8. Česko-slovenská Fa konference: Zkušenost z projektu Ride2Freedom (1. část)

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

Zdravím našeho Mistra a praktikující!

Falun Dafa se věnuji dva roky. Už asi po půl roce od začátku kultivace jsem se začal účastnit na projektech, jako je Shen Yun, Velká Epocha, Free China, a také se účastním Hong Fa na různých místech s dalšími praktikujícími. Od začátku to pro mě byla velmi intenzivní doba a prošel jsem si skrze různé kultivační situace. Rád bych s vámi sdílel zkušenost z tohoto léta z nového projektu na objasňování pravdy – Ride2Freedom, kterého jsem se mohl zúčastnit.

Tento projekt mě zaujal od samého začátku, když jsem se o něm dozvěděl, protože když jsem byl mladší, jezdil jsem závodně na horském kole. Myslel jsem si však, že jsem moc starý na to, abych se tohoto projektu účastnil, a tak jsem neměl myšlenku, že bych byl také jeho hlavní součástí. Ale později mi hlavní koordinátor nabídl místo v týmu kvůli mým předchozím zkušenostem s jízdou a mým znalostem ohledně údržeb kol. Byl jsem za to velmi šťastný, když jsem si uvědomil, že mi Mistr nachystal pěkné uspořádání ohledně mého dřívějšího koníčku a objasňování pravdy.

O Ride2Freedom

V rámci projektu jsme jeli na silničních kolech napříč USA, z Los Angeles do Washingtonu, D. C., s trasou v délce přes 4 500 kilometrů. Hlavními účastníky byli mladí praktikující s průměrným věkem kolem 16 let. Tito lidé vlastní projekt sami vytvářeli vlastními nápady, koordinací a spoluprací. Cílem bylo informovat společnost o velkém množství dětí, které se staly sirotky kvůli tomu, že jejich rodiče byli zabiti, protože se věnovali kultivační praxi Falun Dafa.

V Ride2Freedom bylo reprezentováno 14 zemí světa s celkem 26 jezdci, kdy účastníky byli i mladí Číňané, jejichž rodiny mají s perzekucí osobní zkušenost, a tak lidem na ulici a médiím sdělovali i svůj vlastní příběh. Cílem bylo objasňovat pravdu lidem co možná nejpřirozenějším způsobem, a tak jsme měli například letáčky, kde kromě informací o problematice byly také profily jezdců, a na internetových stránkách se lidé mohli dozvědět o osobní motivaci mladých cyklistů, proč se této akce zúčastnili a jaký je jejich vztah k Falun Dafa.

Lidé mohli vyjádřit svoji podporu tzv. „selfie“ fotografiemi, které mohli pořídit sami, a lidem na ulici byla nabídnuta možnost se s nimi vyfotit, kdy fotka byla umístěna na oficiální facebookovou stránku. Efektem těchto fotografií bylo, že se člověk mohl stát touto formou součástí projektu a byl to také akt soucitu, protože se člověk ocitl v situaci, kdy několik mladých lidí má zájem se s dotyčným vyfotit a on se tak může o tento zážitek podělit se svými přáteli jak osobně, tak například přes sociální média.

Během naší mise vyplynul nápad kontaktovat se s komunitami, které jsou dotčeny nějakým sociálním problémem a naslouchat jim, což se ukázalo jako velmi silná stránka projektu, protože druhá strana tak více přijala pravdu o pronásledování, zatímco jsme k nim více otevření a soucitní. Cílem mise bylo vytvořit dlouhotrvající vztahy s lidmi i pro budoucí spolupráci.

Pravdu o pronásledování se podařilo přímo objasnit tisícům lidí, které jsme potkali během naší jízdy, probíhaly také rozhovory s místními mediálními subjekty a také divizemi majoritních televizních stanicí jako NBC, CBS, ABC. Mladí cyklisté byli také pozváni do několika talkshow, a tak je možné, že informace o naší misi se mohly dostat ke statisícům a snad i milionům lidí. Pravda byla objasňována také vládám jednotlivých států a představitelům navštívených měst, kdy tito lidé posílali projektu Ride2Freedom podpůrné dopisy. Ve státu Illinois došlo dokonce k tomu, že státní představitelé vznesli otevřenou podporu projektu během vypjaté debaty o státním rozpočtu, kdy po představení naší mise jedním z politiků všichni hlasitě tleskali a pískali. Byl to velmi silný moment.

