8. Česko-slovenská Fa konference: Dívání se dovnitř

Od praktikující Falun Dafa z České republiky

Vážený Mistře, vážení praktikující,

chtěla bych vám říci o několika drobnostech z nedávné doby, které mi pomohly uvědomit si své nedostatky.

Jednoho rána jsem se doma chystala na Hong Fa, když vidím nejstaršího syna, jak hledá ponožky. Jedny si oblékne, ale vzápětí je sundá, protože mu asi nejsou moc příjemné, tak hledá další, znovu je zkouší, sundává a takto pokračuje pěknou chvíli. Protože také stále vrže dveřmi od skříně, bojím se, že touto nesmyslnou činností probudí nejmladšího syna, a tím zkomplikuje můj odjezd na Hong Fa. Začínám se na něho zlobit. Pak si ale uvědomím, že se nemám zlobit a mám se dívat do sebe. Proč vidím takovou situaci? Dělá zbytečné věci. Já nemám moc času dělat zbytečné věci, ale napadá mě, že mám mnoho zbytečných myšlenek, které věci komplikují.

Když jsem přijela na místo a začala rozdávat letáčky, uvědomila jsem si, že jsem si zapomněla vzít klíče od auta, a že nevím, jak se dostanu domů. Nechtěla jsem příliš stresovat pozdním příjezdem své malé dítě a svou mámu, která ho bude celý den hlídat. Napadlo mě, že to je asi ta zbytečná myšlenka, že není třeba se tím znepokojovat, možná tam bude jiné uspořádání. A opravdu, na zpáteční cestě jsem potkala známou, kterou jsem už léta neviděla, a ta mi hned nabídla, že mě sveze domů. Cítila jsem, že Mistr takto věci uspořádal, abych známé mohla při cestě autem objasnit pravdu, a zároveň jsem pochopila, že musím opustit své zbytečné myšlenky, abych byla schopná vnímat uspořádání Mistra.

Další zbytečná myšlenka se objevila, když na Hong Fa přijeli vietnamští praktikující a na zem rozložili velký banner, který detailně popisuje cvičení. Proběhlo mi hlavou, že asi moc lidí tento banner nebude až tak moc zajímat, ale po chvíli jsem se nad touto myšlenkou musela pousmát, protože překvapivě dost lidí se u tohoto banneru zastavovalo a se zájmem si ho četlo.

Z Hong Fa v jiném městě se mi zapsala do mysli tato situace. Přišla k nám paní, pravděpodobně z úřadu, a začala se rozčilovat. Veřejné shromáždění nám město zakázalo, protože také pořádalo veřejné shromáždění na stejném místě, a tak jsme naši akci pojmenovali jako petiční. Paní věděla jen to, že naše shromáždění je zakázané, tak se velmi rozčilovala, co tam děláme. Řekla jsem jí něco ve smyslu, že pořádáme petiční akci a že k tomu nepotřebujeme žádné povolení. Ona jen opakovala, že se jí to nelíbí a že jde za místostarostkou. Zanechalo to ve mně špatný pocit, že jsem situaci dobře nezvládla. Bránila jsem naše právo pořádat petiční akci a udělala jsem chybu, protože tento bojovný postoj, ač se na povrchu jevil, že chrání Dafa, ve skutečnosti vycházel ze strachu, že nám zabrání Hong Fa uspořádat. A tento strach rozhodně není v souladu s Fa. Měla jsem nejprve myslet na tu bytost, pokusit se ji uklidnit a objasnit jí pravdu. Místo toho jsem ve skutečnosti myslela na sebe.

Mistr řekl:

„Jako praktikující se náhle dostanete do sporů. Co bychom měli dělat? Měli byste si stále udržovat srdce soucitu a laskavosti, a když narazíte na problém, budete ho schopni dobře zvládnout, protože vám to dá prostor ke zmírnění sporu. Jste-li vždy shovívaví a laskaví k druhým a berete ohled na druhé, ať děláte cokoliv, a kdykoli narazíte na problém, nejprve zvážíte, zda druzí dokáží tuto věc strpět nebo zda to někomu neublíží, pak žádné problémy nenastanou. Proto se musíte v kultivaci řídit vyššími, a ještě vyššími měřítky.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Zlepšování charakteru)

Jiný obraz, který se mi zapsal do mysli, byla scéna v televizi. Viděla jsem dívku, která toužila stát se superstar nebo něčím takovým a měla velkou trému, než vstoupila na jeviště. Uvědomila jsem si, že tréma vychází ze sobectví a strachu o sebe, a že se s trémou občas také potýkám a rozhodně se chci zbavit myšlenek, které tuto trému plodí.

