Být dobrým člověkem na vedoucí pozici

Od praktikujícího Falun Dafa z Číny

V roce 2003, ještě než jsem dosáhl třiceti let, jsem se stal manažerem. V tom samém roce jsem znovu začal praktikovat Falun Dafa.

V průběhu uplynulých patnácti let mě v práci vedly principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti k tomu, abych byl dobrým člověkem. Tyto principy mě v této morálně zkažené společnosti ochraňují a očišťují.

Vrácení peněz za mobilní telefon

Ředitel našeho oddělení mi chtěl dát bonus, protože měl pocit, že jsem tvrdě pracoval, sestavil dobrý tým a nastavil mezi lidmi dobrý vztah. Mnohokrát se snažil zaplatit mi za benzín do auta nebo se podělit o dary, které dostal. Vždy jsem ho slušně odmítl, protože jsem pamatoval na princip „žádná ztráta, žádný zisk“.

Jednou jsme měli období, kdy jsme měli hodně práce. Pracovní vytížení bylo značně větší než obvykle. Ředitel chtěl následně rozdat několika zaměstnancům prémie. Mně nabídl několik tisíc jüanů, ale jako obvykle jsem to odmítl. Když viděl, že mám starý mobilní telefon, použil peníze z prémií, aby mi za ně koupil krásný nový, který stál okolo tří tisíc jüanů.

Dostal mě tím do nepříjemné pozice. Za mobilní telefon už zaplatil, a tak se zdálo neslušné to znovu odmítnout. Všichni si mysleli, že si ho mám nechat. Nevěděl jsem, co mám dělat, a tak jsem si ho vzal. Ale pak jsem četl v Zhuan Falunu:

„Praktikující se nemůže řídit měřítkem běžných lidí. Dělali byste něco jednoduše proto, že to běžní lidé považují za správné? To není dobře. Když běžní lidé řeknou, že něco je dobré, nemusí to nutně být dobré, a když běžní lidé řeknou, že to je špatné, možná to špatné není.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Zlepšování charakteru)

Věděl jsem, že jsem udělal chybu, když jsem ho přijal. Musím se chovat na základě měřítek kultivujícího. Používat peníze firmy na nákup mobilního telefonu pro osobní účely nebylo správné. Jenže už vrátit nešel, a tak jsem ho používal. Rozhodl jsem se, že pracovišti peníze vrátím.

Když jsem se snažil řediteli vrátit peníze, za žádnou cenu je nechtěl přijat. Nedokázal pochopit, proč bych to dělal. A tak jsem se rozhodl, že mu dám nějaký čas a pověděl jsem mu, že vrátím peníze později.

Mluvil jsem s ním o tom, co jsem se dozvěděl z kultivace ve Falun Dafa. Řekl jsem mu, že Mistr nás učí, abychom nebyli chamtiví a abychom druhé nevyužívali. Asi za půl roku jsem mu vrátil tři tisíce jüanů. Šokovalo ho to, ale přijal to. Myslím, že to pochopil.

Od té doby mě ředitel vždy chválí před nejvyšším managementem. Když jsme dostali nového vedoucího, nejdřív chválil mou práci a pak novému manažerovi řekl, jak mě předchozí manažeři ochraňovali před pronásledováním.

Kolega spolujezdec

V práci jsme dostali nového člověka na zaučení. Předtím byl důstojníkem v armádě. Protože bydlel kousek ode mě, často jsem ho vozil do práce. Po chvíli si ze mě začali lidé utahovat, že jsem jeho řidič. Při cestě do práce jsem mu povídal o Falun Dafa, o kterém nic nevěděl. Vyprávěl mi, že on a někteří z jeho přátel se často dostávali do hádky nebo bitky. Někdy lidi okrádali nebo je podváděli.

Když pracoval v jiných odděleních, odcházel, kdy se mu zlíbilo, a nikdo se neopovážil mu něco říct. Do našeho oddělení přišel na zaučenou proto, že ostatní oddělení ho nechtěla. Bylo mi ho a jeho rodičů velmi líto, protože neuměl rozpoznat dobré od zlého. Také jsem si myslel, že má s Falun Dafa předurčený vztah. Koneckonců Mistr řekl:

„Ve všech situacích musíme být dobří a laskaví vůči ostatním, o členech své rodiny nemluvě. Musíme se ke každému chovat stejně, musíme být dobří ke svým rodičům a dětem a musíme být vždy ohleduplní ke druhým. Pak vaše srdce není sobecké, je srdcem laskavosti a dobroty – a to je soucit.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Démonické zasahování z vlastní mysli)

Zeptal jsem se sám sebe, jak bych se k němu choval, kdyby byl mým dítětem. A tak jsem za něho ráno platil snídani po cestě do práce, protože jsem věděl, že si moc nevydělá. Byl v podniku nový a vyrůstal s jedním rodičem. V autě jsem přehrával nahrávky s tradičními příběhy a vyprávěl mu příběhy praktikujících, o kterých jsem četl.

