Od praktikující Falun Dafa z Rakouska
Tolerovat chyby druhých
Když jsem se z Ukrajiny přestěhovala do Rakouska, objevila jsem v sobě spoustu komunistických faktorů. Když jsem žila na Ukrajině, ani jsem si jich nevšimla. Uvědomovala jsem si, že je velice důležité studovat Devět komentářů ke komunistické straně, ale že je ještě důležitější se zlepšovat, nacházet v sobě a pročisťovat nespravedlivé věci, které komunistické prostředí zanechalo v rodině, ve škole a společnosti.
Jedním z těchto faktorů byla mentalita hledání viníka čili obětního beránka, na kterého se všechno svalí. Manžel mi často říkal, že mám tento nedostatek a že chci skoro při každém konfliktu a při každé nepříjemné situaci najít provinilce. Nejdřív jsem nechápala, o čem mluví, protože podle mého názoru, aby se problém vyřešil, je třeba pochopit jeho kořeny a tudíž je důležité najít viníka. Ale manžel mi pokaždé říkal, že úspěšný člověk vždy přebírá odpovědnost sám za sebe, a četla jsem to i v různých knihách. Ale i tak, i po začátku kultivace a studování Fa jsem nedokázala tento princip pochopit. Koneckonců, praktikující musí nejenom převzít odpovědnost za všechno a nevinit druhé, ale také se musí dívat dovnitř a zvyšovat si charakter.
Ale sovětská ideologie učila přesný opak, že vždy je nějaký viník. Velmi jasně jsem to uviděla při rozhovoru s kamarádkou z Ukrajiny, která nepraktikuje. Například byla přesvědčená, že pokud je dítě nemocné, je to chyba matka, protože ho zanedbala. Dívala jsem se na její způsob uvažování z jiného úhlu. S hrůzou jsem objevila tu samou věc u sebe. Uvědomila jsem si, že vždy, všude a ve všem hledám pachatele. Pak jsem slyšela jednu rakouskou matku, jak svému dítěti, které bylo očividně neopatrné, povídá: „Neboj se, to není ničí chyba. Byla to nehoda.“ Takový rozdíl v uvažování mě udivil.
Mistr řekl:
„Když se objeví problém, nesnažte se zjistit, kdo by za to měl nést zodpovědnost, namísto toho byste měli prověřit své vlastní chování. Nesnažte se vypátrat, kdo to napsal. Vezměte si z toho ponaučení a buďte v budoucnosti opatrní.“ (Podstata dalšího pokroku, Oprava, 28. 4. 1996)
Jenže to se snadněji řekne, než udělá. Změnit způsob uvažování utvrzený a vytvářený několik desítek let nebylo v reálu vůbec jednoduché. Teoreticky jsem chápala všechno, ale v praxi, když jsem se dostala do nějaké situace, přemýšlela jsem tím samým starým způsobem.
Jednou jsem četla na stránkách Pure Insight příběh ze staré Číny o tom, jak důležité je neobviňovat druhé z toho, co se stalo. Jeden dědeček se staral o vnuka, který si hrál na ulici. Najednou se zcela nečekaně vynořil vůz tažený koňmi a toho chlapečka srazil. Ale ten stařík pověděl lidem ve voze: „To je v pořádku, jeďte dál. Spěcháte a neudělali jste to schválně.“ Když se pak rodiče vrátili, dědeček jim řekl, že jejich syn je velice unavený a ospalý. Druhý den ráno se hoch vzbudil, jako kdyby se nic nestalo. Tento příběh mě rozplakal.
Když jsem začala koordinovat přípravy na Shen Yun, musela jsem čelit faktu, že praktikující dělají chyby, a někdy dokonce chyby závažné. Vždy to u mě vyvolalo spoustu negativních myšlenek a naštvalo mě to. Hlavně chyby těch praktikujících, s nimiž jsem neměla příliš dobrý vztah, nebo těch, kteří u mě z nějakého důvodu neměli důvěryhodnost.
