Od praktikující Falun Dafa z Lotyšska
Dobrý den, vážený Mistře! Dobrý den, spolupraktikující!
Chci se s vámi podělit o své pochopení kultivace díváním se dovnitř.
Touha být jedinečná a odlišovat se
Od malička jsem vyrůstala a žila v komunistickém režimu, kde všichni žáci museli nosit stejné oblečení. Tehdy se u mě vyvinul zvyk snažit se vymýšlet něco jedinečného, abych se odlišila od druhých lidí. Tato povaha hledat speciální oblečení se mnou stále zůstává.
Minulou zimu jsem si chtěla koupit teplý zimní kabát, abych se mohla účastnit aktivit pořádaných našimi praktikujícími Falun Dafa. Hledala jsem kabát, který by byl jiný než ostatní. Velmi dlouho jsem takový kabát hledala, ale nemohla žádný najít. Navštívila jsem spoustu obchodů a strávila tím spoustu času. Protože jsem v obchodech nic nenašla, začala jsem pátrat na internetu. Nikdy jsem na internetu oblečení nekupovala a nic jsem o tom nevěděla. A hle! Konečně se mi podařilo najít vysněný kabát. Dokončila jsem nákup, zaplatila a čekala na objednané zboží. Krátce poté jsem si ale uvědomila, že tento internetový obchod vlastní podvodníci, kteří seberou peníze, ale zboží nepošlou.
Dívala jsem se dovnitř a uvědomila si, že mám velké připoutání hledat a nosit výrazné oblečení a že je třeba se tohoto připoutání zbavit. Na hledání něčeho speciálního jsem vydala příliš mnoho času, který jsem mohla využít ke studiu Fa, cvičení nebo pomáhání s projekty Dafa. Abych se tohoto připoutání zbavila, musela jsem přijít jak o peníze, tak i o čas. Protože jsem přišla o peníze, nechtěla jsem, aby mi byl nedostatečný oděv překážkou v účasti na aktivitách praktikujících. Vyhrabala jsem svůj starý zimní kabát, který jsem nosívala před víc jak deseti lety, vyčistila ho, oprášila a úspěšně jsem se s ním účastnila na našich akcích.
Letos jsme se jako praktikující rozhodli mít při účasti na jednom z průvodů městem jednotné oblečení: buď kimono nebo žluté tričko s nápisy Falun Dafa. Všimla jsem si, že jedna praktikující má kolem krku modrý šátek. Zeptala jsem se jí, na co ten šátek má. Myslela jsem si, že to není přijatelné, protože kdyby si dal šátek každý, k tomu nějakou brož nebo do vlasů květiny, pak bychom neměli jednotný styl oblečení a měli bychom mezi sebou zmatek. Za chvíli jsem si uvědomila, že ve druhých vidím to samé, co je ve mně.
Při účasti na projektu „Lotosový tanec“ jsme se rozhodly, že si koupíme nové šaty. V nabídce bylo několik barev a mně se moc líbila jasně růžová. Protože si všechny praktikující zvolily tlumené odstíny místo jasných, koordinátorka projektu mi poradila, abych si vybrala odstín, který není tak jasný, a tak jsem si koupila světle zelené šaty. O něco později jsme nabraly do projektu další praktikující a těm bylo doporučeno koupit si odstíny, které zbyly: ty jasné a zářivé. V srdci jsem cítila úzko. Uvědomila jsem si, že toto připoutání k výraznému oblečení ještě nebylo úplně odstraněno. Okamžitě jsem tuto zkušenost sdílela s ostatními praktikujícími v projektu. Jsem velice ráda, že se mi podařilo toto připoutání uvidět, a tím, že jsem se opakovaně dívala dovnitř, se připoutání zmenšilo.
Mistrův soucit
Začátkem roku 2017 jsem strávila spoustu času na projektu, v jehož rámci nás měli navštívit David Kilgour a David Matas. Během příprav se mi jednou v sobotu udělalo nevolno. Objevila se slabost a pokračovalo to i v neděli. Snažila jsem se studovat a cvičit. V pondělí ráno, když jsem musela jít do práce, jsem si uvědomila, že je mi ještě hůř. Protože už jsem podobnou zkušenost měla, věděla jsem, že to nevzdám. Bez ohledu na to, jak špatně jsem se cítila, vysílala jsem spravedlivé myšlenky a pak šla do práce. Sotva jsem mohla chodit, neměla jsem žádnou sílu. Kolegyně se na mě dívaly a říkaly mi, že bych měla jít k lékaři, abych je nenakazila právě probíhající epidemií chřipky. Jsem ve vedoucí pozici a pravidelně musím činit nejrůznější rozhodnutí, pomáhat podřízeným a řešit nestandardní dotazy. Chápala jsem, že nebudu moct jet na plný výkon. Neměla jsem sílu zabývat se pracovními věcmi. Hlavu jsem měla těžkou a nedokázala jsem produktivně uvažovat. Navzdory tomu jsem odpracovala celý den.