Jednou mi řekl, že chce v našem oddělení zůstat. Pak se svěřil, že jeho kamarádi si myslí, že začal praktikovat Falun Dafa, protože jim často vypráví příběhy, které slyšel u mě v autě. Když ho nechápali, odvětil: „Být dobrým člověkem nemůže být špatné.“ Hodně z nich vystoupilo na jeho naléhání z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací.

Změnil se. Jednou mi řekl: „Každý den udělám jeden dobrý skutek.“ Jednou na něj někdo nechtěně plivl z okna a mu to přistálo na hlavě. V minulosti by kolem toho udělal pořádný povyk, ale teď to nechal být.

Jezdil se mnou tři roky, než si koupil vlastní auto.

Ochrana

V roce 2015 jsem se připojil k žalobě na bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina za iniciování pronásledování Falun Dafa. Jako výsledek mě často chodila do práce navštěvovat policie. Předvolali si mě, abych přišel k řediteli oddělení lidských zdrojů, s nímž jsem se sotva stýkal, protože pracoval na jiném místě.

Ředitel mi řekl: „Nevěděli jsme, že praktikujete Falun Dafa. Všechno bude v pořádku, pokud budete souhlasit, že přestanete praktikovat. Protože to ale udělat nechcete, budete muset dát výpověď a vystoupit z Komunistické strany Číny.“

„Nehodlám dát výpověď. Falun Dafa mi dal zdravé tělo a naučil mě, jak být dobrým člověkem. Nikdo neříká, že dobrý člověk musí přijít o práci. Co se týká vystoupení z Komunistické strany Číny, to je v pořádku, udělám to hned teď,“ odpověděl jsem.

Pověděl jsem mu víc o Falun Dafa a o jeho pronásledování. Když mě vyzval, ať podepíšu, odmítl jsem. Vždy, když jsem ho potom viděl a pozdravil ho, nikdy neodpověděl, a ani se na mě nepodíval.

Za nějaký čas mě pověřili vedením nového projektu, což znamenalo udržovat kontakt s nejvyšším vedením a vyššími manažery. Asi měsíc jsem pracoval třikrát až čtyřikrát víc než normálně. Protože pro každého to byl nový projekt, strávil jsem spoustu času zvažováním všech aspektů každého detailu. Když se vedení nemohlo rozhodnout pro tu či onu možnost, udělal jsem průzkum a poskytl jim relevantní data. Často jsem chodil domů pozdě a po večeři jsem ještě pracoval.

Přišla mi myšlenka, abych si s tím nedělal takovou hlavu, ale pak jsem si vzpomněl na Mistrova slova:

„Když pracujeme na vědeckých výzkumných úkolech a když děláme práci přidělenou našimi vedoucími nebo jiné povinnosti, uvažujeme velmi jasně a pracujeme velmi dobře.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Osvícení)

Věděl jsem, že nemůžu v práci polevit, protože jsem kultivující. Výsledkem mého úsilí dopadl projekt velice dobře.

Jednou mělo naše oddělení nějaké peníze navíc. Vedení se rozhodlo rozdělit je mezi zaměstnance a požádalo mě, abych přišel s nějakým plánem. Věděl jsem, že ty peníze by se neměly použít pro zaměstnance, ale také jsem věděl, že rozdat je bylo rozhodnutí vedení. Nemohl jsem požadovat od běžných lidí, aby se řídili měřítkem kultivujícího. A tak jsem přišel s plánem, jak peníze rozdělit podle pracovních zásluh každého.

Zašel jsem se svým plánem ke svému nadřízenému, aby ho schválil. Zeptal se mě: „Jak to, že vy nic nemáte?“ Pověděl jsem mu, že jsem praktikující a že se řídím vyššími měřítky.

Jednou přišli na mé pracoviště lidé z Úřadu 610. Ředitel oddělení lidských zdrojů si mě zavolal do kanceláře. Když jsem přišel, lidé z úřadu už tam nebyli. Zeptal jsem se: „Přišli, aby vám zase dělali problémy?“ Usmál se a řekl: „V pořádku. Je mi ctí vám posloužit.“

Vloni jsem dostal novou kolegyni, s níž jsem se bavil o Falun Dafa. Jednou, když jsme spolu vycházeli z budovy, pověděl jsem jí víc o praktikujících. Ona mi najednou řekla: „Šéfe, vy musíte mít velice dobré konexe.“ Když viděla můj zmatený výraz, vysvětlila: „Praktikující Falun Dafa jsou tvrdě pronásledováni, ale vás se to jako kdyby vůbec nedotýká. A to jsme ve státním podniku.“

Pochopil jsem, co tím myslí. Usmál jsem se a řekl: „Já mám Mistra.“

Příspěvek byl zaslán k oslavě Světového dne Falun Dafa 2018.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2018/5/12/365142.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2018/5/28/170565.html