Osobně mám také velmi silné odezvy z mého okolí na mou účast, a tak jsem jim mohl více objasnit fakta o pronásledování. Získal jsem také silnou podporu z radnice mého bývalého bydliště, kde jsem vyrůstal, a taky jsem v USA uskutečnil schůzky se zástupci českých ambasád, jak pro USA, tak pro OSN.

Ani na konci projektu se objasňování pravdy nezastavilo. O příběhy jednotlivých jezdců projevila zájem média z jejich domovských zemí. Sám jsem byl až překvapen z pozitivních reakcí médií z mého kraje, kdy v současnosti vyšel článek ve čtyřech novinách, a v přípravě jsou další akce.

Každý den se odehrálo tak mnoho věcí, že je velmi obtížné si všechno vybavit. Na konci našeho putování jsme byli pozváni na Horu s dvouhodinovou exkurzí na tomto místě, což byla pro nás všechny obrovská čest. Později toho dne jsme mohli navštívit sídlo Epoch Times a NTDTV a nahlédnout do jejich pracovního procesu.

Průběh

Celý projekt byl velmi komplexní, co se kultivačních témat týče, ale hlavně se to dotýkalo témat strachu, víry a týmové spolupráce.

Asi tři týdny před plánovaným spuštěním projektu nastala velmi vážná situace. Původní plán se začal sypat, lidé, kteří měli být jeho součástí, odpadávali, a finanční plán také selhal. Na povrchu se mohlo zdát, že je nemožné akci uskutečnit. Na internetové konferenci padl po uvedení situace ze strany hlavního koordinátora návrh, že by tato akce měla být přesunuta na příští rok, ale všichni mladí se vyjádřili, že do toho máme jít letos, a tak tento postoj akceptoval i hlavní koordinátor s tím, že máme pevnou víru v to, že nám Mistr uspořádal cestu, přestože z našeho pohledu jsme se rozhodli skočit do černé díry.

V původním plánu se předpokládalo, že veškeré výdaje včetně letenek budou proplaceny, a tak byl pro mě velmi klíčový okamžik, kdy jsem se rozhodl, že získám peníze a koupím si za ně vlastní lístek. Dal jsem sám sobě jasný postoj, že se projektu chci zúčastnit a že jsem pevně přesvědčený, že to je správná cesta. Zároveň jsem si byl vědomý, že za ušetřené peníze bude možné nakoupit potřebné vybavení na cestu.

Další klíčový okamžik nastal, když jsem vyplňoval údaje ve formuláři pro cestovní pojištění do USA. Během toho jsem měl velmi zvláštní pocit. Jako kdyby za mě to cestovní pojištění vyplňoval strach ve mně. V ten moment jsem si uvědomil, že to je špatně, protože jak můžu na takový projekt odjíždět se strachem? Rychle jsem napsal e-mail na naše e-mailové fórum ohledně této situace a dostalo se mi od praktikujících mnoho různých pochopení, ale opravdu mě inspirovalo jen jedno z nich. V ten moment to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Poté jsem se rozhodl, že nic takového jako cestovní pojištění na pojištění strachu nechci, protože bych tím ten strach potvrdil. Tato událost pro mě byla velmi intenzivním pokrokem v kultivaci, kdy jsem více opustil připoutání ke strachu o sebe samého. Zároveň si však uvědomuji, že to bylo do jisté míry extrémní řešení a v budoucnu se více přizpůsobím běžné lidské společnosti v tomto ohledu s tím, že k tomu nebudu připoutaný.

S touto situací mi na mysl přišla část z Zhuan Falunu, protože v těchto případech byla stěžejní pouze oddanost Dafa a Mistrovi.