Ten večer jsme měli studium Fa. Posbírala jsem síly a šla tam, i když mě slabost neopouštěla.
Mistr řekl:
„Ať je vám jakkoliv špatně, musíte dále docházet na tento seminář.“ (Zhuan Falun, Přednáška druhá, Chtít něco získat)
Po studiu jsem se na chvíli posadila, abych posbírala síly na návrat domů. Jeden praktikující za mnou přišel a zeptal se mě, jestli jsem v pořádku. Řekla jsem mu, že se vůbec necítím dobře.
Druhý den se můj stav nezlepšoval, navzdory studiu Fa a vysílání spravedlivých myšlenek. Dokonce se mi ještě přitížilo. Uvědomila jsem si, že do práce jít nemůžu, protože kolegové a kolegyně by mě obviňovali ze sobeckosti a že mi nezáleží na jejich zdraví. Vyřídila jsem si jednodenní volno a zůstala doma.
Cítila jsem se ještě hůř, tak špatně, že jsem ani nemohla vstát z postele a zajít si do kuchyně pro vodu. Měla jsem pocit, že mi přestane bít srdce. Neměla jsem sílu studovat, sílu na nic. Ani hýbat jsem se nemohla. Přemohlo mě zoufalství a obavy. Nedokázala jsem pochopit, co se se mnou děje. Došlo to tak daleko, že jsem se rozhodla zavolat si lékaře.
Kultivuji se šest let. K podobným situacím už došlo, ale nikdy jsem si nezavolala lékaře domů a vždy jsem těmito těžkostmi prošla. Bohužel, moje zdraví dosáhlo svého limitu. Snažila jsem se dovolat do nemocnice, ale nešlo to. Číslo bylo pořád obsazené. Najednou mi přišla sms zpráva: „Jak se máš?“ Bylo to od praktikujícího, který si den předtím po studiu Fa všiml mého stavu. Odpověděla jsem: „Je mi mizerně.“ Odpověděl, že může být do půl hodiny u mě doma. Bylo to překvapení, protože nežije ani nepobývá ve městě, kde já. Byla to náhoda, že byl zrovna v mém městě. Myšlenky na to, že na něj musím počkat, byly silnější než myšlenky na zavolání si lékaře. Když přijel, promluvili jsme si a přečetli Lunyu. Snažila jsem se dívat dovnitř, abych pochopila, proč k této situaci došlo. Pak jsme se rozhodli, že si společně zacvičíme první cvičení, navzdory mé obrovské slabosti. Zvládla jsem to. Pak jsem si uvědomila, že můžu zvládnout i druhé cvičení a pak třetí a potom i čtvrté. Můj bídný fyzický stav byl pryč. Bylo úžasné, jak se za dvě hodiny může změnit zdravotní stav, od naprosté bezmoci k plné síle.
Jsem velice vděčná našemu milosrdnému Mistrovi, že mi tohoto praktikujícího poslal. Navzdory tomu, že byl dost vytížený a měl tolik práce, odložil ji na později, aby za mnou mohl přijet.
Mistr řekl:
„Chcete-li praktikovat kultivaci, musíte se vzdát lidských emocí. Samozřejmě že při praktikování kultivace v běžné lidské společnosti máme ctít své rodiče a chovat se k nim dobře, právě tak jako máme učit a vychovávat své děti. Ve všech situacích musíme být dobří a laskaví vůči ostatním, o členech své rodiny nemluvě. Musíme se ke každému chovat stejně, musíme být dobří ke svým rodičům a dětem a musíme být vždy ohleduplní ke druhým. Pak vaše srdce není sobecké, je srdcem laskavosti a dobroty – a to je soucit. Emoce patří běžným lidem. Žijí právě pro ně.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Démonické zasahování z vlastní mysli)
Uviděla jsem v sobě, že jsem moc citlivá, že mám příliš mnoho lidských citů. Ráda přemýšlím a někdy lidi soudím podle toho, co mám nebo nemám ráda, a pak podle toho posuzuji činy a řeč druhých. Pochopila jsem, že se musím snažit těchto připoutání a nedostatků v sobě vzdát, vzdát se jich i ve svých myšlenkách. Tato zkušenost mi posílila vůli a víru v naši praxi.
Mistr řekl:
„Zkuste to vydržet, když procházíte strašným utrpením nebo velkou zkouškou. Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete. A jestli tohle opravdu dokážete, zrovna tak jako ten unavený a vyčerpaný cestovatel uvidíte: ‚Stinné vrby, rozkvetlé květiny, místo, kam složit svou hlavu‘!“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Člověk s velkými duchovními sklony)
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...