Několikrát se stalo, že mi jedna čínská praktikující, se kterou jsem mívala velice silné charakterové spory, poslala rozvrh koncertů, kde jsme měli rozdávat materiály Shen Yun, s chybami. Pokaždé, když se to stalo, uvažovala jsem o této praktikující negativně.
Jednou jsem na jednu takovou akci šla s další praktikující. Bylo velice chladno, stály jsme poblíž východu z koncertní síně a čekaly na lidi, abychom jim předaly propagační materiály Shen Yun. Když byl určený čas, vyšlo velice málo lidí. Ukázalo se, že to byla jen přestávka. A konec koncertu měl být až za hodinu. Nečekaly jsme na konec, protože už tak bylo hodně pozdě, chladno a ta druhá praktikující byla od rána na nohou.
Ukázalo se, že ta čínská praktikující napsala jen přibližný čas, kdy akce končí. Byla jsem zklamaná, protože jsme tam šly zbytečně. Srdce jsem měla plné negativních myšlenek a odsuzování. Pomyslela jsem si, že má problémy v kultivaci a že zlo těchto mezer využilo a zasahovalo do nás. Ale ta druhá praktikující, která tam se mnou u té koncertní síně byla, mi pověděla: „Musíme být tolerantní k chybám druhých. Všichni jsme praktikující a nikdo není bez chyb.“ Nejdřív jsem samozřejmě tato slova odmítala. Nemohla se mi dostat do srdce, protože bylo zahaleno závojem odsouzení. Ale když jsem přijela domů a promyslela si to, uvědomila jsem si, že Mistr použil ústa té praktikující, aby mi ukázal moje nedostatky. Její slova mi totiž neustále zněla v uších.
Začala jsem se dívat dovnitř a analyzovat, proč jsem byla tak přísná a netolerantní k chybám druhých. Ukázalo se, že to všechno pocházelo z mého dětství, kdy mně rodiče nadávali za každou chybu nebo přehlédnutí. Otec mě za některé chyby znovu a znovu morálně mučil. Samozřejmě, byla to karma, které jsem se zbavila, ale také to do mě naočkovalo ten samý přístup k druhým lidem. Když jsem si to uvědomila, měla jsem dobrý pocit a všechny negativní myšlenky se vytratily. Dokázala jsem se na takové situace dívat s lehčím srdcem.
Za pár měsíců jsme šli do toho divadla rozdávat materiály znovu. Byl to poslední velký koncert před vystoupením Shen Yun. Ve třech autech nás bylo sedm. Ale když jsme přijeli, ukázalo se, že všichni diváci už odešli. Opozdili jsme se o půl hodiny. Na svou obranu jsem praktikujícím pověděla, že představení skončilo dřív, ale v srdci jsem měla podezření, že jsem si popletla dny. Když jsem přijela domů a podívala se na program, s hrůzou jsem zjistila, že jsem si opravdu popletla dny a uvedla špatný čas. Lehla jsem si na pohovku. Srdce jsem měla tak těžké, že jsem nechtěla nic dělat. Samozřejmě jsem si uvědomila, že je to moje chyba a nemohla jsem si tu chybu odpustit, stejně jako jsem neodpouštěla chyby druhým. Protože jsem se v té otázce na základní úrovni nezlepšila, Mistr vytvořil tuto situaci speciálně pro mě, aby mi jasně ukázal, že nikdo není dokonalý a že všichni děláme chyby a máme opomenutí. Proto bychom měli přistupovat k omylům druhých s vlídností.
Mistr řekl:
„Jako kultivující
člověk vždycky hledá své vlastní nedostatky
Tohle je Cesta, jak zbavit se připoutání nejefektivněji
Nelze přeskočit utrpení, ať velká či malá
[Jestliže si ve sporu dokážeš vzpomenout:]
‚On má pravdu
a já se mýlím,‘
Je zde oč se přít?“
(Hong Yin III, Kdo má pravdu, kdo se mýlí, 16. 5. 2011)
Děkuji, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...