítí, je všeobecně platný, proto byli lidé tak dojatí touto scénou. Často vidím, že lidé v publiku jsou dojatí k slzám. Je to takový pocit, jako když najdete něco velmi cenného. Také jsme zažili, že lidé po představení chtěli jít na jeviště, aby umělcům projevili uznání.

Velká Epocha: Která scéna z představení se Vám osobně líbí nejvíc?

Leeshai Lemish: To je těžké říci. Abych byl upřímný, mám je rád všechny. Obzvlášť se mi v představení líbí ta vyváženost - mírnost a elegance tanečnic a tanečníků a bubeníků.

Velká Epocha: Co je na představení jedinečné?

Leeshai Lemish: Pro Číňana, který je obeznámen s klasickým čínským tancem, uměním a hudbou, je představení pro své autentické čínské umění jedinečné, protože dnes už něco takového uvidíte jen zřídka.

Dalším jedinečným aspektem je to, že je osvobozen od vlivu režimu, který nastolila Čína už před desítkami let. Tento temný vliv je vidět hlavně ve filmech jako je „Hero“. Na povrchu vypadá ryze čínsky a barevně vesele - ale to je jen na povrchu. Duše tradičního umění se však u těchto filmů vytratila. Ale toto představení si zachovalo estetiku tradiční čínské kultury a má také duši. Obsahuje motivy z dávné Číny, jako například vztah lidí k přírodě a ke spoluobčanům, duchovno lidí a neustálou výzvu žít morálním životem podle vysokých měřítek. Pokud jde o balet, tak hodně představení se západní hudbou, například Romeo a Julie, Labutí jezero a jiná díla, nesou v sobě silné romantické elementy a pojednávají o vztahu mezi mužem a ženou.

U tradiční čínské kultury jde obsah přes romantickou lásku dál, k přemítání o hluboko sahajících skutečnostech. Jde o to, proč jsme tady a co tady děláme, jaké jsou zákony přírody a jak může člověk nalézt své pravé já a sám sebe. Z tohoto hlediska je čínská kultura hodně ovlivněna buddhismem a taoismem. Avšak existuje ještě jiný rozdíl. Totiž to, že naše představení v sobě nese prvky západní a východní hudby. Jedná se o zajímavé propojení, takže například čínské nástroje jako pchi-pcha (strunový nástroj ve tvaru hrušky), ti-c' (bambusová flétna), čínské bubny a er-chu (čínské housle) hrají společně se západními hudebními nástroji.

Německá verze: http://de.clearharmony.net/articles/200811/46138p.html