Druhý den jsem měla jít na rodičovské sdružení. Říkala jsem si nejprve, že je to ztráta času, ale pak mě napadlo, že bych návštěvu ve škole mohla spojit s představením filmu Free China ředitelce školy. Ředitelku dobře znám, protože kdysi byla mou třídní, a jednou jsem se již pokoušela jí objasnit pravdu, a dokonce jsem ji potkala během Hong Fa na ulici, ale něco tam překáželo, aby ta slova došla k jejímu srdci. Teď mě napadá, že to mohla být právě ta tréma. Oslovila jsem ji znovu, tentokrát ve škole, a ona mě pozvala do ředitelny. Snažila jsem se odstranit všechny zbytečné, sobecké myšlenky, objasnit jí pravdu a nabídnout jí k promítnutí film. Když jsem jí pouštěla trailer z tabletu, vysílala jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranila vše, co jí brání pochopit pravdu. Po zhlédnutí ukázky filmu začala přemýšlet, jak a kde by se projekce filmu mohla uskutečnit. Nicméně také vyjádřila obavu, že někteří rodiče by školu třeba kritizovali, že by mohli říci, že „máme svých starostí dost“. Tuto větu jsem již mnohokrát slyšela od lidí na Hong Fa. Když jsem přemýšlela o tom, proč jsem tuto větu opět slyšela, uvědomila jsem si, že také často mám „svých starostí dost“. I když se tyto starosti týkají většinou toho, jak najít čas na úkoly spojené s projekty k objasňování pravdy, studium a cvičení, mít ustaranou mysl není správný stav. Je to také připoutání, které mi brání být ve Fa a být částicí Dafa. A jak se ukázalo, toto připoutání může způsobit, že někteří lidé nemohou být zachráněni, protože si myslí, že mají svých starostí dost a nemají v mysli prostor vnímat informace, které jim sdělujeme.

Je snadné rozdávat letáčky na Hong Fa, zvláště ve spravedlivém poli praktikujících. Ale je těžší využívat každé příležitosti v běžném životě a objasňovat lidem pravdu v každém prostředí. Tím, že jsem se před lety přestěhovala z Prahy do malého městečka a často měla plné ruce, vedla děti nebo je vezla v kočárku, postupně jsem ztratila spravedlivou myšlenku nabízet letáčky téměř všem lidem, které potkám. Jsou to opět ty zbytečné myšlenky, které mi stály v cestě, jako například, že teď není vhodná doba nebo tohoto člověka to určitě nezajímá. Nemělo by mě odradit to, co vidím fyzickým očima, když třeba narazím na člověka, který se jeví tak, že ho na povrchu pronásledování Falun Dafa nezajímá. Může to být bytost, kterou Mistr ke mně přivedl, aby mohla být zachráněna.

Mistr řekl:

„V dnešní době si někteří lidé myslí, že tyto dvě oči mohou vidět jakoukoliv látku či předmět v tomto světě. Proto si někteří lidé vypěstovali tvrdohlavý názor, že jen to, co člověk vidí očima, je skutečné a opravdové, a nevěří tomu, co nemohou vidět. V minulosti byli takoví lidé považováni za málo osvícené, ačkoli někteří neuměli jasně vysvětlit, proč jsou tito lidé tak málo osvícení. ‚Co se nevidí, tomu se nevěří. To přece zní rozumně.‘ Ale z hlediska nepatrně vyšší úrovně to není rozumné.“ (Zhuan Falun, Přednáška druhá, Otázka třetího oka)

Závěrem se vrátím ke svému pubertálnímu synovi. Nemohu nevidět jeho silné připoutání k předvádění se, když večer před tím, než jde do postele, stojí dlouhou dobu před zrcadlem a upravuje si účes. Přemýšlím nad tím, co mi to má ukázat. A když si vzpomenu na to, že bych tento příspěvek měla číst přede všemi na konferenci, tak to ve mně vyvolává velmi nepříjemné pocity, že se ztrapním nebo že budu druhé nudit. A to je právě ono, připoutání k předvádění se, možná obrácené naruby.

Vím, že musím tyto pocity brát zlehka a nakonec je úplně opustit, protože vycházejí ze sobecké, sebeochraňující myšlenky.

Děkuji našemu Mistrovi za nesmírnou milost a trpělivost a praktikujícím za laskavou pozornost.