„Jakmile se pro to jednou rozhodli, objevila se otázka zásobování jídlem. Kdyby nepoužili metodu bigu, nemohli by praktikovat kultivaci vůbec a zemřeli by tam hladem nebo žízní.“ (Zhuan Falun, Přednáška osmá, Hladovění bigu)

V rámci celkové organizace se hlavnímu koordinátorovi podařilo sehnat týmový autobus, který patřil jednomu účastníkovi projektu. Byl nepojízdný, ale podařilo se jej opravit. Museli s ním pak přejet napříč celé USA z východního pobřeží a asi s denním zpožděním pak dorazili do Los Angeles. Původní jméno autobusu bylo „Víra“. Vlastně tak reprezentoval celou podstatu projektu, protože víra byla z naší strany jediným palivem, na které celé Ride2Freedom fungovalo. Při cestě autobusu z východního pobřeží se podařilo za složitých podmínek vyzvednout kola pro mladé cyklisty. Během té doby jeden praktikující poskytl ze své vůle projektu významnou sumu peněz, a tak bylo možné pronajmout dvě dodávky pro mladé cyklisty, kdy ale finance stačily jen na ¾ cesty.

Poté co autobus s koly dorazil do Los Angeles, většina mládeže už byla na místě. Byl pro mě docela děsivý pohled, když jsem viděl, jakým způsobem jezdí na kolech při jejich testování. Bylo mi jasné, že někteří nemají moc zkušeností s jízdou na kole a navíc není snadné ovládat silniční kolo v porovnání s běžným bicyklem. Celá situace vypadala dost chaoticky, lidé naráželi do zídky a sráželi se navzájem, ale po několika momentech na silnici si jízdu rychle osvojili a já jsem se více uklidnil a uvěřil, že to zvládneme – v horách i na dálnicích.

Problém, kam naložit kola, byl vyřešen nepoužívaným přívěsem, který vlastnil praktikující, u kterého jsme byli před startem všichni ubytovaní. Všechny zásoby a tašky byly umístěny na plošiny za dodávkami a na střechách aut, ale to bylo pouze nouzové řešení. Ale naštěstí se s naším odstartováním věci pohnuly dopředu a začaly chodit dotace od sponzorů, a tak bylo možné v Las Vegas pronajmout další dodávku na tašky a jídlo. Měli jsme v plánu spát v kempech pod širákem, ale nakonec bylo možné pořídit z dotací i stany, na které předtím nezbyly peníze. Ohledně materiálních věcí to byla pouze otázka víry, že nejistá situace se postupně vyjasní bez zbytečného strachu. Později bylo dokonce dostatek financí na to, abychom mohli nocovat i v hotelích.

Každý den jsme čelili různorodým podmínkám. Jeden den jsme měli třeba vaječnou tortillu v pouštním kempu bez možnosti sprchy, zatímco další den jsme mohli být v luxusním hotelu s bohatou snídaní. Podmínky se tedy velmi lišily každým dnem, ale všichni jsme museli vzít situaci takovou, jaká je. Byla to skvělá příležitost zbavit se připoutání ke komfortu a jídlu, protože člověk nevěděl, v jakých podmínkách se bude pohybovat další den.

Musím určitě zmínit přístup místních praktikujících na všech místech, kam jsme dorazili. Jejich péče o nás byla na velmi vysoké úrovni. Bylo zřejmé, že do toho dali celé srdce a vážili si upřímně toho, že se mohli na tomto projektu podílet. Bylo evidentní, jak se aktivita a podpora ze strany místních praktikujících projevila do efektu při objasňování pravdy v místních médiích.

Mnohokrát jsme se na naší cestě dostali do problémů, ale bylo to uspořádáno Mistrem, že byli vždy přítomni lidé, kteří měli potřebné nástroje nebo schopnosti, že nás vždy z obtížných situací dostali. Vždy jsme jim objasnili pravdu, protože jsme měli pochopení, že se tyto situace musely stát proto, aby se k těmto lidem dostaly tyto informace, a tak jsme za ně byli velmi rádi.

Zažili jsme také nějaké nehody na kolech a některé z nich vypadaly velmi hrozivě, ale naštěstí se zranění vztahovala pouze na odřené lokty a kolena. Někteří mladí cyklisté byli za tyto pozůstatky z boje vděční, protože se jimi mohli chlubit lidem při vysvětlování projektu a naznačit tak, že to není vždy jednoduché. Mnoho kilometrů jsme strávili jízdou v odstavných pruzích dálnic a někdy jsme byli svědky takových situací, že se jednalo o čistý zázrak, že jsme z nich vyvázli bez nehody.